ECLI:CZ:NSS:2019:10.AZS.128.2018:33
sp. zn. 10 Azs 128/2018 - 33
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Michaely
Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobkyně: A. S., zast. Mgr. Ludvíkem
Novotným, advokátem se sídlem Václavské náměstí 76, Letohrad, proti žalované: Komise
pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4,
proti rozhodnutí žalované ze dne 13. 7. 2017, čj. MV-71863-4/SO-2017, v řízení o kasační
stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích
ze dne 5. 4. 2018, čj. 52 A 72/2017-51,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 5. 4. 2018,
čj. 52 A 72/2017-51, se r uší a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
[1] Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, zamítlo rozhodnutím
ze dne 19. 4. 2017 žádost žalobkyně o povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka
občana EU (§87b ve spojení s §15a zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České
republiky), protože žalobkyně neprokázala vztah závislosti ke své dceři L. B. ve smyslu §15a
odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců. Žalovaná dne 13. 7. 2017 zamítla odvolání žalobkyně
a rozhodnutí ministerstva potvrdila. Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalované žalobu.
[2] Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodnutí žalované zrušil
a vrátil jí věc k dalšímu řízení. Nepřisvědčil žalobní námitce o neurčitě a vágně formulované
výzvě ministerstva k odstranění vad žádosti. Konstatoval však, že s ohledem na obsah lékařské
zprávy o zdravotním stavu žalobkyně, kterou měla žalovaná v průběhu odvolacího řízení
k dispozici, má soud pochyby, zda žalobkyně vůbec byla schopná pochopit obsah výzvy,
a zda proto tato výzva měla právní účinky. Krajský soud proto zrušil rozhodnutí žalované
pro vadu správního řízení spočívající v tom, že ministerstvo nezvážilo, zda žalobkyni neměl
být ustanoven opatrovník.
[3] Žalovaná (stěžovatelka) podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost.
Uvádí, že žalobkyně byla v řízení před ministerstvem (správním orgánem prvního stupně)
zastoupena svou dcerou na základě plné moci; ministerstvo zasílalo veškeré písemnosti do rukou
dcery žalobkyně do doby, než převzal zastupování žalobkyně její advokát (viz plnou moc
ze dne 4. 5. 2017). Neexistují žádné pochybnosti o tom, že dcera žalobkyně byla schopna
pochopit obsah výzvy. Stěžovatelka proto považuje úvahy krajského soudu o ustanovení
opatrovníka za nesprávné.
[4] Žalobkyně ve vyjádření uvedla, že se rovněž s právním názorem krajského soudu
neztotožňuje, avšak z jiných důvodů než stěžovatelka. Zopakovala svou žalobní argumentaci,
podle níž z výzvy k odstranění vad žádosti nebylo možné dovodit, jaké skutečnosti nemá
ministerstvo za prokázané. Kromě toho žalobkyně upozornila, že krajský soud rozhodl ve věci
samé bez nařízení jednání, přestože žalobkyně soudu včas sdělila, že s takovým postupem
nesouhlasí. Konečně soud vyhověl žalobkyni jen částečně, protože zrušil pouze rozhodnutí
žalované, ačkoli žalobkyně požadovala zrušit i rozhodnutí ministerstva.
[5] Kasační stížnost je důvodná.
[6] Stěžovatelka vznesla jedinou námitku, jíž vyvrací úvahy krajského soudu o ustanovení
opatrovníka. Ze správního spisu vyplývá, že žalobkyně současně s žádostí o přechodný pobyt
předložila ministerstvu plnou moc ze dne 11. 1. 2017, kterou pověřila svou dceru L. B. k jednání
ohledně „pobytu (žalobkyně) na území ČR“. V souladu s plnou mocí zaslalo ministerstvo výzvu
k odstranění vad žádosti ze dne 22. 2. 2017 do rukou dcery žalobkyně (viz doručenku ve
správním spisu), ta ji také převzala.
[7] Krajský soud zrušil rozhodnutí žalované, neboť ministerstvo nezvážilo ustanovení
opatrovníka žalobkyni s ohledem na její zdravotní stav. Zřejmě přitom však přehlédl,
že žalobkyně byla v řízení před ministerstvem zastoupena svou dcerou – občankou ČR.
Práva žalobkyně tak mohla již od okamžiku podání žádosti hájit její zástupkyně (která je podle
všeho také její nejbližší a pečující osobou), a nebyl zde tak vůbec prostor pro úvahy o potřebě
opatrovníka podle §32 odst. 2 písm. f) správního řádu. Takový opatrovník se ustanoví
jen těm zvlášť těžce zdravotně postiženým osobám, s nimiž se nelze dorozumět ani za pomoci
tlumočníka nebo prostředníka; žalobkyně však v řízení nebyla ponechána bez pomoci, naopak
byla zastoupena tou nejvhodnější osobou. Závěry krajského soudu jsou v rozporu se správním
spisem, NSS proto shledal tuto námitku důvodnou.
[8] NSS dále poukazuje na to, že rozsah kasačního přezkumu je určen jednak obsahem
kasační stížnosti, jednak případnými vadami, k nimž NSS přihlíží z úřední povinnosti; nemůže
však být rozšiřován na základě výhrad účastnice řízení, jíž je rozsudek krajského soudu
ku prospěchu (srov. odst. 19 rozsudku NSS ze dne 13. 8. 2015, čj. 9 Ads 270/2014-31). Účelem
vyjádření ke kasační stížnosti je dát možnost jiným účastníkům řízení vyjádřit se k rozsudku
krajského soudu v mezích uplatněné kasační námitky, nikoli otevřít prostor pro uplatňování
dalších námitek a pro polemiku s rozsudkem mimo rámec kasační stížnosti, jak činí žalobkyně.
Žalobkyně nemá procesní právo na zrušení rozhodnutí správního orgánu prvního stupně
(viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 28. 8. 2007, čj. 1 As 60/2006-106,
č. 1456/2008 Sb. NSS); ve věci tedy procesně uspěla, přestože krajský soud zrušil jenom
rozhodnutí žalované, aniž současně zrušil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně,
jak žalobkyně požadovala. O úspěchu žalobkyně v řízení svědčí (rušící) výrok rozhodnutí,
ne jeho důvody; žalobkyně ovšem nesouhlasí pouze s důvody rozhodnutí. Podala-li by proti
rozsudku krajského soudu kasační stížnost, byla by stížnost nepřípustná (srov. rozsudek
rozšířeného senátu NSS ze dne 1. 7. 2015, čj. 5 Afs 91/2012-41, č. 3321/2016 Sb. NSS).
Tím méně může NSS přezkoumávat napadené rozhodnutí na základě námitek, které rovněž
napadají toliko důvody rozhodnutí, a navíc jsou obsaženy pouze ve vyjádření žalobkyně
ke kasační stížnosti podané žalovanou. NSS se proto nezabýval výhradami žalobkyně týkajícími
se neurčitosti výzvy k odstranění vad žádosti.
[9] Na závěr NSS podotýká, že ze soudního spisu je zřejmé (a rovněž žalobkyně na tuto
skutečnost upozornila ve vyjádření ke kasační stížnosti), že krajský soud rozhodl ve věci
bez jednání, ačkoli mu žalobkyně sdělila, že s tímto postupem nesouhlasí. Krajský soud spatřoval
v postupu správních orgánů vadu, která mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí [§76 odst. 1
písm. c) s. ř. s.], a jelikož pro takovou vadu lze zrušit napadené rozhodnutí bez jednání, logicky
jednání nenařizoval. Nyní se však ukazuje, že tato vada ve skutečnosti řízení nezatížila. Krajský
soud by to měl vzít v úvahu při novém rozhodování ve věci.
[10] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. listopadu 2019
Zdeněk Kühn
předseda senátu