ECLI:CZ:NSS:2019:1.AFS.314.2019:23
sp. zn. 1 Afs 314/2019 - 23
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
JUDr. Ivo Pospíšila a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce: POLMAX spólka akcyjna
spólka komandytowo-akcyjna, se sídlem Poznańska 58, Świebodzin 66-200, Polská republika,
zastoupen Mgr. Jakubem Sembolem, advokátem se sídlem Hrabinská 498/19, Český Těšín,
proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, Praha 4, o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 6. 2018, č. j. 29679-2/2018-900000-314, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci
ze dne 24. 7. 2019, č. j. 65 Af 50/2018 – 40,
takto:
I. Kasační stížnost se za m ít á .
II. Žalobce ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Celní úřad pro Olomoucký kraj (dále též „celní úřad“) rozhodnutím ze dne 5. 2. 2018, č. j.
6382-3/2018-580000-12, předepsal žalobci dle §42d odst. 3 a §42e odst. 2 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních (dále jen „zákon o spotřebních daních“), nahradit náklady ve výši
200.623 Kč na zničení 26 m
3
minerálního oleje (motorové nafty obchodního názvu AKRON),
kterou předtím celní úřad pravomocně zabral. Odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí zamítl
žalovaný rozhodnutím ze dne 13. 6. 2018, č. j. 29679-2/2018-900000-314 (dále jen „napadené
rozhodnutí“).
[2] Žalobu proti napadenému rozhodnutí zamítl Krajský soud v Ostravě – pobočka
v Olomouci (dále jen „krajský soud“) napadeným rozsudkem. Nepřisvědčil námitce stěžovatele,
že 60denní lhůta k předepsání náhrady nákladů na zničení výrobků dle §42e odst. 2 zákona
o spotřebních daních je prekluzivní lhůtou a celní úřad nemohl po jejím uplynutí náhradu nákladů
předepsat. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2017, č. j.
1 Afs 55/2017 – 32, který se týkal obdobné lhůty stanovené v odst. 1 téhož ustanovení, dospěl
krajský soud k závěru, že se jedná o lhůtu pořádkovou. Její nedodržení tudíž nemohlo způsobit
nezákonnost rozhodnutí celního úřadu.
[3] Dle krajského soudu žalovaný taktéž dostatečně vysvětlil, proč přistoupil k likvidaci
dotčeného minerálního oleje. Z rozhodnutí celního úřadu je patrné, že se jednalo o minerální olej
ve formě gelu, navíc stabilizovaný neznámým emulgátorem, takže za normální teploty nedochází
k samovolnému oddělování na jednotlivé složky, tj. plynový olej a vodu. Pro takový minerální
olej nebylo nalezeno vhodné uplatnění, a proto byla z důvodu uvolnění skladových kapacit
uskutečněna jeho ekologická likvidace. Odvolací námitky žalobce byly zcela obecné, proto
postačí, pokud na ně žalovaný reagoval taktéž obecnými úvahami.
II. Obsah kasační stížnosti a řízení o ní
[4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností.
Shodně jako v žalobě namítá, že rozhodnutí celního úřadu bylo vydáno po uplynutí prekluzivní
lhůty stanovené v §42e odst. 2 zákona o spotřebních daních. Nejedná se o lhůtu pořádkovou.
Rozsudek, na nějž odkazuje krajský soud, se týká jiného ustanovení, a sice §42e odst. 1 zákona
o spotřebních daních.
[5] Žalovaný se v napadeném rozhodnutí vůbec nezabýval otázkou, zda bylo nutné zabrané
výrobky ničit. Chybí zde jakákoliv úvaha o tom, proč je vyloučeno běžné použití výrobku, jeho
přepracování či prodej v dražbě. Předmětný výrobek byl předmětem smluvního vztahu
a lze se tudíž domnívat, že najde své uplatnění na trhu. Minerální olej mohl být bez problémů
vydražen a stát by z něj měl příjem, namísto nepřiměřeného výdaje, který musí hradit stěžovatel.
[6] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti zdůrazňuje, že lhůta §42e odst. 2 zákona
o spotřebních daních je lhůtou pořádkovou, nikoliv prekluzivní. Krajský soud vyšel správně
z judikatury, která se týká typově totožné lhůty dle §42e odst. 1 zákona o spotřebních daních.
Zničení předmětných výrobků žalovaný odůvodnil dostatečně. Celní úřad je povinen ctít zásadu
přiměřenosti, nelze nicméně dopustit, aby státu vznikly v důsledku protiprávního jednání
daňových subjektů náklady, které nebude moci kompenzovat. Jednalo se o nestandardní
minerální olej, u něhož nebylo žalovanému známo jeho využití a ani žalobce k jeho využití nic
neuvedl. I prodej v dražbě by byl u takového výrobku přinejmenším nejistý. Žalobce vyjadřuje
pouze obecné přesvědčení o nesprávnosti postupu celního úřadu.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[7] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí,
proti němuž je kasační stížnost ve smyslu §102 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“), přípustná. Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti
v souladu s ustanovením §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů.
[8] Po přezkoumání kasační stížnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že kasační stížnost není důvodná.
[9] Podle §42d odst. 3 zákona o spotřebních daních s propadnutými nebo zabranými vybranými
výrobky se naloží způsobem stanoveným zvláštními právními předpisy nebo se tyto výrobky zničí; propadnuté nebo
zabrané tabákové výrobky se zničí vždy. Zničení vybraných výrobků se provede na náklady původního vlastníka,
popřípadě osoby, u níž byly vybrané výrobky zjištěny.
[10] Podle §42e odst. 2 zákona o spotřebních daních náhradu nákladů na zničení nebo fyzickou
likvidaci vybraných výrobků předepíše správce daně rozhodnutím nejpozději do 60 dní ode dne zničení nebo fyzické
likvidace těchto vybraných výrobků.
[11] Krajský soud v bodech 17. – 25. napadeného rozsudku vyložil, že lhůta stanovená v §42e
odst. 2 zákona o spotřebních daních je lhůtou pořádkovou. Vycházel přitom z přiléhavé
judikatury Nejvyššího správního soudu (rozsudek ze dne 27. 7. 2017, č. j. 1 Afs 55/2017 – 32)
k odst. 1 téhož ustanovení, které se týká obdobně konstruované pořádkové lhůty ke stanovení
náhrady nákladů za uskladnění zajištěných vybraných výrobků. Úvahy krajského soudu stěžovatel
žádnou věcnou argumentací, vyjma obecného nesouhlasu, nenapadl. Lze na ně tudíž
v podrobnostech zcela odkázat.
[12] Odůvodnění napadeného rozhodnutí (ve spojení s prvostupňovým rozhodnutím)
vyhodnotil krajský soud v bodech 26. – 28. napadeného rozsudku jako dostatečné, neboť
je z něj patrné, že ke zničení výrobků přistoupil celní úřad z důvodu jejich specifické povahy.
Jednalo se totiž o minerální olej ve formě gelu, který byl stabilizován neznámou emulzí a pro nějž
celní úřad nenalezl vhodné využití. Ani tyto závěry stěžovatel věcně nezpochybňuje. Vyjadřuje
toliko obecné přesvědčení, že správní rozhodnutí byla odůvodněna nedostatečně, daný minerální
olej má své uplatnění na trhu a celní úřad měl přistoupit k jeho prodeji v dražbě. I na tomto místě
lze tedy stejně obecně konstatovat, že úvahy krajského soudu obstojí.
[13] Pouze pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že stěžovatel převážel minerální olej
specifické povahy, k němuž nepředložil povinnou dokumentaci a nesdělil celnímu úřadu jeho
složení ani předpokládaný účel použití. Celní orgány tedy rozhodovaly o dalším nakládání
se zabraným výrobkem neznámého účelu použití a částečně i neznámého složení (není známa
emulze použitá pro stabilizaci minerálního oleje). Postup celního úřadu a žalovaného, kteří za této
situace přistoupili k likvidaci dotčeného minerálního oleje, tedy nelze s ohledem na tyto
skutečnosti (které jsou dostatečně vyjádřeny ve správních rozhodnutích) hodnotit jako
nepřiměřený.
IV. Závěr a náklady řízení
[14] Z výše uvedeného vyplývá, že napadený rozsudek není nezákonný z důvodů namítaných
v kasační stížnosti. Proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl podle
§110 odst. 1 s. ř. s.
[15] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1 větu první ve spojení s §120
s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch,
právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který
ve věci úspěch neměl. Stěžovatel ve věci neměl úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů
řízení. Žalovanému žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti s tímto řízením
nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. října 2019
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu