ECLI:CZ:NSS:2019:10.ADS.2.2019:42
sp. zn. 10 Ads 2/2019 - 42
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudce Ondřeje
Mrákoty a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: MUDr. M. D., zast. Mgr.
Dagmar Rezkovou Dřímalovou, advokátkou se sídlem Muchova 223/9, Praha 6, proti
žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha
2, proti rozhodnutím žalovaného ze dne 19. 8. 2015, čj. 2015/32412-91/51-1, čj. 2015/32411-
91/51-1, čj. 2015/32411-91/51-2, čj. 2015/32412-91/51-2 a čj. 2015/32411-91/51-3, v řízení o
kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2018, čj. 2 Ad
37/2015-79,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovené zástupkyni žalobkyně Mgr. Dagmar Rezkové Dřímalové, advokátce,
se p ři zn áv á odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 1 573 Kč, která bude
proplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto
rozhodnutí.
Odůvodnění:
[1] Podáními ze dne 28. a 29. 5. 2015 označenými jako Žádost o přezkumné řízení o nepřiznání
sociální dávky „Doplatek na bydlení“ (doplněnými dne 28. 6. a 29. 6. 2015) žalobkyně žádala
o přezkoumání pravomocných rozhodnutí žalovaného, kterými zamítl odvolání žalobkyně proti
rozhodnutím Úřadu práce ČR o nepřiznání doplatku na bydlení. V jednom případě žalobkyně
žádala rovněž o přezkoumání pravomocného rozhodnutí žalovaného o zamítnutí žádosti
o obnovu řízení ve věci doplatku na bydlení. Žalovaný vyhodnotil podání jako podněty
k provedení přezkumného řízení. Sděleními označenými v záhlaví tohoto rozsudku žalobkyni
vyrozuměl o tom, že její podněty k zahájení přezkumného řízení neshledal důvodnými, neboť
nezjistil skutečnosti, které by vzbuzovaly pochybnosti o souladu rozhodnutí s právními předpisy.
Podle žalovaného nelze žalobkyni přiznat doplatek na bydlení s ohledem na celkové sociální
a majetkové poměry a na skutečnost, že žalobkyni nevznikl nárok na příspěvek na živobytí.
Pokud jde o podnět k přezkumu rozhodnutí o zamítnutí žádosti o obnovu řízení, žalovaný
konstatoval, že ve smyslu §96 odst. 1 správního řádu lze přezkumné řízení zahájit do jednoho
roku od právní moci rozhodnutí ve věci. Tato lhůta již uplynula, jelikož rozhodnutí žalovaného
nabylo právní moci dne 18. 4. 2014.
[2] Žalobkyně napadla sdělení žalovaného žalobou u městského soudu, který ji usnesením
ze dne 18. 12. 2018 odmítl pro nepřípustnost. Dospěl k závěru, že napadená sdělení nejsou
rozhodnutími ve smyslu §65 s. ř. s. Takový úkon je vyloučen z přezkoumání soudem
ve správním soudnictví.
[3] Proti usnesení městského soudu podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včasnou
kasační stížnost z důvodů dle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. V ní namítá, že žalovaný vyhodnotil
podání stěžovatelky nesprávně jako podnět k zahájení přezkumného řízení a městský soud tento
mylný názor převzal. Podání je však třeba posoudit podle jeho obsahu, nikoliv označení.
Ve skutečnosti se tak jednalo o žádost o obnovu řízení ve smyslu §100 správního řádu, přičemž
stěžovatelka splnila zákonné podmínky pro podání žádosti stanovené v §100 odst. 2 správního
řádu. Zástupkyně stěžovatelky označila za nedílnou součást kasační stížnosti také podání
vlastnoručně sepsané stěžovatelkou.
[4] Žalovaný se ve vyjádření ztotožňuje s usnesením městského soudu a navrhuje kasační
stížnost zamítnout.
[5] NSS při posuzování přípustné kasační stížnosti dospěl k závěru, že kasační stížnost
má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou. Důvodnost kasační stížnosti
posoudil NSS v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.); neshledal
přitom vady, jimiž by se musel zabývat i bez návrhu.
[6] Kasační stížnost není důvodná.
[7] NSS úvodem konstatuje, že obdržel dne 2. 1. 2019 kasační stížnost sepsanou vlastnoručně
stěžovatelkou. Toto podání NSS vyhodnotil jako laickou kasační stížnost, která pro částečnou
nečitelnost a značnou zmatečnost nesplňuje náležitosti kasační stížnosti podle §106 odst. 1 s. ř. s.
a není projednatelná. V usnesení ze dne 23. 1. 2019, čj. 10 Ads 2/2019-17, NSS na tuto
skutečnost upozornil ustanovenou zástupkyni stěžovatelky a vyzval ji, aby ve lhůtě jednoho
měsíce od doručení výzvy kasační stížnost doplnila o důvody, pro které napadá usnesení
městského soudu. V doplnění kasační stížnosti ze dne 24. 2. 2019 zástupkyně stěžovatelky
odkazuje rovněž na argumentaci obsaženou v kasační stížnosti sepsané samotnou stěžovatelkou.
K tomuto podání však NSS z výše předestřených důvodů nepřihlížel. Zástupkyně stěžovatelky
měla dostatečný prostor k tomu, aby se se stěžovatelkou poradila a veškeré podstatné argumenty
uvedla v kvalifikovaném doplnění kasační stížnosti.
[8] Jádrem sporu v nynější kauze je otázka, zda žalovaný a městský soud správně vyhodnotili
podání stěžovatelky jako podnět k zahájení přezkumného řízení. NSS předesílá, že ve skutkově
i právně obdobné věci stěžovatelky již rozhodl rozsudkem ze dne 31. 7. 2018,
čj. 1 Ads 140/2018-44. Závěry tohoto rozsudku jsou plně aplikovatelné také v nynější kauze.
[9] Stěžovatelka uvádí, že její podání ze dne 28. a 29. 5. 2015 (doplněná dne 28. 6.
a 29 6. 2015) žalovaný i městský soud posoudili nesprávně. Nešlo prý o podněty k zahájení
přezkumného řízení, nýbrž o žádosti o obnovu řízení. Žalovaný i městský soud měli podání
hodnotit podle obsahu, nikoliv podle označení.
[10] NSS nesouhlasí se stěžovatelkou, že by městský soud a žalovaný posoudili její podání
pouze formálně podle toho, jak bylo označeno. Podání ze dne 28. a 29. 5. 2015 stěžovatelka
označila jako Žádost o přezkumné řízení o nepřiznání sociální dávky „Doplatek na bydlení“. V podání
výslovně žádala o zahájení přezkumného řízení, ve kterém by žalovaný přehodnotil její nárok
na doplatek na bydlení za příslušné měsíce. Namítala, že žalovaný neposoudil všechny rozhodné
údaje z doložených dokumentů, jak vyžaduje zákon. Rozhodnutí o odvoláních proto považovala
za neobjektivní a nespravedlivé.
[11] Námitky stěžovatelky směřovaly proti nesprávnému posouzení věci žalovaným a vytýkaly
mu nezohlednění všech stěžovatelkou předložených důkazů. Žalovaný proto správně kvalifikoval
podání stěžovatelky ze dne 28. a 29. 5. 2015 jako podnět k zahájení přezkumného řízení, v němž
správní orgány z moci úřední přezkoumávají pravomocná rozhodnutí v případě, kdy lze důvodně pochybovat
o tom, že rozhodnutí je v souladu s právními předpisy (§94 odst. 1 správního řádu).
