ECLI:CZ:NSS:2019:1.AZS.29.2019:27
sp. zn. 1 Azs 29/2019 - 27
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Dienstbiera, soudce
JUDr. Josefa Baxy a soudce JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: A. B., zastoupeného JUDr.
Petrem Novotným, advokátem se sídlem Archangelská 1, Praha 10, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 10. 4. 2018, č. j. OAM-884/ZA-ZA11-ZA20-2017, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 12. 2018, č. j.
54 Az 2/2018 - 48,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá práv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem
[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 10. 4. 2018 neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle
§12 až §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Žalobce jako důvod v žádosti o mezinárodní
ochranu uvedl blízkost frontové linie od města svého narození a nedostatek pracovních míst
na Ukrajině. V rámci pohovoru navíc zmínil strach z mobilizace do armády a skutečnost, že jeho
otec dlouhodobě žije v České republice.
[2] Žalobce napadl rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany žalobou u Krajského soudu
v Českých Budějovicích, který ji zamítl. Soud se ztotožnil se závěry žalovaného správního orgánu,
dle kterého nedošlo k naplnění důvodů udělení mezinárodní ochrany. Odkázal na judikaturu
Nejvyššího správního soudu, dle které obava z výkonu vojenské služby není azylovým důvodem.
Soud zohlednil informace ve správním spise týkající se bezpečnostní situace a došel k závěru,
že žalobce není ohrožen na životě v důsledku konfliktu na Ukrajině a nejsou tak splněny
podmínky udělení mezinárodní ochrany podle §14a zákona o azylu. Žalobce nijak nerozporoval
informace ve správním spise a neuvedl konkrétní okolnosti svého reálného ohrožení. Žalovaný
tak dle soudu dostatečně a přezkoumatelným způsobem zjistil a řádně vyhodnotil skutkový stav.
[3] Proti tomuto rozsudku podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[4] Stěžovatel spatřuje nezákonnost rozsudku v ignorování skutkových okolností případu,
neboť se soud dostatečně nezabýval důvody podané žádosti a řádně neověřil tvrzené skutečnosti.
Dále namítá jeho nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů rozhodnutí, kterými není
dostatečně vyvrácena argumentace stěžovatele. Pokud by vzal soud stěžovatelem uváděná fakta
v úvahu, musel by dojít k závěru, že byl minimálně naplněn důvod pro udělení doplňkové
ochrany dle §14a zákona o azylu.
[5] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že se podrobně zabýval tvrzeními
stěžovatele, neshledal je azylově relevantními a nadále trvá na správnosti vydaného rozhodnutí.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[6] Kasační stížnost je přípustná. Jelikož se jedná o věc mezinárodní ochrany, zabýval
se Nejvyšší správní soud nejprve v souladu s §104a zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“), otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy
stěžovatele.
[7] Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud
podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS,
v němž interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou
kasační stížnost se dle výše citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových
případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně
řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek,
které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu
učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno
zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele.
[8] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[9] Stěžovatel v kasační stížnosti namítal nedostatečné vypořádání se s důvody žádosti
o mezinárodní ochranu, kterými byla obava z možného nástupu do armády a nebezpečí jemu
hrozící z vnitrostátního ozbrojeného konfliktu na Ukrajině.
[10] Nejvyšší správní soud shledal, že se krajský soud dostatečně vypořádal s žalobními
důvody, neboť se postupně stručně vyjádřil k zákonným důvodům udělení mezinárodní ochrany
podle §12, §13, §14 a §14b zákona o azylu. Na základě stěžovatelem sdělených okolností
v rámci správního řízení a informací zjištěných správním orgánem zjevně nedošlo k naplnění
zákonných důvodů pro udělení mezinárodní ochrany.
[11] Podrobněji se krajský soud zabýval zákonným důvodem dle §14a zákona o azylu.
