ECLI:CZ:NSS:2018:KOMP.1.2018:33
sp. zn. Komp 1/2018-33
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců
JUDr. Karla Šimky, JUDr. Filipa Dienstbiera, Mgr. Davida Hipšra, JUDr. Zdeňka Kühna,
JUDr. Tomáše Langáška a JUDr. Marie Žiškové v právní věci žalobkyně: Ing. J. K., proti
žalovaným: 1) Městský úřad Uherské Hradiště, se sídlem Masarykovo náměstí 19, Uherské
Hradiště, a 2) Městský úřad Veselí nad Moravou, se sídlem tř. Masarykova 119, Veselí nad
Moravou, o kompetenční žalobě podle §97 a násl. s. ř. s. (kladný kompetenční spor),
takto:
I. Žaloba se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení případu
[1] Předmětem projednávané věci je určení, zda je Městský úřad Veselí nad Moravou
správním orgánem, který „měl být vyzván, aby se v souladu s §131 odst. 2 písm. a) správního řádu vyjádřil
závazným stanoviskem (§149 správního řádu)“, a to v řízení o návrhu na stanovení dobývacího
prostoru Uherský Ostroh k dobývání výhradního ložiska štěrkopísků Moravský Písek.
II. Stručné shrnutí obsahu žaloby
[2] Dne 22. 3. 2018 bylo Nejvyššímu správnímu soudu doručeno podání žalobkyně označené
jako kompetenční žaloba podle §97 s. ř. s., v němž uvedla, že Krajský úřad Zlínského kraje
(dále jen „krajský úřad“) svým rozhodnutím ze dne 23. 5. 2017, čj. 34373/2017, ve zkráceném
přezkumném řízení změnil nesouhlasné závazné stanovisko Městského úřadu Uherské Hradiště
ze dne 5. 4. 2017, čj. MUUH-SŽP/9014/2017/Sch, ke stanovení dobývacího prostoru Uherský
Ostroh na výhradním ložisku štěrkopísku Moravský Písek na souhlasné. Uvedenou změnou bylo
dle žalobkyně změněno i nesouhlasné závazné stanovisko Městského úřadu Veselí nad Moravou
ze dne 20. 3. 2017, čj. MVNM/8537/2017, které se vztahuje k vodnímu zdroji Bzenec-Komplex
společnosti Vodovody a kanalizace Hodonín a. s. Dle jejího názoru je ale důležité, aby vzhledem
k hydrogeologickým posudkům bylo toto závazné stanovisko zachováno a uplatněno. Jednání
krajského úřadu žalobkyně označila za jsoucí v rozporu s veřejným zájmem i s platnými zákony
(§28 odst. 2 vodního zákona) a vládním nařízením č. 85/1981 Sb., o chráněných oblastech
přirozené akumulace vod Chebská pánev a Slavkovský les, Severočeská křída, Východočeská
křída, Polická pánev, Třeboňská pánev a Kvartér řeky Moravy.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
III.1. Pravomoc kompetenčního senátu
[3] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil, zda má pravomoc k projednání a rozhodnutí
věci, tedy zabýval se tím, zda se jedná o kompetenční spor. Ten je vymezen třemi prvky
(předpoklady). Za prvé zde musí být vedeno řízení, v němž se rozhoduje o právech
a povinnostech fyzických nebo právnických osob. Za druhé, dva správní orgány si buď osobují
pravomoc o věci rozhodnout (o tomtéž právu nebo povinnosti téhož účastníka řízení před
správním orgánem – kladný kompetenční spor), nebo naopak popírají svou pravomoc vydat
rozhodnutí ve věci (o tomtéž právu nebo povinnosti téhož účastníka řízení před správním
orgánem – záporný kompetenční spor). Za třetí těmito správními orgány musí být subjekty
vymezené v §97 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“),
a to pouze v tam uvedených kombinacích (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
29. 3. 2013, čj. Komp 3/2012).
[4] S ohledem na obsah žaloby Nejvyšší správní soud konstatuje, že se nejedná ani o kladný,
ani o záporný kompetenční spor, jak jsou vymezeny v §97 odst. 2 a 3 s. ř. s., a není tedy splněna
podmínka druhá. Žádné správní orgány zde spor o pravomoc nemají, ani záporný, ani kladný.
Naopak, o pravomoci správních orgánů zde žádné pochyby nevyvstávají. Nejvyšší správní soud
proto žalobu žalobkyně shledal nepřípustnou podle §99 odst. a s. ř. s., protože se nejedná
o kompetenční spor, a odmítl ji.
[5] Ačkoliv k nepřípustnosti žaloby žalobkyně by stačilo již nesplnění výše uvedeného
předpokladu, lze nad rámec nutných důvodů rozhodnutí dodat, že i kdyby spor o pravomoc
existoval, nejednalo by se o spor mezi těmi správními orgány, jež jsou taxativně vymezeny v §97
odst. 1 s. ř. s.
III.2. Návrh na přiznání odkladného účinku
[6] Žalobkyně podala společně se svou žalobou i blanketní návrh na přiznání odkladného
účinku podle §73 odst. 2 s. ř. s. Nejvyšší správní soud ji přípisem ze dne 12. 4. 2018 (doručeným
žalobkyni dne 16. 4. 2018) vyzval, aby s ohledem na specifika kompetenčních sporů upřesnila
ve lhůtě do 30 dnů, v čem má odkladný účinek žaloby spočívat a doplnila konkrétní důvody
pro jeho přiznání ve smyslu §73 odst. 2 s ř. s. Žalobkyně ve svém podání ze dne 25. 4. 2018
uvedla, že žádá o přiznání odkladného účinku ve veřejném zájmu, a dodala, že jakýkoli nezákonný
postup by způsobil nepoměrně větší újmu veřejnému zájmu, než vznikne těžaři F. J. Nejvyšší
správní soud posoudil, že toto podání nesplňuje požadavky na návrh na přiznání odkladného
účinku podle §73 odst. 2 s. ř. s., a proto o něm i s ohledem na to, že rozhodl o věci samé,
samostatně nerozhodoval.
III.3. Žádost o osvobození od soudních poplatků
[7] Žalobkyně podala společně se svým návrhem i žádost o osvobození od soudních
poplatků. Protože podání žaloby podle §97 a násl. s. ř. s. není zpoplatněno, a navíc žaloba
žalobkyně byla odmítnuta, neboť byla vyhodnocena Nejvyšším správním soudem jako
nepřípustná, ani o této žádosti Nejvyšší správní soud s ohledem na to, že rozhodl o věci samé,
samostatně nerozhodoval.
IV. Závěr
[8] Soud závěrem dodává, že sama skutečnost, že je žalobkyně nespokojena s postupem
Krajského úřadu Zlínského kraje, přípustnost žaloby podle §97 a násl. s. ř. s. nezakládá. Účelem
řízení o kompetenčních žalobách je totiž řešení reálně existujících kompetenčních sporů, tedy
zjednodušeně sporů mezi správními orgány před vydáním rozhodnutí. Po vydání rozhodnutí mají
nastoupit jiné prostředky ochrany, např. žaloba ke správnímu soudu či kasační stížnost
k Nejvyššímu správnímu soudu. Proto, má-li žalobkyně za to, že Krajský úřad Zlínského kraje
v jí vymezeném řízení nepostupoval v souladu se zákonem, musí uplatnit proti tomuto postupu
prostředky, které ji právní předpisy poskytují. Jím však není kompetenční žaloba podle §97
a násl. s. ř. s.
V. Náklady řízení
[9] Podle ustanovení §101 s. ř. s. „žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení“
ve věci kompetenční žaloby, proto Nejvyšší správní soud rozhodl tak, jak je uvedeno
ve výroku II.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 26. června 2018
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu