ECLI:CZ:NSS:2018:9.AS.418.2017:19
sp. zn. 9 As 418/2017 - 19
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: Mgr. I. S., zast.
Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti žalovanému:
Krajský úřad Libereckého kraje, se sídlem U Jezu 642/2a, Liberec 2, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 17. 8. 2016, č. j. OD 734/16-2/67.1/16225/St, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 14. 11.
2017, č. j. 58 A 17/2016 – 23,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč,
který mu bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci
tohoto usnesení k rukám jeho zástupce Mgr. Jaroslava Topola, advokáta se sídlem
Na Zlatnici 301/2, Praha 4.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností ze dne 29. 11. 2017 žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí proti
rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci (dále jen „krajský soud“),
kterým byla jako nedůvodná dle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítnuta jeho žaloba proti shora označenému
rozhodnutí žalovaného. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání stěžovatele a potvrzeno
rozhodnutí Magistrátu města Jablonec nad Nisou ze dne 8. 6. 2016, č. j. 52072/2016,
sp. zn. 995/2016/SPR/OPŘ/478/Tá (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“).
[2] Prvostupňovým rozhodnutím byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání přestupku dle
§125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích
a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění účinném
pro projednávanou věc (dále jen „zákon o silničním provozu“), ve spojení s §18 odst. 4 téhož
zákona. Přestupku se měl dopustit tím, že dne 28. 4. 2016 v 19:58 hod v obci Jablonec
nad Nisou, v ulici Podhorská, ve směru od centra města, v místech za křižovatkou s ulicí Jitřní
(souřadnice GPS 015°11'06.557''E 50°43'43.890''N) řídil motorové vozidlo tov. zn. Volvo,
registrační značky X a v úseku, kde byla v rámci dohledu nad bezpečností a plynulostí silničního
provozu měřena rychlost projíždějících vozidel a kde řidič smí jet nejvýše rychlostí 50 km/h,
překročil nejvyšší povolenou rychlost v obci o 13 km/h (při zohlednění odchylky měřicího
přístroje ± 3 km/h při rychlosti pod 100 km/h ji překročil o 10 km/h). Za toto jednání byla
stěžovateli uložena pokuta ve výši 1 500 Kč a stanovena povinnost nahradit náklady řízení ve výši
1 000 Kč.
[3] Podle §106 odst. 1 s. ř. s. musí kasační stížnost kromě obecných náležitostí podání
obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej
stěžovatel napadá a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. Obdobně platí i §37 s. ř. s.
Kasační stížnost lze podat toliko z důvodů uvedených v §103 odst. 1 s. ř. s. Formulace
konkrétních důvodů (kasačních námitek) je nezbytným předpokladem perfektní kasační stížnosti,
neboť stěžovatel prostřednictvím námitek vymezí okruh přezkumu rozhodnutí krajského soudu
ze strany Nejvyššího správního soudu, který je uplatněnými důvody vázán (§109 odst. 3 s. ř. s.).
Kasační stížnost, jež neobsahuje žádné námitky, nelze ve svém důsledku projednat.
[4] Kasační stížnost ze dne 29. 11. 2017 nesplňovala náležitosti ve smyslu §106 s. ř. s.
Usnesením ze dne 5. 12. 2017, č. j. 9 As 418/2017 – 11 vyzval soud stěžovatele, aby ve lhůtě
jednoho měsíce od doručení tohoto usnesení doplnil kasační stížnost o důvody, pro které napadá
rozsudek krajského soudu. Současně ho poučil o tom, že nebude-li kasační stížnost v uvedené
lhůtě doplněna, soud ji podle §37 odst. 5 ve spojení s §120 s. ř. s. odmítne bez věcného
projednání. Uvedené usnesení bylo doručeno zástupci stěžovatele dne 6. 12. 2017.
[5] Lhůta k doplnění náležitostí kasační stížnosti uplynula dne 6. 1. 2018, aniž by stěžovatel
kasační stížnost doplnil. Stejně tak v průběhu stanovené jednoměsíční lhůty nepožádal o její
prodloužení.
[6] Jelikož neměla kasační stížnost při jejím podání všechny náležitosti, musely být tyto
náležitosti doplněny v souladu s §106 odst. 3 s. ř. s. ve lhůtě jednoho měsíce od doručení
usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění svého podání. Jen v této lhůtě může stěžovatel
rozšířit kasační stížnost na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody. Tuto lhůtu může soud
na včasnou žádost z vážných důvodů prodloužit, nejdéle však o další měsíc.
[7] Pro případ, kdy je stěžovatel vyzván k doplnění kasační stížnosti postupem podle §106
odst. 3 s. ř. s., tedy soudní řád správní v řízení o kasační stížnosti zakotvuje koncentraci řízení;
soud již proto nemůže přihlížet ke stížnostním námitkám uplatněným po uplynutí lhůty podle
106 odst. 3 s. ř. s. Ke stejným závěrům dospěl také Ústavní soud, který v nálezu ze dne
10. 8. 2006, sp. zn. I. ÚS 138/06, mimo jiného uvedl, že pokud je stěžovatel vyzván k doplnění
kasační stížnosti postupem dle §106 odst. 3 s. ř. s., může rozšířit kasační stížnost na výroky
dosud nenapadené a rozšířit její důvody jen ve lhůtě jednoho měsíce v tomto ustanovení
zakotvené, pokud nebyla na včasnou žádost stěžovatele z vážných důvodů soudem prodloužena.
[8] Kasační stížnost tedy nadále postrádá základní náležitosti stanovené v §106 odst. 1 s. ř. s.
a pro tento nedostatek není možné v řízení o ní pokračovat. Jelikož stěžovatel nevyhověl výzvě
soudu ve stanovené lhůtě, Nejvyšší správní soud kasační stížnost v souladu s §37
odst. 5 ve spojení s §120 s. ř. s. bez věcného projednání odmítl.
[9] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle §60 odst. 3, věty první, s. ř. s.,
ve spojení s §120 s. ř. s., tak, že žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává,
jelikož byla kasační stížnost odmítnuta.
[10] Podle §10 odst. 3, věty poslední, zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění
pozdějších předpisů, byl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí
z účtu soudu zaplacený poplatek. Soud proto rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku
ve výši 5 000 Kč stěžovateli k rukám jeho zástupce. Lhůta k vrácení soudního poplatku vyplývá
z §10a odst. 1 téhož zákona, dle kterého je-li soud povinen vrátit již zaplacený poplatek nebo
přeplatek na poplatku, učiní tak ve lhůtě do 30 dnů od právní moci rozhodnutí, kterým o vrácení
rozhodl.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. ledna 2018
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu