ECLI:CZ:NSS:2019:1.AS.137.2019:21
sp. zn. 1 As 137/2019 - 21
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: T. H., zastoupen Mgr.
Petrem Kaustou, advokátem se sídlem Čs. legií 1719/5, Ostrava - Moravská Ostrava, proti
žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 2771/117, Ostrava, o
žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 9. 2018, č. j. MSK 102845/2018, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 3. 2019, č. j.
19 A 40/2018 - 23,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žalobce n emá p r áv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n ep ři zn áv á .
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Městský úřad Frýdland nad Ostravicí (dále jen „správní orgán I. stupně“) vydal dne
12. 6. 2018 rozhodnutí, kterým uznal žalobce vinným z přestupku podle §125c odst. 1 písm. k)
zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů
(zákon o silničním provozu). Tohoto přestupku se z nedbalosti dopustil tím, že dne 19. 4. 2017
v době kolem 23:20 hodin v obci Ostravice, na silnici I. třídy číslo I/56, poblíž domu čp. 704,
ve směru jízdy k obci Staré Hamry, řídil nákladní motorové vozidlo s nákladním návěsem
a nerespektoval dopravní značku č. B 33 „Zákaz vjezdu motorových vozidel s přípojným
vozidlem“ s dodatkovou tabulkou E 13 „mimo dopravní obsluhu“. Žalobce tak porušil §4
písm. c) zákona o silničním provozu s odkazem na §6, přílohu č. 3, č. 6 a č. 9 vyhlášky
č. 294/2015 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích. Správní
orgán I. stupně uložil žalobci pokutu ve výši 1.500 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši
1.000 Kč.
[2] Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí odvolání, které žalovaný v záhlaví označeným
rozhodnutím zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil.
[3] Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce žalobou, ve které zejména namítal, že správní
orgány bez jakýchkoliv pochybností neprokázaly, že dopravní značení bylo v trase jeho jízdy
umístněno, resp. bylo funkční. Krajský soud neshledal žalobu důvodnou a zamítl ji.
II. Důvody kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[4] Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodu
uvedeného v §103 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále
jen „s. ř. s.“), a navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc krajskému
soudu k dalšímu řízení.
[5] Napadený rozsudek dle stěžovatele nesplňuje zákonná kritéria, neboť soud nekriticky
převzal skutkové a právní závěry žalovaného. Stěžovatel od začátku namítá, že absentuje jeho
zavinění, jelikož žádná značka „Zákaz vjezdu motorových vozidel s přípojným vozidlem“
ve směru jízdy stěžovatele nebyla. Žalovaný ani krajský soud neprokázali, že dopravní značení
bylo v trase jízdy umístěno a bylo funkční. Krajský soud vycházel pouze z úředního záznamu
policisty J. P., z dodatečného vyjádření Policie ČR a ze sdělení Správy silnic Moravskoslezského
kraje (dále jen „Správa silnic MSZ“), což považuje stěžovatel za nesprávné. Vyjádření policie není
žádným důkazem, není z něj zřejmé, jaká hlídka a kdy kontrolu v daném úseku provedla,
v podstatě se jedná o další úřední záznam sepsaný pod jiným názvem a jinou formou. Krajský
soud měl provést jako důkaz výslechy policistů. Z vyjádření Správy silnic MSK není zřejmé, kdy a
jací pracovníci provedli kontrolu značení naposledy před dobou 23:20, kdo zajišťoval obsluhu
zařízení atd. Toto vyjádření je tak velmi obecné a vágní, vyplývá z něj pouhá domněnka, že
v uvedenou dobu bylo značení účinné. Žalovanému i krajskému soudu se tak nepodařilo vyvrátit
tvrzení stěžovatele, že dopravní značení nebylo v trase jízdy viditelně umístěno.
[6] Účelovost jednání dovodil soud nesprávně z toho, že stěžovatel v oznámení přestupku
nic nenamítal. Jakákoliv následující obrana vznesená v průběhu řízení je podle soudu účelová
a vyřčena „jaksi“ pozdě. Soud tak v rozporu se zákonem nepřímo zakotvil pravidlo,
že pokud se stěžovatel nevyjádřil policistům, automaticky nastala jakási fikce uznání viny. Pokud
je však zastavovaný řidič právní laik, těžko myslí na všechny zákonné postupy a nutná vyjádření.
Je právem jakékoliv zastavované osoby neuvést do oznámení o přestupku nic a za takové jednání
nemůže být sankcionována.
[7] Žalovaný se ke kasační stížnosti ve stanovené lhůtě nevyjádřil.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[8] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení. Zjistil, že kasační stížnost má požadované náležitosti a je projednatelná.
[9] Kasační stížnost není důvodná.
[10] Předmětem sporu je v posuzované věci otázka, zda byl dostatečně zjištěn skutkový stav
věci, konkrétně jestli dopravní značení č. B 33 „Zákaz vjezdu motorových vozidel s přípojným
vozidlem“ s dodatkovou tabulkou E 13 „mimo dopravní obsluhu“ bylo skutečně v daném místě
umístěno, a stěžovatel se tak jeho nerespektováním dopustil přestupku.
[11] Stěžovatel namítl, že správní orgány i soud vycházely při zjišťování skutkového stavu
především z úředních záznamů, což je nepřípustné. Nejvyšší správní soud souhlasí s tím, že podle
ustálené judikatury nelze úřední záznam použít jako rozhodující důkaz. Jeho obsahem je totiž
pouze předběžná informace o věci, která slouží správnímu orgánu ke zvážení dalšího postupu.
K dokazování průběhu událostí popsaných v úředním záznamu slouží například výslech svědka,
osoby, která úřední záznam pořídila, nikoli tento záznam sám (viz rozsudek NSS ze dne
22. 1. 2009, č. j. 1 As 96/2008 – 115, č. 1856/2009 Sb. NSS).
[12] Stěžovateli však nelze přisvědčit v tom, že by umístění příslušné dopravní značky
vyplývalo jen z obsahu úředního záznamu či oznámení přestupku. Tato skutečnost
je jednoznačně zřejmá také z vyjádření Správy silnic MSK ze dne 7. 1. 2018 a ze dne 10. 4. 2018
a z vyjádření Policie ČR, územního odboru Frýdek - Místek ze dne ze dne 11. 4. 2018,
která si správní orgán I. stupně vyžádal právě z důvodu, že stěžovatel ve správním řízení účinné
umístění dopravního značení zpochybňoval. Krajský soud správně uvedl, že zmíněná vyjádření
jsou řádnými důkazními prostředky ve smyslu §51 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, které
bylo vhodné použít pro zjištění skutkového stavu věci. Není tedy pochybením soudu, pokud
při posuzování otázky, zda bylo dopravní značení řádně umístěno, z uvedených vyjádření
vycházel.
[13] Vyjádření Policie ČR nelze považovat za další úřední záznam, jen v jiné formě,
jak se stěžovatel domnívá. Toto vyjádření vypracoval pprap. P., jeden ze zasahujících policistů, a
potvrdil tak průběh událostí uvedených v úředním záznamu. Vzhledem k okolnostem
projednávané věci, v níž se jednalo o dočasně umisťovanou značku, o jejíž řádné aktivaci
nevyvstaly relevantní pochybnosti, bylo takové vyjádření Policie ČR pro ověření skutkového
stavu zcela dostatečné. Bylo by tedy nadbytečné provádět ještě svědecké výslechy zasahujících
policistů.
[14] Ve vyjádření Policie ČR je uvedeno, že 19. 4. 2017 hlídka ve složení pprap. P. a pprap. M.
prováděla od 22:00 hodin do 1:00 hodin následujícího dne kontrolu v obci Ostravice na silnici č.
I/56 se stanovištěm u benzinové čerpací stanice EUROOIL se zaměřením na dopravní značení
B33 „Zákaz vjezdu motorových vozidel s přípojným vozidlem“. Tato hlídka také prováděla
vizuální kontrolu značení, které bylo funkční. Stěžovateli tak nelze přisvědčit, že by ve vyjádření
nebylo s dostatečnou určitostí uvedeno, jaká hlídka a kdy kontrolu prováděla. Dle Nejvyššího
správního soudu z tohoto vyjádření jednoznačně vyplývá, že dopravní značení bylo účinně
(viditelně) umístěno.
[15] Tuto skutečnost potvrdila i vyjádření Správy silnic MSK (ze dne 7. 1. 2018 a ze dne
10. 4. 2018), z nichž vyplývá, že dopravní značení bylo aktivováno právě dne 19. 4. 2017 (tj. v den
spáchání přestupku) v 9 hodin na základě žádosti Policie ČR a zákaz trval do dne 21. 4. 2017
do 8 hodin. Dopravní značky aktivovali pracovníci Správy silnic MSK otočením rozkládací
dopravní značky, popř. sundáním krytu zastiňujícím tuto značku, a řádně je zajistili proti
samovolnému zavření uzamykatelným mechanismem. Nebyly přitom hlášeny žádné závady
na tomto značení. Kontrolu prováděli jednak pracovníci Správy silnic MSK při každém průjezdu
kolem dopravních značek, jednak Policie ČR při střídání svých hlídek na inkriminovaném úseku.
Nejvyšší správní soud nepovažuje vyjádření Správy MSK za příliš vágní, jak namítal stěžovatel,
naopak z něj dostatečně jasně vyplývá, že dopravní značení bylo na daném místě umístěno. Není
přitom podstatné, že nebyli označeni konkrétní pracovníci, kteří dopravní značení kontrolovali.
Pokud navíc bylo značení v daném úseku umístěno pouze po dobu dvou dnů, nebylo nutno
specifikovat, kdy přesně byla provedena poslední kontrola značení před dobou spáchání
přestupku.
[16] Policie ČR i Správa silnic MSK tedy ve svých vyjádřeních shodně uvedly, že dopravní
značení bylo ve směru jízdy stěžovatele v době spáchání přestupku účinně (viditelně) umístěno,
a potvrdili tak informace uvedené v úředním záznamu Policie ČR a oznámení přestupku.
Nevyvstaly přitom žádné pochyby o věrohodnosti těchto vyjádření. Zjištěný skutkový stav
se stěžovateli nepodařilo věrohodným způsobem zpochybnit.
[17] Stěžovateli lze v obecné rovině přisvědčit v tom, že je jeho právem se nijak nevyjadřovat
do oznámení přestupku, což ho nezbavuje možnosti se efektivně hájit až v rámci přestupkového
řízení. Stejně tak může poprvé uplatnit své pochybnosti o úplnosti a správnosti skutkových
zjištění až v rámci soudního přezkumu správních rozhodnutí o přestupku. Musí však počítat
s tím, že pokud takto s časovým odstupem zpochybňuje stav věci v minulosti (v tomto případě
řádné umístění dočasně umisťovaného dopravního značení), jeho důkazní pozice bude často
v důsledku plynutí času značně oslabena (viz rozsudek NSS ze dne 9. 11. 2016, č. j.
1 As 300/2015 – 35).
[18] Stěžovatel se nesprávně domnívá, že krajský soud vyvodil jeho vinu již z toho,
že se v oznámení přestupku k věci nijak nevyjádřil. Taková úvaha z napadeného rozsudku
nevyplývá. Krajský soud pouze podpůrně poznamenal, že pokud stěžovatel nezmínil špatnou
viditelnost či neúčinnost dopravního značení již na místě, což i dle Nejvyššího správního soudu
lze považovat za přirozenou reakci zastaveného řidiče, bez ohledu na to, jestli jde o právníka
či právního laika, pak vyznívá tato jeho dodatečná argumentace (uvedená až u jednání
před správním orgánem I. stupně) do značné míry účelově. Pokud by totiž byl stěžovatel
skutečně přesvědčen, že příslušné dopravní značení nebylo v daném místě účinně umístěno,
s největší pravděpodobností by tuto skutečnost tvrdil na svou obranu již při zastavení vozidla
zasahujícím policistům. Nad rámec lze uvést, že z úředního záznamu Policie ČR naopak vyplývá,
že stěžovatel dopravní značení viděl, neboť uvedl, že takové dopravní značení nezná
a je to značka jako pro traktor.
[19] Nejvyšší správní soud tedy v provedeném dokazování před správními orgány
ani v následném soudním přezkumu neshledal namítané nedostatky, naopak dospěl k závěru,
že přestupkové jednání stěžovatele bylo nade vší pochybnost prokázáno, neboť nebylo pochyb
o tom, že na daném místě bylo řádně umístěno příslušné dopravní značení.
IV. Závěr a náklady řízení o kasační stížnosti
[20] Nejvyšší správní soud ze všech výše uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační
námitky stěžovatele nejsou důvodné, a proto kasační stížnost podle §110 odst. 1 poslední věty
s. ř. s. zamítl.
[21] O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením §60 odst. 1 s. ř. s.
ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, a nemá proto právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Žalovanému v řízení o kasační stížnosti žádné
náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly, proto soud rozhodl, že se mu náhrada
nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. července 2019
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu