ECLI:CZ:NSS:2018:9.AZS.416.2017:20
sp. zn. 9 Azs 416/2017 - 20
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobkyně: D. T. V.,
zast. Mgr. Vratislavem Polkou, advokátem se sídlem Vinohradská 1233/22, Praha 2, proti
žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů
1634/3, Praha 4, proti rozhodnutí žalované ze dne 7. 10. 2016, č. j. MV-94730-4/SO-2016,
v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem –
pobočky v Liberci ze dne 31. 10. 2017, č. j. 59 A 96/2016 – 35,
takto:
I. Řízení o kasační stížnosti se zas t av u je .
II. Žádný z účastníků n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, kterým byla jako
nedůvodná podle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítnuta její žaloba proti shora označenému rozhodnutí
žalované. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky a potvrzeno rozhodnutí
Ministerstva vnitra ze dne 30. 5. 2016, č. j. OAM-694-14/ZR-2016 (dále jen „prvostupňové
rozhodnutí“).
[2] Prvostupňovým rozhodnutím bylo stěžovatelce zrušeno povolení k trvalému pobytu dle
§77 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky
a o změně některých zákonů, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon
o pobytu cizinců“), a byla jí stanovena dle §77 odst. 3 zákona o pobytu cizinců lhůta
k vycestování z území České republiky 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, neboť
stěžovatelka pobývala nepřetržitě mimo území států Evropské unie více jak 12 měsíců.
[3] Podáním ze dne 21. 12. 2017, označeným jako „zpětvzetí kasační stížnosti stěžovatele
proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec ze dne 31. 10. 2017, č. j. 59 A 96/2016
– 35“, které bylo Nejvyššímu správnímu soudu doručeno téhož dne, vzala stěžovatelka výslovně
prostřednictvím svého zástupce kasační stížnost v celém rozsahu zpět.
[4] V souladu s dispoziční zásadou, jíž je správní soudnictví ovládáno, navrhovatel
(zde stěžovatelka) disponuje řízením nebo jeho předmětem, a tedy může vzít svůj návrh zcela
nebo zčásti zpět, dokud o něm soud nerozhodl (srov. §37 odst. 4 s. ř. s.). Podle §47
písm. a) s. ř. s. vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět, soud řízení zastaví.
[5] Vzhledem k tomu, že projev vůle, jímž došlo ke zpětvzetí kasační stížnosti,
je jednoznačný a nevzbuzuje žádné pochybnosti, Nejvyšší správní soud v souladu s §47
písm. a) s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., řízení o kasační stížnosti zastavil.
[6] Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti je odůvodněn §60 odst. 3 s. ř. s.,
ve spojení s §120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení,
bylo-li řízení zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. ledna 2018
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu