ECLI:CZ:NSS:2018:9.AZS.425.2017:16
sp. zn. 9 Azs 425/2017 - 16
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců
JUDr. Tomáše Rychlého a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobkyně: H. A. D. V.,
zast. Mgr. Pavlínou Zámečníkovou, advokátkou se sídlem Příkop 834/8, Brno, proti žalované:
Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4,
proti rozhodnutí žalované ze dne 7. 1. 2016, č. j. MV-145085-4/SO-2015, v řízení o kasační
stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne
26. 9. 2017, č. j. 65 A 11/2016 - 23,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala v zákonné lhůtě kasační stížnost proti shora
uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci (dále jen
„krajský soud“), jímž byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne 7. 1. 2016,
č. j. MV-145085-4/SO-2015.
[2] Podle §4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění
účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), vzniká poplatková povinnost
podáním kasační stížnosti. Podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích platí, že nebyl-li
poplatek za řízení, který je splatný podáním kasační stížnosti, zaplacen, soud vyzve poplatníka
k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit
lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném
uplynutí lhůty se nepřihlíží. Podle §47 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), soud řízení usnesením zastaví,
stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon.
[3] Stěžovatelka neuhradila soudní poplatek současně s podáním kasační stížnosti. Nejvyšší
správní soud ji proto vyzval usnesením ze dne 7. 12. 2017, č. j. 9 Azs 425/2017 - 5, k zaplacení
soudního poplatku ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy. Současně ji poučil, že nebude-li poplatek
ve stanovené lhůtě zaplacen, soud řízení zastaví. Tato výzva byla zástupkyni stěžovatelky
doručena dne 11. 12. 2017.
[4] Podle §40 odst. 1, věty první, s. ř. s., lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo
rozhodnutím soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti
určující její počátek. Z §40 odst. 3, věty první, s. ř. s. dále vyplývá, že pokud připadne poslední
den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní
den.
[5] Vzhledem k tomu, že dnem, který určil počátek běhu lhůty pro zaplacení soudního
poplatku, bylo úterý dne 12. 12. 2017, byla posledním dnem lhůty pro zaplacení soudního
poplatku středa dne 27. 12. 2017.
[6] Stěžovatelka soudní poplatek v určené lhůtě nezaplatila. Nejvyšší správní soud proto
řízení podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení s §47 písm. c) s. ř. s. zastavil.
[7] Pro úplnost soud dodává, že ačkoli stěžovatelka dne 1. 2. 2018 zaslala soudu podání,
z nějž vyplývá, že bere svou kasační stížnost v plném rozsahu zpět, soud upřednostnil postup
spočívající v zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku (srov. usnesení Městského soudu
v Praze ze dne 2. 2. 2015, č. j. 11 A 2/2015 - 22).
[8] Obdobně postupoval také Nejvyšší soud v usnesení ze dne 27. 1. 2012, sen. zn. 29 NSČR
6/2012, uveřejněném pod číslem 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Nejvyšší
soud v této věci s poukazem na §10 odst. 3 zákona o soudních poplatcích dovolací řízení zastavil
pro nezaplacení soudního poplatku, ačkoli tu byl dán i jiný zastavovací důvod (v tomto případě
nikoli zpětvzetí návrhu na zahájení řízení, ale neodstranění nedostatku povinného zastoupení
dovolatele). Konstatoval totiž, že z uvedeného ustanovení zákona o soudních poplatcích de facto
plyne nárok státu na zaplacení určité části soudního poplatku (tj. poměrné části, která by při
zastavení řízení z důvodu zpětvzetí návrhu na jeho zahájení nebyla navrhovateli vrácena). Pokud
by upřednostnil zastavení řízení z důvodu zpětvzetí návrhu, nezbylo by mu než na úhradě
soudního poplatku trvat.
[9] Se shora uvedeným závěrem se Nejvyšší správní soud ztotožňuje. Ačkoli se v citovaném
usnesení jednalo o věc civilní, nikoli o věc správního soudnictví, byly zde také dva vzájemně
si konkurující důvody pro zastavení řízení. Nejvyšší soud tudíž řešil podobnou otázku
a relevantní procesní právní úprava (ohledně zastavení řízení, resp. povinnosti zaplatit soudní
poplatek) je prakticky totožná, a proto závěry vyplývající z výše uvedeného judikátu lze
analogicky vztáhnout i na nynější případ, v němž stěžovatelka nezaplatila soudní poplatek
ve stanovené lhůtě a současně soudu zaslala podání, jehož obsahem je zpětvzetí kasační stížnosti.
[10] Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud postupoval podle §60 odst. 3 s. ř. s.,
ze kterého vyplývá, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení
zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. února 2018
JUDr. Radan Malík
předseda senátu