ECLI:CZ:NSS:2018:9.AS.444.2017:23
sp. zn. 9 As 444/2017- 23
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Tomáše Rychlého, v právní věci žalobkyně: DOVRA
spol. s r.o., se sídlem Mírové náměstí 21/20, Hlučín, zast. Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem
se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého
kraje, se sídlem U Jezu 642/2a, Liberec 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 7. 2016,
č. j. OD 635/16-2/67.1/16193/Li KULK 59648/2016, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně
proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 11. 2017, č. j. 30 A 104/2016 - 33,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ít á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobkyni se vrací soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč a přeplatek
na soudním poplatku za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč. Částka v celkové výši
10 000 Kč bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci
tohoto usnesení k rukám zástupce žalobkyně Mgr. Jaroslava Topola, advokáta se sídlem
Na Zlatnici 301/2, Praha 4.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“), kterým byla
jako nedůvodná podle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítnuta její žaloba proti shora označenému rozhodnutí
žalovaného. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky a potvrzeno rozhodnutí
Městského úřadu Turnov ze dne 1. 6. 2016, č. j. OD/16/17985/AZD, č. j. spisu: OD/16/1773
(dále jen „prvostupňové rozhodnutí“).
[2] Prvostupňovým rozhodnutím byla stěžovatelka uznána vinnou ze spáchání správního
deliktu dle §125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích
a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění účinném pro
projednávanou věc (dále jen „zákon o silničním provozu“), za což jí byla uložena pokuta ve výši
1 500 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Správního deliktu se měla
dopustit tím, že porušila §10 odst. 3 zákona o silničním provozu, neboť jako provozovatelka
motorového vozidla tovární značky Škoda, RZ X, nezajistila, aby při užití vozidla na pozemní
komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích
stanovená tímto zákonem. Řidič uvedeného vozidla, jehož totožnost není správnímu orgánu
známa, dne 13. 1. 2016 v 10:57 hodin na pozemní komunikaci v obci Radvánovice, na silnici I/35
v úseku 50°33'1,2766''N, 15°12'53,1836''E - 50°33'7,4019''N, 15°12'46,1396''E GPS, směr
Turnov, při řízení uvedeného vozidla překročil nejvyšší povolenou rychlost jízdy v obci
stanovenou zvláštním právním předpisem na 50 km/h, přičemž mu byla automatizovaným
technickým prostředkem typu MUR-07, v. č. MUR005/2013, naměřena rychlost jízdy 63 km/h.
Při zvážení možné odchylky měřícího zařízení ve výši ±3 km/h tedy byla naměřena nejnižší
skutečná rychlost jízdy 60 km/h, čímž řidič porušil §18 odst. 4 zákona o silničním provozu a
dopustil se přestupku dle §125c odst. 1 písm. f) bod 4 téhož zákona.
[3] Podle §106 odst. 1 s. ř. s. musí kasační stížnost kromě obecných náležitostí podání
obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej
stěžovatel napadá a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. Obdobně platí i §37 s. ř. s.
Kasační stížnost lze podat toliko z důvodů uvedených v §103 odst. 1 s. ř. s. Formulace
konkrétních důvodů (kasačních námitek) je nezbytným předpokladem perfektní kasační stížnosti,
neboť stěžovatelka prostřednictvím námitek vymezí okruh přezkumu rozhodnutí krajského
soudu ze strany Nejvyššího správního soudu, který je uplatněnými důvody vázán (§109 odst. 3
s. ř. s.). Kasační stížnost, jež neobsahuje žádné námitky, nelze ve svém důsledku projednat.
[4] Kasační stížnost nesplňovala náležitosti ve smyslu §106 s. ř. s. Usnesením ze dne
20. 12. 2017, č. j. 9 As 444/2017 - 12, vyzval soud stěžovatelku, aby ve lhůtě jednoho měsíce
od doručení tohoto usnesení doplnila kasační stížnost doručenou zdejšímu soudu dne
19. 12. 2017 o důvody, pro které napadá v záhlaví označený rozsudek krajského soudu. Současně
ji poučil o tom, že nebude-li kasační stížnost v uvedené lhůtě doplněna, soud ji dle §37 odst. 5
ve spojení s §120 s. ř. s. odmítne bez věcného projednání. Uvedené usnesení bylo doručeno
zástupci stěžovatelky dne 21. 12. 2017.
[5] Lhůta k doplnění náležitostí kasační stížnosti uplynula dne 22. 1. 2018 (§40 odst. 2,
věta první, s. ř. s.), aniž by stěžovatelka kasační stížnost doplnila. Stejně tak v průběhu stanovené
jednoměsíční lhůty nepožádala o její prodloužení.
[6] Jelikož neměla kasační stížnost při jejím podání všechny náležitosti, musely být tyto
náležitosti doplněny v souladu s §106 odst. 3 s. ř. s. ve lhůtě jednoho měsíce od doručení
usnesení, kterým byla stěžovatelka vyzvána k doplnění svého podání. Jen v této lhůtě může
stěžovatelka rozšířit kasační stížnost na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody. Tuto
lhůtu může soud na včasnou žádost z vážných důvodů prodloužit, nejdéle však o další měsíc.
[7] Pro případ, kdy je stěžovatel vyzván k doplnění kasační stížnosti postupem podle §106
odst. 3 s. ř. s., tedy soudní řád správní v řízení o kasační stížnosti zakotvuje koncentraci řízení;
soud již proto nemůže přihlížet ke stížnostním námitkám uplatněným po uplynutí lhůty dle §106
odst. 3 s. ř. s. Ke stejným závěrům dospěl také Ústavní soud, který v nálezu ze dne 10. 8. 2006,
sp. zn. I. ÚS 138/06, mimo jiné uvedl, že pokud je stěžovatel vyzván k doplnění kasační stížnosti
postupem dle §106 odst. 3 s. ř. s., může rozšířit kasační stížnost na výroky dosud nenapadené
a rozšířit její důvody jen ve lhůtě jednoho měsíce v tomto ustanovení zakotvené, pokud nebyla
na včasnou žádost stěžovatele z vážných důvodů soudem prodloužena.
[8] Kasační stížnost tedy nadále postrádá základní náležitosti stanovené v §106 odst. 1 s. ř. s.
a pro tento nedostatek není možné v řízení o ní pokračovat. Jelikož stěžovatelka nevyhověla
výzvě soudu ve stanovené lhůtě, Nejvyšší správní soud kasační stížnost v souladu s §37 odst. 5
ve spojení s §120 s. ř. s. bez věcného projednání odmítl.
[9] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle §60 odst. 3, věty první, s. ř. s.,
ve spojení s §120 s. ř. s., tak, že žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává,
jelikož byla kasační stížnost odmítnuta.
[10] Podle §10 odst. 3, věty poslední, zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění
pozdějších předpisů, byl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí
z účtu soudu zaplacený poplatek. Soud proto rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku
ve výši 5 000 Kč stěžovatelce k rukám jejího zástupce. Shodně vrací i přeplatek na soudním
poplatku za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč. Lhůta k vrácení soudního poplatku a přeplatku
na poplatku vyplývá z §10a odst. 1 téhož zákona, dle kterého je-li soud povinen vrátit již
zaplacený poplatek nebo přeplatek na poplatku, učiní tak ve lhůtě do 30 dnů od právní moci
rozhodnutí, kterým o vrácení rozhodl.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. ledna 2018
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu