ECLI:CZ:NSS:2019:1.AS.327.2019:88
sp. zn. 1 As 327/2019 - 88
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy, soudce
JUDr. Ivo Pospíšila a soudkyně JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobkyně: Bc. P. L.,
zastoupena doc. JUDr. et Mgr. Janem Brázdou, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem Malá 43/6,
Plzeň, proti žalovanému: Policejní prezident, se sídlem Policejní prezidium České republiky,
Strojnická 935/27, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 9. 2016, č. j. PPR-
23034-44/ČJ-2015-990131, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského
soudu v Praze ze dne 20. 8. 2019, č. j. 48 A 91/2016 – 106,
takto:
Kasační stížnosti se n ep ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
I.
[1] Nejvyššímu správnímu soudu byla dne 3. 9. 2019 doručena kasační stížnost
žalovaného (dále jen „stěžovatel“) proti napadenému rozsudku, kterým Krajský soud
v Praze (dále jen „krajský soud“), zrušil rozhodnutí stěžovatele ze dne 5. 9. 2016, č. j.
PPR-23034-44/ČJ-2015-990131 (dále jen „napadené rozhodnutí“), a věc vrátil stěžovateli
k dalšímu řízení. Napadeným rozhodnutím stěžovatel zamítl odvolání žalobkyně proti rozhodnutí
ředitele Krajského ředitelství policie Středočeského kraje ze dne 16. 7. 2015, č. j. 3891/15, kterým
uvedený služební funkcionář propustil žalobkyni ze služebního poměru dle §42 odst. 1 písm. j)
zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“), z důvodu osobnostní nezpůsobilosti
žalobkyně k výkonu služby. Krajský soud v napadeném rozsudku konstatoval, že již v průběhu
řízení před správním orgánem prvního stupně vyplynulo ze shromážděných podkladů,
že žalobkyně vedle pozbytí osobnostní způsobilosti k výkonu služby současně dlouhodobě
pozbyla i zdravotní způsobilost k výkonu služby. Jestliže je naplněno souběžně více důvodů
propuštění příslušníka ze služebního poměru, měl by dle krajského soudu služební orgán
rozhodnout o propuštění příslušníka ze služebního poměru ze všech souběžně nastalých důvodů,
nebrání-li tomuto postupu konkrétní skutkové okolnosti. Jelikož služební funkcionář propustil
žalobkyni pouze z důvodu ztráty osobní způsobilosti, shledal krajský soud napadené rozhodnutí
nezákonným.
II.
[2] Stěžovatel ke kasační stížnosti připojil návrh na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti. Jako důvod pro přiznání odkladného účinku uvádí, že ve správním řízení by musel
rozhodovat podle právního názoru, který považuje za nesprávný, nezákonný a v důsledku
nerealizovatelný. Rozpor s důležitým veřejným zájmem spatřuje dále v tom, že žalobkyně
na sociálních sítích poškozuje dobrou pověst nejen stěžovatele, ale celého policejního sboru.
Na internetu žalobkyně zveřejnila napadený rozsudek, na svém facebookovém profilu nemístně
a nezdvořile kritizuje a ponižuje Policii České republiky a stěžovateli zasílá zesměšňující
SMS zprávy. Je ve veřejném zájmu, aby žalobkyně již nevykonávala službu v policejním sboru.
[3] Žalobkyně ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku existenci újmy na straně
stěžovatele popírá. Stěžovatel jako součást veřejné správy je povinen snášet kritiku. Krom toho
ani neověřil, zda je žalobkyně skutečně uživatelkou předmětného facebookového profilu.
Žalobkyně napadá ty služební funkcionáře, kteří jednají svévolně, za řadové příslušníky vždy
bojovala. Naopak stěžovatel způsobil žalobkyni nemalé obtíže v důsledku prodlení s vydáním
napadeného rozhodnutí. Napadený rozsudek není nerealizovatelný, neboť stěžovatel může
postupovat dle §124 odst. 8 zákona o služebním poměru, který dopadá na situaci příslušníka,
který nemůže po přechodnou dobu vykonávat službu z provozní příčiny nebo jiné překážky
ve službě na straně bezpečnostního sboru. Toto ustanovení již v minulosti stěžovatel
a jeho podřízení ve vztahu k žalobkyni aplikovali.
III.
[4] Podle §107 odst. 1 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej ale může na návrh stěžovatele přiznat a užije přitom přiměřeně §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Podle
§73 odst. 2 s. ř. s. soud přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[5] Pravidelně je odkladný účinek spojován s tzv. řádnými opravnými prostředky,
např. odvoláním, kde účinky rozhodnutí správního orgánu nastávají až v okamžiku rozhodnutí
o opravném prostředku. Naproti tomu u opravných prostředků mimořádných, mezi něž spadá
i kasační stížnost, je přiznání odkladného účinku předmětem úvahy rozhodujícího orgánu
(srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 581/06 ze dne 11. října 2006,
http://nalus.usoud.cz: Účelem [odložení vykonatelnosti rozhodnutí] je vytvoření časového prostoru
pro posouzení ústavní stížnosti tak, aby před rozhodnutím soudu nedošlo k nevratným krokům,
po nichž by se jeho rozhodování stalo jen akademickým cvičením a ochrana ústavně zaručených základních práv
a svobod by byla toliko iluzorní).
[6] Institut odkladného účinku je primárně spjat s žalobou jakožto nástrojem ochrany
veřejných subjektivních práv adresáta veřejnoprávního působení. Odkladný účinek
přiznávaný žalobě má proto ochránit tohoto adresáta veřejné správy před případnými
neodstranitelnými negativními následky aktu veřejné správy. Poskytnutím legitimace k podání
kasační stížnosti správnímu orgánu se vyjadřuje zájem na efektivitě působení objektivního práva
a jednotě a zákonnosti rozhodování krajských soudů ve správním soudnictví. Z tohoto hlediska
je nutno nazírat i na otázku odkladného účinku kasační stížnosti (srov. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 15. 7. 2009, č. j. 6 Ads 87/2009 - 49, nebo ze dne 30. 6. 2015, č. j.
5 Ads 118/2015 - 18).
[7] Odkladný účinek kasační stížnosti může být žalovanému přiznán pouze ve výjimečných
případech, kdy odložení účinků rozhodnutí krajského soudu bude podmíněno ochranou
důležitého veřejného zájmu, jehož ohrožení bude v konkrétním případě představovat právě onu
nepoměrně větší újmu, než která přiznáním odkladného účinku vznikne jiným osobám
a jež nebude v rozporu s jiným veřejným zájmem. Judikatura příkladmo uvádí jako relevantní
situaci pro udělení odkladného účinku případy vrácení řidičského oprávnění duševně choré
osobě, vystavení zbrojního průkazu nebezpečnému recidivistovi, nebo udělení povolení
k obchodu s vojenským materiálem zločinnému podniku (srov. usnesení rozšířeného senátu
ze dne 24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006 – 49, publikovaného pod č. 1255/2007 Sb. NSS). Žalovaný
musí stejně jako žalobce újmu tvrdit a osvědčit, tj. vysvětlit, v čem tato újma a její intenzita
spočívá. Žádost o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti tedy musí být dostatečně
individualizovaná a podepřená konkrétními důkazy (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 30. 1. 2012, č. j. 8 As 65/2011 - 74).
[8] Odkladný účinek v posuzovaném případě nelze přiznat pouze proto, že stěžovatel
považuje napadený rozsudek obecně za nesprávný, nezákonný a v důsledku nerealizovatelný.
Z odůvodnění kasační stížnosti vyplývá, že stěžovatel pokládá napadený rozsudek za právně
nerealizovatelný, neboť se neztotožňuje s právními východisky krajského soudu. Jejich použití
může vést k právní nejistotě ohledně nároků příslušníka po skončení služebního poměru. Žádná
z těchto skutečností však nepředstavuje ve vztahu k důležitému veřejnému zájmu dostatečně
konkrétní ani dostatečně intenzivní újmu, na základě níž by bylo možné uvažovat o přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti v nyní posuzované věci.
[9] Zcela nepřípadný je poukaz stěžovatele na skutečnost, že žalobkyně svým počínáním
na sociálních sítích poškozuje dobrou pověst policejního sboru. Přiznání či nepřiznání
odkladného účinku kasační stížnosti v této věci nemůže mít z povahy věci žádný
vliv na jakoukoliv činnost žalobkyně na sociálních sítích nebo zasílání ironických a „výhrůžných“
SMS zpráv stěžovateli (pakliže takovou činnost žalobkyně skutečně vyvíjí, čímž se Nejvyšší
správní soud blíže nezabýval, neboť je to pro danou věc irelevantní).
[10] Zohlednit tak lze v dané souvislosti pouze stěžovatelem tvrzený veřejný zájem na tom,
aby žalobkyně službu v policejním sboru nevykonávala. Obecně se jeví vhodným, aby příslušník,
který byl shledán služebním funkcionářem osobnostně nezpůsobilým k výkonu služby,
do skončení věci před správními soudy službu nevykonával, třebaže bylo rozhodnutí služebního
funkcionáře ve věci propuštění zrušeno. Zde je však třeba zdůraznit dvě skutečnosti. Krajský
soud zrušil pouze rozhodnutí stěžovatele, a nikoliv prvostupňové rozhodnutí o propuštění
žalobkyně. Účinky propuštění žalobkyně jsou nadále zachovány, neboť odvolání v této věci nemá
odkladný účinek. I kdyby však stěžovatel (jsa vázán právním názorem krajského soudu)
rozhodnutí o propuštění žalobkyně v mezidobí zrušil, krajský soud napadeným rozsudkem
nezavázal stěžovatele ani jiného služebního funkcionáře k tomu, aby žalobkyni umožnil výkon
služby. Je tudíž na příslušném služebním funkcionáři, jak bude pro případ obnovení služebního
poměru žalobkyně dále postupovat. Jak upozorňuje žalobkyně, v minulosti služební funkcionář
v obdobné situaci shledal překážky ve službě na straně bezpečnostního sboru dle §124 odst. 8
zákona o služebním poměru.
[11] Jelikož žalovaný netvrdí žádné další skutečnosti, které by mohly mít vliv na rozhodnutí
o návrhu na přiznání odkladného účinku, Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené
kasační stížnosti odkladný účinek nepřiznal.
[12] Závěrem Nejvyšší správní soud připomíná, že výrok o přiznání či nepřiznání
odkladného účinku kasační stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy
a nelze z něj předjímat budoucí rozhodnutí o věci samé (srov. usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 - 76, publ. pod č. 1072/2007 Sb. NSS).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. září 2019
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu