ECLI:CZ:NSS:2019:1.AS.317.2019:39
sp. zn. 1 As 317/2019 - 39
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy, soudce
JUDr. Ivo Pospíšila a soudkyně JUDr. Miluše Doškové v právní věci navrhovatelky: M. M.,
zastoupena JUDr. Ing. Liborem Kynclem, Ph.D., advokátem se sídlem Kaštanová 467/26,
Jihlava, proti odpůrci: obec Milotice, se sídlem Školní 72, Milotice, zastoupená Mgr. Martinem
Hromkem, advokátem se sídlem Vídeňská 153/119b, Brno, o návrhu na zrušení opatření obecné
povahy č. 2/2018-5 – Územní plán Milotice, vydaném usnesením zastupitelstva obce Milotice
dne 29. 3. 2018, v řízení o kasační stížnosti navrhovatelky proti rozsudku Krajského soudu v
Brně ze dne 18. 6. 2019, č. j. 63 A 2/2019 – 132,
takto:
I. Kasační stížnosti v čás t i s měřu j í cí p ro t i v ýro k u II. rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 18. 6. 2019, č. j. 63 A 2/2019 – 132, se nepřizná v á
odkladný účinek.
II. Navrhovatelce se u kl á d á zaplatit ve lhůtě jednoho týdne od doručení tohoto
usnesení soudní poplatek ve výši 1.000 Kč za podání návrhu na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I.
[1] Nejvyššímu správnímu soudu byla dne 2. 9. 2019 doručena kasační stížnost navrhovatelky
(dále jen „stěžovatelka“) směřující proti napadenému rozsudku, jehož výrokem I. Krajský soud
v Brně (dále jen „krajský soud“), zamítl návrh na zrušení shora uvedeného územního plánu
(ev. jeho části týkající se pozemků p. č. X, X, X a p. č. stav. X v k. ú. M. u K.) a výrokem II. uložil
navrhovatelce povinnost zaplatit odpůrci na náhradě nákladů řízení 24.684 Kč.
II.
[2] Stěžovatelka ke kasační stížnosti připojila návrh na přiznání odkladného účinku ve vztahu
k výroku II. napadeného rozsudku, jímž jí byla uložena povinnost náhrady nákladů řízení. Jako
důvod pro přiznání odkladného účinku uvádí, že povinnost uhradit náklady řízení znamená
pro stěžovatelku coby starobní důchodkyni nepoměrně větší újmu, než může vzniknout odpůrci
jako obci s výrazně větší hospodářskou mocí. Pokud by byl napadený rozsudek zrušen, musela
by se zbytečnými náklady být zaplacená částka vrácena. K případnému vrácení příslušné finanční
částky nadto může dojít se značným zpožděním, neboť odpůrce jako orgán veřejné správy
nebude přímým příjemcem dané částky, nebude s ní bezprostředně disponovat a při jejím vrácení
bude limitován rozpočtovými možnostmi.
[3] Odpůrce s přiznáním odkladného účinku nesouhlasí. Skutečnost, že navrhovatelka
je poživatelkou starobního důchodu, dle odpůrce sama o sobě nesvědčí o jejích špatných
příjmových či majetkových poměrech. Stěžovatelka si navíc musela být vědoma toho, že případný
neúspěch v soudním sporu bude spjat s povinností hradit náklady řízení odpůrci, který - jako
co do počtu obyvatel malá obec bez vlastního právního oddělení či alespoň odborně způsobilého
zaměstnance - musí rovněž vynaložit náklady na advokátní zastoupení spojené s účastí v soudním
řízení. Navazující argumentaci stěžovatelky považuje odpůrce za vnitřně rozpornou, neboť
stěžovatelka nejprve dovozuje, že pro odpůrce nebude případné (dočasné) neuhrazení nákladů
řízení znamenat žádné omezení či újmu, avšak následně předestírá svoji obavu, že odpůrce
nebude přímým příjemcem dané částky, nebude s ní bezprostředně disponovat a při jejím vrácení
bude limitován rozpočtovými možnostmi. Stěžovatelka tak v podstatě tvrdí, že odpůrci sice
nebude částka odpovídající náhradě nákladů řízení příliš chybět, ale na druhé straně by s ohledem
na svůj rozpočet nemusel být schopen ji stěžovatelce případně vrátit.
III.
[4] Podle §107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej ale
může na návrh stěžovatele přiznat a užije přitom přiměřeně §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Podle §73
odst. 2 s. ř. s. soud přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. K přiznání odkladného účinku může
tedy kasační soud přistoupit teprve poté, osvědčí-li stěžovatel, že jeho újma, jako důsledek
nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti, by byla nepoměrně větší oproti případné újmě
jiné osoby, bylo-li by takovému návrhu vyhověno.
[5] Pravidelně je odkladný účinek spojován s tzv. řádnými opravnými prostředky, např.
odvoláním, kde účinky rozhodnutí správního orgánu nastávají až v okamžiku rozhodnutí
o opravném prostředku. Naproti tomu u opravných prostředků mimořádných, mezi něž spadá
i kasační stížnost, je přiznání odkladného účinku předmětem úvahy rozhodujícího orgánu
(srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 581/06 ze dne 11. října 2006,
http://nalus.usoud.cz: Účelem [odložení vykonatelnosti rozhodnutí] je vytvoření časového prostoru
pro posouzení ústavní stížnosti tak, aby před rozhodnutím soudu nedošlo k nevratným krokům, po nichž
by se jeho rozhodování stalo jen akademickým cvičením a ochrana ústavně zaručených základních práv a svobod
by byla toliko iluzorní).
[6] Stěžovatel, který přiznání odkladného účinku navrhuje, má povinnost tvrzení a povinnost
důkazní, a je tedy na něm, aby konkretizoval a doložil (prokázal), jakou konkrétní újmu
by pro něj výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly (viz např. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 29. února 2012, č. j. 1 As 27/2012 - 32). Hrozící újma musí přitom
být závažná a reálná, nikoliv pouze hypotetická či bagatelní. Soud není povolán k tomu,
aby za stěžovatele vlastní vyhledávací činností zjišťoval či dokazoval důvody pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti. Žádost o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti musí
být proto dostatečně individualizovaná a podepřená konkrétními důkazy (srov. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 30. ledna 2012, č. j. 8 As 65/2011 - 74).
[7] Obecně lze dále uvést, že požadavek na respektování pravomocného rozhodnutí
krajského soudu a právní jistota jeho adresátů zpravidla převažuje nad újmou, která by mohla
vzniknout v důsledku zaplacení stanovené náhrady nákladů řízení. Náklady řízení zde odráží
procesní aktivitu úspěšného účastníka řízení a výsledek řízení v intencích §60 s. ř. s. Není žádný
rozumný důvod, aby stěžovatelka, nebyla-li úspěšným účastníkem řízení, byla zvýhodněna
tak, že bude suspendován účinek pravomocného rozsudku krajského soudu, v němž jí byla
uložena povinnost nahradit náklady řízení. Ty směřují k reparaci finančních prostředků důvodně
a účelně vynaložených úspěšným účastníkem řízení k hájení práv v soudním řízení. Tyto náklady
zásadně nejsou co do výše nepřiměřené, neboť vychází z právní úpravy o mimosmluvní odměně
advokátů obsažené v příslušné vyhlášce o odměnách advokátů a náhradách advokátů
za poskytování právních služeb (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 6. 2018,
č. j. 1 Azs 181/2018 - 24).
[8] Stěžovatelka žádné dostatečně konkrétní skutečnosti nasvědčující hrozbě závažné újmy
(v případě zaplacení částky 24.684 Kč) v návrhu na přiznání odkladného účinku netvrdila.
Tvrzení, že stěžovatelka je starobní důchodkyně a zaplacení náhrady nákladů řízení
by pro ni znamenalo podstatný zásah do jejího finančního plánování a s tím spojená omezení
v osobním životě, je zcela obecné a o majetkové situaci stěžovatelky ani intenzitě újmy
v konkrétním případě ničeho nevypovídá.
[9] Povinnost nahradit náklady řízení protistrany představuje vždy určitou újmu spočívající
ve vynaložení finančních prostředků. Nelze však přijmout závěr stěžovatelky, že s ohledem
na hypotetické zrušení pravomocného rozhodnutí krajského soudu a administrativní náklady,
které by byly spojeny s vrácením vyplacené částky, by k úhradě náhrady nákladů řízení mělo dojít
až po rozhodnutí o kasační stížnosti. V takovém případě by musel být odkladný účinek přiznán
ve vztahu k výroku o nákladech řízení v podstatě každému návrhu účastníka řízení, jemuž byla
povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení uložena. To však zcela popírá smysl a účel právní
úpravy, stojící na premise, že odkladný účinek má být přiznán pouze ve výjimečných případech.
[10] K tvrzení stěžovatelky, že odpůrce bude při hypotetickém vrácení zaplacené částky
limitován rozpočtovými prostředky, odpůrce přiléhavě poukázal na rozpor s jinou částí návrhu,
v níž stěžovatelka argumentuje relativně silnou hospodářskou mocí obce coby orgánu veřejné
správy. I pokud by však tvrzení stěžovatelky vnímal Nejvyšší správní soud izolovaně, v daném
případě žádné konkrétní okolnosti nenasvědčují tomu, že by odpůrce v případě zrušení
napadeného rozsudku nebyl schopen či ochoten pravomocné rozhodnutí Nejvyššího správního
soudu respektovat a vyplacené prostředky stěžovatelce vrátit. Na žádné takové okolnosti
ani stěžovatelka nepoukazuje.
IV.
[11] S ohledem na výše uvedené proto Nejvyšší správní soud kasační stížnosti k výroku II.
napadeného rozsudku odkladný účinek nepřiznal.
[12] Závěrem Nejvyšší správní soud připomíná, že výrok o přiznání či nepřiznání odkladného
účinku kasační stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy
a nelze z něj předjímat budoucí rozhodnutí o věci samé (srov. usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 - 76, publ. pod č. 1072/2007 Sb. NSS).
[13] Vzhledem k tomu, že podání návrhu na přiznání odkladného účinku podléhá dle položky
20 sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění
pozdějších předpisů, poplatkové povinnosti a stěžovatelka nespadá mezi osoby osvobozené
od povinnosti soudní poplatek hradit, rozhodl Nejvyšší správní soud tak, jak je uvedeno
ve výroku II. tohoto usnesení. Soudní poplatek ve výši 1.000 Kč je možno uhradit v kolcích
vylepením na vyznačeném místě v příloze tohoto usnesení (po připojení svého podpisu
jej stěžovatel zašle zpět Nejvyššímu správnímu soudu), případně v hotovosti na podkladně soudu
anebo bezhotovostně převodem na účet soudu číslo: 3703 – 46127621/0710, vedený u České
národní banky, pobočka Brno, závazný variabilní symbol pro identifikaci platby: 1010431719.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. září 2019
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu