ECLI:CZ:NSS:2019:1.AZS.479.2018:34
sp. zn. 1 Azs 479/2018 - 34
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců
JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobkyně: P. T. T., zastoupené
Mgr. Vratislavem Polkou, advokátem se sídlem Vinohradská 1233/22, Praha 2, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 8. 1. 2018, č. j. OAM-874/ZA-ZA11-HA10-2017, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně
proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 12. 2018, č. j. 42 Az 2/2018 – 24,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem
[1] Žalobkyně je státní příslušnicí Vietnamské socialistické republiky, do České republiky
přicestovala dne 5. 2. 2016 na návštěvu svých dětí a vnoučat (syn žalobkyně na území České
republiky žije od roku 2008, dcera od roku 2007, obě děti jsou zletilé). Dne 26. 4. 2016 podala
žádost o mezinárodní ochranu, v níž uvedla, že na území České republiky chce zůstat se svou
rodinou, v zemi původu nemá zázemí a bojí se vrátit zpět za svým manželem, který ji bije.
Žalovaný však rozhodnutím ze dne 28. 11. 2016, č. j. OAM-416/ZA-ZA11-HA10-2016, neudělil
žalobkyni mezinárodní ochranu dle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu.
[2] Žalobu zamítl Krajský soud v Ústí nad Labem, který mezi jiným uvedl, že obavy
žalobkyně z psychického a fyzického teroru ze strany jejího manžela nepředstavují azylově
relevantní důvod. K právu na rodinný a soukromý život krajský soud konstatoval, že na území
České republiky žijí dvě z jejích čtyř zletilých dětí, které zde pobývají samostatně se svými
rodinami již přes deset let. Závěrem krajský soud poznamenal, že žalobkyni nic nebrání řešit svou
situaci cestou pobytových oprávnění.
[3] Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 25. 9. 2017, č. j. 2 Azs 283/2017 - 30, odmítl
kasační stížnost žalobkyně pro nepřijatelnost.
[4] Dne 22. 10. 2017 podala žalobkyně opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany.
Žalovaný v rozhodnutí uvedeném v záhlaví vyhodnotil žádost jako nepřípustnou a řízení
o ní zastavil. Uvedl, že v předchozím řízení žalobkyně označila za důvod podání žádosti legální
pobyt na území České republiky, neboť si přála zůstat se svými dětmi, od kterých předpokládala
existenční podporu a v zemi původu nemá zázemí. Návrat do země původu odmítla zejména
kvůli násilnickému jednání svého manžela, v důsledku čehož má zdravotní potíže. Žalovaný
uzavřel, že žalobkyně ve své opakované žádosti uvádí naprosto stejné motivy svého odchodu
z vlasti a neochotu se do ní opětovně vrátit. K tvrzení žalobkyně o rozvodu s manželem uvedl,
že tato skutečnost nemá sama o sobě vliv na posouzení důvodů relevantních pro udělení azylu.
Žalobkyně neuvedla žádnou novou skutečnost ve smyslu zákona o azylu, která by odůvodňovala
opětovné vedení správního řízení o udělení mezinárodní ochrany.
[5] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného správní žalobu. V té upozornila
na procesní vady rozhodnutí a zdůraznila, že její manželství zaniklo, což je novou skutečností
v řízení, pro niž nebyl žalovaný oprávněn řízení pro nepřípustnost zastavit. V zemi svého původu
již nemá zázemí a nemá se tam kam vrátit.
[6] Krajský soud žalobu zamítl. Připomněl, že první žádost o mezinárodní ochranu
žalobkyně byla motivována snahou legalizovat svůj pobyt na území České republiky. Do vlasti
se nechtěla vrátit, neboť se svým manželem, který bil ji i jejich děti, od 2014 roku nežije. Ve své
zemi původu nemá zázemí. Soud zdůraznil, že žalobkyně při seznámení se s podklady řízení
ve správním řízení o opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany uvedla, že s manželem
se před pěti nebo šesti lety rozvedla. Tvrzení žalobkyně o změně jejího osobního statusu
je pro výše uvedené nedůvěryhodné, neboť se rozchází s tím, co uváděla stran svého manželství
v rámci správního řízení o své první žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Soud dodal, že tato
nová skutečnost navíc vylepšila její složitou osobní situaci ve Vietnamu, neboť již neexistuje
riziko násilného chování ze strany jejího bývalého manžela. Žalobkyní uváděné důvody
pro udělení mezinárodní ochrany nebyly novými skutečnostmi podle §11a odst. 1 zákona
o azylu, neboť se jednalo o důvody, které uváděla již v předchozím řízení. Rozhodnutí
žalovaného pak podle nebylo stiženou žádnou vadou, která by měla vliv na zákonnost.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[7] Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost.
[8] Podle stěžovatelky krajský soud zatížil své rozhodnutí nezákonností, neboť skutečnosti
uváděné stěžovatelkou ve správním řízení nevyhodnotil jako nové podle zákona o azylu
a potvrdil rozhodnutí žalovaného. Stěžovatelka přitom uvedla zásadní novou skutečnost, a to,
že je rozvedena. Žalovaný tak byl povinen žádost o udělení mezinárodní ochrany posoudit
meritorně. Stěžovatelka v této souvislosti odcitovala pasáž rozsudku Nejvyššího správního soudu
ze dne 23. 9. 2009, č. j. 1 Azs 43/2009 - 66, a poukázala na obdobnost obou případů. Navrhla
zrušit rozsudek krajského soudu a věc mu vrátit k dalšímu řízení.
[9] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti plně souhlasí se závěry rozsudku krajského
soudu.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[10] Kasační stížnost je přípustná. Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti
ve věcech mezinárodní ochrany je ovšem také její přijatelnost. Kasační stížnost je v souladu
s §104a s. ř. s. přijatelná, pokud svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
Výkladem institutu přijatelnosti a výčtem jejích typických kritérií se soud zabýval např. v usnesení
ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39, č. 933/2006 Sb. NSS, na jehož odůvodnění
pro stručnost odkazuje.
[11] V dané věci nevyvstala žádná právní otázka, která by dosud nebyla v judikatuře řešena,
popř. byla řešena rozdílně. Rovněž tak Nejvyšší správní soud neshledal důvod, pro který by bylo
nutno učinit judikaturní odklon. Krajský soud se nedopustil ani zásadního pochybení, které
mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Krajský soud posoudil věc
v souladu s konstantní judikaturou.
[12] Problematikou opakovaných žádostí se kasační soud zabýval v řadě svých předchozích
rozhodnutí. Podrobně se k ní vyjádřil např. v rozsudku ze dne 11. 6. 2009, č. j. 9 Azs 5/2009 - 65.
Svůj závěr pak formuloval do právní věty: „Hlavním smyslem a účelem možnosti podat opakovanou žádost
o udělení mezinárodní ochrany je postihnout případy, kdy se objeví takové závažné skutečnosti, které by mohly
ovlivnit hmotněprávní postavení žadatele a které nemohl uplatnit vlastní vinou během předchozího pravomocně
ukončeného řízení. Při opakovaném podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany je proto nutno důsledně dbát
na splnění těchto podmínek, které mají na straně jedné garantovat určitou přidanou hodnotu této nové žádosti,
jenž může vést k jinému rozhodnutí než u žádosti předchozí, a na straně druhé zajistit, aby nedocházelo
k účelovému podávání opakovaných žádostí.“ V tomto rozsudku soud dále uvedl, že „zpravidla se přitom
může jednat o takové skutečnosti, ke kterým došlo během času a jako takové lze připomenout zejména změnu
situace v zemi původu nebo změnu poměrů ve vztahu k osobě žadatele, např. udělení azylu matce nezletilé
žadatelky, jejíž žádost již byla pravomocně zamítnuta; k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
5. 11. 2008, č. j. 9 Azs 14/2008 - 57“. Zdůraznil přitom, že věcné projednání opakované žádosti
je výjimkou, „kterou je třeba vykládat restriktivně tak, aby byl respektován jeden ze základních principů
rozhodování ve veřejném právu, a sice princip právní jistoty, jehož výrazem je i překážka věci pravomocně
rozhodnuté“. Dle rozsudku rozšířeného senátu ze dne 6. 3. 2012, č. j. 3 Azs 6/2011 - 96, je správní
orgán povinen v odůvodnění rozhodnutí o zastavení řízení pro nepřípustnost dle §25 písm. i)
zákona o azylu uvést zdůvodněný závěr o tom, že „1) žadatel v opakované žádosti o udělení mezinárodní
ochrany neuvádí žádné nové skutečnosti či zjištění relevantní z hlediska azylu nebo doplňkové ochrany,
resp. 2) pokud takové skutečnosti či zjištění uvádí, pak pouze takové, které mohl uplatnit již v předchozí žádosti,
a 3) že nedošlo k takové zásadní změně situace v zemi původu, která by mohla zakládat opodstatněnost nové
žádosti o udělení mezinárodní ochrany“. Z rozsudku ze dne 4. 10. 2018, č. j. 5 Azs 181/2018 - 45,
plyne, že: „Za nové skutečnosti nebo zjištění je pak ve smyslu procedurální směrnice nutno považovat nikoli
jakékoli nové skutečnosti nebo zjištění, ale pouze takové, které by prima facie mohly mít dopad
do hmotněprávního postavení žadatele.“
[13] Krajský soud správně identifikoval jako podstatnou otázku, zda stěžovatelka v opakované
žádosti o udělení mezinárodní ochrany uvádí (nebo se v řízení objevily) nové skutečnosti
nebo zjištění, které by splňovaly podmínky stanovené pro meritorní projednání žádosti dle §11a
odst. 1 zákona o azylu.
[14] Ze zběžného porovnání obou řízení o žádosti o udělení mezinárodní ochrany, včetně
řízení před soudy, je na první pohled (prima facie) zjevné, že důvody pro podání žádosti jsou
totožné. Stěžovatelka toliko „vypustila“ obavu z návratu do země původu způsobenou
násilnickými sklony manžela. Důvodem, pro který žádost podala, bylo setrvání na území České
republiky se svými dětmi a absence zázemí v zemi svého původu (bydlení a obživy), tedy důvody
zcela totožné jako ty, které uvedla v prvním řízení o žádosti o udělení mezinárodní ochrany.
Krajský soud vyšel ze stejných závěrů a své rozhodnutí tak nezatížil vadou nezákonnosti.
[15] Odkaz na pasáž z rozsudku č. j. 1 Azs 43/2009 - 66 pak není případný. V tomto
rozhodnutí byly důvody, pro které nebylo první žádosti vyhověno - možnost
nalézt si zaměstnání, kterým by si žadatel hradil léčbu své nemoci – v řízení o opakované žádosti
o mezinárodní ochranu zpochybněny doloženými lékařskými zprávami o nemožnosti výkonu
práce pro podstatné zhoršení zdravotního stavu. Závěry původního řízení tak byly zpochybněny
novými skutečnostmi, které žadatel nemohl uvést dříve. Situace stěžovatelky v nyní projednávané
věci je však diametrálně odlišná. V původním řízení se krajský soud vypořádal se všemi tvrzeními
stěžovatelky. Mezi jinými výslovně vypočetl důvody, pro které lze azyl, humanitární azyl
či doplňkovou ochranu udělit. Změna osobního statusu (rozvod) však mezi tyto důvody
ani typově nespadá. Stěžovatelka si tak musela být vědoma, že její opakovaná žádost bude
neúspěšná, a to i v souvislosti s vyhodnocením její první žádosti o udělení mezinárodní ochrany.
IV. Závěr a náklady řízení
[16] Pro výše uvedené Nejvyšší správní soud uzavírá, že kasační stížnost svým významem
podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky, není proto důvod pro její přijetí k věcnému
projednání. Jako nepřijatelnou ji dle §104a odst. 1 s. ř. s. odmítl.
[17] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 větu první s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s, podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla
kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. března 2019
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu