ECLI:CZ:NSS:2019:10.AS.93.2018:29
sp. zn. 10 As 93/2018 - 29
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Michaely
Bejčkové a soudce Pavla Molka v právní věci žalobce: Ing. M. K., zast. Mgr. Davidem Satkem,
advokátem se sídlem Na Příkopě 17, Praha 1, proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého
kraje, se sídlem U Jezu 642/2a, Liberec, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 1. 2017, čj. OD
1261/16-2/67.1/16356/NL, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 22. 2. 2018, čj. 58 A 2/2017-21,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobci byla jako řidiči osobního vozidla dne 5. 3. 2015 uložena bloková pokuta ve výši
1 000 Kč za překročení maximální dovolené rychlosti v obci o méně než 20 km/h, a to blokem
na pokutu na místě nezaplacenou č. E 0628498. Dne 5. 8. 2015 podal žalobce žádost o obnovu
řízení, protože nesouhlasil s udělením pokuty v blokovém řízení a žádal o projednání přestupku
ve správním řízení. Tvrdil, že blok č. E 0628498 nepodepsal, podpis na něm není jeho a byl
zfalšován.
[2] Městská policie Liberec zamítla žalobcovu žádost o obnovu řízení. Žalovaný rozhodnutí
městské policie zrušil a vrátil k novému projednání. Městské policie následně zastavila řízení
o žádosti, kterou posoudila jako zjevně právně nepřípustnou. Žalovaný potvrdil rozhodnutí
městské policie, obě rozhodnutí však zrušil Krajský soud v Ústí nad Labem- pobočka v Liberci.
Krajský soud vrátil věc žalovanému a uložil mu věcně se zabývat žádostí o obnovu řízení a vydat
tomu odpovídající rozhodnutí o povolení obnovy či zamítnutí žádosti. Městská policie následně
zamítla žádost o obnovu řízení, žalovaný její rozhodnutí potvrdil svým rozhodnutím ze dne
17. 1. 2017.
[3] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou. Krajský soud v Ústí nad Labem –
pobočka v Liberci se však ztotožnil se závěrem městské policie a žalovaného, podle nějž se
žalobcovo tvrzení o zfalšování jeho podpisu na pokutovém bloku nepotvrdilo, a žalobu zamítl.
Považoval za zcela nepravděpodobné, že by podpis na pokutovém bloku byl padělán, navíc
by takové jednání zasahujícího strážníka či jiných osob postrádalo jakýkoliv racionální důvod.
[4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost.
Namítá, že žalovaný i krajský soud mylně interpretují posudek z oboru grafologie, analýza
a syntéza ručního písma vypracovaný Mgr. R. S., jehož závěry jsou obsaženy ve vyrozumění
Policie České republiky ze dne 9. 11. 2015 o postupu podle §158 odst. 1 trestního řádu ve věci
podezření z padělání podpisu. Z posudku vyplývá, že množství srovnatelných znaků neumožňuje
určit, zda stěžovatel jednoznačně blok podepsal. Jestliže policie uzavřela, že pravost podpisu
nelze určit, tkví břemeno důkazní a břemeno tvrzení na správním orgánu, nikoli na stěžovateli
obviněném ze spáchání přestupku. Městská policie a žalovaný měli buď pravost podpisu postavit
najisto, nebo přistoupit k obnově řízení a údajný přestupek projednat ve správním řízení. I když
policie nezjistila, že by zasahující strážník nebo jiná osoba spáchala přečin, nelze z toho
dovozovat, že stěžovatel souhlasil s projednáním přestupku v blokovém řízení.
[5] Stěžovatel odkazuje na své vysvětlení ze dne 15. 9. 2015, kde zejména uvádí, že parafa
na porovnávaném pokutovém bloku č. F 0862476 je odlišná od parafy na sporném pokutovém
bloku č. E 0628498. Stěžovatel dále namítá, že krajský soud přes jeho návrh nedoplnil
dokazování spisem, který obsahuje posudek. Jelikož je pravost posouzení stěžovatelova podpisu
zásadní skutečností, měl být posudek součástí spisu a je nedostačující, že na něj bylo pouze
odkazováno prostřednictvím vyrozumění policie. Stěžovatel spatřuje motivaci ke zfalšování
podpisu ve snaze ulehčit si práci jednoduchým vyřešením přestupku v blokovém řízení.
[6] Kasační stížnost není důvodná.
[7] Podle §100 odst. 1 písm. a) správního řádu se řízení před správním orgánem ukončené
pravomocným rozhodnutím ve věci na žádost účastníka obnoví, jestliže vyšly najevo dříve
neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení a které účastník,
jemuž jsou ku prospěchu, nemohl v původním řízení uplatnit, anebo se provedené důkazy
ukázaly nepravdivými. Z usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 12. 3. 2013, čj. 1 As 21/2010-65,
č. 2838/2013 Sb. NSS, vyplývá, že obnova řízení podle citovaného ustanovení přichází v úvahu
u přestupku, který byl vyřízen v blokovém řízení postupem podle §84 a násl. zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, jen v případě, že žadatel neudělil souhlas s uložením pokuty v blokovém
řízení. Jestliže tedy žadatel v žádosti o obnovu řízení zpochybní souhlas s uložením pokuty
v blokovém řízení, musí se při splnění ostatních podmínek pro obnovu řízení zkoumat, zda tento
souhlas skutečně udělil, či nikoliv (viz bod 35, věta třetí usnesení rozšířeného senátu). To se týká i
případu možného zfalšování podpisu na pokutovém bloku obviněného, který nepopírá spáchání
přestupku a pouze žádá jeho projednání v běžném správním řízení (bod 38 usnesení rozšířeného
senátu).
[8] Stěžovatel tvrdí, že podpis na pokutovém bloku není jeho a byl zfalšován. Podle žalovaného
a krajského soudu se tvrzení stěžovatele o zfalšování podpisu nepotvrdilo, žádost o obnovu řízení
proto byla právem zamítnuta. Hlavním předmětem sporu je tak otázka, zda podpis na pokutovém
bloku patří stěžovateli.
[9] Podle ustálené judikatury správních soudů i soudů rozhodujících v občanském soudním
řízení je blokové řízení o přestupku specifickým druhem správního řízení, jehož výsledkem
je správní rozhodnutí (pokutový blok). Pokutový blok je proto třeba považovat za veřejnou
listinu ve smyslu §53 odst. 3 správního řádu, pro kterou platí presumpce platnosti a správnosti.
NSS se neztotožňuje s námitkou, že městská policie a žalovaný měli buď pravost podpisu
postavit najisto, nebo přistoupit k obnově řízení. Městská policie a žalovaný zkoumali na základě
stěžovatelových námitek, zda podpis na pokutovém bloku patří stěžovateli, avšak tvrzení
stěžovatele o zfalšování podpisu se z nashromážděných podkladů, včetně důkazů navržených
stěžovatelem, neprokázalo. Stěžovatelem navrhovaný postup, kdy by správní orgány musely
prokazovat nade vši pochybnost pravost podpisů na pokutových blocích a v pochybnostech
by měly považovat podpis za falešný, nemá oporu v právních předpisech, a nadto by vedl
k absurdním důsledkům.
[10] Městská policie a žalovaný vyšli při posuzování pravosti zejména z následujících
podkladů: pokutový blok č. E 0628498 ze dne 5. 3. 2015; vyrozumění Policie České republiky
ze dne 9. 11. 2015 o postupu podle §158 odst. 1 trestního řádu ve věci podezření z padělání
podpisu, které reprodukuje závěry posudku z oboru grafologie, analýza a syntéza ručního písma
vypracovaného Mgr. R. S..; kopie jiných pokutových bloků z let 2014 a 2015, které stěžovatel
převzal a podepsal, a další písemnosti s podpisem stěžovatele; výpovědi zasahujícího strážníka a
strážnice, stěžovatele a jeho manželky.
[11] Stěžovatel v žalobě i v kasační stížnosti napadá vyhodnocení vyrozumění policie ve věci
podezření z padělání podpisu, resp. závěrů posudku v něm vyslovených. Podle stěžovatele
městská policie, žalovaný i krajský soud vytrhli jednotlivé věty z kontextu a použili je
ke zdůvodnění svých závěrů. Z vyrozumění policie podle stěžovatele jasně vyplývá, že není
možné určit, kdo blok podepsal. NSS se s vyjádřením policie seznámil a se stěžovatelovou
námitkou se neztotožňuje. Posudek měl určit, zda stěžovatel podepsal pokutový blok ze dne
5. 3. 2015. Podle vyjádření policie ze závěrečné části posudku vyplývá, že „přes počet možných
srovnatelných znaků lze konstatovat, že sporný materiál vykazuje v obecné i zvláštní rovině zkoumání spíše
shodné markanty s porovnávaným materiálem od [stěžovatele]. Množství srovnatelných znaků však
neumožňuje určit, zda jednoznačně [stěžovatel] sporný materiál podepsal“. Městská policie, žalovaný
ani krajský soud tyto závěry nijak nepřekroutili ani nevytrhli z kontextu, vyšli z jejich úplné
podoby, pouze je vyhodnotili v souvislosti s jinými důkazy v neprospěch stěžovatele. Odborné
zkoumání mohlo vést nanejvýš (ve variantě pro stěžovatele nejpříznivější) k závěru, že podpis
není pravý (tj. že není stěžovatelův). Jeho cílem z povahy věci naopak nemohlo být prokázat
se stoprocentní jistotou stěžovatelovo autorství – tím spíš, že ani nešlo o řádný podpis,
ale o maximálně zjednodušenou parafu, kterou ostatně stěžovatel i jinak v některých situacích
užívá.
[12] Z toho, že nebyl spáchán přečin, nelze jistě bez dalšího dovozovat, že stěžovatel souhlasil
s projednáním přestupku v blokovém řízení. Městská policie, žalovaný ani krajský soud
však takový závěr neučinili. Naopak vhodným způsobem pro účel svého řízení využili obsah
vyrozumění policie ve věci podezření z padělání podpisu, který vyznívá v neprospěch stěžovatele.
Nevyšli z prostého výsledku postupu podle §158 odst. 1 trestního řádu, jak naznačuje stěžovatel.
[13] Stěžovatel v kasační stížnosti odkazuje na své vysvětlení policii ze dne 15. 9. 2015,
kde zejména uvádí, že parafa na porovnávaném pokutovém bloku č. F 0892476 ze dne
16. 2. 2015 je odlišná od parafy na předmětném pokutovém bloku č. E 0628498 ze dne
5. 3. 2015. Tuto námitku stěžovatel uplatňoval již v řízení před správními orgány a krajským
soudem; žalovaný na ni reagoval ještě porovnáním dalších písemností s podpisem stěžovatele
(pokutový blok č. E 0076491 ze dne 5. 2. 2014, doručenka k písemnosti Magistrátu hlavního
města Prahy ze dne 6. 3. 2015) a konstatoval, že podpisy na porovnávaných písemnostech nejsou
úplně stejné, ale jsou typově shodné. Stěžovatel přitom uváděl, že se podepisuje celým příjmením,
a do správního spisu doložil písemnosti s podpisem celým svým příjmením. NSS se s porovnávanými
písemnostmi seznámil a vůči hodnocení žalovaného nemá výhrady. Žalovaný i krajský soud
se s vysvětlením ze dne 15. 9. 2015 dostatečně vypořádali.
[14] Stěžovatel namítá, že krajský soud přes jeho návrh nedoplnil dokazování spisem, který
obsahuje posudek z oboru grafologie, analýza a syntéza ručního písma vypracovaný Mgr. R. S..
Podle §52 odst. 1 s. ř. s. soud rozhodne, které z navržených důkazů provede. Krajský soud
v napadeném rozsudku uvedl, že nedoplňoval dokazování policejním spisem obsahujícím
posudek, protože to pro posouzení žalobních námitek považoval za nadbytečné. Stěžovatel
v žalobě ani v kasační stížnosti nezpochybňuje závěry posudku, jak jsou vyjádřeny ve vyrozumění
policie ze dne 9. 11. 2015, nezpochybňuje ani další obsah vyrozumění policie. Stěžovatel
vyrozumění policie sám navrhl a doplnil jako důkaz v řízení o povolení obnovy řízení (viz
vyjádření stěžovatele ze dne 3. 12. 2015), kde „případně“ navrhoval jako důkaz i celý policejní spis.
V žalobě k tomu potom doplnil „pokud by správní orgány považovaly vyrozumění policie za nedostatečné“.
NSS za této situace považuje soudem zjištěné skutkové okolnosti za dostatečné a tuto námitku
hodnotí jako nedůvodnou.
[15] Stěžovatel konečně podotkl, že jeho podpis mohl být zfalšován proto, aby si úřední osoby
ulehčily práci jednoduchým vyřešení přestupku v blokovém řízení; tuto jeho představu však NSS
považuje za krajně nepravděpodobnou a ani dokazování provedené ve správním řízení ji
neučinilo o nic uvěřitelnější.
[16] Stěžovatelovy námitky nebyly důvodné, NSS proto zamítl kasační stížnost podle §110
odst. 1 s. ř. s.
[17] Stěžovatel neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů
řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.); žalovanému nevznikly v řízení
náklady nad rámec jeho běžné činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. července 2019
Zdeněk Kühn
předseda senátu