ECLI:CZ:NSS:2019:1.AFS.219.2019:25
sp. zn. 1 Afs 219/2019 - 25
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy,
soudkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudce JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: LEIS
HOLDING LTD, se sídlem 65 Compton Street, London, EC1V 0BN, Spojené království Velké
Británie a Severního Irska, zastoupen Mgr. Ing. Milanem Šoubou, advokátem se sídlem
Cihlářská 643/19, Brno, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem
Masarykova 427/31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 11. 2016,
čj. 52151/16/5300-21441-711676, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Brně ze dne 7. 5. 2019, č. j. 29 Af 10/2017 - 52,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žalobce n emá p rá v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti ne př i z ná v á .
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a dosavadní průběh řízení
[1] Dne 7. 7. 2014 zahájil Finanční úřad pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště Brno II,
daňovou kontrolu na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období 4. čtvrtletí roku 2012
u obchodní společnosti Campell Finance, a. s., IČO: 253 22 320.
[2] Tato společnost byla dne 21. 7. 2014 vymazána z obchodního rejstříku z důvodu fúze
sloučením s nástupnickou společností LEIS, a. s., IČO: 255 68 892. S účinky ke dni 5. 9. 2017
zanikla nástupnická společnost fúzí splynutím, přičemž nástupnickou společností se stala
společnost LANDSBURY DEVELOPMENT LTD, číslo v zahraničním rejstříku: 08197067.
Tato společnost vstoupila do postavení zanikající společnosti jako LEIS HOLDING LTD
(žalobkyně).
[3] Správce daně vydal dne 16. 1. 2015 dodatečný platební výměr, kterým žalobci doměřil
za předmětné zdaňovací období daň z přidané hodnoty ve výši 164.530 Kč a současně mu uložil
povinnost uhradit penále ve výši 32.906 Kč.
[4] Důvodem pro doměření daně z přidané hodnoty bylo vyloučení nároku na odpočet daně
ze zdanitelného plnění na vstupu, které bylo fakturováno dokladem č. 120100002 za reklamu
na projekt Slunečná terasa od dodavatele společnosti Sky Angels, s. r. o. ve výši 600.000 Kč.
Druhým důvodem pro doměření daně z přidané hodnoty byla skutečnost, že výnosy žalobce
za rok 2012 přesahovaly uskutečněná zdanitelná plnění o částku 322.649 Kč, aniž by daňový
subjekt prokázal, o která plnění se mělo jednat a zda měla být osvobozená od daně.
[5] Na základě podaného odvolání žalovaný doměřenou daň z přidané hodnoty snížil
tak, že výsledná doměřená daň z přidané hodnoty zahrnovala pouze neuznaný nárok na odpočet
daně za reklamu na projekt Slunečná terasa. Žalobce ani v odvolacím řízení neprokázal předmět
a rozsah plnění, jeho faktické uskutečnění a to, že bylo předmětné plnění použito
pro uskutečnění ekonomické činnosti žalobce, tudíž neprokázal oprávněnost odpočtu daně
z přidané hodnoty na vstupu v souladu s §72 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané
hodnoty.
[6] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu. V ní tvrdil, že svědci (M. B. a L. M.)
potvrdili, že předmětem smlouvy je zprostředkování prodeje rodinných domů v rámci
developerského projektu Slunečná terasa. Polepy na letadlo, které byly součástí fakturovaných
služeb, byly vyrobeny, ale společnost Campell Finance zanikla; polepy tudíž nebyly použity.
Jednání s potenciálními zájemci o koupi rodinných domů proběhlo, nicméně z důvodu
zdlouhavého územního řízení nebyly uzavřeny žádné smlouvy. Peníze za poskytnutí služby byly
uhrazeny částečně započtením vzájemných pohledávek. Služby byly realizovány, což nevylučuje
skutečnost, že šlo o zprostředkování koupě neexistující věci (dosud nepostavených domů).
Svědek M. B. si nepamatuje, s kým smlouvu o reklamě a o zprostředkování uzavřel, neboť v roce
2012 se stala novým statutárním zástupcem žalobce paní K. H. a smlouva byla navíc uzavřena na
dálku. Závěrem namítl nezákonnost úroků z prodlení a shrnul, že žalovaný porušil §8 odst. 1
zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, když nepřihlédl k činnosti vykonávané M. B.
(zprostředkovávání prodeje).
[7] V rámci ústního jednání konaného dne 7. 5. 2019 žalobce i žalovaný odkázali
na svá písemná podání.
[8] Krajský soud žalobu zamítl. Žalobce neunesl důkazní břemeno, neboť neprokázal,
že splnil podmínky §72 zákona o dani z přidané hodnoty. V rámci ústního jednání
před správcem daně dne 30. 7. 2014 uvedl, že předmětem fakturované služby byla reklama
na budoucí výstavbu rodinných domů. Dne 12. 11. 2014 již však tvrdil, že předmětem plnění bylo
i zprostředkování prodeje nejméně 10 rodinných domů. Reklamní ani zprostředkovatelské
aktivity však nebyly prokázány. Ohledně úhrady peněžitého plnění za služby existují nevyvrácené
pochybnosti (např. výpověď žalobce se rozchází s tvrzeními svědka B.). Žalobce neprokázal, že
služba byla vynaložena a sloužila jeho ekonomické činnosti.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[9] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost.
[10] V ní uvedl, že svědek B. se s ním nerozchází v tvrzení ohledně způsobu úhrady plnění.
Oba shodně vypověděli, že část peněz byla uhrazena započtením. Svědek B. (zástupce Sky
Angels) začal oslovovat zájemce o koupi rodinného domu a zajistil výrobu polepů na letadlo.
Nesouhlasí s tím, že se mu nepodařilo prokázat faktickou realizaci plnění (služby) a jeho využití
pro ekonomickou činnost. Společnosti Sky Angels vznikají náklady, které jsou hrazené
z vyplacené provize. Zprostředkovatel ani stěžovatel pak nemůžou za to, že proces stavební
realizace projektu je s ohledem na územní řízení zdlouhavý.
[11] Pro výše uvedené stěžovatel navrhuje rozsudek krajského soudu zrušit a věc mu vrátit
k dalšímu řízení.
[12] Žalovaný poukazuje na to, že stěžovatel konkrétně nepolemizuje s hodnotícími závěry
krajského soudu, ale toliko obecně uvádí, že nesouhlasí s jeho závěry (neprokázání uskutečnění
zdanitelného plnění). Stěžovatel neprokázal předmět a rozsah plnění, jakož i to, že předmět
plnění použil v rámci své ekonomické činnosti. V podrobnostech stran pochybností správce daně
odkazuje žalovaný na rozhodnutí o odvolání. Závěrem konstatuje, že nesouhlasí s popisem
zprostředkovatelské činnosti, která v řízení správním ani před krajským soudem nebyla nikterak
prokázaná.
[13] Žalovaný navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
III. Posouzení kasační stížnosti
[14] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal, zda v daném případě došlo ke splnění podmínek
řízení o kasační stížnosti. Ověřil, že stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti
(§102 s. ř. s.). V kasační stížnosti, kterou podal včas (§106 odst. 2 s. ř. s.), uplatňuje přípustné
důvody a v řízení je řádně zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Soud proto posoudil
kasační stížnost v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., vázán jejím rozsahem a uplatněnými
stížnostními důvody.
[15] Kasační stížnost byla podána z důvodu dle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
[16] Po věcném posouzení kasační stížnosti dospěl soud k závěru, že není důvodná.
[17] Stěžovatel v projednávané věci nesouhlasí se závěrem krajského soudu (o tom, že neunesl
důkazní břemeno) a popisuje zprostředkovatelskou činnost M. B. Fakticky, obdobně jako v řízení
před krajským soudem, nesouhlasí s hodnocením důkazů, resp. má za to, že předložené důkazy
svědčí o tom, že prokázal splnění zákonných podmínek pro uplatnění odpočtu na dani z přidané
hodnoty dle §72 zákona o dani z přidané hodnoty.
[18] S tím se však Nejvyšší správní soud neztotožňuje. Úvodem předestírá relevantní právní
úpravu.
[19] Dle §72 odst. 1 písm. a) zákona o dani z přidané hodnoty „ [p]látce je oprávněn k odpočtu
daně na vstupu u přijatého zdanitelného plnění, které v rámci svých ekonomických činností použije pro účely
uskutečňování zdanitelných plnění dodání zboží nebo poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku“.
[20] Dle §92 odst. 3 daňového řádu „[d]aňový subjekt prokazuje všechny skutečnosti, které je povinen
uvádět v řádném daňovém tvrzení, dodatečném daňovém tvrzení a dalších podáních.“
[21] Dle §92 odst. 4 daňového řádu „[p]okud to vyžaduje průběh řízení, může správce daně vyzvat
daňový subjekt k prokázání skutečností potřebných pro správné stanovení daně, a to za předpokladu, že potřebné
informace nelze získat z vlastní úřední evidence.“
[22] Dle §92 odst. 5 písm. c) daňového řádu „[s]právce daně prokazuje skutečnosti vyvracející
věrohodnost, průkaznost, správnost či úplnost povinných evidencí, účetních záznamů, jakož i jiných záznamů,
listin a dalších důkazních prostředků uplatněných daňovým subjektem.“
[23] Stěžovatel předložil správci daně daňový doklad č. 120100002 vystavený Sky Angels.
Správci daně vznikly ohledně uplatněného plnění pochybnosti. Ve výzvě ze dne 10. 7. 2014, č. j.
3011483/14/3002-05403-711003 vyzval stěžovatele k doložení zejména důkazních prostředků
prokazujících, že zdanitelné plnění sloužilo k ekonomické činnosti, kdy a jak k plnění došlo.
Dále stěžovatel měl doložit smlouvy či objednávky plnění, jakož i podrobnější informace
o spolupráci s dodavatelem.
[24] Stěžovatel správci daně dále předložil smlouvu o reklamě a o zprostředkování prodeje,
výpis z katastru nemovitostí, závazné stanovisko krajské hygienické stanice, storno fakturace
sanace pozemku a informaci k míře zjištěných zdravotních rizik souvisejících s výstavbou
rodinných domů.
[25] Správce daně vyhodnotil předložené důkazní prostředky a dospěl k závěru, že stěžovatel
neprokázal splnění podmínek stanovených v §72 zákona o dani z přidané hodnoty. Ohledně
předmětu zdanitelného plnění vyvstaly správci daně pochybnosti, které stěžovatel nevyvrátil
(k tomu blíže body [27] až [33] rozhodnutí žalovaného).
[26] Mezi jinými přetrvala pochybnost o provedení plnění či úhradě plnění. Ze spisového
materiálu vyplývá, že svědek B. měl zprostředkovatelskou činnost vykonávat oslovováním
potenciálních kupců „u piva“ a na letišti. Nevzpomíná si však na žádného z oslovených.
Stěžovatel ani nepředložil jakékoliv dokumenty svědčící o provádění zprostředkovatelské aktivity
(e-maily, kontakt na klienty apod.). Zprostředkovatelská činnost tak zůstala pouze v rovině
tvrzení.
[27] Úhrada služeb měla proběhnout částečně zápočtem, přičemž stěžovatel nepředložil žádný
právní titul zápočtu (vykonatelné pohledávky, smlouvy apod.). Nebylo prokázáno, že došlo
k úhradě byť části dohodnuté ceny za služby. Stěžovatel do protokolu ze dne 30. 7. 2014,
č. j. 3121282/14/3002-05403-711003, dokonce uvedl, že 500.000 Kč z 600.000 Kč bylo
k 30. 7. 2014 neuhrazeno. Svědek B. uvedl, že obdržel zálohu ve výši 500.000 Kč na náklady
reklamní činnosti a později hovořil o zápočtu této částky.
[28] Stěžovatel ani nedoložil nic, co by prokázalo, či alespoň poskytlo indicii o tom, že polepy
na letadla byly skutečně vyrobeny či byla uzavřena smlouva s výrobcem polepů.
[29] Výše uvedené pochybnosti správce daně stěžovatel nevyvrátil, a neprokázal tak splnění
podmínek pro odpočet daně dle §72 zákona o dani z přidané hodnoty, jak správně uzavřel
krajský soud.
IV. Závěr a náklady řízení
[30] Stěžovatel se svými námitkami neuspěl. Jelikož Nejvyšší správní soud neshledal důvod
pro zrušení napadeného rozhodnutí ani z úřední povinnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.), zamítl kasační
stížnost jako nedůvodnou (§110 odst. 1 s. ř. s.).
[31] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s §60 odst. 1 s. ř. s. za použití §120
téhož zákona. Stěžovatel ve věci neměl úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti. Žalovanému, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníkovi právo
na náhradu nákladů řízení příslušelo, pak v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec
jeho běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. prosince 2019
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu