ECLI:CZ:NSS:2018:9.AZS.33.2018:51
sp. zn. 9 Azs 33/2018 - 51
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců
JUDr. Tomáše Rychlého a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: A. Ch.
zast. Mgr. et Bc. Filipem Schmidtem, LL.M., advokátem se sídlem Ovenecká 78/33, Praha 7,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 6. 9. 2017, č. j. OAM-132/LE-LE05-K02-2017, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 12. 2017,
č. j. 78 Az 11/2017 - 43,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá práv o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“), kterým byla
zamítnuta jeho žaloba proti výše specifikovanému rozhodnutí žalovaného. Tímto rozhodnutím
žalovaný shledal žádost stěžovatele ze dne 14. 8. 2017 o udělení mezinárodní ochrany
nepřípustnou podle §10a písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o azylu“), a řízení o udělení mezinárodní ochrany zastavil podle §25
písm. i) zákona o azylu.
I. Vymezení věci
[2] Úvodem považuje Nejvyšší správní soud za vhodné stručně shrnout dosavadní vývoj
posuzované věci. Z předloženého správního spisu je patrné, že stěžovatel podal dne 21. 10. 2014
první žádost o udělení mezinárodní ochrany. Žalovaný o první žádosti rozhodl tak, že ji podle
§16 odst. 2 zákona o azylu (ve znění rozhodném do dne 9. 2. 2015 – pozn. soudu) zamítl jako
zjevně nedůvodnou. V nyní posuzované věci stěžovatel podal opakovanou žádost o mezinárodní
ochranu dne 15. 8. 2017, kterou žalovaný shledal jako nepřípustnou dle §10a písm. e) zákona
o azylu s tím, že v ní nebyly uvedeny nové skutečnosti, které by odůvodňovaly opětovné
zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany.
[3] Stěžovatel svoji žádost ze dne 14. 8. 2017 doslova odůvodnil tím, že „celá má rodina žije
v České republice a jak je tedy patrno mám závažné a pravdivé citové vazby na žití v České
republice“ a „má osoba od 17 let má za domovinu Českou republiku“.
[4] Krajský soud v napadeném rozsudku nejprve rekapituloval dosavadní průběh řízení
a shrnul skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci. Poté se podrobně zabýval relevantní
právní úpravou obsaženou v zákoně o azylu, především úpravou opakované žádosti
o mezinárodní ochranu a podmínkami její nepřípustnosti dle §10a písm. e) zákona o azylu.
Následně konstatoval, že žalovaný dospěl opodstatněně k závěru, že v opakované žádosti jsou
uvedeny důvody (snaha o legalizaci pobytu na území České republiky, aby zde stěžovatel mohl
zůstat se svými rodinnými příslušníky), které nesvědčí o žádné změně skutečností, jež by mohly
vést k přehodnocení jeho předchozího stanoviska o nedůvodnosti žádosti o mezinárodní
ochranu. Žalovaný založil svoje rozhodnutí na dostatečně zjištěném skutkovém stavu věci
a přezkoumatelným způsobem jej odůvodnil. Novou azylově relevantní skutečností ve smyslu
podstatné změny poměrů není podle soudu fakt, že stěžovatel podal opakovanou žádost v době,
kdy nebyl z území České republiky vyhoštěn (jako tomu bylo v případě první žádosti v roce
2014).
II. Obsah kasační stížnosti, vyjádření žalovaného
[5] Proti rozsudku krajského soudu brojí stěžovatel kasační stížností, jejíž důvody podřazuje
pod §103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Navrhuje, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený
rozsudek i rozhodnutí žalovaného a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
[6] Uvádí, že krajský soud chybně posoudil otázku přípustnosti opakované žádosti
o mezinárodní ochranu. V této žádosti prokazatelně přednesl důvody, pro které měla být
považována za přípustnou a meritorně projednána. Poukázal na obavy z návratu do země původu
a na svůj soukromý život a současnou rodinnou situaci. Matka a bratr stěžovatele (žijící v České
republice – pozn. soudu) jsou v invalidním důchodu a jsou odkázáni na finanční a psychickou
pomoc stěžovatele, který brigádně pracuje. Novou okolností je pak soužití stěžovatele s přítelkyní
ve společné domácnosti, se kterou hodlá založit rodinu. První žádost z roku 2014 byla jako
zjevně nedůvodná zamítnuta ve zrychleném řízení a nebylo tak provedeno náležité dokazování.
Byla podána ve snaze vyhnout se hrozícímu vyhoštění, tedy ve zcela odlišné situaci,
než jak je tomu nyní u druhé žádosti. Vycestování stěžovatele do země původu by bylo v rozporu
s článkem 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.).
[7] Přijatelnost kasační stížnosti spatřuje v tom, že v jeho věci nebyla naplněna základní
funkce správního soudnictví – ochrana veřejných subjektivních práv. Krajský soud měl
rozhodnutí žalovaného zrušit pro nepřezkoumatelnost.
[8] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhuje její odmítnutí pro nepřijatelnost,
případně její zamítnutí. Odkazuje na odůvodnění svého rozhodnutí, obsah správního spisu
a napadený rozsudek. Konstatuje, že první žádostí stěžovatele o mezinárodní ochranu se zabýval
důkladně a posoudil všechny okolnosti, které k jejímu podání vedly. Důvodem opakované žádosti
je opět snaha o legalizaci pobytu v České republice. Takový důvod není azylově relevantní a není
skutečností, pro kterou by bylo nutné žádost znovu meritorně posuzovat. Daný případ byl
posouzen ve všech souvislostech a rozhodnutí je podloženo potřebnými podklady a informacemi.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[9] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační
stížnost byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná,
a stěžovatel je zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Přezkoumal napadený rozsudek
krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil při tom,
zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti
(§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[10] Ve věcech mezinárodní ochrany se soud v souladu s §104a s. ř. s. nejprve zabývá
otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele.
Není-li tomu tak, takovou kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Pro vlastní vymezení
institutu nepřijatelnosti a jeho dopadů do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud
odkazuje na své usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, v němž vyložil neurčitý
právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“.
[11] O přijatelnou kasační stížnost se dle výše citovaného rozhodnutí může jednat
v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud
nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost
se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost
bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí
krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního
postavení stěžovatele.
[12] Přijatelnost kasační stížnosti je podle stěžovatele dána tím, že rozhodnutí žalovaného
je nepřezkoumatelné a krajský soud ho měl z tohoto důvodu zrušit.
[13] V daném případě soud takové pochybení neshledal. V prvé řadě je nutno uvést, že úlohou
krajského soudu nebylo posuzovat, jestli měl být stěžovateli udělen azyl či doplňková ochrana,
ale pouze to, zda byla jeho opakovaná žádost přípustná, tj. byly v ní uvedeny nové skutečnosti
či zjištění, které nemohl bez své viny uvést již v první žádosti (srov. rozsudek
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 3. 2012, č. j. 3 Azs 6/2011 - 96,
publ. pod č. 2642/2012 Sb. NSS). Krajský soud dospěl k závěru, že žádné takové skutečnosti
uvedeny nebyly. S tímto posouzením se Nejvyšší správní soud plně ztotožňuje.
[14] Rozhodnutí žalovaného je přezkoumatelným způsobem odůvodněno. Porovnání důvodů
pro podání první žádosti o mezinárodní ochranu a důvodů pro žádost opakovanou je v něm
provedeno zejména na str. 3 – 4. Přezkoumatelný je i napadený rozsudek krajského soudu, zde
lze odkázat především na str. 4 – 8, které obsahují vlastní posouzení daného případu.
[15] Žadatel neuvedl v opakované žádosti o mezinárodní ochranu žádné relevantní
skutečnosti, které by svědčily o tom, že v jeho případě došlo v době od zamítnutí první žádosti
k podstatné změně poměrů. Důvody pro opakovanou žádost byly naopak totožné s důvody
podání první žádosti. Soud ze spisového materiálu ověřil, že stěžovatel žádost odůvodnil tím,
že nemá žádné vazby na zemi původu. Chce zůstat v České republice se svou rodinou. Poukázal
na to, že jeho matka zde žije trvale a je v invalidním důchodu (viz žádost založená
na č. l. 1 správního spisu a odst. [3] výše). Při dodatečném poskytnutí údajů k žádosti
o mezinárodní ochranu pak pouze znovu uvedl, že důvodem jejího podání jsou rodinné vazby
na území České republiky (viz č. l. 13 správního spisu).
[16] Není tedy pravdou, jak tvrdí stěžovatel v kasační stížnosti, že opakovaná žádost byla
odůvodněna tím, že matka i bratr s t ě ž o v ate l e jsou v invalidním důchodu a musí jim pomáhat
a novou skutečností je též to, že žije ve společné domácnosti s přítelkyní, s níž hodlá založit
rodinu. O bratrovi a přítelkyni se stěžovatel v žádosti výslovně nezmínil. Nadto společné soužití
s přítelkyní nelze považovat za nový důvod, resp. za podstatnou změnu okolností
od doby podání první žádosti, neboť již v ní stěžovatel tento důvod uplatnil (šlo o soužití
s družkou – českou státní občankou; viz rozhodnutí o první žádosti založené na č. l. 45 správního
spisu). Lze tedy shrnout, že v opakované žádosti o mezinárodní ochranu byly uvedeny stejné
důvody – společné soužití s rodinnými příslušníky v České republice – jako v žádosti první, která
byla jako zjevně nedůvodná zamítnuta.
[17] Žadatel je tím, kdo v řízení ve věci mezinárodní ochrany nese břemeno tvrzení a jeho
žádost je posuzována z hlediska skutečností, které označí jako důvody k jejímu podání
(viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 12. 2015, č. j. 5 Azs 134/2014 - 48). Pokud
neuvádí žádné nové relevantní důvody, musí být připraven nést negativní následek s tím spojený,
jímž je zastavení řízení.
IV. Závěr a náklady řízení
[18] Za těchto okolností Nejvyšší správní soud neshledal žádného důvodu pro přijetí kasační
stížnosti k věcnému projednání a konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně
nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a proto ji ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. shledal
nepřijatelnou a odmítl ji.
[19] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3, větu první, s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s., dle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení
zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. května 2018
JUDr. Radan Malík
předseda senátu