ECLI:CZ:NSS:2019:10.AZS.142.2018:27
sp. zn. 10 Azs 142/2018 - 27
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Michaely
Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: A. G. A., zast. JUDr. Ing. Jakubem
Backou, advokátem se sídlem Šlejnická 1547/13, Praha 6, proti žalované: Policie České
republiky, Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje, se sídlem Masarykova 27, Ústí nad
Labem, proti rozhodnutí žalované ze dne 20. 2. 2018, čj. KRPU-200065-82/ČJ-2017-040022-ZZ-
DB, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze
dne 13. 4. 2018, čj. 75 A 6/2018-31,
takto:
I. V řízení se p okr a č u je .
II. Kasační stížnost se zamí t á .
III. Žádný z účastníků řízení n emá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Ustanovenému zástupci žalobce JUDr. Ing. Jakubu Backovi, advokátovi,
se p ři zn áv á odměna a náhrada hotových výdajů v celkové výši 4 114 Kč,
která bude proplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci
tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Rozhodnutím uvedeným v záhlaví žalovaná potřetí prodloužila ve smyslu §129 odst. 6
zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, žalobci dobu trvání zajištění
za účelem předání podle přímo použitelného právního předpisu Evropské unie, tzv. nařízení
Dublin III
1
. Žalobce měl být předán do Finska, neboť tam v minulosti požádal o mezinárodní
ochranu. Žalobce proti rozhodnutí podal žalobu, kterou však krajský soud zamítl rozsudkem
uvedeným v záhlaví.
1
nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 ze dne 26. června 2013, kterým se stanoví kritéria
a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním
příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států
[2] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost,
v níž – stejně jako v žalobě – namítá, že v rozhodnutí o prodloužení zajištění není obsažena
úvaha o případných systémových nedostatcích ve Finsku. Žalovaná ve vyjádření ke kasační
stížnosti zopakovala to, co již uvedla v rozhodnutí o zajištění stěžovatele i ve vyjádření k žalobě.
[3] NSS řízení o kasační stížnosti přerušil, a to v návaznosti na předběžnou otázku vedenou
Soudním dvorem jako věc C-704/17. Zde se totiž řeší, zda právo EU brání takové vnitrostátní
právní úpravě, která znemožňuje NSS přezkoumat soudní rozhodnutí ve věcech zajištění cizince
poté, co je cizinec ze zajištění propuštěn.
[4] Nálezem ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. Pl. ÚS 41/17, Ústavní soud zrušil mj. §172 odst. 6
zákona o pobytu cizinců ve znění zákona č. 222/2017 Sb., a to dnem vyhlášení tohoto nálezu
ve Sbírce zákonů. Nález byl vyhlášen dne 21. 1. 2019 pod č. 16/2019 Sb. Tím jednak odpadla
překážka meritorního rozhodnutí o kasační stížnosti, jednak se stalo řízení ve věci C-704/17
pro nynější věc bezvýznamným, a soudu tak odpadla povinnost vyčkávat rozhodnutí Soudního
dvora. Proto NSS výrokem I rozhodl tak, že se v řízení pokračuje.
[5] Kasační stížnost není důvodná.
[6] NSS předesílá, že se plně ztotožňuje s právním hodnocením, které provedl krajský soud,
jeho závěry zde proto jen stručně shrne.
[7] Podle §129 odst. 1 zákona o pobytu cizinců policie zajistí na dobu nezbytně nutnou cizince,
který neoprávněně vstoupil nebo pobýval na území, za účelem jeho předání podle přímo použitelného právního
předpisu Evropské unie, nelze-li účinně uplatnit zvláštní opatření za účelem vycestování.
[8] Z §129 odst. 6 téhož zákona vyplývá, že policie v rozhodnutí o zajištění stanoví dobu trvání
zajištění s přihlédnutím k předpokládané složitosti přípravy předání nebo průvozu cizince. Je-li to nezbytné
k pokračování přípravy předání nebo průvozu, je policie oprávněna dobu trvání zajištění prodloužit,
a to i opakovaně.
[9] Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu konstatoval v rozsudku ze dne 17. 4. 2018,
čj. 4 Azs 73/2017-29, č. 3773/2018 Sb. NSS: „V rozhodnutí o zajištění cizince dle §129 odst. 1 zákona
č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, za účelem jeho předání do jiného členského státu
podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 se nemusí správní orgán vyslovit k otázce
systémových nedostatků ve státě, kam má být cizinec předán, jsou-li současně splněny tři předpoklady: taková
námitka nebyla v řízení před správním orgánem vůbec uplatněna; správní orgán poté, co se touto otázkou zabýval,
dospěl k závěru, že k systémovým nedostatkům ve státě předání nedochází; a o neexistenci takových nedostatků
nejsou důvodné pochybnosti.“
[10] Ze správního spisu je zřejmé, že se žalovaná zabývala otázkou systémových nedostatků
ve Finsku ve svém rozhodnutí o zajištění cizince ze dne 12. 10. 2017 (konkrétně č. l. 5 a 6 tohoto
rozhodnutí). Tuto otázku, která by potenciálně mohla ohrozit předání cizince do jiného státu,
tedy nenechala nezodpovězenou. Naopak se k ní vyjádřila naprosto dostatečně a srozumitelně
s ohledem na to, že stěžovatel ve správním řízení nevznesl žádné námitky týkající se systémových
nedostatků azylového řízení ve Finsku. Žalovaná vyhodnotila informace o azylovém řízení
a podmínkách přijetí žadatelů o azyl ve Finsku tak, že finský systém nedostatky netrpí.
Pochybnosti o tom v ní nevyvolal, ba spíše ji v tomto názoru utvrdil, postoj českých soudů,
soudů jiných členských států Evropské unie, ale i dalších orgánů a institucí, které se těmito
otázkami zabývají a které na žádné nedostatky ve finském azylovém systému neupozorňují.
[11] V situaci, v níž správní orgán nemá žádné náznaky pochybností o nedostatcích systému
a již tuto otázku jednou dostatečně posoudil v průběhu řízení o zajištění, proto považuje NSS
ve shodě s krajským soudem za neúčelné, aby musel správní orgán zvažovat systémové
nedostatky při každém rozhodování o prodloužení doby zajištění. NSS tedy shledal postup
žalované správným, protože dostála své povinnosti posoudit, zda stěžovateli nehrozí v zemi,
do níž má být předán, újma v důsledku systémových nedostatků azylového řízení.
[12] S ohledem na výše uvedené NSS zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou
(§110 odst. 1 věta poslední s. ř. s.). O náhradě nákladů řízení rozhodl podle §60 odst. 1
za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti,
neboť ve věci neměl úspěch; žalované nevznikly náklady řízení nad rámec běžné úřední činnosti.
[13] Podle §35 odst. 9 ve spojení s §120 s. ř. s. hradí advokátovi, který byl stěžovateli
ustanoven krajským soudem, hotové výdaje a odměnu za zastupování stát. Advokát provedl
ve věci jeden úkon právní služby, kterým je sepsání kasační stížnosti, tj. písemné podání soudu
ve věci samé [§11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách
advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)]. Za provedený úkon právní služby
advokátovi náleží mimosmluvní odměna ve výši 3 100 Kč [§9 odst. 4 písm. d) ve spojení
s §7 bodem 5 advokátního tarifu], která se zvyšuje o paušální náhradu hotových výdajů
ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 advokátního tarifu). Za úkony právní služby tedy advokátovi
náleží 3 400 Kč a dále částka odpovídající DPH ve výši 21 %, celkem tedy 4 114 Kč. Tuto částku
NSS vyplatí do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. března 2019
Zdeněk Kühn
předseda senátu