ECLI:CZ:NSS:2018:9.AS.430.2017:53
sp. zn. 9 As 430/2017 - 53
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobců: a) JUDr. T. F.,
b) Konzervatoř Brno, příspěvková organizace, se sídlem tř. Kpt. Jaroše 1890/45, Brno,
oba zast. Mgr. Robertem Pšenkem, advokátem se sídlem Kobližná 47/19, Brno a c) Mgr. K. F.,
bytem tř. Kpt. Jaroše 39a, Brno, zast. Mgr. Danou Lasákovou, advokátkou
se sídlem Příkop 27/2, Brno, proti žalovanému: Magistrát města Brna, se sídlem
Dominikánské nám. 196/1, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 10. 2016,
č. j. MMB/0354742/2016, sp. zn. OUSR/MMB/0322740/2016/2, za účasti osob zúčastněných
na řízení: I) Dolfin Jarošova 41 s.r.o., se sídlem Solniční 243/17, Brno, zast. Mgr. Denisou
Kozumplíkovou, advokátkou se sídlem Orlí 483/1, Brno, II) E.ON Distribuce, a.s., se sídlem
F. A. Gerstnera 2151/6, České Budějovice, adresa pro doručování: Lidická 36, Brno,
III) Česká telekomunikační infrastruktura a.s., se sídlem Olšanská 2681/6, Praha 3, IV) V.
R. V) Z. R. oba zast. Mgr. Martinem Kolářem, advokátem se sídlem Královopolská 874/84,
Brno, VI) D. P. VII) Ing. Y. P. VIII) Ing. V. D. IX) Ing. P. D. X) MUDr. K. Š. v řízení o
kasačních stížnostech žalobce a) a žalobce c) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24.
10. 2017, č. j. 29 A 251/2016 – 411, o návrhu na přiznání odkladného účinku žalobce c),
takto:
Kasační stížnosti žalobce c) se odkladný účinek nepřiznává.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalobce c) (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví
uvedeného rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým byly jako
nedůvodné podle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítnuty žaloby žalobců a), b) a stěžovatele proti
v záhlaví označenému rozhodnutí žalovaného. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání
žalobců a), b), stěžovatele a dalších účastníků řízení a potvrzeno rozhodnutí správního orgánu
I. stupně ze dne 3. 5. 2016, č. j. MCBS/2016/0055347/SKOM, kterým bylo vydáno stavební
povolení osobě zúčastněné na řízení I. (dále také „OZNŘ I.“) pro stavbu Polyfunkčního domu,
třída Kpt. Jaroše 41, č. p. 1950, pozemek parc. č. 3578, 3579/1, 3579/2, 3580/1, 3580/2, 3587/2,
3588/1, 3718 k. ú. Černá Pole, obec Brno – rekonstrukce a přístavba.
[2] Stěžovatel současně s kasační stížností podal návrh na přiznání odkladného účinku.
V návrhu uvádí, že jsou splněny všechny zákonné podmínky pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti. Výkon rozhodnutí způsobí stěžovateli újmu, a to nepoměrně větší újmu, než
jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám.
[3] Napadeným rozsudkem krajského soudu byla zamítnuta žaloba stěžovatele, čímž bylo
de facto potvrzeno rozhodnutí žalovaného obsahující potvrzení rozhodnutí správního orgánu
I. stupně – stavebního povolení. Stavebník (OZNŘ I., pozn. NSS) tak bude moci podle
stavebního povolení konat, nepřizná-li Nejvyšší správní soud kasační stížnosti odkladný účinek.
Činnost stavebníka podle stavebního povolení pro stěžovatele znamená zásadní újmu na jeho
vlastnickém právu. Nemovitá věc v jeho vlastnictví je přímo dotčena záměrem stavebníka,
projektovou dokumentací, způsobem provádění a užívání stavby, protože stavební záměr
je stavebníkem projektován a má být realizován v přímé návaznosti na nemovitou věc
ve vlastnictví stěžovatele. Konkrétně stavební objekt A štítem přímo navazuje na sousedící stavbu
č. p. x č. or. x ve vlastnictví stěžovatele, stavební objekt B má být vystavěn v přímé návaznosti na
štít sousedící stavby č.p. x č. or. x ve vlastnictví stěžovatele, rovněž stavební objekt C má být
vystavěn v přímé návaznosti na základy stavby č. p. x, č. or. x a x ve vlastnictví stěžovatele.
Stěžovatel se důvodně obává poškozujícího vlivu stavby, jež je předmětem řízení, na svou
nemovitost.
[4] Stavební povolení bylo vydáno poté, co pozbylo právní moci územní rozhodnutí.
Rozsudek, stavební povolení, rozhodnutí žalovaného a projektová dokumentace trpí zásadními
vadami, které stěžovatel specifikoval v kasační stížnosti.
[5] Když by došlo k realizaci stavby, jejíž výstavba byla pravomocně povolena rozhodnutím
žalovaného, před projednáním kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem a před konečným
rozhodnutím o kasační stížnosti podané v této věci stěžovatelem, byl by zmařen celý soudní
přezkum napadeného rozsudku a rozhodnutí žalovaného a s ním také právo stěžovatele
na soudní ochranu před nezákonným rozhodnutím správního orgánu. Bezodkladné přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti je nutnou podmínkou smysluplnosti soudního přezkumu
napadeného rozsudku a rozhodnutí žalovaného.
[6] Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nezpůsobí jiným osobám újmu větší, než
jaká by vznikla stěžovateli v případě nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Jediná
osoba ze všech osob zúčastněných na řízení, kterých je mimochodem více než 30, která nebude
souhlasit s přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti, je stavebník. Stavebník bude nejspíše
tvrdit, že chce co nejdříve začít stavět a že již na pravomocné stavební povolení čekal 4 roky
(žádost o vydání stavebního povolení podával v prosinci 2012).
[7] Ze správního spisu vyplývá, že to byl právě a jen stavebník, kdo zapříčinil, že získání
pravomocného stavebního povolení trvalo skoro 4 roky. Celkem 4x musel správní orgán
I. stupně vyzývat stavebníka k doplnění jeho žádosti - opatřeními ze dne 16. 1. 2013, 27. 11. 2013,
13. 5. 2014 a 4. 11. 2015, přesto ani do dnešního dne není projektová dokumentace, na jejímž
základě byla stavba povolena, zpracována tak, aby nezpochybnitelným způsobem řešila návaznost
stavby na sousední nemovitost tř. K. J. x a, b ve vlastnictví stěžovatele.
[8] Pokud tedy stavebník sám zavinil své 4leté čekání na pravomocné stavební povolení,
vzhledem k těmto okolnostem, není podle názoru stěžovatele možné tvrdit, že přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti do skončení řízení před Nejvyšším správním soudem
by způsobilo stavebníkovi nějakou zásadní újmu.
[9] Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti též není v rozporu s žádným důležitým
veřejným zájmem.
[10] Žalovaný ani ostatní osoby zúčastněné na řízení se k návrhu na odkladný účinek
v soudem poskytnuté lhůtě nevyjádřili.
[11] K návrhu na odkladný účinek stěžovatele c) se podrobně vyjádřila OZNŘ I., která
s podaným návrhem nesouhlasí, jelikož pro přiznání odkladného účinku nejsou splněny zákonné
podmínky. Nejsou doloženy tvrzení, že nepřiznáním odkladného účinku vznikne nepoměrně
větší újma, a proto nedošlo k unesení břemene tvrzení a břemene důkazního.
[12] Návrh, stejně jako postup stěžovatele v rámci všech předchozích řízení, je zjevně
obstrukční. OZNŘ I. vznikají prodlužováním doby, po kterou by nemohlo dojít k zahájení
stavby, významné finanční škody. Navíc přiznání odkladného účinku je v rozporu s důležitým
veřejným zájmem.
[13] Vylíčení podstatných skutečností o nepoměrně větší újmě musí svědčit o tom,
že negativní následek, jehož se stěžovatel obává v souvislosti s napadeným rozsudkem, by pro něj
byl zcela zásadním a nezhojitelným zásahem. Stěžovatel pouze uvádí, že se „důvodně obává
poškozujícího vlivu stavby, jež je předmětem řízení, na svou nemovitost“. Tuto svou obavu nebyl schopen
nikdy v průběhu celého stavebního řízení nijak konkretizovat a zůstává pouze ve formě spekulací.
[14] Platí, že každý racionální stavebník si při zahájení stavby počítá tak, aby co nejvíce omezil
negativní vlivy stavby na okolí a okolní nemovitosti, neboť za škody na nich odpovídá. Bez
ohledu na spekulace stěžovatele byla projektová dokumentace důkladně posouzena stavebním
úřadem i odvolacím orgánem, přičemž fakt, že v městské zástavbě na sebe nemovitosti navazují,
resp. se o sebe opírají, je po staletí prověřené a preferované technické řešení.
[15] Stěžovatel nesplnil břemeno tvrzení, neboť případnou jemu vzniklou újmu nijak
nekonkretizuje. V důsledku toho nejde posoudit, zda by tato újma byla nepoměrně větší než újma
OZNŘ I. jako stavebníka, a proto nemůže být návrhu vyhověno.
[16] Shora uvedený typ spekulativních tvrzení, která nemají žádný reálný a racionální základ,
je stěžovatelem předkládán po celou dobu stavebního řízení a stejně se jej pokoušel uplatňovat
před krajským soudem, který je po právu zamítl. Námitky a procesní postup stěžovatele je zjevně
obstrukční, s cílem vylákat od stavebníka kompenzaci za možnost realizovat stavbu nerušeně;
v tomto ohledu se jedná o postup, který stěžovatelé [žalobce a) a c), pozn. NSS] uplatňují v rámci
města Brna opakovaně u více stavebních řízení a dosáhli v této oblasti určité reputace.
[17] Dále byla sdělena obava z toho, že stavebník zahájí stavbu. Taková obava jako důvod
pro přiznání odkladného účinku nemůže obstát, protože zahájení stavby je logickým důsledkem
a hlavním důvodem pro zahájení stavebního řízení, v němž se posuzují a řeší veškeré oprávněné
námitky dotčených osob. Stavebník poté, co jeho žádost projde důkladnou revizí ze strany
odvolacího orgánu a soudní kontrolou, předpokládá, že zahájí stavbu. Jiný postup, kdy
by stavebník udělené stavební povolení uložil do archivu, by byl mrháním peněz a zbytečným
zatěžováním správních a soudních orgánů.
[18] Návrh je formulován tak, jakoby v každém jednotlivém případě, kdy žadatel může zahájit
na základě povolení určitou činnost, bylo nutné kasační stížnosti přiznávat odkladný účinek.
Je třeba vzít v úvahu, že rozhodnutím krajského soudu, jímž byla žaloba zamítnuta, řízení ve věci
přezkoumání žalobou napadeného správního rozhodnutí skončilo. V kasační stížnosti pak není
namítáno nic nového, co by již neposuzoval krajský soud.
[19] Předložený návrh je nutné posuzovat v kontextu dlouhodobých obstrukcí stěžovatelů
[tj. žalobců a) a c)], vznášením stále stejných irelevantních argumentů, zdržovací taktiky
charakterizované návrhy na smírčí řízení, ke kterému se následně nedostaví a zejména prizmatem
splnění požadavků kladených soudním řádem správním, jejichž splnění stěžovatel nedoložil.
[20] Už v předchozím stavebním řízení a řízení před krajským soudem se ukázalo,
že si stěžovatelé osobují právo zastupovat ostatní dotčené subjekty bez ohledu na reálný stav,
kdy pro většinu dotčených subjektů a majitelů okolních nemovitostí jde o projekt, ke kterému
nemají připomínky nebo jej vnímají pozitivně. Rekonstrukcí bude opraven zchátralý objekt
na exponovaném místě, sníží se počet osob bez domova stahujících se do objektu a s tím spojené
konflikty.
[21] Stavebník trpí stále se zvyšující újmou. Má více než jeden rok vydáno pravomocné
stavební povolení. Díky obstrukcím žalobců nemůže započít s plánovanou výstavbou, v důsledku
čehož původní objekt dále chátrá a jeho rekonstrukce si vyžádá vyšší náklad. V současné době
musí být navíc objekt chráněn bezpečnostní službou před vnikáním osob bez domova a případně
kontaktována policie pro s tím spojené zásahy. Tyto náklady by stavebník neměl, pokud by
realizovat projekt rekonstrukce.
[22] Celý projekt rekonstrukce a dostavby objektů dle stavebního povolení může dosáhnout
hodnoty okolo 300 000 000 Kč. Při běžné úrokové sazbě okolo 6 % p. a. tak při odsunování
realizace projektu dochází k újmě na straně stavebníka okolo 50 000 Kč za každý den zdržení.
[23] Úmyslné protahování územních a stavebních řízení a jejich následného soudního
přezkumu zapříčiňuje, že není možné uspokojit veřejnou poptávku po bydlení, případně
po nebytových prostorech, což zvyšuje enormně jejich cenu. Na dostatečném počtu dostupných
objektů k bydlení existuje důležitý veřejný zájem. V kontextu aglomerace města Brna
je nedostatek bytů a objektů pro bydlení zásadní překážkou dalšího rozvoje, přičemž výstavba
satelitních kolonií je výrazně horší variantou, než rozumné „zahušťování“ vnitřní již zastavěné
plochy v centru města a rekonstrukce již existujících objektů. Přiznání odkladného účinku
by proto bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[24] Navrhuje, aby Nejvyšší správní soud odkladný účinek kasační stížnosti stěžovatele
nepřiznal.
[25] Kasační stížnost nemá podle §107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), odkladný účinek. Nejvyšší
správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat; užije přiměřeně §73 odst. 2 až 5 s. ř. s.
Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného
účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným
zájmem.
[26] Soud upozorňuje na mimořádnou povahu odkladného účinku. Kasační stížnost proti
rozhodnutí soudu ve správním soudnictví je mimořádným opravným prostředkem. Přiznáním
odkladného účinku kasační stížnosti odnímá Nejvyšší správní soud před vlastním rozhodnutím
ve věci samé právní účinky pravomocnému rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět
jako na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek zákonným postupem zrušeno.
Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé a výjimečné případy. Soud
k tomu dodává, že není možné obecně definovat výčet případů, který je možné zahrnout pod
§73 odst. 2 s. ř. s., protože uvedené ustanovení patří mezi normy s vysoce abstraktní hypotézou.
[27] Pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti musí být v souladu s usnesením
rozšířeného senátu ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 – 58, publ. pod č. 3270/2015 Sb. NSS,
splněny tři materiální předpoklady: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí musí
pro stěžovatele znamenat újmu, 2) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší, než jaká
přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, 3) přiznání odkladného účinku
nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[28] Újma, která má hrozit stěžovateli, nesmí být vzhledem k jeho poměrům bagatelní,
ale naopak významná, taková, která opravňuje, aby v jeho konkrétním případě pravidlo,
že kasační stížnost odkladný účinek nemá mít, nebylo výjimečně uplatněno. Vznik takto chápané
újmy musí být v příčinné souvislosti s výkonem či jiným právním následkem plynoucím
z rozhodnutí krajského soudu.
[29] Při posuzování návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je proto třeba,
aby se soud primárně zaměřil na zkoumání, zda stěžovatel uvádí skutečnosti, které by dokládaly
možnost vzniku jeho nepoměrně větší újmy oproti jiným osobám. Tyto skutečnosti jsou vždy
individuální, závislé pouze na osobě a situaci stěžovatele.
[30] Stěžovatel v návrhu zejména zdůrazňuje obavu z poškozujícího vlivu stavby na svou
nemovitost (tj. dotčení na vlastnickém právu, resp. právu spoluvlastníka), aniž by blíže
konkretizoval, v čem taková újma spočívá, vymezil její rozsah a intenzitu. Naproti tomu soud
nemůže odhlédnout od toho, že stavební řízení v této věci trvalo téměř 4 roky. Stavebník
(OZNŘ I.) nemohl začít s výstavbou polyfunkčního domu ani během řízení před krajským
soudem, jelikož krajský soud přiznal odkladný účinek žalobě stěžovatele, jakož žalobě žalobců a)
a b). V současné době svědčí stavebníkovi pravomocné stavební povolení a pravomocný
rozsudek krajského soudu, kterým byly žaloby žalobců a), b) a stěžovatele zamítnuty. Pokud tedy
soud srovná újmu stavebníka s vágním tvrzením stěžovatele o jeho újmě na vlastnickém právu,
neshledává žádného důvodu pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[31] Stěžovatel, kromě umístění namítané stavby, zůstal ve své argumentaci v rovině
obecného, ničím nekonkretizovaného a navíc nepodloženého tvrzení. Vylíčení podstatných
skutečností o hrozící újmě je povinností stěžovatele. Soud není povinen ani oprávněn tyto
za stěžovatele dovozovat. Nepřiznáním odkladného účinku kasační stížnosti není nijak dotčeno
právo stěžovatele na soudní ochranu před případným nezákonným rozhodnutím správního
orgánu.
[32] Soud nepřihlédl pro účely rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti k tvrzením, že stavební povolení bylo vydáno poté, co pozbylo právní moci územní
rozhodnutí a že napadený rozsudek, rozhodnutí žalovaného trpí vadami. Tyto námitky stěžovatel
uplatňuje v kasační stížnosti a posouzení důvodnosti těchto námitek bude předmětem věci samé.
[33] Soud závěrem uvádí, že tímto usnesením nepředjímá, jaké bude meritorní rozhodnutí
ve věci samé.
[34] Nejvyšší správní soud z důvodů výše uvedených vyhodnotil, že nebyly naplněny
požadavky §73 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s §107 s. ř. s., a proto kasační stížnosti stěžovatele
nepřiznal odkladný účinek.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. ledna 2018
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu