ECLI:CZ:NSS:2018:9.AZS.302.2017:41
sp. zn. 9 Azs 302/2017 - 41
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: A. A. S., zast.
Mgr. et Mgr. Markem Čechovským, advokátem se sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 12. 1. 2017, č. j. OAM-163/LE-LE05-P06-PD2-2012, v řízení o kasační
stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 8. 2017, č. j.
78 Az 2/2017 – 30,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalovaný (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení shora
označeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“), kterým bylo
dle §78 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“), pro vady řízení zrušeno jím vydané v záhlaví označené rozhodnutí. Tímto
rozhodnutím stěžovatel dle §53a odst. 4 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o azylu“), zamítl žádost žalobce o prodloužení jemu udělené doplňkové
ochrany na území České republiky.
[2] Krajský soud napadené rozhodnutí zrušil pro vady řízení dle §76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.,
neboť přisvědčil žalobní námitce nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Ostatním žalobním
námitkám nepřisvědčil.
[3] Doplňková ochrana je jednou z forem mezinárodní ochrany, nicméně nelze jej považovat
za univerzální nástroj sloužící k poskytování ochrany před bezprávím postihujícím jednotlivce
nebo celé skupiny obyvatel. Důvody pro poskytnutí doplňkové ochrany jsou zákonem poměrně
úzce vymezeny a pokrývají pouze určitou škálu porušení lidských práv a svobod, která jsou
uznávána nejen v mezinárodním, ale i vnitrostátním kontextu (srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 14. 9. 2005, č. j. 5 Azs 125/2005 - 46).
[4] Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2008,
č. j. 5 Azs 50/2008 - 62, je k udělení doplňkové ochrany potřeba kumulativně splnit následující
podmínky: „[Ž]adatel (1) se musí nacházet mimo zemí svého původu; (2) musí mít důvodné obavy, že mu hrozí
skutečné nebezpečí (reálná hrozba); (3) vážné újmy; (4) nemůže nebo není ochoten využít ochrany v zemi původu;
a (5) nesmí se na něj vztahovat vylučující klauzule.“ Stěžovatel se při posuzování žádosti zaměřil
především na třetí podmínku, tj. zda žalobci hrozí v případě návratu do Afghánistánu vážná újma
ve smyslu §14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu. Jak vyplynulo ze stěžovatelem předloženého
správního spisu a žalobou napadeného rozhodnutí, stěžovatel v rámci své úvahy vycházel
zejména z informací poskytnutých žalobcem jednak v samotné žádosti o prodloužení doplňkové
ochrany, a dále z protokolu o pohovoru k žádosti o prodloužení doplňkové ochrany.
Z uvedených listin vyplynulo, že žalobce o prodloužení doplňkové ochrany žádá zejména
z důvodu probíhajícího ozbrojeného konfliktu v Afghánistánu, v jehož důsledku se zhoršila
tamní bezpečnostní situace. Dalším důvodem pak byly osobní problémy žalobce s rodinou jeho
snoubenky, která jej chce zabít pro odlišný původ, a v neposlední řadě nedostatek pracovních
příležitostí.
[5] Krajský soud konstatoval, že se žalobci podařilo konkrétními tvrzeními zpochybnit
dosavadní skutková zjištění a bylo na stěžovateli, aby je v dalším řízení potvrdil nebo vyvrátil, což
však neučinil. Závěry stěžovatele nemají oporu v nashromážděných podkladech, neboť není
zřejmé, na základě čeho dovodil, že se bezpečnostní situace v Afghánistánu natolik zlepšila, že již
není v případě žalobce důvodem pro udělení doplňkové ochrany. Tato skutečnost ostatně
vyplývá i z ústního jednání, při kterém pověřený pracovník stěžovatele potvrdil, že nejaktuálnější
zprávy zaznamenávající výrazné zlepšení bezpečnostní situace v Afghánistánu nebyly zahrnuty
do správního spisu.
[6] Pokud stěžovatel ve vyjádřeních a ústních jednáních poukazoval na skutečnost,
že probíhající ozbrojený konflikt nedosahuje takové intenzity, že by každý civilista byl již z pouhé
přítomnosti na území Afghánistánu vystaven reálnému nebezpečí vážné újmy, musí mít pro svá
tvrzení důkazy, jež jsou součástí správního spisu. Soud je dle §75 odst. 1 s. ř. s. povinen vycházet
při přezkoumávání rozhodnutí správního orgánu ze skutkového a právního stavu, který tu byl
v době rozhodování správního orgánu.
[7] Stěžovatel byl povinen mít své závěry řádně podložené příslušnými podklady. S těmito
podklady musí být účastníkovi řízení dána možnost se seznámit. V daném případě stěžovatel
svým postupem znemožnil žalobci řádně realizovat své účastnické právo ve smyslu §36
odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále
jen „správní řád“), protože učinil závěry o zlepšení bezpečnostní situace v zemi původu žalobce,
aniž by je jakkoliv podložil aktuálními zprávami o bezpečnostní situaci v Afghánistánu, které
by současně tvořily nedílnou součást obsahu správního spisu.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalobce
[8] Proti rozsudku krajského soudu brojí stěžovatel kasační stížností z důvodů dle §103
odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Trvá na tom, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu
s právními předpisy.
[9] V pohovoru ze dne 27. 9. 2016 žalobce jako důvod své žádosti uvedl, že nemá práci,
je ohrožen na životě ze strany rodiny jeho snoubenky. Dále se zmínil o aktuální bezpečnostní
situaci v K. Poukázal na výbuchy, k nimž v tomto městě dochází, včetně čtvrti, v níž bydlel a kde
dosud bydlí jeho rodiče a sourozenci. Alternativu přestěhovat se v rámci afghánského území
odmítl s vysvětlením, že by se tak stejně nevyhnul pomstě ze strany snoubenčiny rodiny.
Současně uvedl, že bezpečnostní situace na venkově je ještě horší. Informace o bezpečnostní
situaci získává od rodiny a ze zpráv z internetu. Ke svým tvrzením žádné konkrétní materiály
nedoložil.
[10] K takto zjištěným důvodům shromáždil stěžovatel podkladové informace z různých
zdrojů, s nimiž měl žalobce možnost se seznámit (viz protokol str. 262 správního spisu).
Stěžovatel tedy vycházel z informací, s nimiž byl žalobce řádně seznámen, přičemž tyto
informace žalobce žádnými konkrétními materiály nezpochybnil. Naopak při svých tvrzeních
zůstal u obecných konstatování čerpaných z internetových zpráv a ze sdělení příbuzných.
[11] Oproti tomu stěžovatel odkázal v odůvodnění rozhodnutí na dostatečně aktuální
konkrétní informace ze spolehlivých zdrojů, o něž opřel svůj závěr, že situaci v Afghánistánu již
nelze nadále považovat za celoplošné rozšířené nerozlišující násilí, které by postihovalo celé
území Afghánistánu jako v době, kdy byla žalobci doplňková ochrana udělena, resp. prodloužena.
[12] Závěry stěžovatele proto vycházejí ze zpráv o Afghánistánu, jež jsou součástí správního
spisu a mají v nich oporu. Pokud se s těmito závěry krajský soud neztotožnil, měl své stanovisko
náležitě odůvodnit a uvést, jaké z konkrétně shromážděných informací považuje za nepřesné
či neakceptovatelné. To však krajský soud neučinil, čímž zatížil své rozhodnutí
nepřezkoumatelností.
[13] Stěžovateli není zřejmé, o jaká konkrétní tvrzení krajský soud své závěry opírá. Vycházel-li
soud z výroku zástupce žalobce, že absence aktuálních zpráv o zemi původu ve správním spisu
zamezila žalobci seznámit se s novými skutečnostmi, což představuje podstatnou vadu řízení,
pak je takový postup nezákonný. Krajský soud byl totiž, jak sám uvedl, vázán skutkovým
a právním stavem ke dni vydání správního rozhodnutí. V průběhu řízení před krajským soudem
nebyly závěry stěžovatele žádným objektivním způsobem zpochybněny a postup soudu nelze bez
dalšího ospravedlnit obecným abstraktním odkazem na existenci aktuálnějších informací
vydaných po dni vydání správního rozhodnutí.
[14] Na podporu své argumentace stěžovatel odkazuje na rozsudek Krajského soudu
v Ostravě ze dne 29. 5. 2017, č. j. 63 Az 5/2017 - 74, jímž byla zamítnuta žaloba proti
rozhodnutí ze dne 18. 1. 2017. Z tohoto rozhodnutí cituje pasáže týkající se obsahu správního
spisu v dané věci. Odkazuje také na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2016,
č. j. 8 Azs 46/2016 - 24, d okládající na případě jiného afghánského státního příslušníka
realizovatelnost správního vyhoštění do Afghánistánu v době nepříliš vzdálené k datu vydání nyní
přezkoumávaného správního rozhodnutí.
[15] Navrhuje napadený rozsudek zrušit a věc vrátit soudu k dalšímu řízení.
[16] Ve vyjádření žalobce namítá, že při ústním jednání pověřený pracovník stěžovatele uvedl,
že aktuální zprávy o zlepšující se bezpečnostní situaci v Afghánistánu nejsou součásti spisu.
Přesto je však zlepšením bezpečnostní situace v Afghánistánu argumentováno. Rozhodoval-li
správní orgán na základě podkladů, které nejsou součástí spisu, jde o vadu v řízení, neboť
skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, nemá oporu ve spisech
a také jde o porušení §36 odst. 3 správního řádu.
[17] Ve spisu jsou založeny zprávy a materiály vztahující se k roku 2015, tj. ke skutkovému
stavu starému 2 roky. Neměl-li správní orgán aktuálnější zprávy k dispozici, měl si opatřit aktuální
informace z jiných zdrojů, popřípadě posečkat s vydáním rozhodnutí do doby, kdy budou zprávy
aktualizovány. Neschopnost správního orgánu si aktuální zprávy opatřit, nemůže v žádném
případě vést k tíži žadatele o mezinárodní ochranu, neboť by tím byl porušen veškerý smysl této
právní úpravy, zejména zásady non refoulement.
[18] Jestliže žalobce tvrdil, že situace v jeho zemi se v posledních měsících značně zhoršila, byl
správní orgán povinen toto tvrzení spolehlivě vyvrátit, a to za užití aktuálních informací o zemi
původu. K odkazu stěžovatele na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě uvedl, že situaci
každého žadatele je nutno posuzovat individuálně a nelze ji bez dalšího srovnávat, pouze
na základě shodné zemi původu či shodného časového okamžiku. Závěry Krajského soudu
v Ostravě navíc považuje za věcně nesprávné, přičemž ani Krajský soud v Ústí nad Labem
ani Nejvyšší správní soud nejsou tímto rozsudkem vázány.
[19] Navrhuje kasační stížnost zamítnout.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[20] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost byla podána včas a za stěžovatele jedná řádně pověřená osoba ve smyslu §105
odst. 2 s. ř. s.
[21] Ve věcech mezinárodní ochrany se Nejvyšší správní soud v souladu s §104a s. ř. s. zabývá
otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele.
Není-li tomu tak, soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Pro vlastní vymezení institutu
nepřijatelnosti a jeho dopadů do soudního řízení správního soud odkazuje na své usnesení ze dne
26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS, v němž vyložil neurčitý právní pojem
„přesah vlastních zájmů stěžovatele“. Otázkou přijatelnosti kasační stížnosti se soud zabývá
i v situacích, kdy je stěžovatelem žalovaný správní orgán (srov. zejména rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 31. 1. 2007, č. j. 2 Azs 21/2006 – 59, publ. pod č. 1143/2007 Sb. NSS,
a či rozsudek ze dne 29. 11. 2016, č. j. 7 Azs 231/2016 – 55).
[22] Nyní posuzovaná kasační stížnost svým významem nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
Závěry krajského soudu odpovídají obsahu napadeného rozhodnutí i obsahu správního spisu,
sporná otázka byla vyřešena v souladu s ustálenou judikaturou (srov. např. rozsudek NSS ze dne
3. 8. 2016, č. j. 2 Azs 56/2016 – 85 či rozsudek ze dne 22. 1. 2004, č. j. 4 Azs 55/2003 – 50)
a krajský soud se řádně vypořádal se všemi žalobními námitkami. Dle §104a odst. 3 s. ř. s.
nemusí být usnesení o nepřijatelnosti odůvodněno. Přesto soud dále stručně uvede, proč věc
stěžovatele nepřesahuje jeho zájmy natolik, aby se jí zdejší soud podrobně věcně zabýval.
[23] Nejprve se soud zabýval nepřezkoumatelností kasační stížností napadeného rozhodnutí.
Vlastní přezkum rozhodnutí krajského soudu (správního orgánu) je totiž možný pouze
za předpokladu, že splňuje kritéria přezkoumatelnosti. Tedy, že se jedná o rozhodnutí
srozumitelné, které je opřeno o dostatek relevantních důvodů, z nichž je zřejmé, proč krajský
soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí. Nepřezkoumatelnost
rozhodnutí je natolik závažnou vadou, že k ní soud přihlíží i bez námitky, z úřední povinnosti
(§109 odst. 4 s. ř. s.).
[24] Veškerá výše uvedená kritéria rozsudek krajského soudu splňuje. Jedná se o srozumitelné
rozhodnutí opřené o vyčerpávající odůvodnění, ze kterého je zcela zřejmé, proč krajský soud
rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí. Krajský soud pečlivě vypořádal veškeré
uplatněné žalobní námitky, přičemž skutečnost, že jedné z nich přisvědčil, nemá za následek
nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí. Tvrzení, dle kterého není zřejmé, co krajský soud
stěžovateli vytýká (absenci jakých zpráv či konkrétní nedostatky použitých podkladů) nemá oporu
v napadeném rozsudku. Krajský soud jasně uvedl, že namítal-li žalobce aktuální zhoršení
bezpečnostní situace v zemi původu, bylo povinností stěžovatele tuto námitku spolehlivě vyvrátit,
přičemž na str. 6 výslovně uvedl, že nejaktuálnější zprávy zaznamenávající výrazné zlepšení
bezpečnostní situace v Afghánistánu nebyly zahrnuty do správního spisu, což u ústního jednání
potvrdil i pověřený pracovník stěžovatele.
[25] Výše uvedené závěry odpovídají obsahu žalobou napadeného rozhodnutí. Z něj je mj.
zřejmé, že žalobci byla v roce 2013 z důvodu aktuální bezpečnostní situace v zemi původu
udělena doplňková ochrana, která byla následně prodloužena do 17. 10. 2016. Dne 29. 8. 2016
podal žalobce žádost o prodloužení jemu udělené doplňkové ochrany. V rámci pohovoru uvedl,
že se v K. zvýšil počet sebevražedných atentátů, jejichž cílem jsou vládní instituce, nicméně
umírají při nich i běžní civilisté. Posledním bydlištěm žalobce v zemi původu byl K., čtvrť S. S.,
kde se nachází mj. ministerstvo obrany, spravedlnosti, zahraničí, průmyslu a obchodu a také
prezidentský palác. Žalobce bydlí v jejich bezprostřední blízkosti. Ke zhoršení bezpečností
situace došlo zejména v posledních 4 měsících, což ví od rodiny a ze zpráv z internetu. Situaci
považuje za horší, než uvádějí zprávy shromážděné stěžovatelem.
[26] Stěžovatel v napadeném rozhodnutí konstatoval, že dle jeho názoru došlo k takovým
zásadním a trvalým změnám situace v zemi původu žalobce ve vztahu k jim prezentovaným
důvodům, že udělení doplňkové ochrany již není zapotřebí. Toto své tvrzení však opřel o zprávy,
které se povětšinou vyjadřovaly k bezpečnostní situaci v zemi původu v roce 2015 a které navíc
uvádějí, že se v roce 2015 bezpečnostní situace v Afghánistánu oproti roku 2014 výrazně zhoršila
(např. Zpráva Ministerstva zahraničních věcí Spojených států amerických o dodržování lidských
práv v Afghánistánu za rok 2015; Zpráva Ministerstva zahraničních věcí Velké Británie o lidských
právech a demokracii za rok 2015; Informace Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky
zpracována na základě informací dostupných ke dni 1. 3. 2016).
[27] Není tedy skutečně zřejmé, na základě jakých podkladů dospěl stěžovatel k závěru,
že tvrzení žalobce o zhoršení bezpečnostní situace v Afghánistánu, resp. v samotném K.
v posledních 4 měsících (tj. květen až srpen 2016, pozn. NSS) není důvodné. Skutečnost,
že nejaktuálnější zprávy zaznamenávající výrazné zlepšení bezpečnostní situace v Afghánistánu
nebyly zahrnuty do správního spisu, není sporná, neboť ve spisu skutečně zahrnuty nejsou, což
ostatně potvrdil u ústního jednání před soudem i pověřený pracovník stěžovatele (viz protokol
o ústním jednání založený na č. l. 28 soudního spisu krajského soudu).
[28] Zásadní nedostatek v postupu stěžovatele Nejvyšší správní soud ve shodě s krajským
soudem spatřuje v tom, že aktuální zprávy o výrazném zlepšení bezpečnostní situace v zemi
původu netvoří součást správního spisu, ačkoliv je zlepšením aktuální bezpečnostní situace
argumentováno. Zprávy, o které stěžovatel své závěry pro neudělení (neprodloužení) doplňkové
ochrany opřel, se časově míjí s námitkou žalobce. Stěžovatel tak na věc mechanicky aplikoval
podklady, které měl k dispozici, které však vzhledem k jejich datu a dokonce i obsahu nemohly
samy o sobě tvrzení žalobce vyvrátit.
[29] Úkolem stěžovatele je reagovat na konkrétní námitku žalobce a shromáždit pro vydání
svého rozhodnutí přesné a aktuální informace z různých zdrojů o státu, jehož je žadatel o udělení
mezinárodní ochrany státním občanem. Judikaturu, na kterou stěžovatel v kasační stížnosti
odkázal, nelze na posuzovanou věc s ohledem na shora uvedené skutkové okolnosti aplikovat.
[30] Ze spisového přehledu a vyjádření pověřeného pracovníka stěžovatele navíc vyplývá,
že uvedené podklady součástí spisu ani nikdy nebyly. Nebyly-li zprávy vyjadřující se k aktuální
bezpečnostní situaci v zemi původu součástí správního spisu, a přesto je zlepšením aktuální
situace argumentováno, bylo porušeno právo účastníka řízení vyjádřit se k podkladům
rozhodnutí. Toto právo představuje jedno ze základních procesních práv ve správním řízení,
které je současně zárukou základního práva podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod,
dle něhož má každý právo, aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům (viz např.
rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 11. 2014, č. j. 9 As 42/2014 – 35).
IV. Závěr a náklady řízení
[31] Za těchto okolností Nejvyšší správní soud neshledal žádného důvodu pro přijetí kasační
stížnosti k věcnému projednání a konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně
nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a proto ji ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. shledal
nepřijatelnou a odmítl ji.
[32] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3, větu první, s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s., dle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení
zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. ledna 2018
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu