ECLI:CZ:NSS:2019:10.ADS.201.2019:13
sp. zn. 10 Ads 201/2019 - 13
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně
Michaely Bejčkové a soudce Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: F. Ř., proti žalované: Česká
správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze dne
6. 4. 2018, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne
30. 4. 2019, čj. 16 Ad 93/2018-45,
takto:
I. Kasační stížnost se o d m ít á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce byl na základě posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Plzeň – město
(dále jen „OSSZ“) od 12. 10. 2017 uznán invalidním pro invaliditu prvního stupně, protože
z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 40 %.
Nebyl mu však přiznán invalidní důchod, protože nesplnil podmínku potřebné doby pojištění
(v rozhodném období získal pouze 2 roky a 152 dní místo potřebných 5 let). Žalovaná následně
zamítla námitky proti tomuto rozhodnutí. Žalobce se proto žalobou domáhal přiznání výplaty
invalidního důchodu u krajského soudu.
[2] Krajský soud si nechal vypracovat znalecký posudek, podle kterého byl žalobce stižen
invaliditou prvního stupně, a to od 2. 2. 2017 (ode dne žalobcova neurologického vyšetření).
Platnost invalidity byla stanovena trvale. Z posudku vyplynulo, že žalobce není schopen fyzicky
těžké práce, při níž se nakládá s těžkými břemeny, práce ve vynucené poloze a v nepříznivých
klimatických podmínkách. Kvůli tomu, že se rozcházela data vzniku žalobcovy invalidity určená
posudkem OSSZ a posudkem vypracovaným v řízení před krajským soudem, soud rozhodnutí
žalované zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení. Žalovaná podle soudu musí znovu zkoumat,
zda s ohledem na nově stanovené datum vzniku invalidity žalobce nesplnil podmínku potřebné
doby pojištění podle §40 odst. 1 písm. f) a odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém
pojištění.
[3] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost.
Nesouhlasí s tím, že krajský soud zrušil rozhodnutí žalované pouze kvůli odlišným datům vzniku
invalidity. Podle něj měl soud konstatovat, že stěžovateli měl být vyplácen invalidní důchod.
Potřebnou dobu pojištění totiž stěžovatel nezískal kvůli svému pobytu ve vězení, během něhož
nemohl pracovat.
[4] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval přípustností kasační stížnosti. Podle §102 s. ř. s.
je kasační stížnost opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním
soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo, domáhá zrušení soudního rozhodnutí. Kasační
stížnost je přípustná proti každému takovému rozhodnutí, není-li dále stanoveno jinak.
Podle §104 odst. 2 s. ř. s. platí, že kasační stížnost, která směřuje jen (…) proti důvodům rozhodnutí,
je nepřípustná.
[5] Podmínkami přípustnosti kasační stížnosti se podrobně zabýval NSS v usnesení ze dne
20. 12. 2012, čj. 1 Ans 17/2012-33. Usnesení rozlišuje objektivní a subjektivní přípustnost.
Podmínky objektivní přípustnosti jsou v tomto případě splněny, protože je ze zákona možné
podat kasační stížnost proti rozsudku, kterým se ruší rozhodnutí žalované. Zčásti jsou splněny
i podmínky subjektivní přípustnosti, neboť kasační stížnost podal účastník řízení o žalobě.
Jak však již konstatoval první senát, „subjektivní přípustnost kasační stížnosti se nevyčerpává tím, že ji podá
účastník řízení. Z povahy kasační stížnosti jakožto opravného prostředku vyplývá, že ji může podat jen ten
účastník, kterému nebylo rozhodnutím krajského soudu plně vyhověno, popřípadě kterému byla tímto
rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jeho právech. Rozhodující přitom je výrok rozhodnutí krajského
soudu, protože existenci případné újmy lze posuzovat jen z procesního hlediska. Při tomto posuzování také nelze
brát v úvahu subjektivní přesvědčení účastníka řízení, ale jen objektivní skutečnost, že rozhodnutím soudu
mu byla způsobena určitá, třeba i nepříliš významná újma, kterou lze odstranit zrušením nebo změnou
napadeného rozhodnutí“.
[6] Ze stěžovatelovy argumentace obsažené v kasační stížnosti plyne, že nebrojí proti výroku
rozsudku krajského soudu, ale proti jeho odůvodnění. Názory soudu vyjádřené v odůvodnění
se nemusejí shodovat se stěžovatelovými představami o tom, jak by měly být uspokojeny jeho
požadavky v rámci správního i soudního řízení, přesto však není možné napadat kasační stížností
toliko odůvodnění rozhodnutí krajského soudu. Z procesního hlediska totiž krajský soud nemohl
formulovat pro stěžovatele příznivější výrok, než je zrušení rozhodnutí žalované. Nelze proto
říci, že by rozsudkem krajského soudu vznikla stěžovateli újma na jeho právech.
[7] V dalším řízení bude žalovaná postupovat podle závazného právního názoru vysloveného
krajským soudem. Pokud bude stěžovatel nespokojen i s jejím novým rozhodnutím, může proti
němu opětovně podat žalobu.
[8] Soud tak uzavírá, že stěžovatel není oprávněn napadat rušící výrok krajského soudu
opravným prostředkem (srov. též usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 1. 7. 2015,
čj. 5 Afs 91/2012-41, č. 3321/2016 Sb. NSS), a odmítl kasační stížnost podle §46 odst. 1
písm. d) ve spojení s §120 s. ř. s.
[9] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl soud v souladu s §60 odst. 3
ve spojení s §120 s. ř. s. Byl-li návrh odmítnut, nemá žádný z účastníků nárok na náhradu
nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. června 2019
Ondřej Mrákota
předseda senátu