ECLI:CZ:NSS:2019:10.AS.292.2018:65
sp. zn. 10 As 292/2018 - 65
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna,
soudce Ondřeje Mrákoty a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně:
SWISS PHARMACEUTICAL INVESTMENT LLC, se sídlem 942 Windemere Drive, NW,
Salem, Oregon, Spojené státy americké, jednající na území České republiky prostřednictvím své
organizační složky se sídlem Kubelíkova 1224/42, Praha 3 - Žižkov, zast. Mgr. Petrem Čubíkem,
advokátem se sídlem Wellnerova 1322/3C, Olomouc, proti žalovanému: Ministerstvo
průmyslu a obchodu, se sídlem Na Františku 32, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
3. 11. 2015, čj. MPO 48911/2015, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2018, čj. 9 A 4/2016-61,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Magistrát hlavního města Prahy (správní orgán I. stupně) rozhodnutím ze dne 7. 9. 2015
uložil žalobkyni podle §8a odst. 7 písm. b) zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně
a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání
(dále jen „zákon o regulaci reklamy“), úhrnnou pokutu ve výši 30 000 Kč za spáchání celkem
tří správních deliktů:
(1) Prvního deliktu podle §8a odst. 3 písm. f) zákona o regulaci reklamy, ve znění platném
do 16. 8. 2015, se žalobkyně dopustila tím, že jako zpracovatelka reklamy ve dnech
1. 2. - 6. 2. 2013 v případě přílohy regionálního deníku Moje rodina a 14. 2. – 20. 2. 2013
v časopisu Sluníčko zpracovala reklamu propagující doplněk stravy Imunit Hlíva ústřičná
s rakytníkem. Reklama byla zveřejněna v příloze regionálního deníku Moje rodina č. 7/únor 2013
a v časopise Sluníčko č. 3/2013, kde ve spojitosti s doplňkem stravy byla použita tvrzení:
„předcházení nachlazení u dětí“, „selen podporuje imunitu dětského organismu“. Tím porušila podmínky
stanovené pro obsah reklamy v §5d odst. 1 zákona o regulaci reklamy, neboť v reklamní
prezentaci použila zdravotní tvrzení v rozporu s podmínkami nařízení Evropského parlamentu
a Rady (ES) č. 1924/2006 ze dne 20. 12. 2006, o výživových a zdravotních tvrzeních
při označování potravin. Konkrétně v případě textu „předcházení nachlazení u dětí“ se jedná
o zdravotní tvrzení odkazující na snížení rizika onemocnění podle čl. 14 odst. 1 písm. a) nařízení,
v případě textu „selen podporuje imunitu dětského organismu“ jde o zdravotní tvrzení podle
čl. 14 odst. 1 písm. b) nařízení deklarující specifický účinek na vývoj a zdraví dětí, jež lze používat
pouze, byla-li schválena na úrovni EU.
(2) Druhý delikt podle §8a odst. 3 písm. f) zákona o regulaci reklamy, ve znění platném
do 16. 8. 2015, žalobkyně jako zpracovatelka reklamy spáchala tím, že porušila podmínky
stanovené pro obsah reklamy - dne 23. 1. 2014 zpracovala reklamu propagující doplněk stravy
Imunit 5PreveMax. Reklama byla zveřejněna v časopise Rytmus života dne 10. 2. 2014,
kde ve spojitosti s doplňkem stravy byla použita tvrzení: „Tento doplněk stravy s jahodovou příchutí
díky obsahu vitamínu B6 a selenu podporuje správnou funkci imunitního systému“; toto tvrzení je nad rámec
povolené flexibility zdravotních tvrzení, neboť zdravotní účinek není jednoznačně připsán
aktivním složkám, ale vztahuje se k účinku doplňku stravy jako celku. Dalším tvrzením bylo:
„Komplex 5 účinných látek v tabletě Imunit 5PreveMax stimuluje slizniční imunitu v dutině ústní a krku a tím
dochází k posílení imunitního systému již po 5 minutách od užití“. Toto tvrzení se vztahuje k účinku
„komplexu 5 účinných látek“, který není jasně definován. Tím žalobkyně porušila podmínky
stanovené pro obsah reklamy v §5d odst. 1 zákona o regulaci reklamy, v reklamní prezentaci
byla použita zdravotní tvrzení v rozporu s podmínkami nařízení, konkrétně nepovolená funkční
zdravotní tvrzení spadající pod čl. 13 nařízení.
(3) Do třetice se žalobkyně dopustila správního deliktu podle §8a odst. 3 písm. d) zákona
o regulaci reklamy, ve znění platném do 16. 8. 2015, neboť jako zpracovatelka reklamy
propagující doplněk stravy Imunit 5PreveMax zveřejněné v časopise Rytmus života
dne 10. 2. 2014 ve spojitosti s doplňkem stravy použila označení „čistě přírodní produkt“. Takové
označení nelze použít, jelikož doplněk stravy obsahuje kromě zpracované sladkovodní řasy
chlorella a hlívy ústřičné další přidané složky – vitamín C, vitamín B6, selen, kyselinu listovou
a aromatickou látku dodávající potravině jahodovou příchuť. Tím byl porušen §2 odst. 1
písm. c) zákona o regulaci reklamy zakazující reklamu, která je nekalou obchodní praktikou podle
§4 odst. 1 a 3 v návaznosti na §5 odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně
spotřebitele.
[2] Žalovaný až na drobný detail rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. Žalobkyně
neuspěla ani se žalobou u městského soudu.
II. Shrnutí argumentů kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[3] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti rozsudku městského soudu včasnou
kasační stížnost. Soud prý mj. nesprávně posoudil přechodná ustanovení k zákonu
č. 202/2015 Sb. Městský soud nesprávně vyložil přechodná ustanovení. Soud navíc posoudil
princip flexibility zdravotních tvrzení v rozporu se zákonem a nesprávně zhodnotil tvrzené vady
řízení před správním orgánem.
[4] Žalovaný navrhuje kasační stížnost zamítnout.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[5] NSS při posuzování přípustné kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky
řízení, přičemž dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas
a osobami oprávněnými. Důvodnost kasační stížnosti posoudil v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů [§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.]; neshledal přitom vady, jimiž by se musel zabývat
bez návrhu.
[6] NSS se nejprve zabýval výkladem přechodných ustanovení novely zákona o regulaci
reklamy [III.A., kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.], dále zhodnotil význam
procesních pochybení správního orgánu [III.B., §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.], dostatečnost
vymezení skutku ve výroku rozhodnutí [III.C., §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.], správnost
výkladu na věc přímo použitelného práva EU [III.D., §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] a konečně
zákonnost posouzení dvou reklamních tvrzení [III.E., §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.].
[7] Kasační stížnost není důvodná.
III.A. Přechodná ustanovení a právní úprava aplikovatelná na nynější věc
[8] Stěžovatelka především kritizuje, že správní orgány posoudily všechny skutky podle
nesprávné právní úpravy. Nevzaly totiž v úvahu novelu zákona o regulaci reklamy
č. 202/2015 Sb. Městský soud souhlasil s tím, že v řízení ohledně deliktu druhého a třetího měly
správní orgány rozhodovat podle nové úpravy (jen u prvého skutku považoval právní kvalifikaci
za správnou), tuto chybu však považoval jen za formální, bez dopadu na zákonnost rozhodnutí.
Dle stěžovatelky pochybení správního orgánu mělo vést ke zrušení jeho rozhodnutí.
[9] NSS k tomu uvádí následující.
[10] Novela zákona o regulaci reklamy č. 202/2015 Sb. v čl. I. bod 48 změnila strukturu
§8a odst. 3 zákona o regulaci reklamy (skutkové podstaty správního deliktu). Novela nabyla
účinnosti dnem vyhlášení (čl. IV.), tedy 17. 8. 2015. Podle přechodných ustanovení čl. II. zákona
č. 202/2015 Sb. řízení o přestupku nebo jiném správním deliktu spočívajícím v porušení povinnosti
podle §5d zákona o regulaci reklamy, ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona,
zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a do tohoto dne pravomocně neukončená dokončí orgán
dozoru příslušný podle zákona [o regulaci reklamy], ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto
zákona.
[11] Městský soud v rozsudku nejprve uvedl, že řízení o prvém správním deliktu bylo zahájeno
dne 13. 12. 2013, zatímco řízení o správním deliktu druhém a třetím bylo zahájeno
dne 19. 8. 2015, tedy po účinnosti novely č. 202/2015 Sb. V řízení o druhém a třetím deliktu tedy
prý měly správní orgány s ohledem na přechodné ustanovení zákona č. 202/2015 Sb. postupovat
podle nové právní úpravy, neboť správní řízení o těchto deliktech bylo zahájeno až po nabytí
zákona č. 202/2015 Sb. Soud tak dal za pravdu stěžovatelce, že správní orgány ve vztahu
k druhému a třetímu správnímu deliktu chybně právně kvalifikovaly jednání stěžovatelky
dle §8a odst. 3 písm. f), resp. §8a odst. 3 písm. d) zákona o regulaci reklamy, ve znění
do 16. 8. 2015. Měly prý správně použít nové znění zákona o regulaci reklamy od 17. 8. 2015
[§8a odst. 3 písm. h), resp. §8a odst. 3 písm. b)]. Protože se však obsahově na použitých
normách nic nezměnilo, neměla tato vada dle městského soudu vliv na zákonnost rozhodnutí.
[12] NSS dává za pravdu stěžovatelce, že čl. II. zákona č. 202/2015 Sb. se vůbec netýká nyní
diskutované otázky, jelikož upravuje jen příslušnost správního orgánu pro věci započaté před
a po 17. 8. 2015. Stěžovatelka se však mýlí, že by na její jednání mělo počínaje 17. 8. 2015
dopadat vymezení skutkové podstaty dle nového znění zákona o regulaci reklamy. V tomto
se ostatně mýlí též městský soud, který pominul základní intertemporální zásady.
[13] Podle čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod se trestnost činu posuzuje a trest
se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. Pozdějšího zákona se použije,
jestliže je to pro pachatele příznivější. Stejnou zásadu, která se uplatní i na přestupky a dřívější jiné
správní delikty, ostatně počínaje 1. 7. 2017 deklaruje též zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti
za přestupky a řízení o nich, podle něhož odpovědnost za přestupek se posuzuje podle zákona
účinného v době spáchání přestupku. Podle pozdějšího zákona se skutek posuzuje jen tehdy,
je-li to pro pachatele přestupku příznivější.
[14] Bez ohledu na změnu zákona v průběhu či dokonce ještě před započetím řízení
o správním deliktu tedy správní orgán musel použít ustanovení zákona zakládající skutkovou
podstatu správního deliktu v době spáchání deliktu, nikoliv v době, kdy správní orgán vedl řízení
a rozhodoval. Opačný závěr by byl elementárním porušením zákazu pravé retroaktivity, ledaže
by snad retroaktivita byla ve prospěch pachatele deliktu. Protože jsou ovšem ustanovení
zakládající správní delikt zcela srovnatelná jak podle staré, tak podle nové právní úpravy, správní
orgány správně použily právní úpravu starou.
[15] Kasační stížnost v tomto bodu tedy není důvodná, byť byl nesprávný i názor městského
soudu (ovšem nesprávný ve prospěch stěžovatelky). Správní orgány se žádné nezákonnosti
nedopustily.
III.B. Tvrzená procesní pochybení správního orgánu
[16] Stěžovatelka dále kritizuje, že správní orgány vzaly pro své rozhodnutí v potaz
internetové stránky (www.zdravapotravina.cz), aniž je procesně korektně (tiskem či v elektronické
podobě) začlenily do spisu. Stejnou vadou prý trpí i zjištění ohledně popisu stěžovatelky na jejích
internetových stránkách. Městský soud tyto vady uznal, ovšem neshledal za nutné jen kvůli nim
rozhodnutí správního orgánu rušit, neboť jde o vady povýtce formálního charakteru.
S tím stěžovatelka nesouhlasí.
[17] NSS se v tomto ohledu ztotožňuje se závěry městského soudu. Pokud správní orgán
v průběhu řízení získává skutkové poznatky z internetu, musí být takto získané důkazy
zaznamenány a musí se stát součástí spisu v souladu s §17 správního řádu. Obsahem správního
spisu totiž musí být vše, co nějak souvisí s řešenou věcí a bylo předloženo účastníky řízení
či opatřeno správním orgánem (rozsudek ze dne 12. 4. 2011, čj. 1 As 33/2011-58,
č. 2312/2011 Sb. NSS, věc Lamprecht, bod 27, srov. též rozsudek ze dne 24. 8. 2016,
čj. 1 As 80/2016-30, č. 3466/2016 Sb. NSS, věc CARWEST, body 31-37).
[18] V nynější věci správní orgán I. stupně vycházel též z internetové stránky
www.zdravapotravina.cz, aniž obsah této stránky uchoval a zahrnul do spisového materiálu.
Správní orgán z této stránky pro třetí správní delikt zjistil skutečný obsah a povahu látek sorbitol,
povidon, stearan hořečnatý, sukralóza a talek, pročež dovodil, že neobstojí reklamní sdělení „čistě
přírodní produkt“. Nešlo tedy ani o obecně známé skutečnosti, které by správní orgán vůbec
nemusel prokazovat. NSS souhlasí s městským soudem, že k těmto otázkám nebylo třeba vyžádat
znalecký posudek. Opravdu postačilo jen odkázat na internetové stránky, které ukazují, že o čistě
přírodní produkt nejde. Pokud správní orgán I. stupně vzal v potaz obsah blíže specifikované
internetové stránky, kterou, ať již tiskem nebo uložením na elektronický nosič dat, nezačlenil
do správního spisu, nepostupoval správně [viz v bodě [17] shora cit. judikaturu].
[19] Uvedená vada však nemohla mít žádný vliv na zákonnost rozhodnutí správních orgánů.
Krom v předchozím bodě uvedených pěti látek totiž byly v daných produktech i další látky,
u kterých ani není třeba dokazovat, že nejde o „čistě přírodní produkt“ (šlo o notoriety). Takovou
skutečností všeobecně známou je typicky to, že čistě přírodním produktem není aromatická látka
dodávající produktu jahodovou příchuť. V tomto ohledu by tedy bylo zcela formální zrušit
napadené rozhodnutí jen proto, aby správní orgány jen a pouze do spisu doplnily obsah
internetové stránky uvedené v předchozím bodě. Ostatně stěžovatelka nijak v průběhu řízení
před žalovaným ani před městským soudem nezpochybnila obsah získaných informací.
Zpochybnila pouze skutečnost, že uvedené informace byly získány z internetových stránek,
aniž se zdroj informací stal součástí správního spisu. Správnost závěrů správních orgánů
stěžovatelka nezpochybnila ani v řízení o kasační stížnosti.
[20] NSS tedy plně souhlasí s městským soudem, že uvedené pochybení nemohlo mít vliv
na zákonnost závěru správních rozhodnutí o klamavosti uvedené reklamy.
III.C. Otázka skutkové věty
[21] Stěžovatelka dále zpochybňuje dostatečnost vymezení skutku (skutkové věty), co se týče
prvého deliktu. Výrok především nespecifikuje, jaké tvrzení bylo v tom kterém časopise uvedeno.
Reklamy v časopise Sluníčko a Moje rodina byly odlišné. Stěžovatelka trvá na tom,
že již ve výroku rozhodnutí muselo být jasně uvedeno, ze kterých tvrzení v reklamě správní
orgány dovozují, že reklama prezentuje tvrzení o „předcházení nachlazení u dětí“.
[22] Ani s touto stížnostní námitkou NSS nesouhlasí.
[23] Skutková věta ve výroku rozhodnutí ohledně skutku prvého zní
takto:
[tohoto deliktu se] společnost dopustila jako zpracovatel reklamy tím, že zpracovala ve dnech
1. 2. – 6. 2. 2013 v případě přílohy regionálního deníku Moje rodina a 14. 2. – 20. 2. 2013
v případě časopisu Sluníčko reklamu propagující doplněk stravy Imunit Hlíva ústřičná
s rakytníkem (výrobce Simply You Pharmaceuticals a. s.), která byla zveřejněna v příloze
regionálního deníku Moje rodina č. 7/únor 2013 a v časopise Sluníčko č. 3/2013,
kde ve spojitosti s doplňkem stravy byla použita tvrzení:
- předcházení nachlazení u dětí
- selen podporuje imunitu dětského organismu“.
(zvýraznění ponecháno dle originálu rozhodnutí správního orgánu I. stupně)
[24] Na tomto vymezení nevidí NSS nic nedostatečného.
[25] Jak uvedl rozšířený senát již usnesení ze dne 15. 1. 2008, čj. 2 As 34/2006 - 73,
č. 1546/2008 Sb. NSS, věc AQUA SERVIS, smyslem právních požadavků na vymezení
předmětu řízení ve výroku rozhodnutí o správním deliktu je specifikovat delikt tak,
aby sankcionované jednání nebylo zaměnitelné s jednáním jiným. V rozhodnutí trestního
charakteru, kterým je i rozhodnutí o jiném správním deliktu, je nezbytné postavit najisto,
za jaké konkrétní jednání je subjekt postižen. To lze zaručit jen konkretizací údajů obsahující
popis skutku uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností,
jichž je třeba k tomu, aby nemohl být zaměněn s jiným. Rozhodně nepostačí, jsou-li podstatné
náležitosti výroku rozhodnutí o správním deliktu uvedeny až v odůvodnění rozhodnutí.
„Identifikace skutku neslouží jen k vědomosti pachatele o tom, čeho se měl dopustit a za jaké jednání
je sankcionován“, uvedl rozšířený senát. „Řádně formulovaný výrok, v něm na prvním místě konkrétní popis
skutku, je nezastupitelnou částí rozhodnutí; toliko z něj lze zjistit, zda a jaká povinnost byla porušena a jaké
opatření či sankce byla uložena, pouze porovnáním výroku lze usuzovat na existenci překážky věci rozhodnuté,
jen výrok rozhodnutí (a nikoliv odůvodnění) může být vynucen správní exekucí apod.“ (viz cit. usnesení
AQUA SERVIS).
[26] Právě uvedené závěry však nelze směšovat s tím, že by snad již ve výroku rozhodnutí
měl správní orgán jednotlivé skutkové věty odůvodňovat. Právě k tomu ovšem směřuje stěžovatelka
ve své argumentaci. Z čeho správní orgán dovodil, že reklama prezentuje tvrzení o předcházení
nachlazení u dětí, bohatě postačí vysvětlit až v odůvodnění rozhodnutí.
III.D. Správnost výkladu nařízení 1924/2006 a 432/2012
[27] Nynější spor má původ v nařízení č. 1924/2006, o výživových a zdravotních tvrzeních při
označování potravin.
1
Předmět a oblast své působnosti upravuje nařízení v čl. 1. V čl. 2 definuje
pojmy „tvrzení“ (jakékoli sdělení nebo znázornění, které není podle právních předpisů Společenství
nebo vnitrostátních právních předpisů povinné, včetně obrázkového, grafického nebo symbolického znázornění
v jakékoli podobě, které uvádí, naznačuje nebo zprostředkovaně vyjadřuje, že potravina má určité vlastnosti),
„zdravotní tvrzení“ (každé tvrzení, které uvádí, naznačuje nebo ze kterého vyplývá, že existuje souvislost mezi
kategorií potravin, potravinou nebo některou z jejích složek a zdravím) a „tvrzení o snížení rizika
onemocnění“ (každé zdravotní tvrzení, které uvádí, naznačuje nebo ze kterého vyplývá, že spotřeba určité
kategorie potravin, potraviny nebo některé z jejích složek významně snižuje riziko vzniku určitého lidského
onemocnění). Podle čl. 10 odst. 1 zdravotní tvrzení jsou zakázána, pokud neodpovídají obecným
požadavkům v kapitole II a zvláštním požadavkům v této kapitole a pokud nejsou schválena
v souladu s tímto nařízením a obsažena v seznamu schválených tvrzení stanovených v článcích 13
a 14.
[28] Podle čl. 13 odst. 1 nařízení č. 1924/2006 (Zdravotní tvrzení jiná než tvrzení odkazující
na snížení rizika onemocnění a na rozvoj a zdraví dětí) platí:
1. Zdravotní tvrzení, která popisují nebo odkazují na
a) význam živiny nebo jiné látky pro růst a vývoj organismu a jeho fyziologické funkce, nebo
b) psychologické a behaviorální funkce, nebo
c) aniž je dotčena směrnice 96/8/ES, snižování nebo kontrolu hmotnosti nebo snížení pocitu
hladu či zvýšení pocitu sytosti anebo na snížení množství energie obsažené ve stravě
a která jsou uvedena v seznamu podle odstavce 3, smějí být uvedena, aniž projdou řízeními
podle článků 15 až 19, pokud jsou
i) založena na všeobecně uznávaných vědeckých poznatcích a
ii) dobře srozumitelná průměrnému spotřebiteli.
(…)
3. Po konzultaci s úřadem přijme Komise regulativním postupem s kontrolou podle čl. 25
odst. 3 do 31. ledna 2010 seznam schválených tvrzení, jenž má za účel změnit jiné než podstatné
prvky tohoto nařízení jeho doplněním, platných pro Společenství podle odstavce 1 a veškeré
nezbytné podmínky používání těchto tvrzení.
4. Jakékoli změny seznamu podle odstavce 3, které jsou založeny na všeobecně uznávaných
vědeckých poznatcích a jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky tohoto nařízení
jeho doplněním, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle čl. 25 odst. 3 z podnětu
Komise nebo na žádost některého členského státu a po konzultaci s úřadem.
5. Jakákoli tvrzení doplněná do seznamu podle odstavce 3, která jsou založena na nejnovějších
vědeckých poznatcích nebo která zahrnují požadavek na ochranu údajů, jež jsou předmětem
průmyslového vlastnictví, se přijímají v řízení podle článku 18, vyjma tvrzení týkajících se vývoje
a zdraví dětí, která se schvalují postupem podle článků 15, 16, 17 a 19.
[29] Podle čl. 14 odst. 1 nařízení č. 1924/2006 (Tvrzení o snížení rizika onemocnění a tvrzení týkající
se vývoje a zdraví dětí) platí:
1. Odchylně od čl. 2 odst. 1 písm. b) směrnice 2000/13/ES smějí být uvedena následující
tvrzení, pokud bylo v řízení podle článků 15, 16, 17 a 19 tohoto nařízení schváleno jejich
zahrnutí do seznamu takových schválených tvrzení platných pro Společenství společně se všemi
nezbytnými podmínkami používání takových tvrzení:
a) tvrzení o snížení rizika onemocnění;
b) tvrzení týkající se vývoje a zdraví dětí.
1
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 ze dne 20. prosince 2006 o výživových a zdravotních
tvrzeních při označování potravin, Úř. věst. L 404, 30.12.2006, s. 9-25.
[30] Čl. 13 upřesňuje pravidla pro užívání zdravotních tvrzení jiných než tvrzení,
která odkazují na snížení rizika onemocnění a na rozvoj a zdraví dětí. Čl. 14 naproti tomu
upravuje pravidla pro užívání tvrzení o snížení rizika onemocnění a tvrzení týkajících se vývoje
a zdraví dětí. Nařízení tedy upravuje dvě vzájemně se nepřekrývající kategorie zdravotních
tvrzení – tvrzení o snížení rizika onemocnění a tvrzení týkající se vývoje a zdraví dětí (čl. 14)
a zdravotní tvrzení jiná (čl. 13). Nespadá-li zdravotní tvrzení pod čl. 14, je regulováno čl. 13.
Pravidla pro užívání zdravotních tvrzení během přechodného období jsou pak obsažena v čl. 28,
přičemž se opět liší v závislosti na tom, zda jde o tvrzení dle čl. 13, nebo čl. 14 (shodně rozsudek
NSS ze dne 10. 10. 2013, čj. 7 As 91/2013-39, ve věci Hemostop).
[31] Na čl. 13 nařízení č. 1924/2006 navazuje nařízení č. 432/2012, kterým se zřizuje seznam
schválených zdravotních tvrzení při označování potravin jiných než tvrzení o snížení rizika
onemocnění a o vývoji a zdraví dětí.
2
Podle bodu 11 odůvodnění nařízení č. 432/2012
(v původním znění) tvrzení, u nichž ještě nebylo dokončeno hodnocení úřadu nebo posouzení
Komise, budou zveřejněna na internetových stránkách Komise a smějí být dále používána
v souladu s čl. 28 odst. 5 a 6 nařízení (ES) č. 1924/2006.
[32] Stěžovatelka má za to, že tvrzení „selen podporuje imunitu dětského organismu“ je podřaditelné
pod čl. 13 nařízení č. 1924/2006. Podle stěžovatelky jde o funkční zdravotní tvrzení schválené
nařízením č. 432/2012. Stejně tak to platí pro tvrzení, že doplněk stravy Imunit Hlíva ústřičná
s rakytníkem „předchází nachlazení u dětí“. Toto tvrzení je na tzv. on hold seznamu, jeho užití bylo
tedy v pořádku.
[33] NSS konstatuje, že v této části kasační stížnosti stěžovatelka tvrdošíjně opakuje
argumentaci, kterou vyvrátil již správní orgán I. stupně (zejména s. 10 a 11 jeho rozhodnutí),
žalovaný a následně i městský soud (s. 18 až 20 rozsudku). Dle NSS správnost závěrů správních
orgánů a městského soudu plyne poměrně jasně již ze shora citovaných právních předpisů.
[34] Tvrzení, že selen podporuje imunitu dětského organismu, nemůže být podřazeno
pod funkční tvrzení dle čl. 13 nařízení č. 1924/2006. Je pravda, že nařízení č. 432/2012 obsahuje
schválené tvrzení „Selen přispívá k normální funkci imunitního systému“. Stěžovatelka však matoucím
způsobem vztáhla tvrzení specificky na děti. NSS připomíná, že nařízení č. 432/2012
již dle svého názvu zřizuje seznam schválených zdravotních tvrzení při označování potravin jiných
než tvrzení o snížení rizika onemocnění a o vývoji a zdraví dětí. Jak se již snažil stěžovatelce vysvětlit
městský soud, plyne to z toho, že čl. 13 na tvrzení ohledně dětí vůbec nedopadá, proto
ani nařízení č. 432/2012 nemůže založit tvrzení, které může stěžovatelka úspěšně vztahovat vůči
dětem.
[35] Ani co se týče tvrzení, že doplněk stravy Imunit Hlíva ústřičná s rakytníkem předchází
nachlazení u dětí, nelze souhlasit s tím, že by na toto tvrzení byl aplikovatelný čl. 13. Důvod
je stejný. Jde o tvrzení specificky adresované dětem. NSS proto ani nemusel ověřovat,
zda je tento doplněk stravy skutečně na tzv. on hold seznamu. Tento seznam se totiž opět
vztahuje jen k tvrzením podle čl. 13 nařízení č. 1924/2006 (viz bod [31] výše a tam citované
odůvodnění nařízení č. 432/2012). Na tvrzení týkající se specificky dětí se tedy vztahovat
nemůže. Veškerá argumentace stěžovatelky tímto seznamem se proto s povahou nynější věci
zcela míjí. NSS jen pro pořádek doplňuje, že stěžovatelka by se mohla o tento seznam
2
Nařízení Komise (EU) č. 432/2012 ze dne 16. května 2012, kterým se zřizuje seznam schválených zdravotních
tvrzení při označování potravin jiných než tvrzení o snížení rizika onemocnění a o vývoji a zdraví dětí. Úř. věst. L
136, 25.5.2012, s. 1-40.
samozřejmě dočasně opírat, jak ostatně výslovně bod 11 odůvodnění nařízení č. 432/2012 říká,
muselo by však jít o tvrzení dle čl. 13 nařízení č. 1924/2006, tedy nesmělo by se týkat dětí.
[36] Ze stejných důvodů se s nynější věcí zcela míjí argumentace rozsudkem Městského soudu
v Praze ze dne 20. 4. 2016, čj. 7 A 70/2012-70. Tento rozsudek se totiž vůbec netýkal
zdravotních tvrzení týkajících se dětí. Na věc nedopadá ani rozsudek Nejvyššího soudu
ze dne 24. 4. 2013, sp. zn. 23 Cdo 3845/2012. Tento rozsudek se jednak netýká dětí, jednak
vykládá právní úpravu nekalé soutěže podle §44 odst. 1 tehdejšího obchodního zákoníku (zákon
č. 513/1991 Sb.), tedy právní úpravu zcela jinou, než je právní úprava nyní aplikovaná.
III.E. Zákaz směšovat účinky jednotlivých látek a produktu jako celku
[37] Stěžovatelka byla sankcionována též za tvrzení v reklamě propagující doplněk stravy
Imunit 5PreveMax, v časopise Rytmus života dne 10. 2. 2014, kde uvedla, že tento doplněk stravy
s jahodovou příchutí díky obsahu vitamínu B6 a selenu podporuje správnou funkci imunitního
systému. Stěžovatelka byla postižena za to, že zdravotní účinek je v reklamě spojován s celým
produktem, nikoli pouze s látkou v produktu obsaženou, ve vztahu k níž se jedná o schválená
zdravotní tvrzení.
[38] Stěžovatelka tyto závěry považuje za nepřípustně formalistické. Spotřebitel si daný
výrobek kupuje pro to, jaké má daný finální výrobek účinky, nezajímá jej, díky kterým látkám
tomu tak je. Z reklamy je navíc jasné, díky kterým látkám tento výrobek dané účinky má,
tedy díky vitamínu B6 a selenu. Jiná formulace tvrzení by dle stěžovatelky nemohla mít jakýkoliv
účinek na průměrného spotřebitele.
[39] NSS se i v tomto plně ztotožňuje se závěry městského soudu, podle něhož je klíčové,
že formulace tvrzení směšuje podporu správné funkce imunitního systému s celým produktem,
nikoliv jen s vitaminem B6 a selenem, k nimž má být tvrzení správně vztaženo. Postačí odkázat
na rozsudek městského soudu, dle něhož nelze „akceptovat argument [stěžovatelky], že účinek
nabízeného produktu spočívající ve správné funkci imunitního systému je dán díky obsahu vitamínu B6 a selenu,
a není pro spotřebitele matoucí. Naopak dle soudu průměrný spotřebitel již s ohledem na formulaci daného
reklamního sdělení by jej nemohl pochopit jinak, než že právě užitím inzerovaného doplňku stravy (a nikoli pouze
vitaminu B6 a selenu) podpoří funkci imunitního systému“. Jak soud správně uvedl, při hodnocení
použitelnosti zdravotních tvrzení je třeba zohledňovat především ochranu průměrného
spotřebitele. Zájmem průměrného spotřebitele zajisté je, aby funkční účinek určité látky
byl spojován pouze s touto látkou, a nikoli s každým produktem, v němž je obsažena.
[40] NSS nevidí na tomto výkladu ani nic formalistického. Pro průměrného spotřebitele je jistě
rozdíl, pokud kupuje produkt s určitými účinky, které tento produkt jako takový odlišují
od jiných, anebo pokud produkt sám žádné takové účinky nemá, a mají je jen do něj přidané látky
typu vitaminu B6, selenu apod. Lapidárně řečeno, je rozdíl, pokud Imunit 5PreveMax jako
doplněk stravy s jahodovou příchutí podporuje správnou funkci imunitního systému, anebo tyto
účinky vyvolává „jen“ vitamín B6 a selen v něm obsažený.
[41] Podobnou argumentaci lze uplatnit též na tvrzení „Komplex 5 účinných látek v tabletě Imunit
5PreveMax stimuluje slizniční imunitu v dutině ústní a krku a tím dochází k posílení imunitního systému
již po 5 minutách od užití“. Zde stěžovatelka, což ostatně sama uznává, vůbec neuvedla, o jaké látky
má jít. To, že snad lze nějakou další analýzou textu tyto látky najít, nemůže pro věc samu hrát roli.
Reklama opět nepřípustně směšuje to, že jsou přikládány určité vlastnosti produktu, a určité
vlastnosti tam obsaženým látkám. Navíc, jak správně uvedl městský soud, z obsahu reklamy nelze
z hlediska průměrného spotřebitele najisto postavit, že „komplex 5 účinných látek“ se skutečně
vztahuje k látkám, které jsou v textu reklamy dříve (před sporným tvrzením) uvedeny.
IV. Závěr a náklady řízení
[42] S ohledem na vše výše uvedené proto NSS zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou
(§110 odst. 1 věta poslední s. ř. s.).
[43] O náhradě nákladů řízení rozhodl podle §60 odst. 1 za použití §120 s. ř. s. Stěžovatelka
nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměla úspěch;
žalovanému náklady řízení nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. dubna 2019
Zdeněk Kühn
předseda senátu