ECLI:CZ:NSS:2018:9.AZS.289.2018:29
sp. zn. 9 Azs 289/2018 - 29
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců
JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobkyně: M. D., zast. Mgr.
Oksanou Rizak, advokátkou se sídlem 28. pluku 128/12, Praha 10, proti žalované: Policie České
republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2176/2, Praha 3, proti
rozhodnutí žalované ze dne 4. 5. 2018, č. j. CPR-22693-2/ČJ-2017-930310-V238, v řízení o
kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11.
7. 2018, č. j. 55 A 3/2018 - 33,
takto:
I. Kasační stížnost se z amí t á .
II. Žádný z účastníků n e má p rá v o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobkyně (dále také „stěžovatelka“) se kasační stížností domáhá zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“),
jímž byla zamítnuta její žaloba proti shora uvedenému rozhodnutí žalované a proti rozhodnutí
Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové
kontroly, pátrání a eskort, pracoviště Tábor (dále jen „prvostupňový správní orgán“), ze dne
8. 6. 2017, č. j. KRPC-2065-66/ČJ-2017-020025, kterým bylo žalobkyni uloženo správní
vyhoštění dle §119 odst. 1 písm. b) bodu 3. zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území
České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), a stanovena
doba, po kterou jí nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie, v délce jednoho
roku (dále jen „rozhodnutí o vyhoštění“).
[2] Žalobkyně dne 2. 1. 2017 při pobytové kontrole prováděné při její pracovní činnosti
ve výrobní hale ve společnosti České houby a.s. v Soběslavi nepředložila pracovní povolení
ani jiný doklad, který by ji opravňoval k výkonu pracovní činnosti na území České republiky.
Předložila pouze svůj platný cestovní doklad Ukrajiny s vylepeným národním vízem s územní
platností pro Polskou republiku s dobou platnosti od 30. 10. 2016 do 27. 9. 2017 typu D 05,
MULT, délka pobytu 180 dnů.
[3] V podané žalobě napadla nesprávně zjištěný skutkový stav, neboť prvostupňový správní
orgán stejně jako žalovaná nesprávně posoudily listinné důkazy, které jednoznačně prokázaly
splnění podmínek dle §98 písm. k) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o zaměstnanosti“), na základě jejichž splnění nepotřebovala pro výkon
dočasné pracovní činnosti na území České republiky pracovní povolení. Závěr o nesplnění
podmínek §98 písm. k) zákona o zaměstnanosti je tak v rozporu s obsahem správního spisu,
a proto je nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. Závěrem uvedla, že je ve vysokém měsíci
rizikového těhotenství a že její zdravotní stav brání vycestování.
[4] Krajský soud shledal námitku nesprávně zjištěného skutkového stavu jako
neopodstatněnou, neboť žalovaná ve svém rozhodnutí uvedla výčet podkladů, z nichž vycházela
a které jsou součástí spisového materiálu [zejména protokoly o výslechu žalobkyně a svědků,
dohoda o pracovní činnosti uzavřená mezi žalobkyní a společností FB Invest Group S. C. ze dne
7. 12. 2016 na období od 7. 12. 2016 do 31. 5. 2017, rámcová smlouva o dílo uzavřená mezi
společnostmi FB Invest Group S. C. a ANGELO & IGI s. r. o. (jednatelem I. D.) ze dne 2. 5.
2016, informace o vyslání žalobkyně k výkonu práce společností FB Invest Group S. C. ke
společnosti ANGELO & IGI s. r. o. v období od 9. 12. 2016 do 31. 5. 2017, rámcová smlouva o
dílo uzavřená mezi společnostmi ANGELO & IGI s. r. o. a České houby a. s. ze dne 29. 12.
2016]. Skutkový stav vzal za spolehlivě zjištěný, náležitě doložený a popsaný v odůvodnění
napadeného rozhodnutí, a nikoliv rozporný s obsahem správního spisu, jak namítala žalobkyně.
[5] Dokumenty předložené žalobkyní měly pouze vzbudit dojem, že byla do České republiky
legálně vyslána svým zaměstnavatelem pouze dočasně za účelem provedení zakázky. Žalobkyně
však dle své výpovědi přicestovala dne 7. 12. 2016, tedy v den podpisu své pracovní smlouvy
s polským zaměstnavatelem, přičemž o dva dny později dne 9. 12. 2016 zahájila sběr hub
pro České houby a. s. V Polsku pro svého zaměstnavatele tak žádnou činnost nevykonávala,
přičemž výkon hlavní pracovní činnosti v členském státě, ve kterém má sídlo její zaměstnavatel
(v Polsku), je v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu nezbytným předpokladem
použití §98 písm. k) zákona o zaměstnanosti (viz rozsudek ze dne 31. 1. 2018,
č. j. 2 Azs 289/2017 – 31, publ. pod č. 3713/2018 Sb. NSS). Výjimku z obecné povinnosti cizince
mít k zaměstnání na území České republiky povolení k zaměstnání, zaměstnaneckou kartu
nebo modrou kartu zakotvenou v §98 písm. k) zákona o zaměstnanosti nelze vykládat tak,
že se vztahuje na veškeré vyslání pracovníků za účelem poskytování služeb. V případě žalobkyně
nešlo o poskytnutí služby jejím zaměstnavatelem, ale o poskytnutí pracovní síly, přičemž síť
smluvních vztahů představuje pouze formální zástěrku faktickému poskytnutí ukrajinských
pracovníků polskou společností k manuální práci u české společnosti (České houby a. s.). Závěr
prvostupňového správního orgánu a žalované o nesplnění podmínek §98 písm. k) zákona
o zaměstnanosti je na základě výše uvedených důvodů plně přezkoumatelný.
[6] K novým skutečnostem bránícím vycestování žalobkyně spočívajícím v rizikovém
těhotenství krajský soud uvedl, že ve správním spisu není jediný dokument, kterým by žalobkyně
žalovanou o svém zdravotním stavu informovala. Při přezkumu proto vycházel ze skutkového
a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu [§75 odst. 1 zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)].
[7] Pro úplnost krajský soud poznamenal, že v den jednání, tj. 11. 7. 2018, mu byla žalobkyní
do datové schránky ve 13:53:58 hod. doručena žádost o zohlednění skutečností nastalých v jejím
rodinném životě (uzavření manželství s panem I.D., následné narození dcery dne X, zahájení
řízení o udělení trvalého pobytu pro nezletilou dceru, podání žádosti o cestovní doklad pro dítě),
v níž také krajskému soudu předestřela možnosti legalizace svého pobytu na území České
republiky dle zákona o pobytu cizinců, kterých hodlá s ohledem na svoji rodinnou situaci využít.
Předmětná žádost se do dispozice samosoudkyně dostala ve 14:55 hod., tedy po ukončení
ústního jednání, z nějž se omluvila žalobkyně, zástupkyně žalobkyně i žalovaná, a po vyhlášení
rozsudku. Z tohoto důvodu k žádosti nepřihlédl.
II. Obsah kasační stížnosti
[8] Včas podanou kasační stížností se stěžovatelka domáhá zrušení výše uvedeného rozsudku
krajského soudu z důvodů, jež lze svým obsahem podřadit pod §103 odst. 1 písm. a), b) a d)
s. ř. s. Stěžovatelka v podané kasační stížnosti shodně jako v žalobě napadá nesprávně zjištěný
skutkový stav a z něj plynoucí závěr, že nebyla vyslána svým zaměstnavatelem v rámci
poskytování služeb dle §98 písm. k) zákona o zaměstnanosti. Krajský soud tak nesprávně
posoudil skutkové okolnosti případu, které vyplývají zejména z listinných důkazů předložených
ve správním řízení. Navíc není zřejmé, jak dospěl k závěru, že v jejím případě se nejedná o vyslání
zaměstnance v rámci poskytování služeb dle §98 písm. k) zákona o zaměstnanosti a jde pouze
o formální zastírání faktického poskytnutí ukrajinských pracovníků polskou společností
k manuální práci u české společnosti.
[9] Stěžovatelka dále uvedla, že se jí a jejímu manželovi, který má povolený pobyt na území
České republiky, narodila dne X dcera. V současné době pečuje o kojence a nemůže opustit
území České republiky z důvodu jejího nízkého věku a také skutečnosti, že kojenec nemá
vyhotovený cestovní doklad. V příloze kasační stížnosti přikládá rodný list dítěte a potvrzení
žádosti o cestovní doklad pro dítě ze dne 7. 7. 2018.
III. Vyjádření žalované
[10] Žalovaná trvá na svých závěrech uvedených v napadeném rozhodnutí a má za to,
že řízení ve věci správního vyhoštění bylo vedeno plně v souladu se zákonem, přičemž skutková
podstata má oporu ve spisovém materiálu. Plně se ztotožňuje s rozsudkem krajského soudu
a navrhuje zamítnutí kasační stížnosti.
IV. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[11] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, směřuje proti rozhodnutí, proti
kterému je podání kasační stížnosti přípustné, a stěžovatelka je zastoupena advokátkou (§102
a násl. s. ř. s.).
[12] Nejvyšší správní soud je v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s. vázán rozsahem kasační
stížnosti a důvody, pro které je podána, přičemž dospěl k závěru, že kasační stížnost není
důvodná.
[13] Ze systematického pohledu je vhodné se nejprve zabývat kasačním důvodem dle §103
odst. 1 písm. d) s. ř. s., tedy tvrzenou nepřezkoumatelností rozsudku krajského soudu. Jde totiž
o natolik závažnou vadu, že se jí musí Nejvyšší správní soud zabývat z úřední povinnosti,
tedy i bez námitky stěžovatelky. Stěžovatelce z rozsudku krajského soudu není zřejmé, jak krajský
soud dospěl k závěru, že se v jejím případě nejedná o vyslání zaměstnance v rámci poskytování
služeb dle §98 písm. k) zákona o zaměstnanosti. Jde tedy o velmi obecnou námitku
nepřezkoumatelnosti, kterou zdejší soud nesdílí. Krajský soud ve svém rozsudku jasně popsal,
z jakých skutečností jeho úvaha vychází (jde zejména o soudem odkazované podklady
ve správním spise), které však vyhodnotil odlišně od názoru stěžovatelky,
což nepřezkoumatelnost jeho závěru nezpůsobuje. Nejvyšší správní soud po přezkoumání
napadeného rozsudku zjistil, že rozsudek je opřen o dostatek důvodů a je přezkoumatelný. Tato
kasační námitka proto není důvodná.
[14] Stěžovatelka dále napadá nesprávně zjištěný skutkový stav, který je v rozporu s listinami
a dokumenty, které předložila v průběhu správního řízení. Dle názoru zdejšího soudu však byl
zjištěn skutkový stav nikoliv pouze na základě listinných podkladů, ale především ve spojení
s výpovědí stěžovatelky, která uvedla, že do České republiky přicestovala dne 7. 12. 2016, tedy
téhož dne, kterého uzavřela dohodu o pracovní činnosti se společností FB Invest Group S. C.
ze dne 7. 12. 2016 na období od 7. 12. 2016 do 31. 5. 2017, a pro společnost České houby a. s.
začala pracovat 9. 12. 2016. Z těchto skutečností je nepochybné, že do provedení pobytové
kontroly dne 2. 1. 2017 ve výrobní hale společnosti České houby a. s. pro svého polského
zaměstnavatele nevykonávala žádnou pracovní činnost, což také uvedla do protokolu ze dne
5. 1. 2017. Skutkový stav výkonu pracovní činnosti stěžovatelky na území České republiky
v rozhodném období od 9. 12. 2016 do provedení pobytové kontroly dne 2. 1. 2017
bez pracovního povolení považuje zdejší soud za řádně zjištěný. Stěžovatelkou dodané listiny
nepředstavují oprávnění k výkonu pracovní činnosti na území České republiky a ani z nich nelze
dovodit ve spojení se skutkovými zjištěními, že byla pouze vyslána svým zaměstnavatelem
k poskytnutí služby ve smyslu §98 písm. k) zákona o zaměstnanosti, proto odkaz krajského
soudu na rozsudek ze dne 31. 1. 2018, č. j. 2 Azs 289/2017 - 31, publ. pod. č. 3713/2018 Sb.
NSS, je zcela přiléhavý. Zdejší soud je v souladu s krajským soudem názoru, že z veškerých
podkladů správního spisu vyplývá pouze snaha o formální zastření nelegálního poskytnutí
pracovní síly na český pracovní trh. Kasační námitky stran nesprávně zjištěného skutkového
stavu a jeho právního posouzení jsou tak nedůvodné.
[15] Stěžovatelka rovněž namítá nemožnost realizace rozhodnutí o vyhoštění z důvodu
narození dcery dne 24. 5. 2018, která nemá vyhotoven cestovní doklad. Tato námitka byla
uplatněna v řízení před krajským soudem písemnou žádostí stěžovatelky o zohlednění důležitých
skutečností v rodinném životě přibližně 10 minut před jednáním ve věci samé. Krajský
soud ji vypořádal odůvodněním, že se do dispozice samosoudkyně žádost žalobkyně
o zohlednění těchto skutečností dostala až po jednání, z nějž se žalobkyně, zástupkyně žalobkyně
i žalovaná omluvily, na kterém byl vyhlášen rozsudek. Nejvyšší správní soud takový postup
krajského soudu shledává jako souladný s příslušnými procesními ustanoveními s. ř. s.,
neboť stěžovatelka mohla tyto skutečnosti v průběhu soudního řízení uplatnit mnohem dříve,
a nikoliv 10 minut před jednáním. Je ve vlastním zájmu stěžovatelky sdělovat soudu rozhodné
skutečnosti neprodleně poté, co nastaly, přičemž negativní následky spojené s neodůvodněným
odkládáním povinnosti tvrzení mohu jít jedině k její vlastní tíži. Jelikož tato námitka nemožnosti
realizace správního vyhoštění nebyla včasně uplatněna v řízení před krajským soudem,
ač tak stěžovatelka učinit mohla, kasační soud ji v souladu se svou rozhodovací praxí
(viz rozsudek ze dne 3. 9. 2008, č. j. 1 Afs 102/2008 – 39) shledal jako nepřípustnou dle §104
odst. 4 s. ř. s.
V. Závěr a náklady řízení
[16] Nejvyšší správní soud ze všech shora uvedených důvodů kasačním námitkám nepřisvědčil
a neshledal ani vadu, ke které by musel přihlédnout z úřední povinnosti, kasační stížnost
proto zamítl podle §110 odst. 1, věty poslední, s. ř. s. O věci přitom rozhodl bez jednání, jelikož
§109 odst. 2 s. ř. s. takový postup předpokládá.
[17] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s.
Stěžovatelka, která neměla ve věci úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované
v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec její úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. listopadu 2018
JUDr. Radan Malík
předseda senátu