ECLI:CZ:NSS:2018:KONF.23.2017:14
sp. zn. Konf 23/2017-14
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních
sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Romana Fialy,
Mgr. Ing. Radovana Havelce, JUDr. Pavla Simona, Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Marie Žiškové,
rozhodl o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem Sokolovská 219, Praha 9,
na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním a Okresním soudem v Litoměřicích, a dalších
účastníků sporu vedeného u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 20 C 306/2016,
o zaplacení 21 501 Kč s příslušenstvím: žalobkyně CoreTel, s. r. o. v likvidaci, IČ 279 70 469,
se sídlem Vídeňská 546/55, Brno, zastoupené Vlastimilem Šafránkem, bytem Rolnická 660/5,
Brno, a žalovaného T. N.,
takto:
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích
pod sp. zn. 20 C 306/2016, o zaplacení 21 501 Kč s příslušenstvím, je soud .
II. Usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 30. 9. 2016, čj. 20 C 306/2016-16,
se zrušuje .
Odůvodnění:
[1.] Návrhem doručeným dne 31. 3. 2017 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona
č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „zákon
č. 131/2002 Sb.“), se Český telekomunikační úřad domáhal, aby zvláštní senát rozhodl spor
o pravomoc vzniklý ve smyslu §1 odst. 1 písm. a) zákona č. 131/2002 Sb. mezi ním a Okresním
soudem v Litoměřicích ve věci žaloby vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 20 C 306/2016
o zaplacení 21 501 Kč s příslušenstvím.
[2.] Z předloženého soudního spisu vyplývá, že se žalobkyně návrhem na vydání elektronického
platebního rozkazu, podaným u Okresního soudu v Litoměřicích dne 27. 1. 2016, domáhala vůči
žalovanému zaplacení 21 501 Kč s příslušenstvím a přiznání náhrady nákladů řízení. Žalovanou
částku s příslušenstvím požadovala z titulu plnění poskytovaného podle Smlouvy o zajištění služeb
elektronických komunikací sítě GSM, uzavřené mezi ní a žalovaným dne 12. 11. 2012, na jejímž
základě se mimo jiné žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému službu elektronických
komunikací sítě GSM provozovanou poskytovatelem Telefónica O2 Czech Republic,
a. s. (dále jen „smlouva“). Za tyto služby však žalovaný žalobkyni nezaplatil. Vzájemná práva
a povinnosti smluvních stran se měly řídit smlouvou, přílohou č. 1 – Technická specifikace
a Všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně (dále jen „Všeobecné obchodní podmínky“).
[3.] Okresní soud v Litoměřicích usnesením ze dne 30. 9. 2016, čj. 20 C 306/2016-16, řízení
zastavil (výrok I.) s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Českému
telekomunikačnímu úřadu (výrok III.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Vycházel z §7
odst. 1 a §104 odst. 1 „o. s. ř.“, §108 odst. 1 písm. g) a §129 od st. 1 zákona č. 127/2005 Sb.,
o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon
o elektronických komunikacích“), a dospěl k závěru, že předmětem sporu je nárok vyplývající
ze smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací, kdy k rozhodování sporů ve věcech
úhrady za telekomunikační služby je příslušný Český telekomunikační úřad.
[4.] Český telekomunikační úřad (dále jen „navrhovatel“) s postupem okresního soudu
nesouhlasil a podal zvláštnímu senátu návrh na řešení negativního kompetenčního sporu.
V návrhu odkázal na usnesení zvláštního senátu ze dne 13. 1. 2011, čj. Konf 54/2010-9, a ze dne
30. 12. 2016, čj. Konf 20/2016-13, ve kterých zvláštní senát vyslovil, že k tomu, aby mohl
ve sporu rozhodovat navrhovatel, musí být splněna osobní a věcná podmínka stanovená v §129
odst. 1 zákona o elektronických komunikacích. Navrhovatel namítl, že v nyní rozhodované věci
není splněna osobní podmínka (předpoklad). Podle navrhovatele ze smlouvy vyplývá,
že k vlastnímu poskytování služeb elektronických komunikací dochází v síti společnosti
Telefónica O2 Czech Republic, a. s. (dále též i jen jako „poskytovatel“), a žalobkyně vystupuje
pouze jako zprostředkovatel mezi poskytovatelem a žalovaným.
[5.] Podle navrhovatele je tak předmětem sporu nárok vyplývající ze soukromoprávního vztahu
mezi žalobkyní a žalovaným. K rozhodování ve věci proto není příslušný navrhovatel, ale okresní
soud.
[6.] Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním úřadem a obecným soudem se zvláštní
senát řídil následující úvahou:
[7.] Podle §1 odst. 2 zákona 131/2002 Sb. je negativním kompetenčním sporem spor,
ve kterém jeho strany popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně
určených účastníků. V nyní rozhodované věci popřel svou pravomoc Okresní soud
v Litoměřicích i navrhovatel, jedná se proto o negativní kompetenční spor, k jehož projednání
je příslušný zvláštní senát podle zákona č. 131/2002 Sb.
[8.] Zvláštní senát rozhoduje o kompetenčním sporu podle skutkového a právního stavu ke dni
svého rozhodnutí (srov. rozhodnutí č. 485/2005 Sb. NSS).
