ECLI:CZ:NSS:2019:1.AZS.246.2019:22
sp. zn. 1 Azs 246/2019 - 22
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Dienstbiera, soudce
JUDr. Josefa Baxy a soudkyně JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: A. K., zastoupeného
JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou se sídlem Karlovo náměstí 287/18, Praha 2, proti žalované:
Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2176/2, Praha 3, o
žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 18. 4. 2019, č. j. CPR-37582-3/ČJ-2018-930310-V240,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 7. 2019,
č. j. 16 A 30/2019 - 37,
takto:
Kasační stížnosti se p ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Rozhodnutím Policie ČR, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy ze dne 25. 10. 2018
bylo žalobci uloženo správní vyhoštění podle §119 odst. 1 písm. c) bodu 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o pobytu cizinců“) na dobu 1 roku. Podané odvolání žalovaná zamítla.
[2] Proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobce žalobou, kterou Městský soud v Praze zamítl.
II. Návrh na odkladný účinek
[3] Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost,
v níž zároveň požádal o přiznání odkladného účinku.
[4] K výzvě soudu doplnil, že důvodem pro přiznání odkladného účinku je jeho zdravotní
stav. Stěžovatel byl od 19. 4. 2019 do 24. 4. 2019 hospitalizován a byla mu diagnostikována
roztroušená skleróza. Odcestování do domovského státu je způsobilé ohrozit jeho celkový
zdravotní stav z důvodu přerušení léčby a náročnosti cestování.
[5] Dle stěžovatele by přiznáním odkladného účinku nevznikla žádná újma jiným osobám,
neboť se jedná o výhradně jeho řízení, a zároveň by přiznání odkladného účinku nebylo
v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Stěžovatel se na území nedopustil žádné trestné činnosti
a situace jeho neoprávněného pobytu nastala z částečně na jeho vůli nezávislých.
[6] Žalovaná se k žádosti o přiznání odkladného účinku nevyjádřila.
III. Posouzení návrhu Nejvyšším správním soudem
[7] Nejvyšší správní soud přistoupil k posouzení návrhu a po zvážení všech důvodů
a skutečností přednesených stěžovatelem dospěl k závěru, že jsou naplněny podmínky
pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle §73 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s §107
odst. 1 s. ř. s.
[8] Podle §107 odst. 1 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Soud jej však může
na návrh stěžovatele přiznat; §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně. Podle §73 odst. 2 s. ř. s.
lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout
jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[9] Z těchto ustanovení vyplývá, že možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
je podle §73 odst. 2 s. ř. s. podmíněna kumulativním naplněním dvou objektivních podmínek:
1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by znamenaly pro stěžovatele nepoměrně
větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a 2) přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Odkladný
účinek má charakter institutu mimořádného, vyhrazeného pro ojedinělé případy; je koncipován
jako dočasná procesní ochrana stěžovatele jako účastníka řízení před okamžitým výkonem
pro něj nepříznivého soudního, resp. správního rozhodnutí; přiznáním odkladného účinku
je prolamována právní moc rozhodnutí (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
27. 8. 2015, č. j. 6 Azs 163/2015 – 38).
[10] Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 19. 11. 2014, č. j. 1 Azs 160/2014 - 25,
konstatoval, že: „je-li přezkoumáváno rozhodnutí příslušných správních orgánů o správním vyhoštění, je újma,
hrozící stěžovateli z jeho výkonu, zřejmá ze samotné povahy tohoto rozhodnutí. To platí přinejmenším, pokud
jde o zajištění práva na spravedlivý proces a práva na respektování soukromého života. K tomu musí soud
přihlédnout i tehdy, jestliže stěžovatel v žádosti o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti netvrdí konkrétní
skutkové okolnosti svého případu ani nenavrhuje důkazy k jejich prokázání.“
[11] Kasační soud proto přistoupil k poměřování újmy, která by mohla stěžovateli vzniknout
nepřiznáním odkladného účinku, a újmy, která by mohla vzniknout jiným osobám, pokud
by k odložení účinků jinak závazného rozhodnutí došlo. Zásah do práv stěžovatele by byl
v případě nepřiznání odkladného účinku podstatný, protože by musel opustit území České
republiky již předtím, než by Nejvyšší správní soud rozhodl o jeho kasační stížnosti.
