ECLI:CZ:NSS:2019:1.AS.117.2019:18
sp. zn. 1 As 117/2019 - 18
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Dienstbiera, soudce
JUDr. Josefa Baxy a soudkyně JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: Mgr. F. Š., proti
žalované: Vězeňská služba České republiky, se sídlem Soudní 1672/1a, Praha 4, o žalobě na
ochranu proti nečinnosti žalované, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 21. 3. 2019, č. j. 10 A 171/2018 – 66,
takto:
I. Kasační stížnost se o d m ít á.
II. Žádný z účastníků n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce se žalobou domáhal ochrany před nečinností žalované, které se měla dopustit
při vyřizování jeho žádosti o informace. Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením
zamítl žalobcovu žádost o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad
advokátů pro řízení o žalobě (výrok I. a II.). Současně odmítl žalobcův návrh na vydání
předběžného opatření (výrok III.).
[2] Proti usnesení městského soudu podal žalobce (stěžovatel) neodůvodněnou kasační
stížnost, se kterou spojil žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů a přiznání osvobození
od placení soudních poplatků pro řízení o kasační stížnosti.
[3] Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 30. 5. 2019, č. j. 1 As 117/2019 - 13, stěžovateli
neustanovil zástupce pro řízení o kasační stížnosti a současně ho vyzval, aby ve lhůtě jednoho
měsíce od doručení tohoto usnesení doplnil kasační stížnost o důvody, pro které napadá v záhlaví
označené rozhodnutí.
[4] Na tuto výzvu soudu stěžovatel reagoval podáním ze dne 24. 6. 2019. Odkázal na nařízení
žalované č. 80/2010, které stanoví, že povinnými subjekty jsou organizační jednotky Vězeňské
služby, tj. věznice i vazební věznice. Tyto subjekty mají postavení správního orgánu 1. stupně
s tím, že o opravných prostředcích podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu
k informacím, rozhoduje Generální ředitelství Vězeňské služby ČR jako správní orgán druhého
stupně. Dosavadní výhrady organizačních jednotek i rozhodovací činnost městského soudu jsou
podle stěžovatele nezákonné, destrukční a bezprecedentním způsobem omezují ústavně zaručené
politické právo na informace o činnosti žalované. Proto je podle stěžovatele nezbytné
přehodnotit dosavadní náhled a nezákonné rozhodnutí soudu zrušit.
[5] Kasační stížnost byla podána včas a osobou oprávněnou, není však přípustná.
[6] Podle §104 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), „[k]asační
stížnost není přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v §103, nebo o důvody, které
stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.“
[7] Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu kasační stížnost, jejíž důvody
nesměřují vůči výroku napadeného soudního rozhodnutí, resp. nesměřují proti důvodům,
na nichž je toto rozhodnutí postaveno, je nepřípustná podle §104 odst. 4 s. ř. s., neboť se opírá
o jiné důvody, než které jsou uvedeny v §103 s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto takovou kasační
stížnost odmítne podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. pro nepřípustnost (srov. usnesení ze dne
10. 9. 2009, č. j. 7 Afs 106/2009 - 77, č. 2103/2010 Sb. NSS).
[8] Stěžovatel se ve svém doplnění ke kasační stížnosti nijak nevyjadřuje k výrokům
napadeného rozhodnutí městského soudu, resp. k důvodům, na nichž je toto procesní
rozhodnutí postaveno. Argumentace stěžovatele se týká výhradně merita věci, tj. poskytování
informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Stěžovatel však nijak neupřesňuje,
z jakých důvodů kasační stížností napadá výroky městského soudu o zamítnutí žádosti
o osvobození od soudních poplatků, ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o žalobě
a o odmítnutí návrhu na vydání předběžného opatření.
[9] Stěžovatelem uplatněné důvody uvedené v doplnění kasační stížnosti jsou jinými důvody
ve smyslu §104 odst. 4 s. ř. s., a proto soud kasační stížnost jako nepřípustnou v souladu s §46
odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. odmítl.
[10] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.
Z těchto ustanovení vyplývá, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li
kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. července 2019
JUDr. Filip Dienstbier
předseda senátu