ECLI:CZ:NSS:2019:1.AZS.281.2019:29
sp. zn. 1 Azs 281/2019 - 29
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: M. B., zastoupen Mgr. Tomášem
Těšitelem, advokátem se sídlem třída Edvarda Beneše 1527/76, Hradec Králové, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 30. 7. 2018, č. j. OAM-101/LE-LE05-ZA05-2017, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 8. 2019, č. j.
30 Az 27/2018 – 46,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Tomáši Těšitelovi se p ři zn áv á odměna
za zastupování ve výši 3.400 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního
soudu ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce podal dne 19. 6. 2017 žádost o udělení mezinárodní ochrany, v níž zejména
tvrdil, že mu v zemi původu – v Ázerbájdžánské republice - hrozí trest odnětí svobody
za vyhýbání se nástupu vojenské služby. Dále uvedl, že je ruské národnosti a hovoří ruským
jazykem, z toho důvodu byl ve vlasti vystaven ústrkům a několikrát fyzicky napaden. Žalobce
se též obával, že vyjde najevo jeho arménský původ.
[2] Žalovaný vydal dne 30. 7. 2018 v záhlaví specifikované rozhodnutí, kterým žalobci
neudělil mezinárodní ochranu dle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
[3] Žalobce brojil proti rozhodnutí žalovaného žalobou, kterou krajský soud neshledal
důvodnou a zamítl ji. Uvedl, že z podkladů shromážděných žalovaným neplyne, že by žalobce
mohl mít po nástupu na základní vojenskou službu problémy z důvodu, že je ruské národnosti.
Rovněž skutečnost, že by se státní orgány mohly dozvědět o tom, že otec žalobce je Armén,
považoval krajský soud za vysoce nepravděpodobnou až spekulativní. Žalobcův otec si změnil
příjmení již v roce 1989 a tato skutečnost mu ani jeho rodině nebyla od té doby k jakékoliv újmě.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[4] Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodů
uvedených v §103 odst. 1 písm. b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále
jen „s. ř. s.“), a navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc krajskému
soudu k dalšímu řízení.
[5] Nepřezkoumatelnost rozsudku spatřoval v tom, že se krajský soud nevypořádal s žalobní
námitkou, podle níž je rozhodnutí žalovaného nezákonné z důvodu opakovaného porušení jeho
povinností vyplývajících z §2 a §3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, a porušení
povinností v kontextu zákona o azylu. Žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav věci a řádně
se nevypořádal se všemi skutečnostmi významnými pro rozhodnutí ve věci. Krajský soud
se převážně omezil na opakování tvrzení stěžovatele a závěrů žalovaného, aniž by zdůvodnil
a objasnil, jakým způsobem dané skutečnosti hodnotil. Povinností krajského soudu přitom bylo
zabývat se stěžovatelem uváděnými důvody po věcné stránce. Stěžovatel rovněž uvedl, že krajský
soud opomněl závěry plynoucí z rozsudku rozšířeného senátu ze dne 6. 3. 2012, č. j.
3 Azs 6/2011- 96, č. 2642/2012 Sb. NSS, tedy, že rozhodnutí o mezinárodní ochraně musí
obsahovat zdůvodněný závěr správního orgánu.
[6] Řízení před žalovaným bylo dle stěžovatele zatíženo vadami dle §103 odst. 1 písm. b)
s. ř. s., pro které měl krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušit. Žalovaný a zejména pak krajský
soud si opatřili nedostatečné množství relevantních podkladů ve vztahu k reálné situaci
v konfliktem zasažených částech země a vlivu těchto střetů na další území v zemi (střety Arménů
a Ázerbájdžánců). Neměli proto možnost objektivně posoudit hrozbu ohrožení života nebo jiné
závažné újmy bezprostředně hrozící stěžovateli při návratu do země původu. Toto riziko
je aktuální zejména ze strany skupiny pronásledující ho v kontextu jeho dřívějšího, azylově
relevantního snažení vedoucího ke střetům s místními obyvateli. Stěžovatel opakovaně odkazoval
na svá zjištění o šikanózních tendencích obyvatelstva tolerovaných místními orgány s cílem
poškodit občany, kteří nejsou navenek zcela zjevnými státními příslušníky. Tato tendence je vůči
stěžovateli s ohledem na jeho ruský přízvuk více než pravděpodobná. S podobnými snahami
o různé druhy „pomsty“ na všech, byť i zdánlivých, sympatizantech a příslušnících jiného etnika,
se dá setkat napříč celou zemí a ochrany se nedá dovolat, neboť tyto tendence jsou státními
orgány tolerovány. Zcela opomíjeny jsou povinnosti vyplývající z azylového zákona, které
konkrétně definuje např. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 10. 2017, č. j.
9 Azs 185/2017 - 38.
[7] Stěžovatel také vysvětlil, proč považuje svou kasační stížnost za přijatelnou.
[8] Žalovaný ve svém vyjádření odkázal na své vyjádření k žalobě, neboť kasační námitky
jsou obdobné těm žalobním. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl pro její
nedůvodnost.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[9] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení. Kasační stížnost je přípustná. Jedná se však o věc mezinárodní ochrany, a proto
se soud podle §104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítne
jako nepřijatelnou.
[10] Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud
podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006 – 39, č. 933/2006 Sb. NSS,
v němž interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou
kasační stížnost se dle tohoto rozhodnutí může jednat v následujících typových případech:
1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny
judikaturou Nejvyššího správního soudu; 2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou
dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; 3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit
judikaturní odklon; 4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní
pochybení, které by mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele.
[11] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval namítanou nepřezkoumatelností napadeného
rozsudku. Vlastní přezkum rozhodnutí krajského soudu je totiž možný pouze za předpokladu,
že splňuje kritéria přezkoumatelnosti, tedy, že se jedná o rozhodnutí srozumitelné, které
je opřeno o dostatek relevantních důvodů. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí je natolik závažnou
vadou, že k ní soud přihlíží i bez námitky, z úřední povinnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.).
[12] Krajský soud se v napadeném rozsudku zabýval podstatou žalobní argumentace
a srozumitelně vysvětlil, proč ji nepovažuje za důvodnou. Vycházel také z toho, že žalovaný zjistil
skutkový stav dostatečně a řádně hodnotil všechny skutečnosti významné pro rozhodnutí věci,
jeho rozhodnutí tak bylo patřičně zdůvodněno. Krajský soud se podrobně zabýval stěžovatelem
tvrzenými důvody, které shodně s žalovaným neshledal jako relevantní pro udělení azylu
či doplňkové ochrany. Ve svém rozsudku sice odkazoval na odůvodnění rozhodnutí žalovaného,
nicméně argumenty stěžovatele rovněž sám věcně hodnotil. Nejvyšší správní soud proto dospěl
k závěru, že napadený rozsudek splňuje kritéria přezkoumatelnosti.
[13] Žalovaný ve správním řízení shromáždil dostatečné množství podkladů pro zhodnocení
bezpečnostní situace v zemi původu stěžovatele [konkrétně je ve spisu založena Informace
OAMP (odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra ČR) – Ázerbájdžán, Bezpečnostní
a politická situace v zemi ze dne 28. 8. 2017, Výroční zpráva Human Rights Watch
„Ázerbájdžán“ ze dne 18. 1. 2018, Výroční zpráva Amnesty International 2018 „Ázerbájdžán“
ze dne 22. 2. 2018, Výroční zpráva Freedom House – Svoboda ve světě 2018 – Ázerbájdžán
z ledna roku 2018 a Zpráva Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) „Údaje o zemi,
Ázerbájdžán“ za rok 2016]. V konkrétním případě stěžovatele však nedovodil, že by jím tvrzené
skutečnosti představovaly důvody pro udělení mezinárodní ochrany. Skutečnost, že je stěžovatel
ruské národnosti a hovoří rusky, příp. s ruským přízvukem, by mu dle žalovaného i soudu neměla
činit zásadní problémy. Stěžovatelem popsané útoky na jeho osobu pochází z období jeho školní
docházky a jednalo se sice o projevy šikany (byť ne vždy zjevně motivované stěžovatelovou
národností, resp. tím, že mluví rusky), ovšem nikoliv takové, kterou by bylo možno ve svém
úhrnu považovat za pronásledování ve smyslu zákona o azylu (srov. rozsudek NSS ze dne
14. 6. 2012, čj. 6 Azs 4/2012 - 67). Tyto události navíc ani neměly žádnou souvislost
se stěžovatelovým odchodem z vlasti. Rovněž se nejeví jako pravděpodobné, že by se státní
orgány měly dozvědět, že stěžovatelův otec je Armén, a využít tuto skutečnost proti němu.
Ze spisové dokumentace přitom nevyplývá, že by diskriminace osob arménského původu obecně
dosahovala intenzity azylově relevantního pronásledování. Stěžovatel ani neuváděl,
že by z důvodu arménského původu svého otce čelil ve své vlasti jakýmkoliv ústrkům. Z ničeho
tak nevyplývá, že by v jeho konkrétním případě docházelo k azylově relevantnímu pronásledování
(k tomu viz rozsudek NSS ze dne 31. 1. 2019, č. j. 5 Azs 144/2018 – 67).
[14] Pokud jde o stěžovatelem odkazovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j.
3 Azs 6/2011 - 96 a č. j. 9 Azs 185/2017 - 38, je nutno upozornit, že ta se týkala odůvodnění
rozhodnutí o opakované žádosti o mezinárodní ochranu, o kterou v nyní posuzované věci nešlo.
Soud nicméně dodává, že nyní napadené rozhodnutí žalovaného o neudělení mezinárodní
ochrany považuje za dostatečně a logicky zdůvodněné.
[15] Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší správní soud uzavírá, že kasační stížnost svým
významem podstatně nepřesahuje zájmy stěžovatele, a proto není důvod pro její přijetí
k věcnému projednání. Posuzovaná věc se netýká otázek, které dosud nebyly řešeny judikaturou
Nejvyššího správního soudu (tedy zejména jde o otázku posouzení pronásledování ve smyslu
zákona o azylu), ani těch, které jsou řešeny rozdílně, stejně tak nebyl shledán důvod
k judikaturnímu odklonu. Kasační soud neshledal zásadní pochybení krajského soudu,
ať už v nerespektování soudní judikatury, nebo ve formě hrubého pochybení při výkladu práva.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle §104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.
[16] Výrok o náhradě nákladů řízení se při odmítnutí kasační stížnosti opírá o §60 odst. 3,
větu první s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta.
[17] Stěžovateli byl usnesením krajského soudu ze dne 28. 8. 2018, č. j. 1 30 Az 27/2018 - 18,
ustanoven zástupcem advokát Mgr. Tomáš Těšitel. V takovém případě platí hotové výdaje
a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 10 ve spojení s §120 s. ř. s.). Soud určil odměnu
advokáta v souladu s §7, §9 odst. 4 písm. d), §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb.,
o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif),
částkou 3.100 Kč za jeden úkon právní služby (podání kasační stížnosti) a dále částkou 300 Kč,
která představuje paušální náhradu hotových výdajů (§13 odst. 4 advokátního tarifu). Výše
odměny tedy činí celkem 3.400 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního
soudu ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. října 2019
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu