ECLI:CZ:NSS:2019:10.AS.237.2018:27
sp. zn. 10 As 237/2018 - 27
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně
Michaely Bejčkové a soudce Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: E. H., zast. Mgr. Jaroslavem
Topolem, advokátem se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti žalovanému: Krajský úřad
Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 1056/40a, Olomouc, proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 24. 3. 2017, sp. zn. KÚOK/28970/2017/ODSH-SD/7693, čj. KUOK 29261/2017,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky
v Olomouci ze dne 11. 7. 2018, čj. 72 A 23/2017-20,
takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 11. 7. 2018,
čj. 72 A 23/2017-20, se ruší .
II. Rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 24. 3. 2017,
sp. zn. KÚOK/28970/2017/ODSH-SD/7693, čj. KUOK 29261/2017, se ruší
a věc se v rací žalovanému k dalšímu řízení.
III. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Magistrát města Olomouce shledal žalobce v rozhodnutí ze dne 12. 10. 2015 vinným
ze spáchání přestupku podle zákona o silničním provozu. Dne 30. 10. 2015 zaslal pan Z. S.
magistrátu blanketní odvolání ve věci žalobce. Pan S. sám sebe označil za „zmocněnce“, současně
s odvoláním zaslal magistrátu plnou moc ze dne 29. 7. 2015, kterou žalobce udělil k zastupování
v této věci K. C. a substituční plnou moc ze dne 15. 9. 2015, kterou paní C. udělila panu S.
Žalovaný zamítl odvolání jako nepřípustné, neboť Z. S. nebyl oprávněn podat odvolání jménem
žalobce. K. C. totiž dne 14. 9. 2015 informovala magistrát, že žalobce již nezastupuje, navíc
původní plná moc ze dne 29. 7. 2015 nepočítala s možností substituce.
[2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu ke Krajskému soudu
v Ostravě - pobočce v Olomouci. Namítal, že závěr žalovaného byl předčasný, neboť žalovaný
nevyzval Z. S. podle §37 odst. 4 správního řádu, aby doložil oprávnění podat odvolání jménem
žalobce.
[3] Krajský soud žalobu zamítl. Konstatoval, že nedostatek plné moci není v tomto případě
vadou odvolání, kterou by musel žalovaný odstraňovat postupem podle §37 odst. 3 správního
řádu. Ohledně existence zmocnění neexistovaly žádné pochybnosti, nebylo tedy co vyjasňovat.
[4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost,
ve které namítá nesprávné právní posouzení. Domnívá se, že podal-li Z. S. odvolání jako tvrzený
zmocněnec, avšak podle žalovaného nebyl k zastupování oprávněn, byl žalovaný povinen vyzvat
Z. S., aby doložil řádné zmocnění.
[5] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
[6] Kasační stížnost je důvodná.
[7] Jedinou spornou otázkou v této věci je, zda měl žalovaný vyzvat Z. S. k doplnění
zmocnění ve smyslu §37 odst. 3 správního řádu, podle nějž „nemá-li podání předepsané náležitosti nebo
trpí-li jinými vadami, pomůže správní orgán podateli nedostatky odstranit nebo ho vyzve k jejich odstranění a
poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu“.
[8] Ze správního spisu vyplývají následující informace rozhodné pro posouzení věci. V řízení
před magistrátem zastupovala stěžovatele na základě plné moci ze dne 29. 7. 2015 obecná
zmocněnkyně K. C.; plná moc neobsahuje ujednání o možnosti zmocněnkyně udělit plnou moc
další osobě, aby místo ní za stěžovatele jednala (viz §33 odst. 3 správního řádu). Dne 14. 9. 2015
sdělila K. C. písemně magistrátu, že stěžovatele již nezastupuje. Z. S. zaslal magistrátu blanketní
odvolání (nejprve prostým e-mailem ze dne 30. 10. 2015, poté datovou zprávou ze dne
3. 11. 2015), ve kterém sám sebe označil za „zmocněnce“. Současně s odvoláním zaslal Z. S. plnou
moc ze dne 29. 7. 2015, kterou stěžovatel udělil K. C. Pan S. dále zaslal substituční plnou moc,
kterou mu pro toto řízení udělila K. C. Substituční plná moc obsahuje pouze podpis Z. S.
s datem 15. 9. 2015.
[9] NSS setrvale zastává právní názor, že neprokázání zastoupení v případě, kdy podání činí
osoba označená v něm za zástupce účastníka, je jinou vadou ve smyslu §37 odst. 3 správního řádu,
k jejímuž odstranění má správní orgán vyzývat (viz např. rozsudky ze dne 29. 1. 2015,
čj. 10 As 266/2014- 32, bod 30, a ze dne 26. 1. 2017, čj. 1 As 290/2016-33, body 10-11).
Má-li správní orgán za to, že zmocněncem předložená plná moc vykazuje vady, nebo pokud
má důvodné pochybnosti o existenci zastoupení, je zásadně povinen vyzvat zmocněnce
k odstranění těchto vad či pochybností (viz rozsudek NSS ze dne 22. 6. 2016,
čj. 1 As 34/2016-35, bod 22). Ačkoli se procesní okolnosti jednotlivých případů od sebe liší,
citované závěry jsou obecně platné a NSS nemá důvod se od nich odchylovat ani v tomto
případě.
[10] V posuzovaném případě zaslal Z. S. blanketní odvolání (užil formulaci „tímto podávám
odvolání“), které obsahuje pouze označení magistrátu, spisovou značku přestupkového řízení,
jméno a příjmení stěžovatele. Plná moc ze dne 29. 7. 2015, kterou zmocněnkyně dne 14. 9. 2019
vypověděla, ani substituční plná moc ze dne 15. 9. 2019 neprokazuje zmocnění Z. S. k podání
odvolání jménem stěžovatele. Ani z dalšího obsahu správního spisu nevyplývá jiný stěžovatelův
projev vůle, že si přeje být zastoupen Z. S. Za těchto okolností podle NSS existovaly důvodné
pochybnosti o existenci zastoupení stěžovatele Z. S. (srov. obdobně rozsudek NSS ze dne
25. 11. 2015, čj. 2 As 215/2015-72). Z pohledu žalovaného se jednalo o odvolání podané
neoprávněnou osobou, avšak NSS musí přisvědčit stěžovateli, že žalovaný zamítl odvolání jako
nepřípustné předčasně. Magistrát se měl nejprve pokusit odstranit vady podání a vyzvat
(údajného) zmocněnce k prokázání zastoupení.
[11] NSS se neztotožňuje s názorem krajského soudu, podle kterého nebylo třeba vyzývat Z.
S. k odstranění vad, neboť projevy vůle byly jasné a srozumitelné a neexistovaly žádné
pochybnosti o udělení zmocnění a ukončení zmocnění obou zmocněnců. Je pravda,
že z doložených dokumentů ani ze správního spisu nevyplývá existence zmocnění, právě proto
však měl magistrát na tuto skutečnost podatele odvolání upozornit a vyzvat jej k odstranění vad.
Stěžovatel sice v žalobě ani ve správním řízení netvrdil ani nedoložil existenci další plné moci
udělené Z. S., nelze však vyloučit, že by byl doložil řádnou plnou moc na základě výzvy
magistrátu v dodatečné lhůtě. Magistrát jej svým nesprávným postupem o tuto možnost připravil,
aniž k tomu měl vážné důvody. Skutkové okolnosti věci nenasvědčují zjevnému zneužití práva
(srov. rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 18. 12. 2018, čj. 4 As 113/2018-39, č. 3836/2019
Sb. NSS) a ostatně žalovaný sám se v rozhodnutí jakkoli nezmínil o tom, že svou procesní
povinnost nesplnil právě kvůli podezření na zneužití práva.
[12] NSS obecně souhlasí s krajským soudem v tom, že pokud v řízení koná zástupce,
který zastupuje obviněné z přestupků opakovaně, lze na něj klást vyšší nároky a posuzovat
jeho jednání přísněji. To však nemění nic na závěru, že správní orgány postupovaly při zamítnutí
odvolání v rozporu se zákonem, neboť nevyzvaly podatele k odstranění vad podání.
Výzva k odstranění vad podání slouží k odstranění nejen vad způsobených neznalostí zákonných
náležitostí podání, ale například i vad způsobených administrativním nedopatřením
či přehlédnutím (srov. také rozsudky NSS ze dne 22. 6. 2016, čj. 1 As 34/2016-35, bod 24,
a ze dne 26. 1. 2017, čj. 1 As 290/2016-33, bod 13).
[13] NSS nepovažuje za nutné se za této procesní situace dále vypořádávat
se stěžovatelovou konkrétní argumentací.
[14] NSS shledal kasační stížnost důvodnou, proto napadený rozsudek krajského soudu zrušil.
Vzhledem k tomu, že vytýkanou vadu může odstranit jen žalovaný, zrušil NSS současně
i rozhodnutí žalovaného, který je v dalším řízení vázán právním názorem vysloveným výše.
[15] Jelikož NSS zrušil rozsudek krajského soudu a současně s ním i rozhodnutí žalovaného,
je povinen rozhodnout kromě nákladů řízení o kasační stížnosti i o nákladech řízení,
které předcházelo zrušenému rozhodnutí krajského soudu (§110 odst. 3 věta druhá s. ř. s.).
Náklady řízení o žalobě a náklady řízení o kasační stížnosti tvoří v tomto případě jeden celek
a Nejvyšší správní soud rozhodne o jejich náhradě jediným výrokem. Při rozhodování o náhradě
nákladů řízení vychází soudní řád správní z celkového úspěchu ve věci (§60 odst. 1 ve spojení
s §120 s. ř. s.). Jsou-li pro to důvody hodné zvláštního zřetele, může soud výjimečně rozhodnout,
že se účastníku náhrada nákladů nepřiznává (§60 odst. 7 s. ř. s.).
[16] Stěžovatel byl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, proto by za běžných okolností
měl právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož však procesní vada v postupu správních orgánů,
pro kterou bylo rozhodnutí krajského úřadu zrušeno, vznikla v souvislosti s poněkud zmateným
postupem stěžovatele, respektive jeho (domnělých) zmocněnců, či v důsledku jejich procesní
strategie, NSS nepřiznal stěžovateli právo na náhradu nákladů řízení. NSS přihlédl také k tomu,
že vada vzniklá v souvislosti s postupem stěžovatele byla jediným důvodem pro zrušení
rozhodnutí a zároveň jedinou spornou otázkou ve věci. Stěžovatel přitom sám v průběhu
správního řízení ani v řízení před správními soudy neučinil nic pro to, aby pochyby ohledně
svého zastoupení odstranil či vyjasnil.
[17] Žalovanému soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože žalovaný nebyl procesně
úspěšný.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. listopadu 2019
Ondřej Mrákota
předseda senátu