ECLI:CZ:NSS:2019:1.AFS.386.2019:16
sp. zn. 1 Afs 386/2019 - 16
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: CCR Brno s. r. o., se sídlem
Hybešova 258/20, Brno, zastoupen Mgr. Michalem Hanzlíkem, advokátem se sídlem
Na Hřebenech II 1718/8, Praha 4, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem
Masarykova 427/31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 3. 2019, č. j.
10323/19/5200-11435-712083, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského
soudu v Brně ze dne 26. 9. 2019, č. j. 29 Af 41/2019 - 14,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žalobce n emá p r áv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ři zn áv á.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce se žalobou u krajského soudu domáhal zrušení v záhlaví specifikovaného
rozhodnutí žalovaného. Krajský soud žalobce usnesením č. j. 29 Af 41/2019 – 10 ze dne
13. 6. 2019 vyzval k zaplacení soudního poplatku za žalobu ve výši 3.000 Kč ve lhůtě 15 dnů
od doručení tohoto usnesení a poučil ho o následcích nezaplacení soudního poplatku. Toto
usnesení zaslal zástupci žalobce, kterému bylo doručeno dne 1. 7. 2019, a lhůta pro zaplacení
soudního poplatku tedy uplynula dne 16. 7. 2019.
[2] Jelikož žalobce soudní poplatek ve stanovené lhůtě neuhradil, ani nijak nereagoval
na výzvu uvedenou v usnesení, krajský soud řízení podle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb.,
o soudních poplatcích, výše označeným usnesením zastavil. Na závěr dodal, že k osobě žalobce
eviduje další žalobu proti stejnému žalovanému, vedenou pod sp. zn. 29 Af 40/2019. V tomto
řízení žalobce uhradil soudní poplatek za podanou žalobu dvakrát, a to dne 12. 7. 2019 a dne
18. 7. 2019, oba pod variabilním symbolem 5392904091. I kdyby vzal krajský soud v úvahu
možnost, že při platbě soudního poplatku došlo k chybnému uvedení variabilního symbolu
a soudní poplatek připsaný na účet krajského soudu dne 18. 7. 2019 by patřil k projednávané věci
(sp. zn. 29 Af 41/2019), nebylo by možné jej brát za uhrazený ve lhůtě dle příslušné výzvy
krajského soudu (č. j. 29 Ad 41/2019 – 10), neboť lhůta k jeho zaplacení uplynula dne
16. 7. 2019.
II. Důvody kasační stížnosti
[3] Žalobce (stěžovatel) podal proti usnesení krajského soudu kasační stížnost z důvodů
uvedených v §103 odst. 1 písm. e) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále
jen „s. ř. s.“), a navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc krajskému
soudu k dalšímu řízení.
[4] Stěžovatel namítl, že mu usnesení krajského soudu obsahující výzvu k zaplacení soudního
poplatku nebylo doručeno, neboť jej soud doručoval pouze Mgr. Michalu Hanzlíkovi, advokátovi
dne 1. 7. 2019. Je třeba zdůraznit, že současně s tímto usnesením soud usnesením ze dne
13. 6. 2019, č. j. 29 Af 41/2019 – 11, vyzval k prokázání zastupování stěžovatele, a to konkrétně
k doložení plné moci. Soud tedy neměl zastoupení stěžovatele za prokázané, přesto však
komunikoval s Mgr. Michalem Hanzlíkem prostřednictvím jeho datové schránky. Takový postup
je dle stěžovatele nesprávný, a napadené usnesení o zastavení řízení je tak nezákonné.
[5] Dále stěžovatel poukázal na skutečnost, že podal ke krajskému soudu dvě žaloby, přičemž
o jedné je vedeno řízení pod sp. zn. 29 Af 40/2019, o druhé bylo vedeno řízení pod sp. zn.
29 Af 41/2019 (tj. šlo o řízení v nyní projednávané věci). Z důvodu hospodárnosti a předcházení
vzniku dalších nákladů se stěžovatel rozhodl nadále využívat služby advokáta pouze v řízení
sp. zn. 29 Af 40/2019. Z tohoto důvodu také v řízení v nyní projednávané věci (vedeném pod
sp. zn. 29 Af 41/2019) k výzvě soudu nepředložil plnou moc, a to právě za účelem vyloučení
pochybností ohledně zastoupení. Stěžovatel tak předpokládal, že bude soud jednat nadále přímo
s ním. Identickou výzvu k předložení plné moci ostatně stěžovatel obdržel i v řízení vedeném
pod sp. zn. 29 Af 40/2019, na kterou reagoval a zmocnění v dané věci soudu doložil. Stěžovatel
pak i s ohledem na rozhodovací praxi Nejvyššího správního soudu oprávněně předpokládal,
že při nedoložení plné moci bude sám vyzván k úhradě soudního poplatku. Řízení sp. zn.
29 Af 40/2019 i řízení sp. zn. 29 Af 41/2019 jsou navíc vedena u stejného senátu krajského
soudu.
[6] S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 10. 2009, č. j.
2 Afs 86/2009 – 83, považuje stěžovatel za nepochybné, že bez předložení plné moci měl soud
dle své výzvy jednat přímo se stěžovatelem, kterému měl zaslat výzvu k úhradě soudního
poplatku za podanou žalobu.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[7] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení. Zjistil, že kasační stížnost má požadované náležitosti a je projednatelná.
[8] Kasační stížnost není důvodná.
[9] Předmětem sporu je otázka, zda krajský soud postupoval správně, pokud řízení vedené
se stěžovatelem jako žalobcem zastavil pro nezaplacení soudního poplatku za žalobu
ve stanovené lhůtě. Stěžovatel ve své kasační stížnosti zejména namítá, že nebyl v řízení před
krajským soudem zastoupen advokátem, a krajský soud proto měl zaslat výzvu k zaplacení
soudního poplatku přímo jemu, nikoliv jeho zástupci. Nejvyšší správní soud této kasační
argumentaci nepřisvědčil, jak vysvětlí níže.
[10] Ze spisu krajského soudu je patrné, že žalobu proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí
žalovaného podal za stěžovatele jeho zástupce, advokát Mgr. Michal Hanzlík (žaloba došla
krajskému soudu z datové schránky tohoto advokáta). K žalobě zároveň doložil kopii plné moci,
v níž žalobce zmocnil tohoto advokáta k zastupování ve věci podání žaloby proti uvedenému
rozhodnutí, jakož i v řízení o této žalobě a při všech úkonech souvisejících. Z postupu krajského
soudu je zřejmé, že soud neměl pochybnosti o zastoupení stěžovatele advokátem Mgr. Michalem
Hanzlíkem. Z toho důvodu také v řízení jednal s tímto advokátem, tedy zaslal mu usnesení
s výzvou k zaplacení soudního poplatku za žalobu, a rovněž mu poslal přípis ze dne 13. 6. 2019,
č. j. 29 Af 41/2019 – 11, v němž mimo jiné stěžovatele vyzval, aby ve lhůtě 10 dnů doložil
příslušnou plnou moc udělenou jím advokátovi Mgr. Hanzlíkovi v jejím originále nebo
autorizované konverzi. Stěžovatel tedy postup krajského soudu poněkud zkreslil, pokud v kasační
stížnosti uvedl, že ho soud vyzval usnesením k doložení plné moci. Jak již bylo uvedeno, krajský
soud jej vyzval pouze přípisem, a to k doložení plné moci v jejím originále či autorizované
konverzi. V tomto přípisu přitom stěžovatele nepoučil o případných následcích nedoložení této
formy plné moci, ani jinak neuvedl, že v případě nedoložení plné moci v uvedené formě nebude
považovat zastoupení za prokázané. Že krajský soud neměl o zastoupení pochybnosti, je zřejmé
i z jeho dalšího postupu. Přestože stěžovatel originál plné moci ve stanovené lhůtě nedoložil,
soud již v této věci nečinil žádné další kroky, resp. ho již znovu k doložení požadované formy
plné moci nevyzýval.
[11] Vzhledem k výše uvedenému je Nejvyšší správní soud přesvědčen, že zastoupení
stěžovatele advokátem Mgr. Michalem Hanzlíkem v řízení před krajským soudem trvalo a nebylo
o něm pochyb. K doložení zastoupení postačilo předložení toliko kopie plné moci, přičemž
ve věci nevyvstaly žádné konkrétní pochybnosti o obsahu zmocnění. Krajskému soudu tak nelze
vytýkat, že i přes nedoložení originálu či autorizované konverze plné moci nadále považoval
zastoupení stěžovatele za účinné. Na posuzovanou věc přitom nedopadají závěry rozsudku
č. j. 2 Afs 86/2009 – 83, na který odkazoval stěžovatel, v němž Nejvyšší správní soud uvedl,
že pokud soud vyzve k zaplacení soudního poplatku advokáta, jehož zmocnění k zastupování
nemá dosud doloženo, nemůže zastavit řízení proto, že v určené lhůtě nebyl zaplacen soudní
poplatek. V nyní projednávaném případě totiž nebylo o zastoupení stěžovatele pochyb, neboť
soudu byla předložena kopie plné moci prokazující zmocnění advokáta Mgr. Hanzlíka
stěžovatelem.
[12] Argumentace stěžovatele, že ve skutečnosti nebyl v řízení před krajským soudem
zastoupen, by navíc stěžovateli nemohla být ku prospěchu. Krajský soud by v případě
pochybností o existenci zastoupení musel zástupce stěžovatele vyzvat usnesením k předložení
příslušné plné moci, ze které by bylo patrné jeho zmocnění. Pokud by zástupce plnou
moc nepředložil, krajský soud by žalobu pro nedostatek podmínek řízení dle §46 odst. 1 písm. a)
s. ř. s. odmítl. Krajský soud by tedy nepostupoval tak, jak předpokládá stěžovatel,
že by po nepředložení plné moci jednal přímo se stěžovatelem. Tak by mohl učinit teoreticky
v případě, že by žaloba byla podepsána jak stěžovatelem (jako žalobcem před krajským soudem),
tak jeho zástupcem, avšak zástupce by na výzvu nedoložil plnou moc (viz rozsudek rozšířeného
senátu ze dne 6. 2. 2019, č. j. 6 As 405/2017 - 33, č. 3860/2019 Sb. NSS). O takovou situaci
se však v posuzované věci nejednalo, neboť žaloba stěžovatele byla podepsána toliko jeho
zástupcem a rovněž poslána z jeho datové schránky. Uvedenou argumentaci stěžovatele
tak Nejvyšší správní soud považuje spíše za účelovou.
[13] Lze tedy uzavřít, že krajský soud postupoval v souladu s §42 odst. 2 s. ř. s., pokud
doručoval písemnosti v řízení pouze zástupci stěžovatele. Usnesení soudu s výzvou k zaplacení
soudního poplatku za žalobu tedy bylo stěžovateli řádně doručeno. Vzhledem k tomu,
že stěžovatel ve stanovené lhůtě soudní poplatek neuhradil, krajský soud správně řízení zastavil.
IV. Závěr a náklady řízení o kasační stížnosti
[14] Nejvyšší správní soud proto ze všech výše uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační
námitky stěžovatele nejsou důvodné. Proto kasační stížnost podle §110 odst. 1 poslední věty
s. ř. s. zamítl jako nedůvodnou.
[15] O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením §60 odst. 1 s. ř. s.
ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, a nemá proto právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Žalovanému v řízení o kasační stížnosti žádné
náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly, proto soud rozhodl, že se mu náhrada
nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. prosince 2019
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu