ECLI:CZ:NSS:2019:10.AS.317.2019:47
sp. zn. 10 As 317/2019 - 47
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Ondřeje Mrákoty, soudkyně
Michaely Bejčkové a soudce Zdeňka Kühna v právní věci žalobců: a) Bc. L. R. a b) T. R.,
proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, proti
rozhodnutím žalovaného ze dne 28. 1. 2019, čj. 1790/19/5300-22442-706033, a ze dne
16. 1. 2019, čj. 911/19/5200-10423-701743, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 4. 9. 2019, čj. 8 Af 38/2019-55,
takto:
I. Žalobcům se ne us t a no v uj e zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
II. Kasační stížnost se zamí t á .
III. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce a) a žalobkyně b) se žalobou podanou u městského soudu domáhali zrušení čtyř
rozhodnutí žalovaného. Městský soud usnesením ze dne 16. 7. 2019 vyloučil dvě rozhodnutí,
o nichž žalovaný rozhodoval jako správní orgán prvního stupně, k samostatnému projednání.
Usnesením ze dne 4. 9. 2019 pak městský soud podle §7 s. ř. s. postoupil tyto žaloby Krajskému
soudu v Brně, v jehož obvodu má žalovaný sídlo.
[2] Proti usnesení městského soudu o postoupení věci podali žalobci (stěžovatelé) kasační
stížnost, v níž namítají, že městský soud z jediné žaloby proti čtyřem rozhodnutím žalovaného
zmatečně vytvořil několik soudních řízení. Stěžovatelé jsou přesvědčeni, že všechna napadená
rozhodnutí jsou spjata s řízením vedeným u Finančního úřadu pro Prahu 6. Proto nesouhlasí
s postoupením věci Krajskému soudu v Brně v rozsahu, v němž byla žalobou napadena
dvě rozhodnutí žalovaného.
[3] Stěžovatelé dále požádali o ustanovení zástupce z řad advokátů a o osvobození
od soudních poplatků. K této žádosti NSS sděluje, že podáním kasační stížnosti proti procesnímu
rozhodnutí (s výjimkou procesního rozhodnutí, kterým se řízení o žalobě končí) nevzniká
stěžovateli poplatková povinnost (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 9. 6. 2015,
čj. 1 As 196/2014-19, č. 3271/2015 Sb. NSS). Usnesení o postoupení věci nepochybně
je takovým procesním rozhodnutím. Stěžovatele tedy netíží poplatková povinnost. Obdobné
závěry dovodil rozšířený senát v citovaném rozhodnutí i ve vztahu k povinnosti být v řízení
o kasační stížnosti zastoupen advokátem. Jinými slovy, stěžovatelé nemusí být podle judikatury
zastoupeni advokátem. Protože však o advokáta požádali, NSS se jejich žádostí zabýval. Dospěl
k závěru, že z kasační stížnosti v této věci je zřejmé, proč stěžovatelé napadají usnesení
městského soudu; proto není třeba trvat na tom, aby byli zastoupeni advokátem (výrok I tohoto
rozsudku).
[4] Kasační stížnost není důvodná.
[5] Otázkou je, zda městský soud postoupil věc, v níž v prvním stupni rozhodoval žalovaný,
Krajskému soudu v Brně v souladu se zákonem.
[6] Podle §7 odst. 2 s. ř. s. je k řízení místně příslušný zpravidla ten soud, v jehož obvodu je sídlo
správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu
domáhá ochrany.
[7] Žalobou napadená rozhodnutí, tj. rozhodnutí o zastavení řízení ze dne 28. 1. 2019
a sdělení žalovaného ze dne 16. 1. 2019, vydal žalovaný, který byl v těchto případech správním
orgánem prvního stupně. Na tuto situaci nedopadá žádná zvláštní úprava místní příslušnosti
soudu, proto je rozhodujícím kritériem pro určení místně příslušného krajského soudu sídlo
žalovaného. Žalovaným je Odvolací finanční ředitelství se sídlem v Brně. K projednání žaloby
stěžovatelů je proto podle §9 ve spojení s přílohou č. 2 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech,
soudcích, přísedících a státní správě soudů, místně příslušný Krajský soud v Brně.
[8] Městský soud tedy postupoval v souladu se zákonem, když postoupil věc Krajskému
soudu v Brně, protože sám nebyl k projednání žaloby směřující proti těmto rozhodnutím
žalovaného místně příslušný. Námitky stěžovatelů, že rozdělení věcí bylo neúčelné, zmatečné,
svévolné a přepjatě formální, tak nejsou způsobilé zpochybnit rozhodnutí městského soudu
o postoupení věci.
[9] Na okraj NSS konstatuje, že soudní řád správní upravuje možnost přikázat věc jinému
než místně příslušnému krajskému soudu, „je-li to pro rychlost nebo hospodárnost řízení nebo z jiného
důležitého důvodu vhodné“ (§9 odst. 2 s. ř. s.). Zmíněný institut tzv. delegace vhodné však
představuje výjimku ze zásady trvání místní příslušnosti a z ústavní zásady zákonného soudce.
S uvedenými zásadami by naopak bylo v rozporu, kdyby kritérium vhodnosti bylo nutnou
součástí úvahy krajského soudu o tom, zda je dána jeho místní příslušnost (srov. rozsudek NSS
ze dne 8. 7. 2010, čj. 1 As 62/2010-2).
[10] NSS proto zamítl kasační stížnost podle §110 odst. 1 s. ř. s.
[11] Stěžovatelé neměli ve věci úspěch, nemají proto právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.); žalovanému nevznikly v tomto řízení
náklady nad rámec její běžné činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. listopadu 2019
Ondřej Mrákota
předseda senátu