ECLI:CZ:NSS:2019:1.AS.321.2019:72
sp. zn. 1 As 321/2019 - 72
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy, soudce
JUDr. Ivo Pospíšila a soudkyně JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobkyně: Ing. Bc. N. T.,
zastoupena Mgr. Tomášem Císařem, advokátem se sídlem Vinohradská 1233/22, Praha 2,
proti žalované: Univerzita Karlova, se sídlem Ovocný trh 560/5, Praha 1, o žalobě proti
rozhodnutí žalované ze dne 2. 1. 2017, č. j. UKRUK/11378/2016-3, v řízení o kasační stížnosti
žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2019, č. j. 9 A 36/2017 – 182,
takto:
I. Řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně se u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) domáhala zrušení
rozhodnutí ze dne 2. 1. 2017, kterým rektor Univerzity Karlovy zamítl odvolání žalobkyně
a potvrdil rozhodnutí děkana Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy o nepřijetí
žalobkyně ke studiu doktorského studijního programu Fyzika. Současně požádala o osvobození
od soudních poplatků.
[2] O žádosti žalobkyně o osvobození od soudních poplatků městský soud rozhodoval
opakovaně, naposledy ji zamítl usnesením ze dne 30. 8. 2018, č. j. 9 A 36/2017 - 137. Kasační
stížnost žalobkyně proti tomuto usnesení zamítl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne
8. 11. 2018, č. j. 1 As 316/2018 - 38. Městský soud poté žalobkyni vyzval k úhradě soudního
poplatku, poučil ji o následcích nezaplacení a napadeným usnesením řízení o žalobě zastavil,
neboť soudní poplatek nebyl ve stanovené lhůtě zaplacen.
[3] Proti tomuto usnesení podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost
a požádala o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení o kasační
stížnosti.
[4] Žádost žalobkyně o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce Nejvyšší
správní soud zamítl usnesením ze dne 31. 10. 2019, č. j. 1 As 321/2019 - 55, neboť dospěl
k závěru, že kasační stížnost představuje zjevně bezúspěšný návrh. Stěžovatelka totiž fakticky
brojila proti tomu, že ji v řízení před městským soudem nebylo přiznáno osvobození
od soudního poplatku. Tato otázka však již byla Nejvyšším správním soudem přezkoumána.
Je nesporné, že projednávaná věc podléhá soudnímu poplatku, stěžovatelka byla k zaplacení
poplatku řádně vyzvána a poplatek nezaplatila, v tomto směru ostatně ani nic nenamítala
(obdobně srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 8. 2018, č. j. 5 As 164/2018 - 71,
a usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 3. 2019, sp. zn. I. ÚS 3982/18).
[5] Usnesením ze dne 31. 10. 2019, č. j. 1 As 321/2019 - 55, soud zároveň vyzval
stěžovatelku, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatila soudní poplatek
za kasační stížnost. Soud stěžovatelku taktéž poučil, že nebude-li soudní poplatek za kasační
stížnost ve stanovené lhůtě zaplacen, soud řízení o kasační stížnosti zastaví; k zaplacení poplatku
po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Toto usnesení bylo zástupkyni stěžovatelky
pro doručování doručeno fikcí ve čtvrtek dne 21. 11. 2019, stanovená lhůta tak uplynula v pátek
dne 6. 12. 2019. Stěžovatelka na toto usnesení reagovala podáním ze dne 22. 11. 2019 označeným
jako „Odvolání proti usnesení o neustanovení advokáta“, v němž mimo jiné uvedla, že soudní
poplatek nemůže zaplatit, neboť je tu nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by jí mohla
vzniknout újma na zdraví pro nedostatek léků a nedostupnost zdravotní péče, a dále zopakovala,
že její majetkové poměry jí neumožňují poplatek uhradit. Dne 9. 12. 2019 pak doložila plnou moc
udělenou advokátovi, soudní poplatek však ve stanovené lhůtě nezaplatila.
[6] Podle §47 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“),
soud usnesením řízení zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon. Z dikce §4 odst. 1
písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „zákon o soudních poplatcích“), vyplývá, že poplatková povinnost vzniká podáním kasační
stížnosti. Podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích nebyl-li poplatek za řízení splatný
podáním kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou
mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této
lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.
[7] S ohledem na obsah podání stěžovatelky ze dne 22. 11. 2019 se Nejvyšší správní soud
nejprve zabýval tím, zda nejsou dány důvody postupovat podle §9 odst. 4 písm. c) zákona
o soudních poplatcích, podle něhož soud řízení pro nezaplacení poplatku nezastaví,
je-li nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by poplatníku mohla vzniknout újma, a poplatník
ve lhůtě určené soudem ve výzvě sdělí soudu okolnosti, které toto nebezpečí osvědčují, a doloží,
že bez své viny nemohl poplatek dosud zaplatit. Soud však může i v případě podání žádosti
účastníkem podle §9 odst. 1 písm. c) zákona o soudních poplatcích řízení zastavit po uplynutí
lhůty stanovené k zaplacení soudního poplatku, pokud neshledá důvodnost takové žádosti
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 5. 2013, č. j. 2 As 169/2012-11).
[8] V tomto případě soud dospěl k závěru, že skutečnosti umožňující použití výše uvedeného
ustanovení zákona o soudních poplatcích nejsou naplněny. Předmětem přezkumu v tomto řízení
o kasační stížnosti je usnesení městského soudu o zastavení řízení o žalobě v důsledku
nezaplacení soudního poplatku za žalobu a jak již Nejvyšší správní soud uvedl v usnesení ze dne
31. 10. 2019, č. j. 1 A 321/2019 - 55, kasační stížnost je zjevně neúspěšným návrhem, který není
způsobilý zvrátit rozhodnutí krajského soudu. Nelze tak identifikovat žádné nebezpečí z prodlení,
z něhož by stěžovatelce mohla plynout újma. Pokud pak okolnostmi, které sama uvedla a které
jí údajně neumožňují uhrazení soudní poplatku, má na mysli nedostatek prostředků na úhradu
léků v důsledku zaplacení soudního poplatku, pak je třeba uvést, že tyto okolnosti v podání
ze dne 22. 11. 2019 nijak blíže nedoložila (například zda se v současnosti jedná o nějaké
mimořádné vydání za léky související s jejím aktuálním zdravotním stavem). Jak plyne z usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2015, sp. zn. 32 Cdo 76/2015, smyslem ustanovení §9 odst. 4
písm. c) zákona o soudních poplatcích je zohlednit situaci, kdy poplatník soudního poplatku
je ochoten a schopen soudní poplatek uhradit, ale zabránila mu v tom jiná událost, nikoliv situaci,
kdy poplatník tvrdí, že není schopen soudní poplatek uhradit z důvodu svých nepříznivých
majetkových poměrů a o jeho žádosti o osvobození od soudního poplatku již bylo pravomocně
rozhodnuto tak, že se mu osvobození nepřiznává. Rovněž pak to, že poplatník nesouhlasí
s důvody, pro které mu nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků, není důvodem
pro postup podle §9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích (usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. 29 Cdo 3115/2015).
[9] Nejvyšší správní soud proto neshledal důvodů pro aplikaci §9 odst. 4 písm. c) zákona
o soudních poplatcích a s ohledem na to, že stěžovatelka ani přes výzvu soudu a řádné poučení
soudní poplatek ve stanovené lhůtě nezaplatila, zastavil soud řízení o kasační stížnosti podle
§9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení s §47 písm. c) s. ř. s.
[10] O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s §60 odst. 3
ve spojení s §120 s. ř. s, podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení,
bylo-li řízení zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. prosince 2019
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu