ECLI:CZ:NSS:2019:1.AZS.466.2018:29
sp. zn. 1 Azs 466/2018 - 29
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců
JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: V. Q. T., zastoupen
Mgr. et Mgr. Markem Čechovským, Ph.D., advokátem se sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1,
proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů
1634/3, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 14. 12. 2017, č. j. MV-133314-8/SO-
2017, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne
12. 12. 2018, č. j. 30 A 16/2018 - 56,
takto:
I. Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
II. Soud v y z ý v á žalobce, aby zaplatil do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí
České republice – Nejvyššímu správnímu soudu soudní poplatek ve výši 1.000 Kč
za podání návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Předmět řízení a návrh na přiznání odkladného účinku
[1] Žalobce se žalobou podanou ke Krajskému soudu v Plzni domáhal zrušení rozhodnutí
ze dne 14. 12. 2017, kterým žalovaná rozhodla o zamítnutí odvolání pro opožděnost.
Prvostupňovým rozhodnutím bylo žalobci zrušeno povolení k trvalému pobytu. Krajský soud
žalobu zamítl.
[2] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) dne 21. 12. 2018 kasační
stížnost a navrhl, aby jí soud přiznal odkladný účinek. Zároveň uvedl, že návrh odůvodní ve lhůtě
10 dnů.
[3] V dané lhůtě nebylo odůvodnění Nejvyššímu správnímu soudu doručeno. Dne 3. 1. 2019
zaslal Nejvyšší správní soud stěžovateli přípis obsahující informace o řízení s poučením
o možnosti namítat podjatost rozhodujících soudců. Zároveň stěžovatele poučil, že v případě
žádosti o přiznání odkladného účinku má povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy stěžovatel
a v případě nedoplnění důvodů pro přiznání odkladného účinku se vystavuje nebezpečí zamítnutí
návrhu.
[4] Dne 11. 1. 2019 stěžovatel návrh na přiznání odkladného účinku doplnil. V tomto
doplnění stěžovatel uvedl, že v České republice žije od roku 1994 a za tu dobu si zde vybudoval
pevné zázemí. Má zde silné citové vazby, žije ve společné domácnosti s družkou a dcerou, které
žijí v ČR na základě povolení k trvalému pobytu. Odloučení od družky a dcery a ztráta stálého
kontaktu je pro stěžovatele nepředstavitelná a představovala by pro něj zcela radikální zásah
do jeho života, stejně tak jako do života jeho družky a dcery. V České republice má stěžovatel
i další sociální vazby.
[5] Dále stěžovatel uvádí, že se svou družkou začali na počátku roku společně podnikat.
Na tržnici Svatý kříž u Chebu vlastní obchod, čímž si zajišťují náklady na své živobytí.
V současné době stěžovatel v obchodě pouze drobně vypomáhá, jelikož právní mocí napadeného
rozsudku pozbyl oprávnění podnikat (krajským soudem mu odkladný účinek jeho žalobě byl
přiznán). Stěžovateli tak musí finančně vypomáhat jeho družka. Pokud by jeho kasační stížnosti
nebyl odkladný účinek přiznán, představovalo by to pro oba zásadní komplikaci, jelikož družka
stěžovatele není dlouhodobě schopná se o obchod starat sama pouze s drobnou výpomocí
stěžovatele. V krajním případě by se tak stěžovatel a jeho družka museli obchodu zcela vzdát,
čímž by bylo ohroženo obstarávání jejich základních životních potřeb.
[6] Stěžovatel dále odkazuje na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2011, č. j.
5 As 73/2011 - 100, dle kterého skutečnost, že k bezprostřednímu opuštění území ČR může být
stěžovatel donucen až v souvislosti s vyhoštěním, nemůže být důvodem k zamítnutí návrhu
na přiznání odkladného účinku.
[7] Stěžovatel by chtěl mít možnost být v bezprostředním kontaktu se svým právním
zástupcem, osobně s ním komunikovat a udělovat mu pokyny. Nepřiznání odkladného účinku
by bylo na újmu jeho základnímu právu na spravedlivý proces.
[8] Stěžovatel se zároveň domnívá, že přiznáním odkladného účinku jeho kasační stížnosti
nebude způsobena újma žádné jiné osobě.
[9] K prokázání svých tvrzení stěžovatel doložil vyjádření své družky a dceřin rodný list.
[10] Žalovaná se k návrhu na přiznání odkladného účinku nevyjádřila.
II. Posouzení návrhu na přiznání odkladného účinku
[11] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti byly splněny.
[12] Zdůrazňuje přitom, že je třeba mít na paměti mimořádnou povahu odkladného účinku.
Kasační stížnost proti rozhodnutí soudu ve správním soudnictví není řádným opravným
prostředkem, u něhož by bylo možno odkladný účinek očekávat. Přiznáním odkladného účinku
kasační stížnosti Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé
právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského (resp. městského) soudu, na které je třeba
hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek zákonným postupem zrušeno.
Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce
vyjádřil v §73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s ř. s.“).
[13] Podle tohoto ustanovení soud může přiznat žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon
nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká
přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu
s důležitým veřejným zájmem. Uvedené podmínky platí přiměřeně i pro odkladný účinek kasační
stížnosti podle §107 odst. 1 s. ř. s.
[14] Možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s.
podmíněna kumulativním naplněním dvou objektivních podmínek: 1) výkon nebo jiné právní
následky rozhodnutí by znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a 2) přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Odkladný účinek má charakter
institutu mimořádného, vyhrazeného pro ojedinělé případy; je koncipován jako dočasná procesní
ochrana stěžovatele jako účastníka řízení před okamžitým výkonem pro něj nepříznivého soudního,
resp. správního rozhodnutí; přiznáním odkladného účinku je prolamována právní
moc rozhodnutí (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2015, č. j.
6 Azs 163/2015 - 38).
[15] V nyní projednávaném případě stěžovatel svou žádost zdůvodnil tak, že na území České
republiky má silné citové vazby na svou družku, se kterou podniká, a dceru, a také požadavkem
na využití svých práv účastníka řízení, které by v případě vycestování nemohl uplatnit, tedy práva
na spravedlivý proces.
[16] Kasační soud proto přistoupil k poměřování újmy, která by mohla stěžovateli vzniknout
nepřiznáním odkladného účinku, a újmy, která by mohla vzniknout jiným osobám, pokud
by k odložení účinků jinak závazného rozhodnutí došlo. Zásah do práv stěžovatele
by byl v případě nepřiznání odkladného účinku podstatný, protože existuje reálné nebezpečí,
že by musel opustit území České republiky, na kterém má silné rodinné vazby, již předtím,
než by Nejvyšší správní soud rozhodl o jeho kasační stížnosti. Nemohl by také náležitě chránit
své zájmy díky nemožnosti vystupovat v řízení osobně, být v kontaktu se svým zástupcem,
udělovat mu konkrétní pokyny pro výkon zastoupení apod. (srov. usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011 - 100). Naproti tomu nelze z řízení před správním
orgánem, soudem, ani z jiných okolností, dovodit, že by přiznání odkladného účinku mělo
způsobit jakoukoliv újmu jiným osobám. V tomto poměřování proto lze dojít k závěru,
že by újma hrozící stěžovateli v důsledku nepřiznání odkladného účinku byla nepoměrně větší,
než možná újma hrozící jiným osobám v důsledku jeho přiznání. První kritérium přiznání
odkladného účinku je proto splněno.
[17] Pokud jde o možný rozpor s důležitým veřejným zájmem, je nutné poměřit zájem
stěžovatele na ochraně jeho výše uvedeného práva na rodinný život a procesních práv se zájmem
společnosti na ochraně veřejné bezpečnosti a veřejného pořádku. Pro zamítnutí návrhu přitom
nepostačuje pouze existence kolidujícího veřejného zájmu, jak by se mohlo zdát z doslovného
výkladu ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s. Toto ustanovení je třeba vykládat ústavně konformním
způsobem, a proto je třeba za pomoci testu proporcionality poměřovat intenzitu hrozícího
zásahu do základního práva svědčícího stěžovateli s intenzitou narušení veřejného zájmu
(srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 5 As 17/2008 - 131,
č. 1698/2008 Sb. NSS). Jak již bylo výše uvedeno, újma způsobená stěžovateli nepřiznáním
odkladného účinku by mohla být podstatná. Intenzita narušení zmíněného veřejného zájmu
by naopak vzhledem k předběžné povaze přiznání odkladného účinku byla nízká
nebo maximálně mírná s ohledem na skutečnost, že stěžovatel na území České republiky nepáchá
trestnou činnost ani činnost nebezpečnou pro bezpečnost státu. Stěžovateli bylo zrušeno
povolení k trvalému pobytu, neboť pobýval mimo území států Evropské unie nepřetržitě
po dobu delší než 12 měsíců a tato nepřítomnost nebyla odůvodněna závažnými důvody. Tímto
však stěžovatel neohrožuje stát ani nenarušuje veřejný pořádek do té míry, aby výše uvedené
rozhodnutí nesneslo odkladu. Přiznání odkladného účinku by proto nebylo v rozporu s důležitým
veřejným zájmem. Tím je splněna druhá podmínka pro přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti.
[18] Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud stěžovateli vyhověl a jeho kasační stížnosti přiznal
odkladný účinek podle §107 ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s. Do rozhodnutí o kasační stížnosti
se tak pozastavují účinky rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 12. 2018,
č. j. 30 A 16/2018 - 56, a rozhodnutí žalované ze dne 14. 12. 2017, č. j. MV-133314-8/SO-2017.
[19] Závěrem Nejvyšší správní soud připomíná, že usnesení o zamítnutí návrhu na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze
z něj předjímat budoucí rozhodnutí o věci samé (srov. usnesení ze dne 4. 10. 2005, č. j.
8 As 26/2005 - 76, č. 1072/2007 Sb. NSS).
[20] Vzhledem k tomu, že podání návrhu na přiznání odkladného účinku podléhá poplatkové
povinnosti podle položky č. 20 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona
č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a stěžovatel nespadá mezi osoby osvobozené
od povinnosti soudní poplatek hradit, rozhodl Nejvyšší správní soud tak, jak je uvedeno
ve výroku č. II. tohoto rozhodnutí. Soudní poplatek ve výši 1.000 Kč je možno uhradit v kolcích
vylepením na vyznačeném místě v příloze tohoto usnesení (po připojení svého podpisu
jej stěžovatel zašle zpět Nejvyššímu správnímu soudu), případně v hotovosti na pokladně soudu
anebo bezhotovostně převodem na účet Nejvyššího správního soudu č. 3703 – 46127621/0710,
vedený u České národní banky, pobočka Brno. Závazný variabilní symbol pro identifikaci
platby je: 1010546618. Do poznámky pro příjemce uveďte jméno stěžovatele.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V případě placení kolkovými známkami nalepte vždy oba jejich díly na tiskopis
na vyznačeném místě. Tiskopis podepište a vraťte jej označenému soudu.
Kolkové známky neznehodnocujte.
V Brně dne 23. ledna 2019
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu
Vyhovuji výzvě a zasílám v kolkových známkách určený soudní poplatek.
podpis .................................................
Místo pro nalepení kolkových známek: