ECLI:CZ:NSS:2019:1.AS.261.2019:28
sp. zn. 1 As 261/2019 - 28
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Dienstbiera a soudců
JUDr. Petra Průchy a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: Mgr. F. Š., proti žalované:
Vězeňská služba České republiky, se sídlem Soudní 1672/1a, Praha 4, o žalobě
proti rozhodnutí žalované ze dne 18. 10. 2018, č. j. VS 16163-10/ČJ-2018-8026PR, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 7. 2019,
č. j. 6 A 8/2019 - 68,
takto:
I. Řízení o kasační stížnosti se zas t av u j e.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Nejvyššímu správnímu soudu byla dne 30. 7. 2019 doručena kasační stížnost žalobce
(stěžovatele), která směřuje proti v záhlaví označenému usnesení městského soudu. V kasační
stížnosti požádal stěžovatel o osvobození od soudního poplatku a ustanovení zástupce pro řízení
o kasační stížnosti.
[2] Stěžovatelovy žádosti Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 31. 10. 2019,
č. j. 1 As 261/2019 – 22, zamítl. Týmž usnesením stěžovatele vyzval, aby ve lhůtě patnácti dnů
od doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč,
a současně jej poučil o následcích případného nezaplacení soudního poplatku.
[3] Usnesení bylo stěžovateli doručeno fikcí dle §50c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, neboť adresát doručovanou písemnost odepřel přijmout. K otázce naplnění
podmínek fikce doručení dle uvedeného ustanovení se Nejvyšší správní soud ve vztahu
ke stěžovateli vyjádřil v usnesení ze dne 6. 11. 2019, č. j. 6 As 160/2019 – 24, na které v tomto
směru kasační soud nyní odkazuje, a konstatuje, že podmínky pro doručení zásilky fikcí byly
naplněny.
[4] Podle §47 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“),
soud usnesením řízení zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon. Z §4 odst. 1 písm. d)
zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, vyplývá, že poplatková povinnost vzniká
podáním kasační stížnosti. Podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve znění účinném
od 30. 9. 2017 pak platí, že „[n]ebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení,
odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě,
kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty
soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.“
[5] Lhůta pro zaplacení soudního poplatku uplynula dne 26. 11. 2019, stěžovatel
však poplatek v této lhůtě nezaplatil. Soud proto řízení podle §9 odst. 1 zákona o soudních
poplatcích ve spojení s §47 písm. c) s. ř. s. zastavil.
[6] O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s §60 odst. 3
ve spojení s §120 s. ř. s, podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení,
bylo-li řízení zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne ní opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. prosince 2019
JUDr. Filip Dienstbier
předseda senátu