ECLI:CZ:NSS:2019:10.AS.189.2019:12
sp. zn. 10 As 189/2019 - 12
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna,
soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: Mgr. F. Š.,
proti žalované: Vězeňská služba České republiky, se sídlem Soudní 1672/1a, Praha 4, ve věci
ochrany proti nečinnosti žalované, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 4. 4. 2019, čj. 3 A 30/2019-30,
takto:
I. Žalobci se ne ust a no v uj e zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
II. Kasační stížnost se zamí t á .
III. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce se u městského soudu domáhá ochrany proti nečinnosti Vězeňské služby ČR,
Věznice Oráčov, která podle žaloby nerozhodla ve věci jeho žádosti o poskytnutí informace
a snažila se přenést informační povinnost na svůj nadřízený orgán. Společně s žalobou podal
žalobce také žádost o osvobození od soudních poplatků a návrh na ustanovení zástupce. Městský
soud ve výroku I. usnesení uvedeného v záhlaví nepřiznal žalobci osvobození od soudních
poplatků a ve výroku II. zamítl jeho návrh na ustanovení zástupce.
[2] Žalobce (stěžovatel) podal proti usnesení městského soudu kasační stížnost. Uvedl,
že se domáhal svých ústavně zaručených politických práv na informace o činnosti žalované
a o ustanovení zástupce a osvobození od soudních poplatků požádal v postavení osoby
se zdravotním postižením. Napadené usnesení mu odepírá soudní ochranu.
[3] Také v řízení o kasační stížnosti stěžovatel požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů
a o osvobození od soudních poplatků. K této žádosti NSS sděluje, že podáním kasační stížnosti
proti procesnímu rozhodnutí městského soudu (s výjimkou procesního rozhodnutí, kterým
se řízení o žalobě končí) nevzniká stěžovateli poplatková povinnost (srov. usnesení rozšířeného
senátu NSS ze dne 9. 6. 2015, čj. 1 As 196/2014-19, č. 3271/2015 Sb. NSS). Usnesení
o neosvobození od soudních poplatků a neustanovení zástupce nepochybně je takovým
procesním rozhodnutím. Stěžovatele tedy netíží poplatková povinnost. Obdobné závěry dovodil
rozšířený senát v citovaném rozhodnutí i ve vztahu k povinnosti být v řízení o kasační stížnosti
zastoupen advokátem. Z kasační stížnosti v této věci jsou zřejmé důvody, pro které ji stěžovatel
podal; proto není třeba trvat na tom, aby byl zastoupen advokátem (výrok I tohoto rozsudku).
[4] Kasační stížnost není důvodná.
[5] Podle §36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní
žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození
od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být
odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne.
Přiznané osvobození kdykoli za řízení odejme, popř. i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení
řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují, popř. neodůvodňovaly. Přiznané osvobození
se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti.
[6] Již městský soud přiléhavě odkázal na rozsudek NSS ze dne 26. 10. 2011,
čj. 7 As 101/2011-66, č. 2601/2012 Sb. NSS, podle kterého platí, že „[i] když účastník je nemajetný,
takže by zásadně bylo namístě přiznat mu osvobození od soudních poplatků (§36 odst. 3 s. ř. s.), může mu soud
výjimečně toto dobrodiní odepřít, a to zejména pro povahu sporu či sporů, které účastník vede. O výše uvedený
případ se může jednat, vede-li účastník s různými veřejnými institucemi množství sporů týkajících se poskytování
informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, které často pokračují jako spory
soudní, a přitom nejde o spory mající vztah k podstatným okolnostem účastníkovy životní sféry (netýkají se, a to
ani nepřímo, účastníkova majetku, životních podmínek či jiných podobných záležitostí, nýbrž jde o spory vyvolané
účastníkovým zájmem o veřejné záležitosti a fungování veřejných institucí)“.
[7] V dané věci se stěžovatel domáhal poskytnutí souboru informací podle informačního
zákona. Požadované informace se týkaly uplatňování Úmluvy OSN o právech osob
se zdravotním postižením a Listiny základních práv Evropské unie, stížností a soudních sporů
v oblasti péče o tělesně postižené v letech 2009 až 2017, technické specifikace dopravních
prostředků pro nemocné vězněné osoby, počtu vězňů k 1. 6. 2018 s invaliditou, vnitřních
předpisů pro pomoc vězněným osobám, počtu osob zdravotnického personálu, identifikace osob
odpovědných za stavební řešení bezbariérových úprav, metodiky zařazování vězněných
s poruchou chování apod. Je třeba zmínit, že požadované informace se vztahovaly k vězeňskému
zařízení - Věznice Oráčov, v němž se stěžovatel nenachází a ani netvrdí, že by mu hrozilo
přemístění do takového zařízení (srov. nedávný rozsudek NSS ze dne 30. 5. 2019,
čj. 7 As 119/2019-15, bod 10).
[8] NSS souhlasí s městským soudem, že ze stěžovatelovy žádosti o osvobození od soudních
poplatků neplyne, že by požadované informace měly jakýkoliv vztah k podstatným okolnostem
jeho života. Naopak jde o spory zřejmě vyvolané stěžovatelovým zájmem o veřejné záležitosti
a fungování veřejných institucí. Nadto je městskému soudu i NSS z jejich úřední činnosti známo,
že stěžovatel vede s žalovanou (resp. různými vězeňskými zařízeními) množství „sporů“
týkajících se poskytování informací dle informačního zákona, které často pokračují před soudy.
Taková řízení má stěžovatel plné právo vést, dává-li mu objektivní právo procesní možnosti
tak činit (a nejde-li o šikanózní jednání nebo jiné zneužití veřejných práv). Není však důvod,
aby náklady na vedení těchto řízení za stěžovatele nesl stát formou osvobozování od soudních
poplatků. Osvobození od soudních poplatků nemá být institutem umožňujícím osobám
s nízkými příjmy vést bezplatně řízení podle své libosti. Jeho úkolem je zajistit, aby osobám, které
nemají dostatek prostředků a u nichž je namístě, aby soudní řízení vedly (neboť jde o věc
skutečně se dotýkající jejich životních okolností), nebránil nedostatek prostředků v účinné soudní
ochraně. Takovou povahu však nyní vedené řízení nemá. Jelikož stěžovatel „vrší“ správní
a soudní řízení (například tím, že stále dokola napadá procesní rozhodnutí soudů či postup
správních orgánů, přestože v právně totožných věcech stěžovatele již byl pravomocně vysloven
závazný názor NSS), aniž důsledně váží důvodnost svého postupu, je podle NSS správné,
aby stěžovatel vedl soudní řízení s vědomím jeho nákladů a aby uhradil soudní poplatek
(srov. rozsudek NSS ze dne 14. 11. 2012, čj. 6 Ans 14/2012-11).
[9] Vzhledem k popsaným okolnostem nepostupoval městský soud v rozporu s právními
předpisy, pokud učinil závěr, že je namístě stěžovateli výjimečně odepřít osvobození od soudních
poplatků, a to v plné výši.
[10] Protože stěžovatel nesplnil předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, nemohl
mu být ani ustanoven zástupce pro řízení o žalobě (§35 odst. 10 věta první s. ř. s.). V řízení
o žalobě nadto není zastoupení advokátem povinné (pro úplnost srov. např. rozsudek NSS
ze dne 17. 9. 2015, čj. 1 As 197/2015-19). Městský soud tedy nepochybil tím, že stěžovateli
neustanovil zástupce z řad advokátů.
[11] NSS proto zamítl kasační stížnost podle §110 odst. 1 s. ř. s.
[12] Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.); žalované nevznikly v tomto řízení náklady
nad rámec její běžné činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. června 2019
Zdeněk Kühn
předseda senátu