ECLI:CZ:NSS:2018:KONF.30.2018:20
sp. zn. Konf 30/2018-20
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních
sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců Mgr. Víta Bičáka, JUDr. Romana
Fialy, Mgr. Radovana Havelce, JUDr. Pavla Simona a JUDr. Marie Žiškové, rozhodl o návrhu
Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem Sokolovská 219, Praha 9, na rozhodnutí
kompetenčního sporu mezi ním a Okresním soudem ve Vsetíně, a dalších účastníků sporu
vedeného u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 9 C 29/2018, o zaplacení 1000 Kč
s příslušenstvím: žalobkyně SychrovNET s.r.o., IČ 26827921, se sídlem Bratří Hlaviců 89,
Vsetín, zastoupené Mgr. Luďkem Šrubařem, advokátem se sídlem Hanusova 1537/1,
Praha 4, a žalovaná M. M.,
takto:
P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně
pod sp. zn. 9 C 29/2018, o zaplacení 1000 Kč s příslušenstvím, je s p r á v n í o r g á n .
Odůvodnění:
[1] Návrhem doručeným 30. 7. 2018 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona
č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále „zákon o některých
kompetenčních sporech“), se Český telekomunikační úřad domáhal, aby zvláštní senát rozhodl
spor o pravomoc podle §1 odst. 1 písm. a) téhož zákona. Spor vznikl mezi ním a Okresním
soudem ve Vsetíně ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 9 C 29/2018 o zaplacení 1000 Kč
s příslušenstvím.
[2] Z předloženého spisu vyplynuly následující skutečnosti:
[3] Žalobkyně poskytovala žalované telekomunikační služby na základě smlouvy
o poskytování datových telekomunikačních služeb z 27. 6. 2014 (dále „Smlouva“). Vzájemná
práva a povinnosti smluvních stran se řídily Smlouvou, Všeobecnými podmínkami společnosti
SychrovNET s.r.o. (dále „Všeobecné podmínky“) a Ceníkem tarifů a souvisejících služeb.
Žalovaná přes výzvu neuhradila dlužnou částku za poskytování služeb, a proto jí žalobkyně
dle bodu 3.10 Všeobecných podmínek přerušila poskytování služeb (tzv. suspendace) a vyúčtoval
suspendační poplatek ve výši 1000 Kč. Jelikož žalovaná dlužnou částku za poskytování služeb
a suspendační poplatek ani po opakované výzvě nezaplatila, obrátila se žalobkyně na soud
s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu.
[4] Okresní soud ve Vsetíně věc vyloučil k samostatnému řízení pod sp. zn. 9 C 29/2018
v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 1000 Kč s příslušenstvím představující
suspendační poplatek. Soud následně usnesením čj. 9 C 29/2018-10 řízení zastavil (výrok I.)
s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Českému telekomunikačnímu úřadu
(výrok II.) a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Okresní soud
vycházel z §129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, a dospěl
k závěru, že k rozhodování sporů ve věcech úhrady za telekomunikační služby je příslušný Český
telekomunikační úřad. Soud uvedl, že blokační poplatek má sankční povahu, svým charakterem
se jedná o smluvní pokutu za nedodržení povinnosti uhradit cenu za poskytnuté telekomunikační
služby. O smluvní pokutě musí rozhodovat orgán, který je příslušný k rozhodování sporů,
na jejichž základě vznikl nárok na smluvní pokutu. O blokačním poplatku by měl proto
rozhodovat Český telekomunikační úřad.
[5] Český telekomunikační úřad (dále „navrhovatel“) s postupem soudu nesouhlasil a podal
zvláštnímu senátu návrh na řešení negativního kompetenčního sporu. Uvedl, že odmítá svou
kompetenci k rozhodnutí sporu o částku, která byla vyúčtovaná jako blokační poplatek.
Pravomoc navrhovatele je totiž dána v případě kumulativního splnění osobní a věcné podmínky;
navrhovatel namítá nesplnění druhé z nich. Blokační poplatek není službou elektronických
komunikací ve smyslu §2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích, neboť vůbec
nespočívá v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, ani není telekomunikační
a přenosovou službou v sítích. Blokační poplatek je cenou za nejrůznější běžné náklady,
které vznikly v souvislosti s omezením služby poskytované zákazníkům. Navrhovatel tedy není
příslušným orgánem k rozhodnutí daného sporu týkajícího se povinnosti k zaplacení blokačního
poplatku.
[6] Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním orgánem a soudem se zvláštní
senát řídil následující úvahou:
[7] Podle §1 odst. 2 zákona o některých kompetenčních sporech je negativním
kompetenčním sporem spor, ve kterém jeho strany popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí
v totožné věci individuálně určených účastníků. V nyní rozhodované věci popřeli svou pravomoc
Okresní soud ve Vsetíně a Krajský soud v Ostravě i navrhovatel, jedná se proto o negativní
kompetenční spor, k jehož projednání je příslušný zvláštní senát podle zákona o některých
kompetenčních sporech.
[8] Zvláštní senát v usnesení ze dne 14. 9. 2009, čj. Konf 38/2009-12, vysvětlil, že k tomu,
aby mohl navrhovatel rozhodovat účastnické spory, musí být podle §129 odst. 1 zákona
o elektronických komunikacích naplněn osobní a věcný předpoklad. Osobní předpoklad založení
pravomoci navrhovatele se naplní, vznikne-li spor mezi osobou vykonávající komunikační
činnost podle §7 zákona o elektronických komunikacích a účastníkem, popřípadě uživatelem,
na straně druhé. Druhou nezbytnou podmínkou je pak věcný předpoklad, tedy povaha sporu;
tato podmínka je dle §129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích splněna tehdy, „pokud
se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě.“
[9] Z výpisů z databáze navrhovatele a z obchodního rejstříku je zřejmé, že žalobkyně
je osobou vykonávající komunikační činnost; osoba žalovaného naplňuje charakteristiku
účastníka podle §2 písm. a) zákona o elektronických komunikacích.
[10] Spornou je povaha sporu mezi těmito osobami, pokud jde o pohledávku žalobkyně,
která představuje blokační poplatek. Navrhovatel namítl, že o takovém předmětu sporu není
oprávněn rozhodovat, neboť se nejedná o službu elektronických komunikací ve smyslu
§2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích.
[11] Soud prvního stupně i odvolací soud uvedly, že blokační poplatek má povahu smluvní
pokuty, a proto by o věci měl rozhodovat navrhovatel. Naopak žalobkyně tvrdí, že blokační
poplatek není smluvní pokutou, ale náhradou za administrativní zátěž spojenou s blokací.
Navrhovatel s odkazem na svou rozhodovací praxi uvedl, že blokační poplatek není cenou
za službu elektronických komunikací, ale hradí se za nejrůznější běžné náklady žalobkyně.
[12] Zvláštní senát předesílá, že mu podle §2 odst. 1 zákona o některých kompetenčních
sporech přísluší projednat a rozhodnout kompetenční spor, tj. určit, který státní orgán věc samou
rozhodne. Zvláštnímu senátu zásadně nepřísluší na podkladě předložených smluvních
dokumentů provádět výklad projevu vůle žalobce a žalovaného (jakkoliv se těmito projevy nutně
zabývat musí) a jeho hmotněprávní posouzení (včetně jeho platnosti či neplatnosti),
neboť takový výklad a právní posouzení jsou až součástí rozhodnutí ve věci samé, tudíž přísluší
orgánu, který má k rozhodnutí ve věci samé pravomoc.
[13] Zvláštní senát v usnesení ze dne 9. 9. 2008, čj. Konf 27/2008-7, na které odkazuje
i odvolací soud, řešil otázku pravomoci navrhovatele a soudů v občanském soudním řízení
rozhodnout o nároku na zaplacení smluvní pokuty za nevrácený zapůjčený satelitní komplet,
přičemž dospěl k závěru, že k rozhodnutí o takovém nároku je dána pravomoc soudů. Přitom
se zvláštní senát řídil následujícími úvahami: „Smluvní pokuta je typickým soukromoprávním institutem;
jde o způsob zajištění závazku, jehož účelem je zpravidla peněžitá sankce za porušení či nesplnění (smluvní)
povinnosti (§544 odst. 1 občanského zákoníku, tj. zákona č. 40/1964 Sb., v tehdy účinném znění; poznámka
zvláštního senátu). Při posuzování pravomoci k rozhodování sporů na úseku elektronických komunikací,
jejichž předmětem je právě nárok na smluvní pokutu, je však nutné především vycházet z charakteru povinnosti,
která byla porušena. Vztah mezi porušenou povinností a nárokem na smluvní pokutu je totiž vztahem příčiny
a následku, které nelze posuzovat odděleně; existence porušení povinnosti je přitom určující pro existenci nároku
na smluvní pokutu, nikoliv obráceně. O smluvní pokutě tedy bude rozhodovat ten orgán, který je podle zákona
příslušný k rozhodování sporů o porušení povinnosti, za něž je smluvní pokuta vymáhána.“ S odkazem
na ustanovení §108 odst. 1 písm. g) a §129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích,
a tam upravenou pravomoc navrhovatele rozhodovat spory mezi osobou vykonávající
komunikační činnost a účastníkem, a ustanovení §64 odst. 1 téhož zákona upravují povinnost
účastníka uhradit za poskytnutou službu cenu uzavřel, že „[p]okud by tedy ve smlouvě mezi osobou
vykonávající komunikační činnost a účastníkem byla dohodnuta smluvní pokuta pro případ, že účastník neuhradí
cenu za poskytnutou službu, byl by k rozhodování o smluvní pokutě příslušný navrhovatel…, neboť neuhrazení
ceny za poskytnutou službu je porušením povinnosti podle zákona o elektronických komunikacích a nárok
na smluvní pokutu je na toto porušení přímo navázán. Kdyby v takovém případě rozhodoval o smluvní pokutě
soud, musel by nejprve posoudit, zda došlo k porušení povinnosti uhradit cenu za poskytnutou službu,
což by však znamenalo nepřípustnou ingerenci do pravomoci navrhovatele, která je mu svěřena v citovaném §127
odst. 1 zákona o elektronických komunikacích.“
[14] Žalobkyně ve věci samé uplatňuje nárok na zaplacení blokačního poplatku,
a to s odkazem na bod 3.10 Všeobecných podmínek.
[15] Podle bodu 3.10 Všeobecných podmínek je poskytovatel oprávněn písemně odstoupit
od smlouvy, resp. všech smluv uzavřených s uživatelem, jestliže uživatel nezaplatí tři po sobě
jdoucí vyúčtování ve lhůtě splatnosti, je v prodlení s úhradou jakéhokoliv svého peněžitého
závazku déle než 45 dnů, závažným způsobem poruší smlouvu nebo Všeobecné podmínky nebo
uživatel vstoupí do likvidace, je na něj podán insolvenční návrh, bylo rozhodnuto o jeho úpadku,
byl nařízen výkon rozhodnutí či exekuce prodejem jeho podniku nebo byla uvalena nucená
správa. Poskytovatel je současně s odesláním odstoupení oprávněn též omezit, případně přerušit
poskytování služeb, tzv. suspendace, a to i bez předchozího upozornění. Za suspendaci
je poskytovatel oprávněn požadovat úhradu suspendačního poplatku dle platného a účinného
Ceníku.
[16] Podle žalobkyně má blokační poplatek paušálně pokrýt předpokládané náklady
(administrativní zátěž), které žalobkyni vzniknou v souvislosti se suspendací. I pokud by zvláštní
senát z takového určení blokačního poplatku vyšel, byť z označených ustanovení Všeobecných
podmínek nevyplývá, je zřejmé, že suspendací žalobkyně chrání své zájmy, jelikož přestává
poskytovat službu osobě, u které vyvstaly pochybnosti o její schopnosti či ochotě platit
za poskytované služby, neboť suspendaci lze provést pouze v souvislosti s nastalou
či očekávanou neschopností účastníka dostát závazkům ze smlouvy, v každém případě z důvodů,
za které podle smlouvy odpovídá žalovaný. Současně nelze nevidět, že i s poskytováním služby
elektronických komunikací, nedošlo-li by k její suspendaci, by nepochybně byly spojeny určité
administrativní náklady, zahájení a ukončení poskytování služby z toho nevyjímaje,
přičemž takové administrativní náklady jsou nepochybně zahrnuty v ceně služby.
[17] Suspendace sice nespočívá zcela ani převážně v přenosu signálů po sítích elektronických
komunikací ve smyslu §2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích, současně
ale poskytovatel (žalobkyně) suspendací ani neposkytuje účastníkovi (žalovanému) žádnou službu
navíc. Jedná se o odpojení od dodávky služeb, které by tak jako tak poskytovatel v okamžiku
skončení smluvního závazku musel provést a nesl by s ním i související administrativní náklady.
[18] Byť samotná suspendace nepředstavuje poskytování služeb elektronických komunikací,
je na jejich poskytování úzce navázána, neboť dopadá na případy, kdy účastník neplní
své povinnosti vyplývající ze smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací,
a to zejména povinnosti platební jako protiplnění za službu elektronických komunikací (alespoň
tak tomu má být v nyní projednávané věci). Nejedná se tedy o žádný další vedlejší smluvní vztah
mezi poskytovatelem a účastníkem, naopak je zde úzká souvislost s plněním smluvních závazků
ze smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací, pakliže v důsledku výše uvedených
skutečností je poskytovatel oprávněn suspendovat dodávku služeb.
[19] Vzhledem k tomu, že v dané věci poskytovatel (žalobkyně) suspendací neposkytuje
účastníkovi (žalované) žádnou službu navíc, nýbrž suspendace je důsledkem porušení platební
povinnosti účastníka vyplývající ze smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací
ve smyslu §2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích (tj. povinnosti hradit cenu služby),
a právě pro takový případ si smluvní strany ujednaly povinnost zaplatit blokační poplatek, dospěl
zvláštní senát k závěru, že i zaplacení blokačního poplatku je povinností uloženou účastníkovi
na základě zákona ve smyslu §129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích a k rozhodnutí
sporu o jeho zaplacení je tak dána pravomoc navrhovatele. Kdyby v takovém případě rozhodoval
soud, musel by nejprve posoudit, zda došlo k porušení povinnosti uhradit cenu za poskytnutou
službu, což by však znamenalo nepřípustnou ingerenci do pravomoci navrhovatele,
která je mu svěřena ustanovením §127 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích
(srov. citované usnesení čj. Konf 27/2008-7).
[20] Jak bylo již shora předesláno, tímto závěrem zvláštní senát nijak nepředjímá výklad
projevu vůle účastníků řízení o věci samé a jeho hmotněprávní posouzení (včetně posouzení
platnosti ujednání) v rozhodnutí o věci samé.
[21] Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona o některých
kompetenčních sporech závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor
vznikl, pro správní orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Český telekomunikační úřad bude
tedy dále pokračovat v řízení vedeném u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 9 C 29/2018,
o zaplacení 1000 Kč s příslušenstvím.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 13. prosince 2018
JUDr. Michal Mazanec
předseda zvláštního senátu