ECLI:CZ:NSS:2019:1.ADS.404.2018:23
sp. zn. 1 Ads 404/2018 - 23
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců
JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobkyně: N. V., zastoupena
Mgr. Milanem Šikolou, advokátem se sídlem Jaselská 940/23, Brno, proti žalované: Česká
správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí
žalované ze dne 30. 3. 2016, č. j. X, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského
soudu v Hradci Králové ze dne 5. 11. 2018, č. j. 29 Ad 8/2016 – 111,
takto:
Kasační stížnosti se nepřiznává odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Žalovaná přiznala žalobkyni, příslušnici Ruské federace, rozhodnutím ze dne 3. 9. 2015
starobní důchod ve výši 1.345 Kč, který náleží podle vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí
č. 208/2014 Sb., od lednové splátky v roce 2015 ve výši 1.370 Kč. Následně v záhlaví uvedeným
rozhodnutím zamítla námitky žalobkyně proti tomuto rozhodnutí. Mezi účastníky je sporný
režim doby pojištění od 1. 1. 1996 do 31. 12. 2008, které žalovaná vyhodnotila jako ruské.
[2] Krajský soud rozhodnutí žalované o námitkách zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení.
Proti rozsudku podala žalovaná (stěžovatelka) kasační stížnost, ve které namítá, že krajský soud
nerespektoval závazný právní názor Nejvyššího správního soudu vyjádřený v rozsudku ze dne
30. 3. 2017, č. j. 1 Ads 330/2016 – 28, kterým kasační soud zrušil předchozí rozsudek krajského
soudu v této věci. Žalovaná požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Uvedla,
že na základě napadeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, kterým zjevně nebyl
respektován právní názor Nejvyššího správního soudu, měla žalobkyni zhodnotit dobu pojištění
v rozporu s čl. 30 odst. 3 Smlouvy a vyplatit doplatek tohoto důchodu ode dne přiznání.
V případě zrušení napadeného rozsudku by byl tento doplatek již nevratný.
[3] V případě nepřiznání odkladného účinku by potenciální zrušení rozsudku krajského
soudu Nejvyšším správním soudem mělo pro stěžovatelku pouze formální charakter. Vedle sebe
by existovala dvě rozhodnutí o přiznání starobního důchodu. Tak by řízení o kasační stížnosti
zcela ztratilo svůj smysl. K tomu stěžovatelka odkazuje na usnesení rozšířeného senátu ze dne
1. 7. 2015 č. j. 10 Ads 99/2014-58, č. 10/2015 Sb. NSS.
[4] Stěžovatelka má za to, že v daném konkrétním případě převažuje veřejný zájem
na ochraně základního smyslu přezkumného řízení, zvláště za situace, kdy by vrácení stavu věcí
do podoby před nezákonným rozhodnutím krajského soudu bylo nemožné či neúměrně
obtížené. Dle názoru stěžovatelky nelze tuto újmu poměřovat s ohledem na objem státního
rozpočtu, neboť z tohoto pohledu by jakýkoliv doplatek v jakékoliv výši byl pouze marginální.
[5] Žalobkyně se k návrhu na přiznání odkladného účinku nevyjádřila.
[6] Nejvyšší správní soud přistoupil k posouzení návrhu a po zvážení všech důvodů
a skutečností přednesených stěžovatelkou a dospěl k závěru, že podmínky pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti podle §73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního (s. ř. s.) ve spojení s §107 odst. 1 s. ř. s. naplněny nejsou.
[7] Především je třeba mít na paměti mimořádnou povahu odkladného účinku. Kasační
stížnost proti rozhodnutí soudu ve správním soudnictví není řádným opravným prostředkem,
u něhož by bylo možno odkladný účinek očekávat. Přiznáním odkladného účinku kasační
stížnosti Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky
pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně
správné, dokud není jako celek zákonným postupem zrušeno. Přiznání odkladného účinku proto
musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce vyjádřil v §73 odst. 2 s. ř. s.
[8] Podle tohoto ustanovení soud může přiznat žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon
nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká
přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu
s důležitým veřejným zájmem. Uvedené podmínky platí přiměřeně i pro odkladný účinek kasační
stížnosti (§107 odst. 1 s. ř. s.).
[9] V usnesení ze dne 24. 4. 2007, čj. 2 Ans 3/2006 – 49, č. 1255/2007 Sb. NSS, rozšířený
senát uzavřel, že zákonné podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti jsou
stanoveny shodně pro všechny stěžovatele (žalobce, žalovaného i osoby zúčastněné na řízení).
Zpravidla však budou opřeny o různé skutkové okolnosti spojené s negativními důsledky výkonu
rozhodnutí krajského soudu podle toho, která z procesních stran je uplatní. Kasační stížnosti
žalovaného správního orgánu bude odkladný účinek přiznán pouze v ojedinělých případech,
v nichž by respektování soudního rozhodnutí mohlo způsobit závažné důsledky.
[10] Závěry usnesení č. j. 2 Ans 3/2006 - 49, které se opíralo o předchozí právní úpravu
(účinnou před novelizací soudního řádu správního zákonem č. 303/2011 Sb.), rozšířený senát
potvrdil v usnesení ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 - 58, i pro řízení podle soudního řádu
správního v současném znění. Zdůraznil, že otázka zákonnosti rozhodnutí není důvodem
pro přiznání odkladného účinku. Odkladný účinek soud přizná kasační stížnosti správního
orgánu pouze výjimečně, pokud by odložení účinků rozhodnutí krajského soudu bylo podmíněno
ochranou důležitého veřejného zájmu, jehož ohrožení by v konkrétním případě představovalo
nepoměrně větší újmu ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s.
[11] Újmou správního orgánu přitom nebude ohrožení jakéhokoliv veřejného zájmu,
resp. veřejného zájmu v širším slova smyslu, např. zájmu na obecném výběru daní, na jednotném
postupu správních orgánů nebo na procesně hladkém průběhu řízení. Ohrožení veřejného zájmu
nemůže zpravidla představovat ani přiznání a vyplacení určité částky důchodu. Náklady
důchodového pojištění jsou součástí nákladů státního rozpočtu. S ohledem na jeho rozsah
a obsah je i případné vyplacení neprávem přiznané dávky újmou spíše zanedbatelnou
(viz usnesení rozšířeného senátu č. j. 10 Ads 99/2014 – 58, odst. 30). Za ohrožení důležitého
veřejného zájmu lze naopak považovat např. ochranu vzácné kulturní památky, která by mohla
být nepřiznáním odkladného účinku kasační stížnosti žalovaného nevratně poškozena
nebo zničena, vrácení řidičského oprávnění duševně choré osobě, vystavení zbrojního průkazu
nebezpečnému recidivistovi, udělení povolení k obchodu s vojenským materiálem zločinnému
podniku apod. (viz usnesení rozšířeného senátu č. j. 10 Ads 99/2014 - 58, odst. 32 a 33).
[12] Stěžovatelka odůvodnila žádost o přiznání odkladného účinku tak, že krajský soud
dle jejího názoru nerespektoval závazný právní názor vyjádřený Nejvyšším správním soudem,
možností existence dvou správních rozhodnutí o přiznání starobního důchodu a skutečností,
že již vyplacené dávky důchodového pojištění nebude možné zpětně vymáhat, ani pokud
by Nejvyšší správní soud kasační stížnosti vyhověl.
[13] Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti správního orgánu je proto vyhrazeno pouze
pro mimořádné případy, kdy by okamžitým výkonem soudního rozhodnutí mohlo dojít
k závažným důsledkům, obdobným těm, které zmínil rozšířený senát. O takovou mimořádnou
situaci se však v nyní posuzované věci nejedná. Rozšířený senát výslovně vyloučil, že by vyplacení
určité důchodové či sociální dávky představovalo ohrožení důležitého veřejného zájmu. Stejně
tak existence dvou odlišných rozhodní v téže věci není sama o sobě důvodem pro přiznání
odkladného účinku. Polemika stěžovatelky, že újma nemá být v tomto případě poměřování
ve vztahu k objemu státního rozpočtu, je bezpředmětná, neboť rozšířený senát v usnesení č. j.
10 Ads 99/2014 – 58 výslovně uvedl, že „[n]áklady důchodového pojištění jsou součástí nákladů státního
rozpočtu; s ohledem na jeho rozsah a obsah je i případné vyplacení neprávem přiznané dávky újmou spíše
zanedbatelnou.“ Tímto názorem je soud vázán i v nyní posuzované věci.
[14] Otázka zákonnosti rozsudku krajského soudu a tedy posouzení, zda krajský soud
respektoval závazný názor vyjádřený Nejvyšším správním soudem, je pak otázkou, která bude
řešena v rámci rozhodnutí o věci samé. Nelze ji proto v rámci rozhodnutí o odkladném účinku
předjímat a nejedná se o důvod pro přiznání odkladného účinku (viz usnesení rozšířeného senátu
č. j. 10 Ads 99/2014 – 58, odst. 26).
[15] Z tvrzení stěžovatelky ani z obsahu spisu nevyplývá, že by v posuzované věci existovaly
mimořádné okolnosti, které by odůvodňovaly závěr, že výkon rozsudku krajského soudu
by pro stěžovatelku znamenal nepoměrně větší újmu ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s.
[16] Nejvyšší správní soud proto kasační stížnosti odkladný účinek nepřiznal.
[17] Závěrem soud připomíná, že usnesení o zamítnutí návrhu na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj předjímat
budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. ledna 2019
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu