ECLI:CZ:NSS:2018:VOL.19.2018:22
sp. zn. Vol 19/2018 - 22
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu ve věcech volebních, ve věcech místního a krajského
referenda a ve věcech politických stran a politických hnutí složeném z předsedy senátu Tomáše
Langáška, soudců Josefa Baxy, Radana Malíka, Petra Mikeše (soudce zpravodaj), Pavla Molka,
Miloslava Výborného a Daniely Zemanové v právní věci navrhovatele: Ing. K. J., proti
odpůrcům: 1) Ing. Miloš Zeman, bytem Pražský hrad, Praha 1, 2) Ivana Zemanová, bytem
Pražský hrad, Praha 1, oba zast. JUDr. Markem Nespalou, advokátem se sídlem Vyšehradská
421/21, Praha 2, a 3) Státní volební komise, se sídlem nám. Hrdinů 1634/4, Praha 4, týkající se
návrhu na vyslovení neplatnosti volby prezidenta republiky,
takto:
I. Návrh se zamít á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Navrhovatel zaslal soudu podání nazvané „Námitka proti uznání volebního výsledku“
a jeho závěrem se domáhá posouzení, zda je Miloš Zeman hoden funkce prezidenta republiky.
Důvod své stížnosti spatřuje v tom, že v průběhu jeho volební kampaně byly tolerovány
nepravdivé údaje. V televizním vysílání moderátor hovořil o „trestním stíhání“ Andreje Babiše,
prezident sám pak tento termín také několikrát použil. Nikde však nebylo zveřejněno,
že by Andrej Babiš byl soudem vyšetřován pro trestný čin, neboť kdyby k soudnímu jednání
došlo, jistě by to bylo zveřejněno ještě před parlamentními volbami. To, že se policie obrátila
na Parlament, ještě nelze považovat za obvinění z trestného činu. Tímto postupem Miloš Zeman
toleroval a rozšiřoval nepravdivé údaje o Andreji Babišovi.
[2] Odpůrci 1) a 2) ve svém vyjádření uvedli, že odpůrkyně 2) není v návrhu navrhovatele
vůbec zmiňována a není ve věci pasivně legitimována. Diskutabilní je i zařazení odpůrce 1),
jelikož v návrhu je nedostatečně označen. Z důvodu procesní jistoty se však přesto k návrhu
vyjádřili.
[3] Domnívají se, že návrh nesplňuje obecné náležitosti stanovené pro daný typ podání, které
definuje §37 odst. 3 s. ř. s. Z podání navrhovatele zejména není zřejmé, proti komu je činěno,
ani jakého rozhodnutí se navrhovatel domáhá. Navrhovatel neuvádí jakýkoliv přípustný a věcný
návrh. Odpůrci 1) a 2) se proto domnívají, že nelze tento návrh akceptovat ani jej posuzovat.
Navrhovatel by měl být ze strany soudu vyzván k doplnění svého podání dle §37 odst. 5 s. ř. s.,
a pokud by tak neučinil, měl by jeho návrh být odmítnut.
[4] Stručně uvedli, že odpůrce 1) v rámci své volební kampaně nerozšiřoval žádné nepravdivé
údaje o Andreji Babišovi. K tomuto tvrzení navíc navrhovatel nepřiložil žádný důkazní
prostředek. Volba prezidenta republiky byla naprosto legitimní a zcela v souladu se zákonem.
[5] Závěrem soudu navrhli, aby návrh navrhovatele odmítl pro formální nedostatky,
eventuálně pro zcela zjevnou nedůvodnost zamítl a uložil navrhovateli uhradit náhradu nákladů
řízení odpůrcům 1) a 2).
[6] Státní volební komise, jako odpůrce 3), ve vyjádření uvedla, že v projednávané věci
figuruje jako odpůrce pouze z toho důvodu, že je jí svěřeno vyhlášení celkového výsledku volby
prezidenta republiky a nepřísluší jí proto posuzovat navrhovatelova tvrzení.
[7] Na repliku odpůrců 1) a 2) reagoval navrhovatel, ve kterém opětovně uvedl, že žádný
soud nerozhodl o trestním stíhání Andreje Babiše. Vyslovila se pouze Poslanecká sněmovna,
která však k takovému kroku nemá oprávnění, jenom může zabránit stíhání svého člena.
Následně přednesl doporučení zákonodárcům týkajícím se definice pojmu „zákon“.
II. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[8] Podle §41 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších
předpisů, který s ohledem na §64 s. ř. s. platí i pro správní soudnictví, se každý úkon posuzuje
podle jeho obsahu, i když je nesprávně označen (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 23. 2. 2005, čj. 3 Ads 28/2004–20, č. 655/2005 Sb. NSS).
[9] Nejvyšší správní soud vyhodnotil návrh podle jeho obsahu, a to jako návrh na neplatnost
volby prezidenta republiky ve smyslu §66 zákona č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky
a o změně některých zákonů (zákon o volbě prezidenta republiky), ve znění pozdějších předpisů.
Podle tohoto ustanovení [p]odáním návrhu na neplatnost volby prezidenta se může domáhat ochrany u soudu
podle jiného právního předpisu [s. ř. s., pozn. NSS] každý občan zapsaný do stálého seznamu, zvláštního
seznamu vedeného zastupitelským úřadem, navrhující poslanci, navrhující senátoři nebo navrhující občan
(dále jen "navrhovatel"). Návrh je třeba podat nejpozději 7 dnů po vyhlášení celkového výsledku volby prezidenta
Státní volební komisí (odst. 1). Návrh na neplatnost volby prezidenta může podat navrhovatel, má-li za to,
že byla porušena ustanovení zákona způsobem, který hrubě ovlivnil výsledek volby prezidenta (odst. 2).
[10] S ohledem na vyjádření odpůrců 1) a 2) konstatuje, že z návrhu je zřejmé, co jím
navrhovatel sleduje. Své podání nazývá „Námitka proti uznání volebního výsledku“ a uvádí
v něm vyjádření odpůrce 1) v průběhu volební kampaně, pro která má za to, že by Miloš Zeman
neměl být prezidentem republiky. Z návrhu je zřejmý jeho názor, že porušení zákona bylo hrubé,
a směřuje k tomu, aby Nejvyšší správní soud rozhodl o neplatnosti volby.
[11] K otázce pasivní legitimace odpůrců 1) a 2) Nejvyšší správní soud uvádí, že okruh
účastníků řízení o návrhu na neplatnost volby prezidenta republiky je určený zákonem a není
proto rozhodující, jakým způsobem je navrhovatel vymezí ve svém návrhu. Podle §90 odst. 5,
věty druhé, s. ř. s. jsou účastníky tohoto řízení navrhovatel, příslušný volební orgán, nejméně dvacet
poslanců nebo nejméně deset senátorů, na jimiž podané kandidátní listině byl uveden kandidát, jehož volba byla
napadena, nebo občan, na jehož kandidátní listině byl uveden kandidát, jehož volba byla napadena, a ten, jehož
volba byla napadena. V projednávané věci tedy byli účastníky řízení i odpůrce 1), jehož volba byla
napadena, a odpůrkyně 2), jakožto občanka, na jejíž kandidátní listině byl zvolený kandidát
uveden.
[12] Podle §66 odst. 2 zákona o volbě prezidenta republiky platí, že návrh na neplatnost volby
prezidenta může podat navrhovatel, má-li za to, že byla porušena ustanovení zákona způsobem, který hrubě
ovlivnil výsledek volby prezidenta. Citované ustanovení doznalo od minulé (historicky první) přímé
volby prezidenta republiky změny, a to na základě novelizace provedené zákonem
č. 322/2016 Sb., kterým se mění volební zákony a další související zákony. Zatímco jeho znění
účinné do 31. 12. 2016 umožňovalo navrhovateli podat návrh (a soudu návrhu vyhovět) tehdy,
měl-li za to, „že byla porušena ustanovení zákona způsobem, který mohl ovlivnit výsledek volby
prezidenta,“ od následujícího dne je již třeba, „že byla porušena ustanovení zákona způsobem, který hrubě
ovlivnil výsledek volby prezidenta“ (zvýraznil Nejvyšší správní soud). Již na první pohled je zřejmé,
že mezi původním a novým zněním zákona, tedy mezi formulací „mohl ovlivnit“ a „hrubě
ovlivnil“, je významový rozdíl, jehož důsledky pro posuzování návrhů na neplatnost volby
prezidenta republiky se Nejvyšší správní soud zabýval v usnesení ze dne 15. 2. 2018,
čj. Vol 16/2018-33. Z tohoto usnesení vyplývá, že nyní již bude pro vyhovění volební stížnosti
nutné, aby bylo v řízení podle §90 s. ř. s. prokázáno, že došlo k porušení některého zákonného
ustanovení upravujícího průběh volebního procesu a že tato protizákonnost ovlivnila
(nikoli pouze mohla ovlivnit) výsledek voleb, a to hrubým způsobem. Ve zbytku postačí
na citované usnesení odkázat.
[13] Nejvyšší správní soud konstatuje, že navrhovatel v tomto směru neunesl břemeno tvrzení.
V prvé řadě je značně neurčité tvrzení o tom, zda a kdy měla zaznít tvrzená slova o trestním
stíhání Andreje Babiše. Nejvyšší správní soud si je však vědom, že toto téma v předvolebních
debatách zaznívalo a Miloš Zeman se k němu vyjadřoval. Nicméně je jednoznačné,
že navrhovatel neuvedl nic, jak by i případné vyjádření odpůrce 1) v rozporu se zákonem hrubě
ovlivnilo výsledek volby prezidenta a jak by právě ono hrubé ovlivnění výsledku volby hodlal
v řízení prokázat (tvrzenou nezákonnost vlastně považuje za absolutní volební vadu, která by
měla vést k neplatnosti volby bez dalšího, což je však koncepce českému právu v zásadě cizí,
viz např. odstavec [33] usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2014
č. j. Vol 23/2014-110, č. 3162/2015 Sb. NSS, ve věci senátora Miroslava Antla). Koneckonců,
jak uvedl Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 1. 2005 sp. zn. Pl. ÚS 73/04, ve věci senátora
Nádvorníka, „pro procesní úpravu volebního soudnictví a postup v takovém řízení ... plyne vyvratitelná
domněnka, že volební výsledek odpovídá vůli voličů. Předložit důkazy k jejímu vyvrácení je povinností toho,
kdo volební pochybení namítá.“ Z toho důvodu – a s ohledem na krátkou lhůtu, v níž je povinen
rozhodnout, a zásadu procesní efektivity – nepovažoval volební senát za nutné se podrobněji
zabývat tvrzenými výroky Miloše Zemana a za tím účelem případně vyzývat navrhovatele
k odstranění vad návrhu, neboť i v případě zjištěného porušení zákona by výrok soudního
rozhodnutí nemohl být jiný než zamítavý.
[14] Již nad rámec nutného odůvodnění Nejvyšší správní soud navrhovatele upozorňuje,
že podle §12 odst. 10 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění
pozdějších předpisů, se trestním stíháním rozumí úsek trestního řízení od zahájení trestního
stíhání až do právní moci rozsudku, případně jiného rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení
ve věci samé. O zahájení trestního stíhání rozhoduje usnesením policejní orgán (§160 odst. 1
trestního řádu), případně výjimečně státní zástupce, pokud koná vyšetřování [§161 odst. 4, §174
odst. 2 písm. c), §179e]. O zahájení trestního stíhání tedy soud nerozhoduje. V případě poslanců
je k zahájení trestního stíhání nebo jeho pokračování potřebný souhlas Poslanecké sněmovny
(§11 odst. 1 písm. c) trestního řádu ve spojení s čl. 27 odst. 4 Ústavy ČR)
[15] Nejvyšší správní soud proto návrh na vyslovení neplatnosti volby prezidenta zamítl.
III. Náklady řízení
[16] Podle §93 odst. 4 s. ř. s. nemá v řízení ve věcech volebních žádný z účastníků právo
na náhradu nákladů řízení. Nebylo tak možné vyhovět návrhu odpůrců 1) a 2) na to, aby bylo
navrhovatelce uloženo uhradit jim náklady řízení.
Poučení: Usnesení nabývá právní moci dnem vyvěšení na úřední desce Nejvyššího
správního soudu (§93 odst. 5 s. ř. s.).
Proti tomuto usnesení n e ní opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. února 2018
Tomáš Langášek
předseda senátu