ECLI:CZ:NSS:2018:NAO.86.2018:116
sp. zn. Nao 86/2018 - 116
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců
JUDr. Pavla Molka a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: V. F., zastoupen
JUDr. Filipem Mochnáčem, advokátem, se sídlem Heršpická 5, Brno, proti žalované:
Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4,
v řízení o námitce podjatosti vznesené žalobcem ve věci vedené u Krajského soudu v Brně
pod sp. zn. 31 A 253/2017,
takto:
Soudci Krajského soudu v Brně JUDr. Jaroslava Skoumalová, Mgr. Petr Sedlák, Ph.D.,
JUDr. Václav Štencel, MA a JUDr. Lukáš Hlouch, Ph.D. nejsou vyloučeni z projednávání
a rozhodování věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 31 A 253/2017.
Odůvodnění:
[1] Žalobce v řízení o žalobě ve věci výše uvedené namítl podjatost soudců senátu
31 A Krajského soudu v Brně rozhodujících ve věci, s návrhem na jejich vyloučení
z projednávání a rozhodování této věci a přidělení věci jinému senátu krajského soudu. Důvod
podjatosti uvedených soudců spatřoval v tom, že podal celkem tři návrhy na přiznání odkladného
účinku žalobě, přičemž ani jednomu z nich nebylo vyhověno. Žalobce je tak přesvědčen,
že v projednávané věci je k němu přistupováno a vůči němu postupováno zaujatě, kdy účelová
a předpojatá argumentace soudu je způsobilá jemu a jeho rodině přivodit další újmu.
[2] K námitce se vyjádřili všichni soudci senátu 31 A krajského soudu s tím, že žalobce
neznají, k věci nemají žádný vztah a necítí se být podjatí.
[3] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že námitka podjatosti není důvodná.
[4] Garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce, patří mezi integrální
součásti práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6
odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nestrannost soudce je jedním
z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis důvěry občanů
a jiných subjektů v právo a právní stát (čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky). Nestrannost soudce
je především subjektivní kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci
v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich zástupcům).
Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi stěží nalezla uplatnění
vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii
nestrannosti je proto třeba vnímat šíře, tedy i v rovině objektivní. Za objektivní ovšem nelze
považovat to, jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli
(účastníkovi řízení), nýbrž to, zda reálně neexistují okolnosti, které by mohly objektivně vést
k legitimním pochybnostem o tom, že soudce má k věci určitý, nikoliv nezaujatý vztah.
Subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání;
rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního (shodně
též nález Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. I. ÚS 370/04).
[5] Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané
věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
[6] Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku
z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost
soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak jak zákon
tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému
soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu
lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen z opravdu závažných důvodů,
které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
[7] Reálné pochybnosti o podjatosti namítaných soudců tak s ohledem na výše uvedené může
vyvolat pouze konkrétní tvrzení žalobce týkající se vztahu soudců k projednávané věci,
jejím účastníkům či zástupcům. Pro úsudek o podjatosti soudce a nemožnosti rozhodnout
v důsledku toho nestranně a nezávisle není dostačující toliko obecné či subjektivní přesvědčení
žalobce.
[8] Podle §8 odst. 1 s. ř. s. nejsou důvodem k vyloučení soudce okolnosti, které spočívají
v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Postup
soudce v řízení o projednávané věci a rozhodování v jiných, souvisejících či nesouvisejících,
věcech proto nemůže vést k jeho vyloučení, byť by v těchto věcech byl žalobce neúspěšný.
Právě v rozhodovací činnosti soudce se projevuje jeho nezávislost. Účastníkův nesouhlas
s právními závěry, které soudce dříve vyslovil, je při posuzování podjatosti irelevantní. Soudce
může být vyloučen z rozhodování jen z objektivních důvodů, nikoli pro subjektivní přesvědčení
účastníka řízení o nespravedlivosti dřívějšího rozhodnutí či neústavnosti postupu správního
soudu, které se projevuje polemikou s názory soudu a jejich zpochybňováním. Zpochybňovat
rozhodnutí soudu jistě lze, ale k tomu slouží opravné prostředky, jsou-li přípustné, nikoliv
námitka podjatosti.
[9] Nejvyšší správní soud dospěl v posuzované věci k závěru, že nejsou naplněny podmínky
pro to, aby soudci JUDr. Jaroslava Skoumalová, Mgr. Petr Sedlák, Ph.D., JUDr. Václav Štencel,
MA a JUDr. Lukáš Hlouch, Ph.D. byli vyloučeni z projednání a rozhodnutí shora uvedené věci.
Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. dubna 2018
Mgr. David Hipšr
předseda senátu