ECLI:CZ:NSS:2019:10.AS.125.2018:69
sp. zn. 10 As 125/2018 - 69
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně
Michaely Bejčkové a soudce Zdeňka Kühna v právní věci žalobkyně: J. M., zast. JUDr.
Bohumilem Růnou, advokátem se sídlem Kamlerova 795/9, Říčany, proti žalovanému:
Ministerstvo kultury, se sídlem Maltézské náměstí 1/471, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 9. 9. 2014, čj. MK 43417/2014 OPP, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2018, čj. 4 A 57/2014-38,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Magistrát města Prahy, odbor památkové péče, uložil žalobkyni rozhodnutím
ze dne 9. 9. 2014 pokutu ve výši 50 000 Kč za spáchání přestupku podle §39 odst. 1 písm. g)
zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči (dále též „památkový zákon“). Žalobkyně
se dopustila přestupku tím, že na nemovitosti nacházející se v památkové zóně Staré Střešovice
vybudovala opěrnou zeď, aniž si před tím vyžádala závazné stanovisko orgánu památkové péče,
jak jí ukládá §14 odst. 2 památkového zákona. Ministerstvo kultury rozhodnutím označeným
v záhlaví zamítlo odvolání žalobkyně proti rozhodnutí magistrátu.
[2] Žalobkyně podala proti rozhodnutí Ministerstva kultury žalobu, kterou Městský soud
v Praze zamítl. Dospěl k závěru, že žalovaný řádně zjistil skutkový stav věci, své rozhodnutí
založil na dostatečných podkladech a přihlédl ke všem podstatným skutečnostem.
[3] Žalobkyně (stěžovatelka) podala proti rozsudku městského soudu kasační stížnost.
Domnívá se, že je rozsudek založen na nesprávném posouzení věci, je nepřezkoumatelný,
zjištěný skutkový stav neodpovídá skutečnosti.
[4] Podle stěžovatelky bylo v průběhu provádění stavby zjištěno, že původní plánovanou
úroveň základové spáry není možné dodržet s ohledem na výrazné zvětrání skalního masivu
v dané výšce. Zvětralá část skalního masivu byla odstraněna a základová spára byla prohloubena
o cca 1 m níže. Při zjištění tohoto závadového stavu nebylo možno práce přerušit, aby nebyl
ohrožen majetek a zdraví uživatelů sousedních pozemků, nebylo proto možné si vyžádat
stanovisko stavebního úřadu a stanovisko orgánu památkové péče. Na stanovisko orgánu
památkové péče se čeká několik měsíců. Skutečnost, že stavba zdi byla akutní, podporuje
i svědecká výpověď Ing. B., kterou městský soud podle stěžovatelky neúplně cituje. Tento stav
byl potvrzen i znaleckým posudkem Prof. Ing. Petra Hájka, CSc., znalce v oboru stavebnictví, a
také zaměřením, které provedla geodetická kancelář Kafka a syn.
[5] Stěžovatelka nesouhlasí se závěrem městského soudu, podle kterého stavební úřad
není povinen ji poučovat o povinnostech v oblasti památkové péče. Naopak podle stěžovatelky
musí stavební úřad vědět, zda je ke konkrétní stavbě, která náleží do jeho působnosti, zapotřebí
stanovisko orgánu památkové péče. Stěžovatelka se konečně domnívá, že jejím jednáním
nemohl být ohrožen ani poškozen veřejný zájem.
[6] Kasační stížnost není důvodná.
[7] NSS neshledal rozsudek městského soudu nepřezkoumatelným. Naopak v rozsudku
nechybí reakce na žádnou z podstatných žalobních námitek.
[8] Podstatou tohoto řízení je skutečnost, že si stěžovatelka před započetím stavby neopatřila
závazné stanovisko orgánu památkové péče, nikoli otázka, zda prováděla práce bez územního
rozhodnutí a stavebního povolení (což stěžovatelka místy směšuje). Porušení povinností
plynoucích ze stavebního zákona bylo předmětem přezkumu NSS v rozsudku
čj. 2 As 234/2016-27 ze dne 15. 12. 2016.
[9] Podle §14 odst. 2 památkového zákona:
Vlastník (správce, uživatel) nemovitosti, která není kulturní památkou, ale je v památkové rezervaci,
v památkové zóně nebo v ochranném pásmu nemovité kulturní památky, nemovité národní kulturní
památky, památkové rezervace, nebo památkové zóny (§17), je povinen k zamýšlené stavbě,
změně stavby, terénním úpravám, umístění nebo odstranění zařízení, odstranění stavby, úpravě dřevin
nebo udržovacím pracím na této nemovitosti si předem vyžádat závazné stanovisko obecního
úřadu obce s rozšířenou působností, není-li tato jeho povinnost podle tohoto zákona nebo na základě tohoto
zákona vyloučena (§6a, §17).“
[10] Podle §31 odst. 1 písm. g) památkového zákona se fyzická osoba dopustí přestupku,
pokud
provádí stavbu, změnu stavby, terénní úpravy, umístění nebo odstranění zařízení, odstranění stavby, úpravu
dřevin nebo udržovací práce na nemovitosti, která není kulturní podmínkou, ale je v památkové rezervaci,
v památkové zóně, v ochranném pásmu nemovitě kulturní památky, nemovité národní kulturní památky,
památkové rezervace nebo památkové zóny bez závazného stanoviska obecního úřadu obce
s rozšířenou působností podle §14 odst. 2 nebo nedodržuje podmínky uvedené v tomto závazném
stanovisku, nejde-li o případ vyloučení povinnosti tohoto vlastníka (správce, uživatele) vyžádat si závazné
stanovisko (§17).“
[11] Magistrát zjistil, že stěžovatelka na svém pozemku nacházejícím se v památkové zóně
nechala vybudovat opěrnou zeď, aniž si před započetím stavby či vůbec samotných úprav
pozemku vyžádala závazné stanovisko magistrátu jako orgánu památkové péče. O těchto
skutečnostech není mezi stranami sporu.
