ECLI:CZ:NSS:2018:NA.111.2018:7
sp. zn. Na 111/2018 - 7
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců
JUDr. Lenky Matyášové a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci navrhovatele: R. B. TRANS,
s. r. o., se sídlem Novodvorská 412, Praha 4, proti odpůrci: M ěstský soud v Praze, se sídlem
Spálená 2, Praha 2, v řízení o návrhu ze dne 4. 5. 2018,
takto:
I. Návrh se odm ít á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Dne 4. 5. 2018 bylo Nejvyššímu správnímu soudu doručeno podání označené jako
„žaloba proti nezákonnému rozhodnutí“, v němž navrhovatel uvedl, že dne 3. 5. 2018 mu byla
doručena „podezřelá, neplatná úřední listina vydávaná za platnou, pojmenovaná Usnesení (Městského soudu
v Praze) č. j. 178 ICm 249/2018-89 (MSPH 77 INS 25623/2014), datovaná 3. 5. 2018, se strojově
uvedenými jmény JUDr. Pavol Pikna, soudce a „Shodu s prvopisem potvrzuje: M. K.“. Z podání vyplynulo,
že navrhovatel považuje dané usnesení městského soudu za „neplatné“, neboť bylo vydáno
osobami, jež údajně z důvodu nevyřízených námitek podjatosti, návrhu na odnětí věci a šetření
orgánů činných v trestním řízení pro páchání trestné činnosti v organizované skupině nesplňují
zákonné podmínky pro výkon své funkce, a proto jsou osobami nezákonnými. Dále navrhovatel
uvedl, že JUDr. Piknovi nebyla věc přidělena tak, jak ukládá platný „spisový řád“, je podjatý a
rozhodnutí je vadné, resp. neexistuje důvod k vyloučení projednávané věci k samostatnému
projednání. K danému podání připojil navrhovatel e-mailovou korespondenci týkající se
insolvenčního řízení vedeného pod sp. zn. MSPH 77 INS 25623/2014 u Městského soudu
v Praze, a incidenčních sporů v této věci. Navrhovatel se petitem návrhu domáhal toho, aby
Nejvyšší správní soud zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 5. 2018, č. j. 178 ICm
249/2018 – 89, a uložil městskému soudu, aby zajistil, že rozhodne zákonný soudce, a aby zajistil
zákonný postup nejen ve věci incidenčního sporu, ale v celém insolvenčním řízení, přičemž by
měl být městský soud dle navrhovatele povinen provést přezkum všech spisů, které se
předmětného řízení týkají, a přijmout okamžitě taková opatření, aby taková selhání nemohla být
již nikdy aplikována v postupu vůči žádné osobě.
[2] Nejvyšší správní soud v prvé řadě zkoumal, zda jsou v daném případě splněny podmínky
řízení.
[3] Soudy rozhodující ve správním soudnictví, tedy krajské soudy a Nejvyšší správní soud,
poskytují ochranu veřejným subjektivním právům fyzických a právnických osob způsobem
a za podmínek stanovených zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Pravomoc těchto soudů je upravena v §4 odst. 1 a 2 s. ř. s.
Soudy ve správním soudnictví rozhodují a) o žalobách proti rozhodnutím správních orgánů,
b) o ochraně proti nečinnosti správního orgánu, c) o ochraně před nezákonným zásahem
správního orgánu a d) o kompetenčních žalobách. Ve správním soudnictví dále soudy rozhodují
a) ve věcech volebních a ve věcech místního a krajského referenda, b) ve věcech politických stran
a politických hnutí, c) o zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí pro rozpor se zákonem.
[4] Úkolem Nejvyššího správního soudu je dle §12 s. ř. s. zajišťovat jako vrcholný soudní
orgán ve věcech patřících do pravomoci soudů ve správním soudnictví jednotu a zákonnost
rozhodování správních soudů, a to rozhodováním o kasačních stížnostech proti pravomocným
rozhodnutím krajských soudů ve správním soudnictví, případně o dalších věcech, stanoví-li
tak zákon.
[5] Z obsahu podání, jeho příloh a z veřejně přístupných evidencí (insolvenční řízení včetně
incidenčních sporů jsou veřejně přístupná na https://isir.justice.cz/) Nejvyšší správní soud zjistil,
že incidenční řízení sp. zn. 178 ICm 249/2018, spojené s insolvenčním řízením vedeným
u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 77 INS 25623/2014, bylo zahájeno na základě
žaloby pro zmatečnost podané navrhovatelem. V rámci incidenčního sporu navrhovatel podal
námitku podjatosti soudce JUDr. Pavola Pikny, asistentky soudce Mgr. Jany Matouškové a soudní
zapisovatelky M. K., o níž rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 28. 3. 2018, č. j. 178
ICm 249/2018 – 71, tak, že se k ní nepřihlíží, neboť obsahovala pouze popis subjektivního
pocitu navrhovatele, přičemž na výzvu soudu k doplnění důvodů této námitky reagoval
navrhovatel přípisem, v němž uvedl, že není jeho povinností vznesenou námitku nijak
specifikovat.
[6] Podáním ze dne 3. 4. 2018 (doplněným podáním ze dne 27. 4. 2018) napadl navrhovatel
usnesení ze dne 28. 3. 2018, č. j. 178 ICm 249/2018 – 71, další žalobou pro zmatečnost. Městský
soud v Praze usnesením ze dne 3. 5. 2018, č. j. 178 ICm 249/2018 – 89, vyloučil tuto žalobu
pro zmatečnost k samostatnému řízení, neboť žaloba pro zmatečnost ze dne 3. 4. 2018, podaná
proti usnesení č. j. 178 ICm 249/2018 – 71, byla podána v řízení, zahájeném rovněž žalobou
pro zmatečnost, kterou podal tentýž žalobce (navrhovatel) a která směřuje proti rozhodnutí
téhož soudu č. j. MSPH 77 INS 25623/2014-B-654 a č. j. MSPH 77 INS 25623/2014-B-655.
Soud nepovažoval za vhodné, aby o žalobě pro zmatečnost ze dne 3. 4. 2018, směřující proti
usnesení senátu 178 ICm, rozhodoval opět senát 178 ICm.
[7] Navrhovatel v daném případě napadá usnesení krajského (městského) soudu,
jenž rozhodl v insolvenčním řízení ve věci incidenčního sporu. Soudy ve správním soudnictví,
v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle §65 a násl. s. ř. s., přezkoumávají
pouze rozhodnutí správních orgánů, nikoliv rozhodnutí soudů v občanském soudním řízení
(včetně věcí insolvenčních) či ve věcech trestních. Byť v některých případech mohou i soudy
vystupovat v postavení správních orgánů, v dané věci tomu tak není, neboť se jedná
o rozhodnutí soudu v rámci insolvenčního řízení. K přezkumu rozhodnutí insolvenčních soudů
nejsou soudy rozhodující ve správním soudnictví věcně příslušné. Nejvyšší správní soud se tudíž
nemohl přezkumem navrhovatelem označeného usnesení městského soudu zabývat a nemělo
by z uvedených důvodů ani žádný smysl postupovat jeho podání některému z krajských soudů
rozhodujících ve správním soudnictví. Obdobně nemohl Nejvyšší správní soud rozhodnout ani
o uložení povinnosti městskému soudu vykonat úkony podle předmětného návrhu,
neboť správním soudům soudní řád správní ani jiný zákon takovou pravomoc nepřiznává.
Brojí-li navrhovatel proti uvedenému usnesení městského soudu, je třeba navíc konstatovat,
že byl v tomto usnesení řádně poučen o tom, že se proti němu nelze v rámci daného
insolvenčního řízení odvolat.
[8] Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že není příslušný k projednání dané věci
ani k jejímu rozhodnutí, a obdobný závěr platí i pro krajské soudy rozhodující ve správním
soudnictví, přičemž se nejedná ani o případ uvedený v §46 odst. 2 s. ř. s. Nejvyšší správní soud
přitom nevyzýval navrhovatele k odstranění vad návrhu (§37 odst. 5 s. ř. s.), neboť je s ohledem
na jeho obsah zřejmé, že ani po případném doplnění by nedostatek podmínek řízení nemohl být
odstraněn.
[9] Vzhledem k tomu, že v dané věci nejsou splněny podmínky řízení a pro tento
neodstranitelný nedostatek podmínek řízení nelze v řízení pokračovat, rozhodl Nejvyšší správní
soud podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. o odmítnutí návrhu.
[10] O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s §60 odst. 3 větou
první s. ř. s. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byl návrh
odmítnut.
Poučení:
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 24. května 2018
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu