ECLI:CZ:NSS:2019:1.AZS.405.2018:58
sp. zn. 1 Azs 405/2018 - 58
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy, soudkyně
JUDr. Lenky Kaniové a soudce JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: L. A. T.,
zastoupený Mgr. Naďou Smetanovou, advokátkou se sídlem 28. října 1001/3, Praha 1, proti
žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů
1634/3, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 30. 8. 2013, č. j. MV-145008-9/SO-
2012, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 11.
2016, č. j. 6 A 183/2013 - 46,
takto:
I. Kasační stížnosti se p ři zn áv á odkladný účinek.
II. Žalobci se uk l á dá zaplatit soudní poplatek ve výši 1.000 Kč za podání návrhu
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, a to ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto
usnesení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a dosavadní průběh řízení
[1] Usnesením Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační agendy (dále jen „správní
orgán prvního stupně“), ze dne 16. 8. 2012, č. j. OAM-30823-8/DP-2012, bylo zastaveno řízení
o žádosti žalobce o povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem
společného soužití rodiny podle §169 odst. 8 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců
na území České republiky (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), neboť žalobce tuto žádost podal
v době, kdy k tomu nebyl oprávněn.
[2] Žalobce proti tomuto usnesení podal odvolání, o němž žalovaná rozhodla v záhlaví
označeným rozhodnutím. Žalovaná změnila usnesení správního orgánu prvního stupně
tak, že se správní řízení o žádosti žalobce o povolení k dlouhodobému pobytu na území České
republiky za účelem společného soužití rodiny zastavuje podle §169 odst. 8 písm. c) zákona
o pobytu cizinců. Žalovaná totiž dospěla k závěru, že řízení je třeba zastavit z důvodu
nesprávného podání žádosti na území České republiky, namísto jejího podání prostřednictvím
zastupitelského úřadu České republiky v zahraničí.
[3] Rozhodnutí žalované napadl žalobce žalobou. Usnesením ze dne 10. 11. 2013, č. j.
6 A 183/2013 - 28, Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“), přiznal žalobě odkladný
účinek. Městský soud následně v záhlaví označeným rozsudkem žalobu zamítl. Uvedl, že v tomto
případě se rozhodovalo o naplnění zákonné podmínky, zda žalobce podal příslušnou žádost včas.
Pouze tato skutečnost je předmětem příslušného správního řízení a tato skutečnost byla
podstatná pro vydání příslušného rozhodnutí. Tuto skutečnost správní orgány zjišťovaly
a logicky vyšly z toho, že pokud lhůta pro podání žádosti uplynula dnem 27. 4. 2012 a žalobce
žádost podal dne 31. 5. 2012, stalo se tak po uplynutí zákonné lhůty. Pokud jde o žalobcovu
námitku, že žalovaná i správní orgán prvního stupně měly zvažovat dopad svého rozhodnutí
do soukromé a rodinné sféry žalobce, městský soud se plně ztotožnil se žalovanou. V tomto typu
rozhodnutí (procesní rozhodnutí o zastavení řízení) se tento dopad rozhodnutí nehodnotí, neboť
nic takového zákon nestanoví a takové rozhodnutí samo o sobě nehodnotí samotné okolnosti
oprávněnosti pobytu cizince na území České republiky.
II. Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
[4] Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost a navrhuje,
aby jí Nejvyšší správní soud přiznal odkladný účinek. V návrhu uvádí, že žije na území České
republiky od roku 2004, tedy po dobu delší 15 let. Za tuto dobu se zcela zpřetrhaly jeho vazby
na zemi původu a veškerý soukromý a rodinný život stěžovatele je zcela spjat s Českou
republikou a osobami zde žijícími, což osvědčuje přiloženými kopiemi dokladů (oddacího listu,
rodných listů dětí, průkazů o povolení k pobytu manželky a dětí, potvrzení o studiu dcery,
potvrzení o docházce do mateřské školy syna a potvrzení o zdanitelných příjmech manželky).
[5] Stěžovatel žije se svou manželkou a dvěma nezletilými dětmi. Manželka a děti pobývají
na území České republiky na základě povolení k trvalému pobytu. Rodina žije zcela standardním
způsobem, s výjimkou omezení plynoucích ze skutečnosti, že stěžovatel nedisponuje platným
oprávněním k pobytu. Z této skutečnosti plyne, že stěžovatel nemůže být zaměstnán, stejně
tak nemůže podnikat. Rodina se tak naučila tomuto dlouhotrvajícímu stavu přizpůsobit, manželka
stěžovatele pracuje a stěžovatel se stará o rodinu a domácnost.
[6] V důsledku pravomocného zamítnutí žaloby má stěžovatel povinnost území České
republiky opustit, nedisponuje totiž žádným pobytovým oprávněním, které by mu umožňovalo
setrvání na území, a tedy i setrvání s rodinou. V případě, že by stěžovatel území opustil, musel
by zde zanechat celou svoji rodinu. Je vyloučené, aby rodina následovala stěžovatele do země
původu. V zemi původu nemá rodina žádné zázemí a pro děti stěžovatele by vycestování z České
republiky, ve které se narodily, znamenal radikální zvrat v jejich dosavadním životě. Pokud
by stěžovatel vycestoval sám, je bohužel zcela jisté, že by došlo k dlouhodobému rozpadu rodiny.
Děti by vyrůstaly bez otce, situace manželky stěžovatele by se značně zkomplikovala, neboť
by zůstala sama nejenom na výchovu obou dětí a péči o ně, ale i na obstarávání finančních
prostředků.
[7] V případě, že by stěžovatel setrval na území České republiky se svojí rodinou, bude
zde pobývat neoprávněně, a tedy svým pobytem porušovat právní předpisy České republiky. Tato
situace by odporovala jak veřejnému zájmu, tak i přesvědčení stěžovatele, neoprávněným
pobytem by se stěžovatel navíc vystavil riziku uložení správního vyhoštění. Pro úplnost stěžovatel
dodává, že v současné situaci není oprávněn žádat o jakékoliv jiné pobytové oprávnění z území
České republiky. V zemi původu stěžovatele je ovšem téměř nemožné sjednat si termín podání
žádosti na zastupitelském úřadu. Fakticky tak napadené rozhodnutí pro stěžovatele představuje
nejenom povinnost vycestovat z území České republiky, nýbrž i nemožnost vrátit se na území
České republiky v řádu minimálně několik měsíců až roků. I pokud by se stěžovateli povedlo
sjednat termín osobního podání žádosti, na vyřízení vlastní žádosti o povolení k dlouhodobému
pobytu za účelem společného soužití rodiny má správní orgán stanovenou lhůtu 270 dnů.
[8] Výše uvedeným stěžovatel poukazuje na existenci příčinné souvislosti mezi napadeným
rozhodnutím, jeho právními účinky, a újmou, která stěžovateli výkonem napadeného rozhodnutí
bezprostředně hrozí. Újma, která stěžovateli hrozí, je nepoměrně větší než újma, která by mohla
vzniknout přiznáním odkladného účinku jiným osobám. Přiznání odkladného účinku se nijak
negativně neprojeví v právní sféře jiných osob, neboť toto přiznání se může dotknout toliko
stěžovatele a jemu blízkých osob, stěžovatel je tak přesvědčen o tom, že jeho pobyt na území
České republiky nemůže jiným osobám přivodit jakoukoliv újmu. Stěžovatel má zároveň
za to, že přiznání odkladného účinku nemůže být v rozporu s veřejným zájmem, protože
stěžovatel je trestně zachovalou osobou, plnící si veškeré své povinnosti.
III. Vyjádření žalované k návrhu na přiznání odkladného účinku
[9] Žalovaná ve svém vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
odkázala na usnesení Městského soudu ze dne 2. 12. 2013, č. j. 3 A 120/2013 - 28, v němž
městský soud dospěl k závěru, že v případě zamítnutí žádosti o vydání povolení k pobytu
na území České republiky do rodinného a soukromého života cizince fakticky zasahuje
až případné následné rozhodnutí o jeho správním vyhoštění. Žalovaná je toho názoru, že i přes
deklarované zásadní vazby stěžovatele k území České republiky, není nikterak vyvrácena nutnost
upřednostnit veřejný zájem před zásahy do života jednotlivce. Žalovaná poukazuje na právní
zastoupení stěžovatele, a tudíž na náležitou ochranu jeho práv i bez osobní přítomnosti na území
České republiky. Právo stěžovatele účastnit se projednání jím podané kasační stížnosti je nadto
možno zajistit na základě víza k pobytu do 90 dnů uděleného podle Nařízení Evropského
parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009, o kodexu Společenství o vízech (vízový kodex).
IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[10] Podle §107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), nemá
kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele
přiznat, přitom se užije přiměřeně §73 odst. 2 s. ř. s., podle kterého lze přiznat odkladný účinek,
jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší
újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude
v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[11] Je třeba zdůraznit, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je mimořádným
institutem, kterým Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé
právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět
jako na zákonné a věcně správné, dokud není případně jako celek zákonným postupem zrušeno.
Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce
vyjádřil v §73 odst. 2 s. ř. s.
[12] Po zhodnocení důvodů uvedených stěžovatelem a okolností projednávané věci dospěl
Nejvyšší správní soud k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
jsou v daném případě splněny.
[13] Nejvyšší správní soud vycházel zejména z předpokladu, že nedojde-li k odkladu právních
účinků žalobou napadeného rozhodnutí do doby rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
o kasační stížnosti, bude stěžovatel v důsledku právních účinků pravomocných a vykonatelných
rozhodnutí správních orgánů nucen opustit území České republiky, a to ještě před rozhodnutím
o kasační stížnosti.
[14] Nejvyšší správní soud souhlasí se stěžovatelem, že vzhledem k jeho stávajícím osobním
a rodinným poměrům, jak je stěžovatel vylíčil v návrhu na přiznání odkladného účinku (viz body
[4] až [8] tohoto usnesení), by nucené opuštění České republiky pro něho mohlo znamenat
značnou újmu. Nejvyšší správní soud přihlédl také k délce pobytu stěžovatele v České republice
a absenci zázemí pro rodinu stěžovatele v zemi původu.
[15] Je sice pravdou, že k setrvání mimo území České republiky by mohl být stěžovatel
bezprostředně donucen až v souvislosti s rozhodnutím o jeho správním vyhoštění, nicméně tato
skutečnost nemůže být podle názoru Nejvyššího správního soudu důvodem k zamítnutí návrhu
na přiznání odkladného účinku. Jen stěží lze totiž předpokládat, že stěžovatel má předejít
případné zmiňované újmě tím, že bude vědomě porušovat zákon nelegálním pobytem na území
České republiky a vystavovat se riziku, že mu bude uděleno správní vyhoštění, s nímž je navíc
vždy spojen zákaz pobytu na území Evropské unie na určitou dobu. V daném případě lze tedy
nalézt příčinnou souvislost mezi právními účinky žalobou napadeného rozhodnutí a možným
vznikem újmy na straně stěžovatele.
[16] Nejvyšší správní soud tedy vychází z toho, že pokud by nedošlo k odkladu právních
účinků pravomocného rozhodnutí o zastavení řízení o žádosti stěžovatele o povolení
k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem společného soužití rodiny do doby
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti, stěžovatel bude nucen opustit území
České republiky.
[17] Nejvyšší správní soud posoudil návrh na přiznání odkladného účinku i z hlediska
zbývajících podmínek stanovených v §73 odst. 2 s. ř. s., přičemž neshledal, že by se přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti do doby rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o věci
samé jakkoli negativně dotklo jiných osob, a rovněž podmínku, podle níž přiznání odkladného
účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem, má soud za splněnou. K otázce
možného rozporu s důležitým veřejným zájmem se Nejvyšší správní soud již vyjádřil v usnesení
ze dne 19. 11. 2014, č. j. 1 Azs 160/2014 - 25, v němž dospěl k závěru, že „[p]okud jde o možný
rozpor s důležitým veřejným zájmem, je opět nutné poměřit na jedné straně újmu hrozící stěžovateli v případě
nepřiznání odkladného účinku, a na straně druhé důležité zájmy společnosti. Pro zamítnutí návrhu přitom
nepostačuje pouze existence kolidujícího veřejného zájmu, jak by se mohlo zdát z doslovného výkladu §73 odst. 2
s. ř. s. Toto ustanovení nutno vykládat ústavně konformním způsobem, a proto je třeba za pomoci testu
proporcionality vážit intenzitu hrozícího zásahu do základního práva svědčícího žalobci s intenzitou narušení
veřejného zájmu (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 5 As 17/2008 - 131,
č. 1698/2008 Sb. NSS)“. V daném případě stojí proti podstatné újmě, která hrozí stěžovateli,
riziko narušení veřejného zájmu pouze nízké intenzity. V případě stěžovatele nedošlo
ke správnímu vyhoštění, ale pouze k zastavení řízení o žádosti o povolení k dlouhodobému
pobytu na území České republiky za účelem společného soužití rodiny podle §169 odst. 8
písm. c) zákona o pobytu cizinců.
[18] Z uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud podle §107 odst. 1 ve spojení s §73
odst. 2 až 4 s. ř. s. přiznal kasační stížnosti odkladný účinek.
[19] Nejvyšší správní soud ovšem považuje za nezbytné zdůraznit, že rozhodnutí o přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti je pouze dočasné povahy a nijak nepředjímá rozhodnutí
o věci samé.
[20] Podání návrhu na přiznání odkladného účinku podléhá soudnímu poplatku, a sice podle
položky 20 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních
poplatcích, ve výši 1.000 Kč. Podle §7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích je poplatek splatný
vznikem poplatkové povinnosti. Povinnost zaplatit soudní poplatek za podání návrhu na přiznání
odkladného účinku vzniká dnem právní moci rozhodnutí, jímž bylo o návrhu rozhodnuto
a v němž byla navrhovateli uložena povinnost soudní poplatek zaplatit [§4 odst. 1 písm. h)
zákona o soudních poplatcích, per analogiam; srov. k tomu též usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012 - 32]. Nejvyšší správní soud proto rozhodl
tak, jak je ve výroku II. tohoto usnesení uvedeno.
[21] Poplatek lze zaplatit buď vylepením kolků na příslušném tiskopisu (viz níže), nebo
bezhotovostně převodem na účet soudu číslo: 3703 – 46127621/0710, vedený u České národní
banky, pobočka Brno. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby je: 1010540518.
Do zprávy pro příjemce uveďte jméno stěžovatele. Nebude-li soudní poplatek včas dobrovolně
zaplacen, bude vymáhán.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. května 2019
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu
Vyhovuji výzvě a zasílám v kolkových známkách určený soudní poplatek.
podpis .................................................
Místo pro nalepení kolkových známek: