ECLI:CZ:NSS:2018:KONF.31.2017:12
sp. zn. Konf 31/2017-12
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních
sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Romana Fialy,
Mgr. Ing. Radovana Havelce, Mgr. Víta Bičáka, JUDr. Pavla Simona a JUDr. Marie Žiškové,
rozhodl o návrhu Ing. R. F., a T. F., na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi Obvodním
soudem pro Prahu 10 a Okresním soudem v Kroměříži a dalších účastníků sporu vedeného
u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 50 P 104/2014, o příslušnost soudu
v opatrovnickém řízení ve věci péče o nezletilého T. F., syna matky Ing. R. F., a otce Ing. T.
F.,
takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem doručeným dne 7. 6. 2017 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona č. 131/2002 Sb.,
o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „zákon č. 131/2002 Sb.“), se Ing. R. F.
a T. F. (dále jen „navrhovatelé“) domáhali, aby zvláštní senát rozhodl spor podle zákona č.
131/2002 Sb., který měl vzniknout mezi Obvodním soudem pro Prahu 10 a Okresním soudem
v Kroměříži „o příslušnost soudu v opatrovnickém řízení“ ve věci péče o nezletilého.
Z návrhu na zahájení kompetenčního sporu vyplynuly následující skutečnosti:
V podání označeném jako „návrh na zahájení kompetenčního sporu“ se navrhovatelé domáhají
změny místní příslušnosti soudu. Namítají, že o „námitce systémové podjatosti“ Obvodního
soudu pro Prahu 10 a kolizního opatrovníka, Městské části Praha 15, nebylo Městským soudem
v Praze řádně rozhodnuto, protože příslušnost soudu v opatrovnickém řízení se určuje podle
skutečného bydliště nezletilého. Nezletilý T. F. má přitom své bydliště v obvodu Okresního
soudu v K. Navrhovatelé tedy navrhují, aby byla příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 10
přenesena na Okresní soud v K.
Dále je pak v podání namítána podjatost soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 10 JUDr. Evy
Zárubové, která měla být mimo soudní řízení seznámena s vyšetřováním Policie ČR ve věci
zneužití pravomoci úřední osoby zahájeném na základě oznámení navrhovatelky ze dne
21. 5. 2017. Soudkyně JUDr. Eva Zárubová se měla dozvědět o tom, že se nachází v postavení
podezřelé proti poškozenému nezletilému T. F. a že matka nezletilého Ing. R. F. je vůči ní
v postavení oznamovatele a svědka. Se zřetelem k tomu, že soudkyně JUDr. Eva Zárubová
získala uvedené informace mimo opatrovnické řízení, navrhovatelé podle §14 odst. 1 zákona č.
99/1963 Sb., občanský soudní řád, namítají vyloučení soudkyně JUDr. Evy Zárubové
z projednávání a rozhodování ve všech řízeních ve věci nezletilého T. F., neboť lze pochybovat o
její nestrannosti.
Zvláštní senát se nejprve zabýval podmínkami, za nichž může věc projednat a rozhodnout o ní.
Vznikne-li kladný nebo záporný kompetenční spor o pravomoc nebo věcnou příslušnost k vydání
rozhodnutí, rozhodne zvláštní senát o tom, kdo je příslušný vydat rozhodnutí uvedené v návrhu
na zahájení řízení. Kladným kompetenčním sporem je podle §1 odst. 2 zákona č. 131/2002 Sb.
spor, v němž si jedna strana osobuje pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně
určených účastníků, o níž bylo druhou stranou vydáno pravomocné rozhodnutí. Záporný
kompetenční spor dle téhož ustanovení nastává tehdy, jestliže v totožné věci individuálně
určených účastníků strany popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí.
Stranami kompetenčního sporu jsou dle §1 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb. buď soudy a orgány
moci výkonné, územní, zájmové nebo profesní samosprávy, nebo soudy v občanském soudním
řízení a soudy ve správním soudnictví.
Existence záporného kompetenčního sporu či kladného kompetenčního sporu je podmínkou
pro to, aby zvláštní senát mohl rozhodnout o tom, kdo je příslušný vydat rozhodnutí uvedené
v návrhu na zahájení řízení.
Protože zvláštní senát rozhoduje o kompetenčním sporu podle skutkového a právního stavu
existujícího ke dni, kdy o věci rozhoduje (srov. usnesení zvláštního senátu ze dne 24. 11. 2004,
čj. Konf 3/2003-18, publikované pod č. 485/2005 ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního
soudu), je podstatné nejen to, že kompetenční spor vznikl, ale také to, že trvá ke dni rozhodnutí
o něm zvláštním senátem.
Podmínka vzniku kompetenčního sporu však v daném případě nebyla splněna ani v době podání
návrhu a není splněna ani nyní v době rozhodování zvláštního senátu. Navrhovatelé ve svém
„návrhu na zahájení řízení o kompetenčním sporu“ zřejmě usuzují na existenci kompetenčního
sporu mezi Obvodním soudem pro Prahu 10 a Okresním soudem v K. Z obsahu podání však
vyplynulo, že nejde o návrh na zahájení řízení o kompetenčním sporu, ale o námitku podjatosti a
návrh na přenesení místní příslušnosti, respektive návrh na delegaci vhodnou.
Z uvedených skutečností ani neplyne, že by soudy popřely svou pravomoc ve věci rozhodnout.
Zvláštní senát nemá pravomoc rozhodovat o sporech mezi jednotlivými soudy v civilním řízení
a není ani jakkoli oprávněn přezkoumávat rozhodnutí jim nadřízených soudů o podjatosti
a přenesení příslušnosti.
V souladu se shora uvedeným je nepochybné, že v souzené věci v době podání návrhu
na rozhodnutí kompetenčního sporu ani v době řízení o něm nevznikl kompetenční spor,
k jehož řešení by byl povolán zvláštní senát (srov. usnesení zvláštního senátu ze dne 3. 11. 2005,
čj. Konf 29/2005-23, nebo usnesení zvláštního senátu ze dne 22. 12. 2016, čj. Konf 34/2015-15).
Zvláštní senát proto pro nesplnění podmínek řízení o kompetenčním sporu návrh odmítl,
a to za přiměřeného použití §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. ve spojení s ustanovením §4 zákona
č. 131/2002 Sb.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 22. února 2018
JUDr. Michal Mazanec
předseda zvláštního senátu