ECLI:CZ:NSS:2018:9.AZS.231.2018:19
sp. zn. 9 Azs 231/2018 - 19
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců
JUDr. Tomáše Rychlého a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: N. S. H., zast. Mgr.
Vratislavem Polkou, advokátem se sídlem Vinohradská 1233/22, Praha 2, proti žalované: Policie
České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2176/2, Praha 3,
proti rozhodnutí žalované ze dne 29. 3. 2018, č. j. CPR-5403-2/ČJ-2018930310-V246, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 5. 2018, č.
j. 75 A 10/2018 – 27,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím ze dne 2. 1. 2018, č. j. KRPU-112518-38/ČJ-2017-040022-SV, uložila
Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje, žalobci správní vyhoštění
a zároveň stanovila dobu jednoho roku, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských
států Evropské unie. Policie k tomu přistoupila na základě §119 odst. 1 písm. c) bodu 2. zákona
č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů,
ve znění účinném v době rozhodné (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), neboť žalobce neměl
platné oprávnění k pobytu na území České republiky. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce
odvolání, které žalovaná v záhlaví uvedeným rozhodnutí zamítla a napadené rozhodnutí
potvrdila.
[2] Žalobce rozhodnutí žalované napadl žalobou u Krajského soudu v Ústí nad Labem
(dále jen „krajský soud“), který ji zamítl. Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen
„stěžovatel“) kasační stížnost, v rámci které zároveň požádal o přiznání odkladného účinku. Jako
důvod uvedl skutečnost, že na území České republiky žije jeho manželka a nezletilá dcera a dvě
sestry, má tak vytvořeno rodinné i sociální zázemí. Přiznání odkladného účinku navíc není
v rozporu s veřejným zájmem, právě naopak, neboť nepřiznáním odkladného účinku by nebyla
zachována všechna jeho procesní práva, zejména právo na spravedlivý proces. V této souvislosti
stěžovatel odkazuje na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2011,
č. j. 5 As 73/2011 - 100.
[3] Žalovaná s přiznáním odkladného účinku nesouhlasí, přičemž zásah do práva
na spravedlivý proces nemůže být užit jako obecný nástroj pro další legalizaci pobytu cizince
na území České republiky. Přiznání odkladného účinku by bylo v rozporu s veřejným zájmem
na tom, aby se na území České republiky zdržovali pouze ti cizinci, kteří dodržují právní předpisy
a respektují právní řád České republiky, navíc přiznáním odkladného účinku se oddaluje
nastoupení správního vyhoštění jako sankce od doby, kdy se stěžovatel protiprávního jednání
dopustil.
[4] Nejvyšší správní soud při posuzování návrhu na přiznání odkladného účinku vyšel
z následující právní úpravy:
Dle §107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej
však může na návrh stěžovatele přiznat, přičemž §73 odst. 2 až 5 s ř. s. se použije přiměřeně.
Dle §73 odst. 2 s. ř. s. „soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě
odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší
újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu
s důležitým veřejným zájmem.“
Dle §73 odst. 3 s. ř. s. „přiznáním odkladného účinku se pozastavují do skončení řízení před soudem
účinky napadeného rozhodnutí.“
[5] Za zásadní Nejvyšší správní soud v dané věci považuje skutečnost, že pro výkon práva
na spravedlivý proces může být nezbytné, aby stěžovatel mohl zůstat na území České republiky
do skončení řízení o jeho kasační stížnosti. Byť je stěžovatel v tomto řízení zastoupen
advokátem, nelze přehlédnout, že k právu na spravedlivý proces náleží i právo účastníka
vystupovat v tomto řízení osobně, být v kontaktu se svým zástupcem, udělovat mu
konkrétní pokyny pro výkon zastoupení atd. Nejvyšší správní soud spatřuje újmu ve smyslu
§73 odst. 2 s. ř. s. spojenou s nuceným opuštěním území České republiky v možném dotčení
stěžovatele ve výkonu jeho práva na spravedlivý proces. Z tohoto důvodu přiznává §172 odst. 3
zákona o pobytu cizinců žalobě proti rozhodnutí o správním vyhoštění odkladný účinek
ze zákona (s výjimkou případů vyhoštění cizince z důvodu ohrožení bezpečnosti státu) a není
důvod, proč by obdobnou možnost zůstat na území České republiky neměl mít vyhošťovaný
cizinec i po dobu následného řízení o kasační stížnosti.
[6] Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že v daném případě shledal příčinnou souvislost mezi
právními účinky žalobou napadeného rozhodnutí a možným vznikem újmy ve smyslu
§73 odst. 2 s. ř. s. pro stěžovatele.
[7] Dále Nejvyšší správní soud konstatuje, že neshledal, že by přiznáním odkladného účinku
byla dotčena práva třetích osob nebo že by jeho přiznání bylo v daném případě v rozporu
s důležitým veřejným zájmem, čímž rozhodně nijak nezpochybňuje výše uvedenou argumentaci
žalované, výkon práva na spravedlivý proces však převažuje. Je třeba zdůraznit, že přiznáním
odkladného účinku kasační stížnosti není jakýmkoli způsobem ze strany Nejvyššího správního
soudu předjímáno rozhodnutí o samotné kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. června 2018
JUDr. Radan Malík
předseda senátu