ECLI:CZ:NSS:2019:10.AS.212.2018:125
sp. zn. 10 As 212/2018 - 125
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudce Ondřeje
Mrákoty a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: M. M., proti
žalovanému: Katastrální úřad pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Opava,
se sídlem Praskova 194/11, Opava, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) J. L., II) J. L., ve
věci ochrany před nezákonným zásahem, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 5. 2018, čj. 22 A 193/2017-48,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ít á.
II. Žádný z účastníků řízení n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) se ve věci určení nezákonnosti zásahů správního orgánu
domáhá kasační stížností zrušení výroku II. rozsudku krajského soudu. Krajský soud tímto
výrokem odmítl žalobu v části, kterou se stěžovatel domáhal určení, že neprovedení zápisu
poznámky spornosti podle §24 zákona č. 256/2013 Sb., katastrálního zákona, do katastru
nemovitostí k vyjmenovaným pozemkům v k. ú. B. B., obec B., oznámené stěžovateli přípisem ze
dne 11. 10. 2017 nazvaným „Vrácení podání“, bylo nezákonným zásahem.
[2] Krajský soud stěžovateli ustanovil v řízení o žalobě zástupce JUDr. Tomáše Doležala,
advokáta. V souladu s §35 odst. 9 s. ř. s. toto zastoupení nadále trvalo také v řízení o kasační
stížnosti. Usnesením ze dne 22. 8. 2018, čj. 10 As 212/2018-20, NSS zprostil JUDr. Tomáše
Doležala, advokáta, zastupování stěžovatele v řízení o kasační stížnosti. NSS tak učinil proto,
že z vyjádření stěžovatele zaslaného soudu dne 13. 7. 2018 bylo patrné, že mezi ustanoveným
zástupcem a zastoupeným nevzniklo pouto důvěry, jež je k řádnému výkonu zastoupení
nezbytné. NSS současně v usnesení ze dne 22. 8. 2018 stěžovateli ustanovil nového zástupce
pro řízení o kasační stížnosti, advokáta Mgr. Martina Sýkoru.
[3] V průběhu řízení NSS dospěl k závěru, že také v případě zastoupení Mgr. Martinem
Sýkorou bylo mezi stěžovatelem a jeho zástupcem narušeno nezbytné pouto důvěry. Stěžovatel
nesouhlasil s obsahem podání odeslaných z datové schránky Mgr. Sýkory, a proto soudu podání
advokáta opětovně zasílal ze své soukromé datové schránky poté, co je upravil podle svých
představ. Narušení důvěry potvrdil v reakci na výzvu soudu také sám ustanovený zástupce
v přípisu ze dne 28. 11. 2018. NSS proto výrokem I. usnesením ze dne 5. 12. 2018,
čj. 10 As 212/2018-83, zprostil Mgr. Martina Sýkoru zastupování žalobce v řízení o kasační
stížnosti. Současně rozhodl, že ustanovení dalšího zástupce k ochraně zájmů stěžovatele
ve smyslu §35 odst. 9 s. ř. s. není opodstatněné. NSS podotkl, že dobrodiní spočívající
v ustanovení advokáta je výjimečným institutem. Přestože správní soudy stěžovateli ustanovily
již dva advokáty, stěžovatel nebyl s jejich zastupováním spokojen. NSS nepřisvědčil stěžovateli,
že ho Mgr. Sýkora náležitě nezastupoval. Ztrátu důvěry mezi ustanoveným zástupcem
a stěžovatelem zapříčinil svým jednáním sám stěžovatel.
[4] Stěžovatel tedy po zproštění Mgr. Sýkory zastupování nebyl v řízení o kasační stížnosti
nadále zastoupen. NSS proto výrokem II. usnesení ze dne 5. 12. 2018 stěžovatele vyzval,
aby ve lhůtě 2 týdnů od doručení usnesení doložil splnění podmínky povinného zastoupení podle
§105 odst. 2 s. ř. s. a předložil plnou moc udělenou advokátovi k zastupování v řízení o kasační
stížnosti. Současně stěžovatele poučil o právních následcích nesplnění této výzvy.
[5] Usnesení ze dne 5. 12. 2018 bylo stěžovateli doručeno dne 10. 12. 2018; lhůta
pro předložení plné moci advokáta uplynula dne 27. 12. 2018. Ve stanovené lhůtě stěžovatel
povinnost dle §105 odst. 2 s. ř. s. nesplnil, pouze NSS zaslal přípis, ve kterém polemizuje
s ústavností této podmínky a navrhuje, aby NSS řízení přerušil a předložil věc k posouzení
Ústavnímu soudu. Alternativně navrhuje, aby mu NSS ustanovil nového právního zástupce.
Stěžovatel v této souvislosti konstatuje, že souhlasí se zproštěním Mgr. Sýkory jeho zastupováním
v řízení o kasační stížnosti, neztotožňuje se však se závěrem NSS, že ztrátu důvěry zapříčinil
svým jednáním. Stěžovatel dodává, že během určené lhůty k doložení plné moci advokáta oslovil
15 advokátních kanceláří. Většina se prý vymluvila, že zastoupení nemůže přijmout z důvodu
nedostatku času, Česká advokátní komora ani neodpověděla na jeho žádost o přidělení advokáta.
[6] K tomu lze předně uvést, že ústavností podmínky povinného zastoupení advokátem
v řízení o kasační stížnosti podle §105 odst. 2 s. ř. s. se NSS podrobně zabýval již v usnesení
ze dne 11. 7. 2012, čj. 1 Ans 3/2012-34. V něm zdůraznil, že účelem §105 odst. 2 s. ř. s.
je zabezpečení odborné právní pomoci, která přispívá k zajištění rovnosti účastníků řízení v tom
smyslu, aby některý z nich neutrpěl na svých právech v důsledku neznalosti zejména procesních
ustanovení. Kromě toho garantuje povinné zastoupení advokátem vyšší stupeň objektivity
stěžovatele, neboť advokát je zpravidla schopen učinit si od věci potřebný odstup a zvolit taktiku
odpovídající danému případu. Nezanedbatelná je též role advokáta jako určitého filtru kasačních
stížností, neboť dobrý advokát by měl být schopen účastníka řízení poučit o zbytečnosti podání
kasační stížnosti v konkrétním případě, je-li již věc prejudikována v neprospěch účastníka
nebo není-li z jiných důvodů ani malá šance na úspěch před kasačním soudem. Sledovaný účel
§105 odst. 2 s. ř. s. je proto podle NSS legitimní a rovněž prostředek k němu užitý
(institut povinného zastoupení advokátem) je přiměřený tomuto cíli. Ústavnost podmínky
povinného zastoupení advokátem nezpochybnil ani Ústavní soud ve stanovisku pléna ze dne
8. 10. 2015, sp. zn. Pl.ÚS-st. 42/15 (ST 42/79 SbNU 637; 290/2015 Sb.) Podmínkou povinného
právního zastoupení se zabýval také Evropský soud pro lidská práva, který dospěl k závěru,
že tento požadavek není v rozporu ani s Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod
[viz např. rozhodnutí o přijatelnosti ze dne 20. 9. 2011 ve věci Kryžová proti České republice
(stížnost č. 54337/10)]. NSS proto nepovažuje za důvodné tvrzení stěžovatele o protiústavnosti
podmínky povinného advokátního zastoupení a nevyhověl ani návrhu na předložení věci
Ústavnímu soudu.
[7] NSS se dále již opětovně nezabýval žádostí o ustanovení advokáta, kterou stěžovatel
v přípisu ze dne 27. 12. 2018 alternativně vznáší. V usnesení ze dne 5. 12. 2018,
čj. 10 As 212/2018-83, NSS odůvodnil, proč další ustanovení zástupce není opodstatněné
(srov. bod [3]). NSS podotýká, že proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky,
a proto se NSS nevyjadřoval ani k polemice stěžovatele s důvody tohoto usnesení.
[8] Na posouzení věci nemohla mít vliv ani skutečnost, že stěžovatelem oslovení advokáti
neměli zájem o převzetí právního zastupování. Stěžovatel se sám zbavil možnosti být zastoupen
ustanoveným zástupcem a vlastním jednáním se tedy dostal do rizikové situace, že se mu
ve stanovené lhůtě nepodaří nalézt vhodného zástupce.
[9] NSS uzavírá, že stěžovatel k výzvě soudu nedoložil ve stanovené lhůtě plnou moc
advokáta a nesplňuje tak podmínku povinného zastoupení v §105 odst. 2 s. ř. s. Nedostatek
zastoupení brání pokračování v řízení o kasační stížnosti. Proto NSS v souladu s §46 odst. 1
písm. a) ve spojení s §120 s. ř. s. kasační stížnost odmítl.
[10] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti NSS rozhodl v souladu s §60 odst. 3
věty první ve spojení s §120 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne ní opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. ledna 2019
Zdeněk Kühn
předseda senátu