[9.] Zvláštní senát již v usnesení ze dne 14. 9. 2009, čj. Konf 38/2009-12 (na které správně
odkázal i navrhovatel), vysvětlil, že k tomu, aby mohl navrhovatel rozhodovat účastnické spory,
musí být podle §129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích naplněn osobní a věcný
předpoklad.
[10.] Osobní předpoklad založení pravomoci navrhovatele je splněn, vznikne-li spor mezi osobou
vykonávající komunikační činnost podle §7 zákona o elektronických komunikacích (zajišťování
sítí elektronických komunikací, poskytování služeb elektronických komunikací, provozování
přístrojů) a účastníkem, popřípadě uživatelem, na straně druhé. Službou elektronických
komunikací se podle §2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích rozumí služba obvykle
poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích
elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích
používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb,
které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají
redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovanými službami elektronických
komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně
v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací. Osoba účastníka musí splňovat
charakteristiku stanovenou v §2 písm. a) zákona o elektronických komunikacích („účastníkem
se rozumí každý, kdo uzavřel s podnikatelem poskytujícím veřejně dostupné služby elektronických komunikací
smlouvu na poskytování těchto služeb“), popřípadě osoba uživatele musí splňovat charakteristiku
stanovenou v §2 písm. b) téhož zákona („uživatelem se rozumí každý, kdo využívá nebo žádá veřejně
dostupnou službu elektronických komunikací“).
[11.] Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla v době uzavření smlouvy osobou oprávněnou nabízet
veřejně dostupné služby elektronických komunikací, musel zvláštní senát zkoumat, zda byla
současně i poskytovatelem veřejně dostupných služeb elektronických komunikací (srov. usnesení
zvláštního senátu ze dne 13. 1. 2011, čj. Konf 72/2010-10).
[12.] Žalobkyně se v článku II. odst. 1 smlouvy (a v souladu s čl. 1. odst. 1.2. a 1.3. Všeobecných
obchodních podmínek) zavázala žalovanému zajistit poskytování služeb elektronických
komunikací sítě GSM provozovaných poskytovatelem Telefónica O2 Czech Republic, a. s.
Právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným je tedy nezávislý na smluvním vztahu žalobkyně
a operátora (poskytovatele). Pro rozhodnutí kompetenčního sporu tak zvláštní senát posuzoval
pouze vztah mezi žalobkyní a žalovaným. Žalobkyně jako osoba, která umožňuje účastníkům
využít služeb elektronických komunikací poskytovatele, sama služby elektronických komunikací
neposkytuje, a není proto osobou vykonávající komunikační činnost. Tou je pouze společnost
Telefónica O2 Czech Republic, a. s. (nyní O2 Czech Republic, a. s.), jako přímý poskytovatel
těchto služeb. (srov. též usnesení zvláštního senátu ze dne 6. 10. 2017, čj. Konf 38/2017-20).
[13.] Taktéž žalovaný není účastníkem podle §2 písm. a) zákona o elektronických komunikacích,
protože neuzavřel s podnikatelem poskytujícím veřejně dostupné služby elektronických
komunikací (Telefónica O2 Czech Republic, a. s.) smlouvu o poskytování těchto služeb. Zvláštní
senát neshledal existenci právního vztahu mezi žalovaným a poskytovatelem.
[14.] Zvláštní senát proto uzavřel, že ve věci nebyla splněna osobní podmínka podle §129 odst. 1
věty první zákona o elektronických komunikacích.
[15.] Zvláštní senát se dále zabýval tím, zda byla ve věci založena rozhodovací pravomoc
navrhovatele podle §129 odst. 1 věta druhá zákona o elektronických komunikacích,
který stanoví, že „[ú]řad rovněž rozhoduje spory v případech, kdy na straně osoby vykonávající komunikační
činnost (§7) nebo účastníka, popřípadě uživatele, došlo ke změně na jinou osobu, zejména z důvodu postoupení
pohledávky, převzetí dluhu, přistoupení k závazku.“ O takovou situaci se v projednávané věci
v souvislosti se službami, které poskytuje žalobkyně, nejedná. Smyslem citovaného ustanovení
je zachování pravomoci navrhovatele k rozhodování sporů i tehdy, došlo-li ke změně subjektů
závazkového vztahu, aniž by se změnil jeho obsah. Vzhledem k tomu, že z výše vyložených
důvodů mezi společností Telefónica O2 Czech Republic, a. s., a žalovaným právní vztah
nevznikl, nejsou ve věci naplněny podmínky ani pro použití §129 odst. 1 věty druhé zákona
o elektronických komunikacích (srovnej též usnesení zvláštního senátu ze dne 4. 7. 2017,
čj. Konf 2/2017-12).
[16.] Zvláštní senát podle §5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb. zruší rozhodnutí, kterým strana
kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí
zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení v její
pravomoci. Zvláštní senát proto výrokem zrušil usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne
ze dne 30. 9. 2016, čj. 20 C 306/2016-16.
[17.] Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb.
závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní
orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Okresní soud v Litoměřicích bude tedy dále
pokračovat v řízení o zaplacení částky 21 501 Kč s příslušenstvím.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 21. února 2018
JUDr. Michal Mazanec
předseda zvláštního senátu