ECLI:CZ:NSS:2019:10.AS.171.2018:55
sp. zn. 10 As 171/2018 - 55
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně
Michaely Bejčkové a soudce Zdeňka Kühna v právní věci žalobkyně: ALTORYNO, s. r. o.,
se sídlem Na Folimance 2155/15, Praha 2, zast. JUDr. Josefem Petrem, advokátem se sídlem
Šafaříkova 785/1, Praha 2, proti žalovanému: Celní úřad pro Plzeňský kraj, se sídlem Antonína
Uxy 11, Plzeň, proti rozhodnutí ředitele žalovaného ze dne 23. 2. 2017, čj. 10074-13/2017-
600000-12, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni
ze dne 27. 4. 2018, čj. 30 Af 19/2017-60,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Kontroloři Celního úřadu pro Plzeňský kraj (dále též „žalovaného“) při kontrole
v provozovně „BAR HERNA“ na adrese Čermínská 7, Město Touškov, dne 26. 1. 2017 zadrželi
a následně odňali podle §121 odst. 1 a 2 zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách, čtyři kusy
herního zařízení systému „Quizard“. Pojali totiž důvodné podezření, že žalobkyně
prostřednictvím těchto zařízení provozuje hazardní hru ve smyslu §3 odst. 1 zákona
o hazardních hrách, aniž disponuje potřebným povolením. Žalobkyně podala proti uloženému
opatření o zadržení věci námitky, které ředitel žalovaného zamítl rozhodnutím označeným
v záhlaví.
[2] Žalobkyně podala proti rozhodnutí ředitele žalovaného žalobu ke Krajskému soudu
v Plzni. Krajský soud žalobu zamítl. Podle něj jsou zjištěné skutečnosti s to založit důvodné
podezření, že o výhře či prohře na zadržených herních zařízeních rozhoduje alespoň zčásti
náhoda nebo neznámá okolnost.
[3] Žalobkyně (stěžovatelka) podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost.
Namítá, že krajský soud neodůvodnil, které okolnosti založily důvodné podezření, že stěžovatelka
porušila zákon o hazardních hrách. Krajský soud v rozsudku nevysvětlil, jaká míra podezření
je podle něj postačující pro zásah do vlastnického práva. Rozsudek krajského soudu je proto
podle stěžovatelky nepřezkoumatelný.
[4] Stěžovatelka se ohrazuje vůči argumentaci krajského soudu rozšířeným stanoviskem
Ministerstva financí k tzv. kvízomatům, které je podle stěžovatelčina mínění v rozporu se zněním
zákona.
[5] Krajský soud v odůvodnění odkazuje na tiskovou zprávu Elektrotechnického zkušebního
úřadu ze dne 3. 7. 2015. Vložení odkazu na webovou stránku s touto tiskovou zprávou
do odůvodnění rozsudku však podle stěžovatelky nezaručuje správnost obsahu a autenticitu
zdroje informace. Stěžovatelka namítá porušení svých procesních práv, protože neměla možnost
konfrontovat údajného tvůrce zprávy. Žalovaný měl podle stěžovatelky správně navrhnout
zpracování znaleckého posudku, to však neučinil. Stěžovatelka dále uvádí, že tisková zpráva
se vztahuje k jiné inspekční zprávě, než kterou v soudním řízení doložila.
[6] Stěžovatelka nesouhlasí se způsobem, jakým se krajský soud vypořádal s její argumentací
nálezem Ústavního soudu ze dne 19. 11. 2008, sp. zn. Pl. ÚS 14/07.
[7] Kasační stížnost není důvodná.
[8] NSS neshledal rozsudek krajského soudu nepřezkoumatelným. Naopak v rozsudku
nechybí reakce na žádnou z podstatných žalobních námitek. Krajský soud jasně a srozumitelně
vysvětlil, z jakých skutkových okolností vyšel a k jakým právním závěrům na jejich základě
dospěl. Nebylo jeho povinností teoreticky rozebírat a kvantifikovat míru podezření dostačujícího
pro vydání opatření o zabrání věci, ostatně ani stěžovatelka v žalobě nevznesla námitku v tomto
znění.
[9] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti poukázal na možnou opožděnost žaloby jako
důsledek závěrů rozšířeného senátu vyjádřených v usnesení ze dne 21. 11. 2017,
čj. 7 As 155/2015-160, č. 3687/2018 Sb. NSS, věc EUROVIA. NSS konstatuje, že žaloba nebyla
podána opožděně. Stěžovatelka podala žalobu proti rozhodnutí ředitele žalovaného o námitkách
proti opatření o zadržení věci. Rozhodnutí bylo stěžovatelce doručeno dne 23. 2. 2017,
dne 24. 4. 2017 podala žalobu ke krajskému soudu. Lhůta k podání žaloby podle
§72 odst. 1 s. ř. s. uplynula dne 23. 4. 2017, jelikož však tento den připadl na neděli,
byl posledním dnem lhůty podle §40 odst. 3 s. ř. s. den 24. 4. 2017. Závěry rozšířeného senátu
ve věci EUROVIA se na věc neuplatní, neboť stěžovatelka podala žalobu proti rozhodnutí,
nikoli zásahovou žalobu.
[10] Podstatou tohoto řízení je spor o to, zda existovalo důvodné podezření, že stěžovatelka
provozovala prostřednictvím herního zařízení systému „Quizard“ hazardní hru ve smyslu zákona
o hazardních hrách. Spornou otázkou zejména je, jak velkou roli při hře hrála náhoda,
a naopak do jaké míry byla hra založena na vědomostech hráče.
[11] Podle §3 odst. 1 zákona o hazardních hrách se hazardní hrou rozumí hra, sázka nebo los,
do nichž sázející vloží sázku, jejíž návratnost se nezaručuje a v nichž o výhře nebo prohře rozhoduje
zcela nebo zčásti náhoda nebo neznámá okolnost . Zákon o hazardních hrách zakazuje
provozovat hazardní hru, ke které nebylo uděleno povolení nebo která nebyla řádně ohlášena
[viz §7 odst. 2 písm. b) tohoto zákona].
[12] Podle §121 odst. 1 zákona o hazardních hrách je osoba pověřená dozorujícím orgánem
povinna zadržet věc, je-li zde důvodné podezření, že v souvislosti s jejím užíváním dochází k porušování tohoto
zákona.
[13] Stěžovatelka namítá, že krajský soud bez jakéhokoli odůvodnění odkazuje na rozšířené
stanovisko Ministerstva financí k tzv. kvízomatům a přejímá z něj formulaci, že jediným
objektivním přístupem, jak posuzovat náhodu, je nalézat ji všude tam, kde nehraje zanedbatelnou
roli. Podle stěžovatelky ze zákona vyplývá, že náhoda má o výhře či prohře rozhodovat,
a měla by tedy mít rozhodující, nikoli marginální roli.
[14] NSS se s touto námitkou neztotožňuje. Krajský soud přiléhavě odkázal na stanovisko
ministerstva financí, sdělil, jaké části stanoviska považuje v posuzovaném případě za rozhodné,
a uplatnil je na skutkové okolnosti věci. Krajský soud ve shodě s Ministerstvem financí uvedl,
že v případech, kdy se na výhře nebo prohře podílí prvek náhody zároveň i s prvkem znalostním,
je nutno individuálně posuzovat konkrétní prvky ve vzájemných souvislostech. Ze správního
spisu je zřejmé, jak kontroloři celního úřadu získali důvodné podezření, že v souvislosti
s užíváním zadržených herních zařízení byl porušován zákon. Tyto zjištěné skutečnosti podle
krajského soudu k zadržení věci v souladu se zákonem stačily; zda bude následně podezření
potvrzeno nebo vyvráceno, je věcí případného navazujícího správního řízení, ve kterém
se bude přítomnost prvku náhody hodnotit podrobněji. Krajský soud v odůvodnění rovněž
zmínil, že stanovisko Ministerstva financí převzala i soudní praxe (a uvedl příkladmý výčet
rozsudků krajských soudů). NSS vůči argumentaci krajského soudu nemá žádné výhrady. Zjištěné
skutečnosti podle NSS důvodně nasvědčují porušení zákona o hazardních hrách. Podle znění
zákona má o výhře rozhodovat zcela nebo zčásti náhoda, podle zjištění kontrolorů neměl prvek
náhody na hru zanedbatelný vliv.
[15] NSS shledal nedůvodnými i stěžovatelčiny námitky týkající se tiskové zprávy
Elektrotechnického zkušebního úřadu ze dne 3. 7. 2015. Krajský soud citoval rozhodnou pasáž
tiskové zprávy a uvedl její zdroj: oficiální webové stránky Elektrotechnického zkušebního ústavu.
Stěžovatelka neuvádí žádné konkrétní důvody, kterými by zpochybňovala autenticitu zdroje
informace; NSS nemá důvod o ní pochybovat.
[16] Stěžovatelka ani nenapadá věcnou správnost citované části tiskové zprávy – pouze
obecně tvrdí zásah do svých procesních práv. V tom, že neměla možnost konfrontovat tvůrce
tiskové zprávy, však NSS nic nezákonného nespatřuje. Stěžovatelka doložila v řízení
před krajským soudem „zprávu o posouzení“ Elektrotechnického zkušebního ústavu
ze dne 1. 11. 2013, č. 305042-01/01, vydanou za účinnosti předchozí právní úpravy hazardních
her. Krajský soud vysvětlil, proč doložená zpráva o posouzení sama o sobě nesvědčí
o tom, že systém pro znalostní soutěž „Quizard“ nespadá pod definici hazardní hry podle
§3 odst. 1 zákona o hazardních hrách. Pro úplnost pak se znalostí zmíněné tiskové zprávy
ze dne 3. 7. 2015 dodal, že dost možná by systém Quizard byl hazardní hrou i podle dřívější
(pro stěžovatelku mírnější) úpravy zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách.
Stěžovatelka mohla v řízení o kasační stížnosti zpochybnit právní názory krajského soudu
založené na tiskové zprávě, této své možnosti nevyužila. Koneckonců ale šlo jen o doplňující
úvahy krajského soudu: rozhodné bylo srovnání staré a nové úpravy hazardních her, při němž
krajský soud – stejně jako žalovaný – odkázal na důvodovou zprávu k zákonu o hazardních hrách
[17] NSS nesouhlasí se stěžovatelkou, že si žalovaný měl vyžádat zpracování znaleckého
posudku. Jednak by to ve fázi vyřizování námitek proti opatření o zadržení věci bylo neúčelné
a v rozporu s účelem předběžného opatření o zadržení věci, především však ustanovení znalce
zpravidla není nutné ani k posouzení sporné otázky ve správním řízení. Pro posouzení
přítomnosti prvku náhody je totiž rozhodující, jaký je průběh hry z pohledu hráče
a jak se technická zařízení projevují „navenek“, nikoli fungování hardwarového či softwarového
vybavení herních zařízení (srov. odst. 22-25 rozsudku NSS ze dne 17. 10. 2018,
čj. 1 As 136/2018-32).
[18] NSS má za to, že se krajský soud přiléhavě vypořádal se stěžovatelčinou argumentací
nálezem Ústavního soudu ze dne 19. 11. 2008, sp. zn. Pl. ÚS 14/07.
[19] Stěžovatelčiny námitky nebyly důvodné, NSS proto kasační stížnost zamítl
(§110 odst. 1 s. ř. s.).
[20] Stěžovatelka neměla v tomto soudním řízení ve věci úspěch, nemá proto právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.); žalovanému
nevznikly v tomto řízení náklady nad rámec jeho běžné činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. listopadu 2019
Ondřej Mrákota
předseda senátu