ECLI:CZ:NSS:2018:NAO.138.2018:44
sp. zn. Nao 138/2018 - 44
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: Ing. T. V., zast. Ing. M. V.,
proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 81/11, Praha 5, o
žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 4. 2018, č. j. 045771/2018 KUSK, v řízení o
námitce podjatosti žalobce proti soudci Krajského soudu v Praze Mgr. Janu Čížkovi ve věci
vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 43 A 55/2018,
takto:
Soudce Mgr. Jan Čížek ne ní vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Krajského
soudu v Praze pod sp. zn. 43 A 55/2018.
Odůvodnění:
[1] Žalobce v návaznosti na poučení Krajského soudu v Praze o složení senátu a právu namítat
podjatost soudce ve věci vedené pod sp. zn. 43 A 55/2018, které mu bylo doručeno
dne 18. 5. 2018, namítl podjatost soudce Mgr. Jana Čížka zařazeného do senátu 43 A Krajského
soudu v Praze, a to dopisem, který podal k poštovní přepravě dne 25. 5. 2018. Žalobce v námitce
podjatosti vysvětlil, že se Mgr. Čížek podílel na vzniku excesu ve věci vedené Krajským soudem
v Praze pod sp. zn. 46 A 155/2017, respektive i ve věci vedené Nejvyšším správním soudem
pod sp. zn. 10 As 392/2017. Dodal, že „[t]o by ještě podjatost elementárně nedokazovalo. Ta je dána
skutečností, že výše uvedená řízení 46 A 155/2017 a 10 As 392/2017 mají společného jmenovatele v původu
jejich vzniku se začínajícím řízením 43 A 55/2018. Původem vzniku je žádost žalobce o zařazení
jeho pozemků do návrhu nového územního plánu města Hořovice, podaná dne 26. května 2008.“
[2] Mgr. Jan Čížek ve vyjádření k námitce podjatosti sdělil, že se necítí podjatý
a má za to, že není důvod pro jeho vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci. Konstatoval,
že nemá žádný poměr k účastníkům, jejich zástupcům, ani k projednávané věci a nepodílel
se na rozhodování věci u správního orgánu. Připomněl, že podle §8 odst. 1 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), není postup soudu a rozhodování v jiných
věcech důvodem pro vyloučení soudce.
[3] Při posouzení důvodnosti námitky podjatosti vycházel Nejvyšší správní soud z §8 odst. 1
s. ř. s., podle kterého jsou soudci „[…] vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem
na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu
nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.“.
[4] Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku
z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost
soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Proto postup,
jímž je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat
jako mimořádné opatření uplatňující se jen z opravdu závažných důvodů, které soudci reálně
brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
[5] Nejvyšší správní soud konstatuje, že pro posouzení předložené námitky podjatosti je
zásadní, že podle §8 odst. 1 s. ř. s. nejsou důvodem k vyloučení soudce okolnosti, které spočívají
v jeho postupu v rámci řízení o projednávané věci nebo v rámci rozhodování o jiných věcech.
V tomto smyslu je podle závěrů odborné literatury a judikatury soudce vyloučen, „[…] jen pokud
se přímo podílel na projednávání nebo rozhodování věci v předchozím soudním řízení. Nicméně ‚předchozím
soudním řízení‘ není řízení v jiné soudní věci, byť by se i týkala týchž účastníků, ledaže tato řízení spolu značným
způsobem souvisí, přičemž by první řízení a z něj vycházející rozhodnutí bylo jedním z podkladů v řízení
a pro rozhodnutí v další (pozdější) věci (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2006,
č. j. Nao 7/2006 - 121)“ (POTĚŠIL, Lukáš; BRUS, Martin; HLOUCH, Lukáš; et al. Soudní řád
správní: Komentář. Praha: Leges, 2014, s. 69).
[6] Z předložené námitky podjatosti je zřejmé, že ji žalobce opřel o postup soudce
Mgr. Jana Čížka ve věci sp. zn. 46 A 155/2017, tedy o postup v „jiné věci“ ve smyslu poslední
věty §8 odst. 1 s. ř. s. Taková námitka však podle naposledy uvedeného ustanovení nemůže být
důvodná, což nikterak nemůže změnit tvrzení žalobce, že původem vzniku řízení ve věci
sp. zn. 46 A 155/2017 i ve věci sp. zn. 43 A 55/2018 je žádost o zařazení jeho pozemků
do návrhu nového územního plánu města Hořovice. Skutečnost, že se stejný soudce podílí
u téhož soudu na rozhodování dvou souvisejících věcí, totiž nenaplňuje důvody pro jeho
vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci ve smyslu první ani druhé věty §8 odst. 1 s. ř. s.
[7] Z uvedeného důvodu Nejvyšší správní soud rozhodl o námitce podjatosti tak, že soudce
Krajského soudu v Praze Mgr. Jan Čížek není vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci vedené
u téhož soudu pod sp. zn. 43 A 55/2018.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. června 2018
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu