ECLI:CZ:NSS:2018:NAO.102.2018:23
sp. zn. Nao 102/2018 - 23
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: Mgr. R. G.,
proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1,
o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného, v řízení o námitce podjatosti vznesené
žalobcem v řízení vedeném Městským soudem v Praze pod sp. zn. 3 A 86/2018,
takto:
Soudkyně Městského soudu v Praze JUDr. Ludmila Sandnerová ne ní v yl o u čen a
z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 3 A 86/2018.
Odůvodnění:
[1] Žalobce podal dne 12. 2. 2018 ke Krajskému soudu v Ostravě žalobu na ochranu proti
nečinnosti žalovaného. Tento soud usnesením ze dne 19. 3. 2018 postoupil žalobu Městskému
soudu v Praze (dále jen „městský soud“) jako soudu místně příslušnému k projednání
a rozhodnutí věci. Přípisem ze dne 10. 4. 2018 městský soud žalobce poučil o možnosti vznést
námitku podjatosti proti soudcům specializovaného senátu 3A, který bude ve věci dle rozvrhu
práce rozhodovat. Žalobce městskému soudu doručil dne 16. 4. 2018 námitku podjatosti
předsedkyně senátu JUDr. Ludmily Sandnerové, kterou odůvodnil osobním negativním vztahem
této soudkyně k jeho osobě. Soudkyně městského soudu JUDr. Ludmila Sandnerová k námitce
podjatosti uvedla, že žalobce nezná a nemá žádný poměr k rozhodované věci ani k účastníkům
řízení.
[2] Věc byla předložena Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o námitce podjatosti
podle §8 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
[3] Podle §8 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (s. ř. s.) jsou soudci
„vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich
zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli
na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho
rozhodování v jiných věcech.“ Podle §8 odst. 5 věty čtvrté s. ř. s. musí účastník řízení námitku
podjatosti zdůvodnit a uvést konkrétní skutečnosti, z nichž podjatost soudce dovozuje.
[4] Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu plyne,
že nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní vztah
soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat
i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají
oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. Jak se k této otázce vyjádřil
Ústavní soud, vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci má být založeno nikoliv
jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnosti o jeho
nepodjatosti; při posuzování této otázky je tedy třeba učinit úvahu, zda – s ohledem na okolnosti
případu – lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být (viz nález ze dne 27. 11. 1996,
sp. zn. I. ÚS 167/94, N 127/6 SbNU 429). Otázka podjatosti nemůže být ve všech případech
postavena zcela najisto, nicméně rozhodovat o této otázce je nutno vždy na základě existujících
objektivních skutečností, které k subjektivním pochybnostem osob zúčastněných na řízení vedou.
K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci však může v zásadě dojít teprve tehdy,
když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje
takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou moci nebo schopni
nezávisle a nestranně rozhodovat (srov. nález ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01,
N 98/23 SbNU 11).
[5] Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. totiž představuje
výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci
s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv
a svobod). Tak, jak zákon tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým
je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup
výjimečný.
[6] V posuzovaném případě žalobce uvedl jako důvod podjatosti soudkyně JUDr. Ludmily
Sandnerové její osobní negativní vztah k jeho osobě. Toto své tvrzení však nijak nespecifikoval.
Vzhledem k okolnosti, že §8 odst. 5 s. ř. s. požaduje, aby námitka podjatosti byla zdůvodněna
a aby žalobce současně uvedl konkrétní skutečnosti, z nichž podjatost dovozuje, uvádí Nejvyšší
správní soud, že z obecného a zcela nekonkrétního tvrzení, které namítá žalobce, nelze podjatost
jmenované soudkyně dovodit. Soudkyně JUDr. Sandnerová přitom uvedla, že žalobce nezná
a k projednávané věci nemá žádný vztah. Ani ze soudního spisu žádný důvod podjatosti této
soudkyně nevyplynul.
[7] Nejvyšší správní soud proto nezjistil žádný z důvodů pro vyloučení soudkyně
JUDr. Ludmily Sandnerové, jak jsou vymezeny v §8 odst. 1 s. ř. s. Uvedená soudkyně proto není
vyloučena z projednávání a rozhodování v této věci.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. května 2018
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu