ECLI:CZ:NSS:2019:1.AZS.56.2019:31
sp. zn. 1 Azs 56/2019 - 31
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Dienstbiera, soudce
JUDr. Josefa Baxy a soudkyně JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobců: a) Q. A. N, b)
N. T. P., c) D. T. P., d) T. H. N., e) T. T. N. D., f) N. T. D., g) A. T. N., h) V. H. L., ch)
C. D. N., i) V. T. T., j) A. T. H., k) Q. D. N., l) T. N. N., m) V. L. Ch., n) N. T. L.,
o) H. B. N., p) V., q) V. A. N., všichni zastoupeni Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se
sídlem Příkop 8, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo zahraničních věcí, se sídlem Loretánské
náměstí 5, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí ministra zahraničních věcí ze dne 18. 10. 2018, č. j.
132951-16/2018-OPL, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu
v Českých Budějovicích ze dne 31. 1. 2019, č. j. 59 A 5/2018 – 45,
takto:
Kasační stížnosti se n ep ři zn á vá odkladný účinek.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Velvyslanectví České republiky v Hanoji zamítlo žádosti žalobců o upuštění od osobního
podání žádosti o vydání povolení k pobytu – zaměstnanecké karty a řízení o těchto žádostech
zastavilo podle §169d odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České
republiky. Rozklady žalobců ministr zahraničních věcí zamítl v záhlaví označeným rozhodnutím
(dále jen „rozhodnutí ministra“).
[2] Žalobci brojili proti rozhodnutí ministra žalobami u Krajského soudu v Českých
Budějovicích, který spojil žaloby ke společnému projednání pod sp. zn. 59 A 5/2018 a shora
uvedeným rozsudkem rozhodnutí ministra zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
[3] Žalovaný (stěžovatel) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností. Následně
navrhl, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek. Návrh odůvodnil tím, že by pro něj
právní následky napadeného rozsudku znamenaly nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout žalobcům, přičemž současně přiznání odkladného účinku
není v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[4] Stěžovatel především zdůraznil, že jej rozsudek krajského soudu staví do neřešitelné
situace, neboť v jeho důsledku bude muset Velvyslanectví ČR v Hanoji upustit od osobního
podání žádostí o vydání zaměstnanecké karty a tyto žádosti přijmout. To ovšem znamená,
že bude muset porušit povinnost uloženou usnesením vlády ze dne 18. 7. 2018, č. 474, kterým
vláda dočasně pozastavila přijímání žádostí o vydání zaměstnanecké karty na Velvyslanectví ČR
v Hanoji. Nadto, v právně a skutkově totožných případech byly vydány dva protikladné rozsudky.
Zatímco Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 18. 12. 2018,
č. j. 52 A 135/2018 - 57 postup stěžovatele aproboval, Krajský soud v Českých Budějovicích
rozhodl napadeným rozsudkem přesně opačně.
[5] S ohledem na velký počet skutkově a právně totožných věcí (celkový počet
pravomocných rozhodnutí o rozkladech je 93, přičemž proti více než 60 z nich byly podány
žaloby ve správním soudnictví) a s přihlédnutím k existenci dvou zcela opačných rozsudků
různých krajských soudů by došlo k závažným právním následkům spočívajícím v nerovném
zacházení s žadateli. Pokud by se následně Nejvyšší správní soud neztotožnil s právním názorem
vyjádřeným v nyní napadeném rozsudku, došlo by k situaci, kdy by již probíhala řada správních
řízení ve věcech povolení k pobytu, která vůbec neměla proběhnout, a tento stav by již nebylo
možné zvrátit. Krom toho, na základě napadeného rozsudku by bylo Velvyslanectví ČR v Hanoji
povinno zahájit řízení o žádostech a v případě následného zrušení napadeného rozsudku
by existovala v jednotlivých věcech dvě protichůdná rozhodnutí správního orgánu.
[6] Popsaná situace je zcela nežádoucí jak z hlediska právní jistoty žadatelů, tak z hlediska
předvídatelnosti postupu správních orgánů obou stupňů. Stěžovatel je proto přesvědčen,
že přiznání odkladného účinku je plně v souladu s veřejným zájmem na kontrolované migraci
a veřejným zájmem na rovném přístupu k žadatelům o vydání zaměstnanecké karty.
[7] Žalobci s návrhem na přiznání odkladného účinku nesouhlasili, neboť podle jejich názoru
nejsou pro přiznání odkladného účinku splněny zákonné podmínky. Stěžovatelem tvrzená
neřešitelná situace neexistuje, protože rozsudek krajského soudu má přednost před usnesením
vlády. Krajský soud se navíc s usnesením vlády vypořádal, a to i ve vztahu k povinnostem
stěžovatele. Argumentace stěžovatele existencí dvou odlišných rozhodnutí správního orgánu není
správná, neboť k takové situaci může dojít pokaždé, když krajský soud zruší rozhodnutí
správního orgánu a ten poté podá kasační stížnost. Existence dvou odlišných rozhodnutí sice
teoreticky může nastat, zákon však zná procesní postupy, jak ji řešit. Skutečnost, že by stěžovatel
a Velvyslanectví ČR v Hanoji museli postupovat v rámci svých pravomocí, nelze označit za újmu
ve smyslu §73 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Žalobci
nesouhlasili ani s tvrzením, že nastalá situace je pro ně nežádoucí. Naopak, přiznáním
odkladného účinku by jim vznikla újma spočívající v další prodlevě v řízení.
II. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[8] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku
nejsou splněny.
[9] Především je třeba mít na paměti mimořádnou povahu odkladného účinku. Kasační
stížnost proti rozhodnutí soudu ve správním soudnictví není řádným opravným prostředkem,
u něhož by bylo možno odkladný účinek očekávat. Přiznáním odkladného účinku kasační
stížnosti Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky
pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně
správné, dokud není jako celek zákonným postupem zrušeno. Přiznání odkladného účinku proto
musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce vyjádřil v §73 odst. 2 s. ř. s.
[10] Podle tohoto ustanovení soud může přiznat žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon
nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká
přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu
s důležitým veřejným zájmem. Uvedené podmínky platí přiměřeně i pro odkladný účinek kasační
stížnosti (§107 odst. 1 s. ř. s.).
[11] V usnesení ze dne 24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006 - 49, č. 1255/2007 Sb. NSS, rozšířený
senát uzavřel, že zákonné podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti jsou
stanoveny shodně pro všechny stěžovatele (žalobce, žalovaného i osoby zúčastněné na řízení).
Zpravidla však budou opřeny o různé skutkové okolnosti spojené s negativními důsledky výkonu
rozhodnutí krajského soudu podle toho, která z procesních stran je uplatní. Kasační stížnosti
žalovaného správního orgánu bude odkladný účinek přiznán pouze v ojedinělých případech,
v nichž by respektování soudního rozhodnutí mohlo způsobit závažné důsledky.
[12] Závěry usnesení č. j. 2 Ans 3/2006 - 49, které se opíralo o předchozí právní úpravu
(účinnou před novelizací soudního řádu správního zákonem č. 303/2011 Sb.), rozšířený senát
potvrdil v usnesení ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 - 58, č. 3270/2015 Sb. NSS,
i pro řízení podle soudního řádu správního v současném znění. Zdůraznil, že otázka zákonnosti
rozhodnutí není důvodem pro přiznání odkladného účinku. Odkladný účinek soud přizná kasační
stížnosti správního orgánu pouze výjimečně, pokud by odložení účinků rozhodnutí krajského
soudu bylo podmíněno ochranou důležitého veřejného zájmu, jehož ohrožení by v konkrétním
případě představovalo nepoměrně větší újmu ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s.
[13] Újmou správního orgánu přitom nebude ohrožení jakéhokoliv veřejného zájmu,
resp. veřejného zájmu v širším slova smyslu, např. zájmu na obecném výběru daní, na jednotném
postupu správních orgánů nebo na procesně hladkém průběhu řízení. Za ohrožení důležitého
veřejného zájmu lze podle rozšířeného senátu naopak považovat např. ochranu vzácné kulturní
památky, která by mohla být nepřiznáním odkladného účinku kasační stížnosti žalovaného
nevratně poškozena nebo zničena, vrácení řidičského oprávnění duševně choré osobě, vystavení
zbrojního průkazu nebezpečnému recidivistovi, udělení povolení k obchodu s vojenským
materiálem zločinnému podniku apod. (viz usnesení rozšířeného senátu č. j. 10 Ads 99/2014 - 58,
body 32 a 33).
[14] V nyní projednávaném případě stěžovatel svou žádost odůvodnil tím, že jej napadený
rozsudek „nutí“ postupovat v rozporu s usnesením vlády ze dne 18. 7. 2018, č. 474, že zde
existují protichůdná rozhodnutí krajských soudů ve skutkově a právních totožných případech
a že v případě vyhovění jeho kasační stížnosti by zde existovala dvě protichůdná rozhodnutí
správních orgánů.
[15] Skutečnost, že správní orgán má povinnost o věci rozhodnout v souladu se zrušujícím
rozsudkem krajského soudu, sama o sobě nemůže vést k přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti už jen proto, že by tímto způsobem mohl argumentovat každý správní orgán, jehož
rozhodnutí bylo zrušeno. Takový postup by se však dostal zcela mimo shora popsaný smysl
a znění zákonné úpravy (srov. usnesení rozšířeného senátu č. j. 10 Ads 99/2014 - 58, body 36
a 37). V této souvislosti je třeba opětovně připomenout také usnesení rozšířeného senátu
č. j. 2 Ans 3/2006 – 49, podle kterého je správní orgán povinen pokračovat v řízení a respektovat
přitom závazný právní názor vyslovený ve zrušujícím rozsudku krajského soudu bez ohledu
na to, zda byla podána kasační stížnost.
[16] Na tomto závěru nemůže nic změnit ani námitka, že právní názor krajského soudu „nutí“
stěžovatele postupovat v rozporu s usnesením vlády ze dne 18. 7. 2018, č. 474. Tato otázka spadá
do rámce věcného posouzení a nemůže být sama o sobě důvodem pro přiznání odkladného
účinku.
[17] K argumentu stěžovatele, že v řízeních zahájených bez osobního podání žádosti může
v případě budoucího odmítnutí právních závěrů krajského soudu Nejvyšším správním soudem
dojít k existenci dvou odlišných správních rozhodnutí, soud konstatuje, že s touto problematikou
se již zcela jednoznačně vypořádal rozšířený senát ve výše citovaném usnesení
č. j. 10 Ads 99/2014 - 58, v němž uvedl, že hrozba existence dvou rozhodnutí ve stejné věci
nemůže pro správní orgán bez dalšího představovat újmu dosahující intenzity požadované
pro přiznání odkladného účinku.
[18] Přiznání odkladného účinku neodůvodňuje ani skutečnost, že různé krajské soudy
rozhodly ve skutkově a právně shodných věcech odlišně. Jakkoliv je taková situace nežádoucí,
tento rozpor nelze řešit ve fázi rozhodování o odkladném účinku, ale až prostřednictvím
meritorního rozhodnutí o kasačních stížnostech v daných věcech. V případě, že protichůdné
názory krajských soudů působí stěžovateli procesní komplikace z hlediska rovného přístupu
k většímu počtu žadatelů, může požádat o přednostní projednání kasační stížnosti, neboť jedině
meritorním posouzením lze dosáhnout vyřešení rozporu, který stěžovatel namítá.
[19] Při posouzení důvodů pro přiznání odkladného účinku nelze přehlédnout ani to, že újma,
jíž stěžovatel argumentuje, má spočívat pouze v povinnosti vyhovět žádostem o upuštění
od osobního podání žádostí o pobytové oprávnění, a tedy v zahájení řízení. Krajský soud
nijak nepředjímal, jaký má být výsledek daných řízení o vydání pobytových oprávnění.
Byť se stěžovatel domnívá, že mu krajský soud uložil povinnost zahájit řízení v rozporu
se zákonem, Nejvyšší správní soud neshledal právě s ohledem na obsah uložené povinnosti
(zahájení řízení), že by se jednalo o tak mimořádný případ, kdy by okamžitým výkonem soudního
rozhodnutí mohlo dojít k závažným důsledkům, obdobným těm, které zmínil rozšířený senát
v usnesení č. j. 10 Ads 99/2014 – 58.
[20] Lze uzavřít, že z tvrzení stěžovatele ani z obsahu spisu nevyplývá, že by v posuzované
věci výkon rozsudku krajského soudu znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu ve smyslu
§73 odst. 2 s. ř. s.
[21] Nejvyšší správní soud proto kasační stížnosti odkladný účinek nepřiznal.
[22] Závěrem soud připomíná, že usnesení o zamítnutí návrhu na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj předjímat
budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. března 2019
JUDr. Filip Dienstbier
předseda senátu