[12] Stěžovatelka tvrdí, že v průběhu provádění stavby se změnily podmínky a hrozilo
bezprostřední nebezpečí pádu zeminy. Tyto tvrzené skutečnosti nemají na předmět řízení vliv,
neboť povinností stěžovatelky bylo vyžádat si stanovisko ještě před započetím stavebních prací.
Ze správního spisu přitom nevyplývá, že by již před započetím úprav byl pozemek ve stavu,
který by vyžadoval okamžitý zásah k odvrácení nebezpečí, navíc způsobem, který stěžovatelka
zvolila. Nelze proto dovodit, že stěžovatelka za přestupek neodpovídá, protože jednala v krajní
nouzi. Ke stejnému závěru dospěl NSS ve věci 2 As 234/2016 (viz odst. 17 rozsudku).
Rovněž Ing. J. B., autorizovaný inženýr pro pozemní stavby, který posuzoval statiku svahu
v listopadu 2013, ve správním řízení vypověděl, že nenastala situace bezprostředního ohrožení
životů a zdraví lidí a majetku. Podle Ing. B. „začínala zima, hrozilo deštivé počasí, což zvyšovalo nebezpečí,
že dojde k sesuvu svahu“. Stavba zdi však byla zahájena podle zjištění správních orgánů už v létě
roku 2013. Sama stěžovatelka v kasační stížnosti uvádí, že zahájila zpevnění skalní stěny na
základě předběžného projednání se stavebním úřadem dne 16. 1. 2012. Časový odstup
mezi přijetím záměru postavit zeď a mezi zahájením stavby zdi nesvědčí o existenci
bezprostředního nebezpečí sesuvu.
[13] Soudní znalec Prof. Ing. Petr Hájek, CSc., posuzoval geostatickou bezpečnost svahu
ke dni 20. 5. 2014 na základě prohlídky svahu ze dne 17. 3. 2014, ve vztahu k předmětu tohoto
řízení nemá jeho posudek žádnou relevanci. To platí i pro mapu pozemku vypracovanou
geodetickou kanceláří Kafka a syn ke dni 10. 3. 2014. Krom toho konkrétně těmito listinami
stěžovatelka v řízení o žalobě nijak neargumentovala, takže ve vztahu k těmto listinám nemůže
NSS nijak hodnotit správnost postupu a závěrů městského soudu.
[14] K námitce týkající se poučovací povinnosti odkazuje NSS stěžovatelku na rozsudek
městského soudu a také na svůj rozsudek ve věci 2 As 234/2016, odst. 13. Stavební úřad nebyl
povinen poučit stěžovatelku při předběžném projednání záměru stavby o její povinnosti vyžádat
si stanovisko orgánu památkové péče. Městský soud správně poukázal také na skutečnost,
že stěžovatelka již v minulosti několikrát žádala magistrát o vydání závazného stanoviska orgánu
památkové péče ke svým záměrům na nemovitostech nacházejících se v památkové zóně
Staré Střešovice, své povinnosti si proto musela být vědoma. NSS proto tuto stěžovatelčinu
námitku hodnotí nejen jako nedůvodnou, ale také jako účelovou.
[15] Stěžovatelka namítá, že soud nesprávně posoudil ohrožení veřejného zájmu.
NSS se ve shodě s městským soudem domnívá, že magistrát v rozhodnutí o přestupku podrobně
popsal veřejný zájem na zachování památkových hodnot prostředí památkové zóny,
který byl stěžovatelčiným jednáním dotčen. Veřejný zájem je prosazován pravidlem,
podle kterého mohou být úpravy nemovitostí v památkové zóně prováděny pouze na základě
předem vydaného stanoviska orgánu památkové péče a pouze v souladu s ním. Tomuto pravidlu
odpovídá povinnost vlastníka, správce či uživatele nemovitosti, který provádí stavbu, požádat
o vydání stanoviska. Stěžovatelka svou povinnost porušila. Pokud magistrát vydal po cca třech
letech od započetí stavby opěrné zdi souhlasné závazné stanovisko ke stavbě (jak stěžovatelka
uvedla v kasační stížnosti), a navíc ho podmínil splněním dalších podmínek, nemá to vliv
na závěr, podle nějž stěžovatelka porušila svou povinnost vyžádat si stanovisko ještě
před započetím stavby zdi. Právě pro porušení této povinnosti byla stěžovatelka shledána deliktně
odpovědnou.
[16] Stěžovatelčiny námitky nebyly důvodné, NSS proto kasační stížnost zamítl
(§110 odst. 1 s. ř. s.).
[17] Stěžovatelka neměla v tomto soudním řízení ve věci úspěch, nemá proto právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.); žalovanému
nevznikly v tomto řízení náklady nad rámec jeho běžné činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. října 2019
Ondřej Mrákota
předseda senátu