[12] Ohledně obavy z možného nástupu do armády krajský soud správně odkázal
na konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu, dle které obava z výkonu vojenské služby
není azylovým důvodem (viz rozsudek ze dne 9. 3. 2017, č. j. 7 Azs 34/2017 – 26, rozsudek
ze dne 7. 8. 2012, č. j. 2 Azs 17/2012 – 44, rozsudek ze dne 29. 3. 2004, č. j. 5 Azs 4/2004 - 49).
[13] Navíc dle informací získaných správním orgánem nebyla na Ukrajině mobilizace od roku
2016 vyhlášena a ani se o ní neuvažuje. Stěžovatel v průběhu správního řízení nerozporoval
informace získané správním orgánem a nijak přesvědčivě neprokázal, že by mu mobilizace
hrozila. Stěžovatel vycházel jen z informací „ z doslechu“, podle nichž se stává, že jsou muži
na ulici náhodně mobilizováni.
[14] Z usnesení ze dne 15. 1. 2015, č. j. 7 Azs 265/2016 - 17 vyplývá, že „na Ukrajině nelze
ani dříve, ani v současné době klasifikovat situaci jako „totální konflikt“, neboť probíhající ozbrojený konflikt
nedosahuje takové intenzity, že by každý civilista z důvodu své přítomnosti na území Ukrajiny byl vystaven
reálnému nebezpečí vážné újmy. Nutno upozornit, že se jedná o konflikt izolovaný pouze na východní části
Ukrajiny, přičemž jeho intenzita i v dotčených oblastech výrazně kolísá“. Bezpečnostní situaci potvrzuje
i další aktuální judikatura Nejvyššího správního soudu (např. rozsudek ze dne 14. 2. 2018, č. j.
1 Azs 402/2017 - 48).
[15] V rozsudku ze dne 13. 3. 2009, č. j. 5 Azs 28/2008 - 68 Nejvyšší správní soud vyslovil,
že v případě, že ozbrojený konflikt nelze označit za tzv. totální konflikt, musí žadatel prokázat
„dostatečnou míru individualizace, a to např. tím, že prokáže, (1) že již utrpěl vážnou újmu nebo byl vystaven
přímým hrozbám způsobení vážné újmy; (2) že ozbrojený konflikt probíhá právě v tom regionu jeho země původu,
ve kterém skutečně pobýval, a že nemůže nalézt účinnou ochranu v jiné části země; či (3) že jsou u něj dány jiné
faktory (ať už osobní, rodinné či jiné), které zvyšují riziko, že terčem svévolného (nerozlišujícího) násilí bude právě
on“.
[16] Stěžovatel, který před odchodem ze země pobýval ve městě Charkov, naplnění výše
citovaných požadavků nijak neprokázal. Jak uvedl Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne
11. 12. 2015, č. j. 5 Azs 134/2014 - 48, je povinností žalovaného žádost o udělení mezinárodní
ochrany posoudit na základě skutečností, které žadatel uvede či které ve správním řízení jinak
vyjdou najevo, z hlediska všech zákonných forem mezinárodní ochrany, které se k těmto
skutečnostem vztahují. V daném případě tak žalovaný učinil a dospěl k závěru, že tvrzení uváděná
stěžovatelem ani skutečnosti, které vyšly v průběhu řízení najevo, neodůvodňují udělení některé
z forem mezinárodní ochrany podle §12, §13, §14, §14a ani §14b zákona o azylu.
[17] Ustálená judikatura Nejvyššího správního soudu odpovídá na všechny stěžovatelem
vznášené námitky. Nejvyšší správní soud neshledal ani, že by krajský soud pochybil. Kasační
stížnost stěžovatele tedy odmítl jako nepřijatelnou podle §104a odst. 1 s. ř. s.
[18] Výrok o náhradě nákladů řízení se při odmítnutí kasační stížnosti opírá o §60 odst. 3 větu
první s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s, podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. července 2019
JUDr. Filip Dienstbier
předseda senátu