ECLI:CZ:NSS:2018:9.AZS.116.2018:28
sp. zn. 9 Azs 116/2018 - 28
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců
JUDr. Tomáše Rychlého a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: T. S., zast. Mgr.
Ladislavem Bártou, advokátem se sídlem Purkyňova 787/6, Ostrava, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
29. 1. 2018, č. j. MV-9909-2/OAM-2018, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 3. 2018, č. j. 61 Az 2/2018 - 15,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá práv o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce (dále také „stěžovatel“) se kasační stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného
rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta jeho
žaloba proti shora uvedenému rozhodnutí žalovaného (dále také „správní orgán“). Žalovaný jím
rozhodl, že správní řízení o žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 19. 1. 2018 (dále jen
„žádost“) se zastavuje podle §11a odst. 3 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o azylu“), neboť šlo o další opakovanou žádost ve smyslu
§2 odst. 1 písm. g) zákona o azylu.
[2] Proti rozhodnutí žalovaného se žalobce bránil podanou žalobou, v níž namítal,
že žalovaný se nezabýval otázkou, zda nedošlo k zásadní změně situace v zemi původu žalobce,
která by mohla zakládat opodstatněnost žádosti. Krajský soud této jediné námitce žalobce
nepřisvědčil s odůvodněním, že žalobce ani v žádosti, ani v žalobě, neuvedl žádnou skutečnost
či důvod, který by bylo možno posoudit jako zásadní změnu situace v zemi jeho původu od doby
poslední žádosti o udělení mezinárodní ochrany, a žalovaný žádnou podstatnou změnu poměrů
na Ukrajině nezjistil, proto žalobu zamítl. Proti rozsudku krajského soudu žalobce podal
ke zdejšímu soudu kasační stížnost.
II. Obsah kasační stížnosti
[3] Včas podanou kasační stížností se stěžovatel domáhá zrušení výše uvedeného rozsudku
krajského soudu z důvodu, který lze dle jeho názoru podřadit pod §103 odst. 1 písm. b) zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
Stěžovatel uvádí shodnou argumentaci jako v podané žalobě, dle které se měl žalovaný zabývat
tím, zda nedošlo v jeho vlasti k takové zásadní změně situace, jež by mohla zakládat
opodstatněnost jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Stěžovatel je názoru, že žalovaný
tomuto požadavku vyplývajícímu z judikatury Nejvyššího správního soudu nedostál [stěžovatel
odkazuje na rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne
6. 12. 2012 (správně 6. 3. 2012 – pozn. NSS), č. j. 3 Azs 6/2011 - 96, a na rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 3. 10. 2017, č. j. 9 Azs 185/2017 - 38], a proto správní řízení o udělení
mezinárodní ochrany je zatíženo vadou, pro kterou měl krajský soud rozhodnutí žalovaného
zrušit. Vzhledem k tomu, že tak neučinil, je nezákonný i rozsudek krajského soudu. Stěžovatel
kasační stížností požaduje jednak zrušení rozsudku krajského soudu, jednak zrušení rozhodnutí
žalovaného a vrácení věci k dalšímu řízení.
III. Vyjádření žalovaného
[4] Žalovaný pokládá námitky stěžovatele za nedůvodné a odkazuje na obsah správního
spisu, přičemž se ztotožňuje s rozsudkem krajského soudu. Navrhuje odmítnutí kasační stížnosti
pro nepřijatelnost dle §104a odst. 1 s. ř. s., případně zamítnutí pro nedůvodnost
dle §110 odst. 1 s. ř. s.
IV. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[5] Vzhledem k tomu, že projednávaná věc je věcí mezinárodní ochrany, v souladu s §104a
s. ř. s. se zdejší soud zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje
zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, odmítl by ji jako nepřijatelnou. Nejvyšší správní
soud v této souvislosti předně poznamenává, že usnesení, jímž kasační stížnost pro nepřijatelnost
odmítá, nemusí být dle §104a odst. 3 s. ř. s. odůvodněno, přesto však uvádí následující.
[6] Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud
podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publ. pod č. 933/2006
Sb. NSS, v němž interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“.
O přijatelnou kasační stížnost se dle výše citovaného rozhodnutí může jednat v následujících
typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec
či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká
právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude
přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí
krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně právního
postavení stěžovatele.
[7] Nejvyšší správní soud neshledal, že by v nyní projednávané věci byl dán některý z důvodů
pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání, neboť kasační stížnost svým významem
podstatně vlastní zájmy stěžovatele nepřesahuje. Posuzovaná věc se netýká právních otázek,
které by dosud nebyly řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu, ani těch, které jsou
judikaturou řešeny rozdílně, přičemž nebyl shledán důvod pro přistoupení k judikaturnímu
odklonu. Nejvyšší správní soud neshledal ani zásadní pochybení krajského soudu, ať už v podobě
nerespektování ustálené a jasné soudní judikatury, či ve formě hrubého pochybení při výkladu
hmotného nebo procesního práva.
[8] Správní řízení, které žalovaný zastavil dle §11a odst. 3 zákona o azylu, bylo vedeno
o v pořadí již třetí žádosti stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany. Poprvé požádal
dne 8. 1. 2015, mezinárodní ochrana nebyla udělena. Druhá žádost ze dne 24. 10. 2016 byla
zamítnuta jako zjevně nedůvodná. Správní řízení o nynější žádosti ze dne 19. 1. 2018 bylo
zastaveno dle již citovaného ustanovení zákona o azylu, přičemž tato skutečnost není významná
z hlediska toho, zda žalovaný měl odůvodnit svůj závěr o tom, že v zemi původce nedošlo
k zásadní změně situace, která by zakládala opodstatněnost této v pořadí již třetí žádosti o udělení
mezinárodní ochrany, protože tato povinnost žalovaného jako správního orgánu ve světle výše
citované judikatury Nejvyššího správního soudu (viz bod [3]) stíhá vždy. Stěžovatel je však
názoru, že splněním této povinnosti nemůže být v odůvodnění uvedený závěr správního orgánu,
že neshledal takové nové skutečnosti či okolnosti, na jejichž základě by bylo možné se důvodně
domnívat, že by jmenovaný byl vystaven pronásledování nebo hrozbě vážné újmy,
protože žalovaný tuto otázku nijak netematizoval. Předmětem posouzení v tomto sporu je,
zda žalovaný dostál své výše uvedené povinnosti a skutečně zjišťoval, zda k nějakým
významnějším změnám poměrů v zemi původu stěžovatele došlo a tedy, zda jeho rozhodnutí
vychází z aktuálního stavu v zemi původu stěžovatele.
[9] Nejvyšší správní soud předesílá, že žalovaný jako správní orgán rozhodující na úseku
mezinárodní ochrany v souladu se zásadou oficiality nese odpovědnost za zjištění skutkového
stavu v dané věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, nejinak tomu bylo i v případě
stěžovatele. Námitka stěžovatele týkající se poměrů by mohla být důvodná tehdy, pokud by šlo
o první rozhodnutí o poskytnutí mezinárodní ochrany stěžovateli, tak tomu však nebylo. Žádost
o udělení mezinárodní ochrany stěžovatele je v pořadí již třetí, a proto nelze abstrahovat
od předcházejících správních řízení v jeho věci, kde byl skutkový stav náležitě zjištěn
prostřednictvím mezinárodních zpráv o aktuální situaci v zemi původu stěžovatele, což vyplývá
z obsahu správního spisu.
[10] Oproti takto vymezenému skutkovému stavu může dojít v průběhu času ke změnám.
V případě stěžovatele by však muselo jít o změny, pro které by mohla být jeho nová žádost
opodstatněná. Správní orgán však žádné takové změny neshledal, a proto mohl učinit shora
uvedený závěr o situaci v zemi původu stěžovatele. Bylo na stěžovateli, aby tento závěr správního
orgánu relevantním způsobem zpochybnil. V žádosti však žádné takové změny netvrdil, netvrdil
je ani v průběhu správního řízení, ani v podané žalobě. Za takové situace rozhodně nelze mít
za to, že žalovaný své povinnosti odůvodnit závěr o tom, že k zásadní změně situace v zemi
původu nedošlo, nedostál, a proto námitka stěžovatele je nedůvodná.
V. Náklady řízení
[11] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3, větu první, s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s., dle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení
zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. června 2018
JUDr. Radan Malík
předseda senátu