To by znamenalo zásah do jeho soukromého a rodinného života. Také pro výkon ústavního
práva stěžovatele na spravedlivý proces je vhodné, aby mohl setrvat na území ČR do skončení
řízení o kasační stížnosti. Byť je stěžovatel v tomto řízení v souladu s §105 odst. 2 s. ř. s.
zastoupen advokátem, náleží k právu na spravedlivý proces i právo účastníka vystupovat v tomto
řízení osobně, být v kontaktu se svým zástupcem, udělovat mu pokyny pro výkon zastoupení,
poskytovat mu potřebnou součinnost atd. (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011 – 100). Naproti tomu nelze dovozovat, že by přiznání odkladného
účinku mělo způsobit jakoukoliv újmu jiným osobám. V tomto poměřování proto lze dojít
k závěru, že by újma hrozící stěžovateli v důsledku nepřiznání odkladného účinku byla
nepoměrně větší, než možná újma hrozící jiným osobám v důsledku jeho přiznání. První
kritérium přiznání odkladného účinku je proto splněno.
[12] Pokud jde o možný rozpor s důležitými veřejným zájmem, je nutné poměřit zájem
stěžovatele na ochraně jeho výše uvedených práv se zájmem společnosti na ochraně bezpečnosti
a na veřejném pořádku. Veřejný zájem zde představuje požadavek, aby na území ČR pobývaly
osoby v souladu s právními předpisy a tyto neporušovaly. Pro zamítnutí návrhu přitom
nepostačuje pouze existence kolidujícího veřejného zájmu, jak by se mohlo zdát z doslovného
výkladu ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s. Toto ustanovení je třeba vykládat ústavně konformním
způsobem, a proto je třeba za pomoci testu proporcionality poměřovat intenzitu hrozícího
zásahu do práv svědčících stěžovateli s intenzitou narušení veřejného zájmu (srov. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 5 As 17/2008 – 131, č. 1698/2008 Sb. NSS).
[13] Jak již bylo výše uvedeno, újma způsobená stěžovateli nepřiznáním odkladného účinku
by mohla být podstatná. Intenzita narušení zmíněného veřejného zájmu by naopak vzhledem
k předběžné povaze přiznání odkladného účinku byla mírná. Stěžovatel byl vyhoštěn z důvodů
uvedených v §119 odst. 1 písm. c) bodu 2 zákona o pobytu cizinců, tedy protože pobýval
na území ČR bez víza či platného oprávnění k pobytu. Ačkoliv Nejvyšší správní soud
nezpochybňuje protiprávnost stěžovatelova jednání, nejedná se o činnost ohrožující bezpečnost
státu. Stěžovatel na území ČR nepáchal trestnou činnost. Stěžovatel dle Nejvyššího správního
soudu nenarušil veřejný pořádek do té míry, aby výše uvedené rozhodnutí nesneslo odkladu.
Bez významu přitom není ani to, že souzená věc musí být soudy řešena přednostně (§56 odst. 3
s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.), a doba, po kterou budou sistovány účinky napadeného rozsudku
(potažmo napadeného rozhodnutí), tak bude jen krátká. Intenzita újmy vzniklé stěžovateli
neodložením právních účinků rozsudku městského soudu a rozhodnutí žalovaného tak převáží
nad potenciálním dotčením veřejného zájmu. Přiznání odkladného účinku proto není v rozporu
s důležitým veřejným zájmem. Tím je splněna druhá podmínka pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
[14] Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud stěžovateli vyhověl a jeho kasační stížnosti přiznal
odkladný účinek podle §107 ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s. Do rozhodnutí o kasační stížnosti
se tak pozastavují účinky rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 7. 2019, č. j. 16 A 30/2019
- 37, a rozhodnutí žalované ze dne 18. 4. 2019, č. j. CPR-37582-3/čj-2018-930310-V240.
[15] Soud připomíná, že může usnesení o přiznání odkladného účinku i bez návrhu usnesením
zrušit, ukáže-li se v průběhu řízení, že pro přiznání odkladného účinku nebyly důvody,
nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly (§73 odst. 5 ve spojení s §107 odst. 1 s. ř. s.).
[16] Z usnesení o přiznání či nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti rovněž nelze
dovozovat jakékoliv závěry ohledně toho, jak bude rozhodnuto o samotné kasační stížnosti (viz
usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 - 76, č. 1072/2007
Sb. NSS).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. srpna 2019
JUDr. Filip Dienstbier
předseda senátu