[12] Obnovu řízení lze nařídit jen tehdy, pokud „[1] vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti
nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení a které účastník, jemuž jsou ku prospěchu, nemohl
v původním řízení uplatnit, anebo [2] se provedené důkazy ukázaly nepravdivými “ nebo pokud
„[3] bylo zrušeno či změněno rozhodnutí, které bylo podkladem rozhodnutí vydaného v řízení,
které má být obnoveno“ a pokud „tyto skutečnosti, důkazy nebo rozhodnutí mohou odůvodňovat jiné řešení
otázky, jež byla předmětem rozhodování “ (§100 odst. 1 správního řádu). Kromě prostého tvrzení,
že podání ze dne 28. a 29. 5. 2015 byla žádostmi o obnovu řízení, stěžovatelka neuvedla žádné
bližší argumenty, na základě nichž by bylo možné posoudit naplnění podmínek pro obnovu
řízení.
[13] V této souvislosti lze připomenout, že „od žalobce, který vymezuje hranice soudního přezkumu,
se oprávněně žádá procesní zodpovědnost. Soud za něj nesmí nahrazovat jeho projev vůle a vyhledávat na jeho
místě vady napadeného správního aktu. [… ] míra precizace žalobních bodů do značné míry určuje i to,
jaké právní ochrany se žalobci u soudu dostane. Čím je žalobní bod - byť i vyhovující - obecnější, tím obecněji
k němu může správní soud přistoupit a posuzovat jej. Není naprosto na místě, aby soud za žalobce spekulativně
domýšlel další argumenty či vybíral z reality skutečnosti, které žalobu podporují. Takovým postupem by přestal
být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by funkci žalobcova advokáta“ (viz rozsudek rozšířeného
senátu ze dne 24. 8. 2010, čj. 4 As 3/2008-78, č. 2162/2011 Sb. NSS). Tyto závěry lze plně
vztáhnout i na řízení o kasační stížnosti.
[14] Městský soud proto nepochybil, pokud podání stěžovatelky ze dne 28. a 29. 5. 2015
vyhodnotil jako podnět k zahájení přezkumného řízení.
[15] S městským soudem lze rovněž souhlasit, že sdělení žalovaného byl úkon vyloučený
ze soudního přezkumu, a žaloba proto byla nepřípustná. Podle ustálené judikatury není sdělení
správního orgánu o tom, že na základě podnětu podatele neshledal důvod k zahájení
přezkumného řízení, rozhodnutím ve smyslu §65 s. ř. s. (viz např. rozsudky ze dne 4. 4. 2018,
čj. 10 As 374/2017-51, ze dne 19. 5. 2011, čj. 1 As 36/2011-79, ze dne 5. 6. 2008,
čj. 9 As 25/2008-81, nebo ze dne 14. 2. 2008, čj. 7 As 55/2007-7). Stěžovatelka ostatně proti
tomuto závěru nevznesla žádné námitky, NSS proto na citovaná rozhodnutí plně odkazuje.
[16] S ohledem na vše výše uvedené proto NSS zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou
(§110 odst. 1 věta poslední s. ř. s.).
[17] O náhradě nákladů řízení rozhodl podle §60 odst. 1 za použití §120 s. ř. s. Stěžovatelka
nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměla úspěch;
žalovanému náklady řízení nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.
[18] Městský soud usnesením ze dne 3. 11. 2015, čj. 2 Ad 37/2015-19, ustanovil stěžovatelce
zástupkyní Mgr. Dagmar Rezkovou Dřímalovou, advokátku. Podle §35 odst. 10 poslední
věty s. ř. s. zástupce ustanovený v řízení před krajským (městským) soudem, je-li jím advokát,
zastupuje navrhovatele i v řízení o kasační stížnosti. V takovém případě platí hotové výdaje
a odměnu za zastupování stát. NSS určil odměnu advokátky částkou za jeden úkon právní služby
(podání kasační stížnosti) ve výši 1 000 Kč a dále 300 Kč jako paušální náhradu hotových výdajů
v souladu s §7, §9 odst. 2, §11 odst. 1 písm. d) a §13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.,
o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif).
Tuto částku soud zvýšil o 273 Kč připadající na daň z přidané hodnoty, kterou je advokátka
jako plátce povinna odvést (§57 odst. 2 s. ř. s.). Celková částka ve výši 1 573 Kč bude vyplacena
z účtu NSS ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. června 2019
Zdeněk Kühn
předseda senátu