ECLI:CZ:NSS:2019:10.AZS.152.2019:28
sp. zn. 10 Azs 152/2019 - 28
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce
Zdeňka Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: V. T. C.,
zast. Mgr. Jindřichem Lechovským, advokátem se sídlem Šlejnická 1547/13, Praha 6,
proti žalované: Policie ČR, Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje,
se sídlem Masarykova 27, Ústí nad Labem, proti rozhodnutí žalované ze dne 23. 1. 2018,
čj. KRPU-16845-23/ČJ-2019-040022-SV-ZZ, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 2. 2019, čj. 78 A 5/2019-34,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Jindřichu Lechovskému, advokátu,
se p ři zn áv á odměna a náhrada hotových výdajů v celkové výši 8 228 Kč,
která bude proplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci
tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
[1] Žalobce je státním příslušníkem Vietnamu. Rozhodnutím ze dne 23. 1. 2019 ho žalovaná
zajistila v zařízení pro zajištění cizinců za účelem správního vyhoštění podle
§124 odst. 1 písm. b) ve spojení s §124 odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců
na území ČR (dále „zákon o pobytu cizinců“), a stanovila dobu trvání zajištění 90 dnů ode dne
omezení svobody. Žalobce se proti rozhodnutí bránil žalobou, kterou krajský soud zamítl.
[2] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včasnou
kasační stížnost, ve které namítá nesprávné vyhodnocení možnosti užití zvláštních opatření
v §123b a §123c zákona o pobytu cizinců. Žalovaná i krajský soud vycházely ze skutečnosti,
že stěžovatel použil území ČR pro nelegální vstup na území Německa. Nezohlednily však,
že stěžovatel nelegálně pobýval na území ČR pouze v řádu hodin a nikdy v minulosti se nepříčil
žádnému správnímu rozhodnutí. Právní úprava zvláštních opatření musí být vykládána v souladu
se smyslem, cíli a požadavky čl. 15 návratové směrnice. Nezbytnost zajištění nelze vyvozovat
pouze ze skutečnosti, že se stěžovatel původně snažil ilegálním způsobem vycestovat
z Rumunska přes ČR do Německa. Stěžovatel se na území ČR ani schengenského prostoru dosud
nedopustil žádného protiprávního jednání, za nějž by byl uznán vinným. V době vydání
napadeného rozhodnutí dosud nebylo pravomocně rozhodnuto ani o správním vyhoštění
stěžovatele. Stěžovatel připomíná, že prostý nelegální pobyt na území ČR nepovažuje NSS
za natolik závažnou okolnost, která by vylučovala využití zvláštních opatření (srov. rozsudek NSS
ze dne 9. 2. 2017, čj. 5 Azs 294/2016-18). Je třeba hodnotit i pobytovou historii, případně
obecnou bezúhonnost stěžovatele. Nelze odhlížet ani od toho, že stěžovatel žalované sdělil
všechny potřebné údaje ke své identifikaci. Jeho chování v průběhu správního řízení tedy
svědčilo o tom, že hodlá se správními orgány spolupracovat a postupovat v souladu s právními
předpisy. To stěžovatel potvrdil mj. tím, že následně podal v ČR žádost o mezinárodní ochranu.
Zajištění stěžovatele proto není na místě a napadený rozsudek a správní rozhodnutí nemohou
obstát.
[3] Žalovaná navrhla zamítnutí kasační stížnosti. Jednání stěžovatele nelze zlehčovat jako
pouhý nelegální pobyt v ČR v délce několika hodin. Stěžovatel se nepodrobil kontrole na vnější
schengenské hranici, kterou překročil za pomoci organizované skupiny převaděčů, a dále cestoval
bez cestovního dokladu a pobytového oprávnění v osobním automobilu opět za pomoci
převaděče. Cílem stěžovatele byla nelegální práce v Německu. Z protokolu o výslechu stěžovatele
vyplývá, že si byl nelegálnosti svého jednání od počátku vědom. Za cestu zaplatil převaděčům
nemalý finanční obnos (7 000 euro). Ochota a schopnost respektovat případně uložené zvláštní
opatření tedy byla dosavadním chováním stěžovatele podstatně snížena. Možnost uložení
zvláštních opatření byla navíc vyloučena také proto, že stěžovatel nemá na území ČR žádného
rodinného příslušníka, nemá možnost ubytování ani žádné finanční prostředky.
[4] Kasační stížnost není důvodná.
[5] NSS předesílá, že skutkově obdobnou věcí se zabýval nedávno v rozsudcích ze dne
27. 3. 2019, čj. 6 Azs 25/2019-23, a ze dne 16. 5. 2019, čj. 10 Azs 48/2019-33. Z těchto rozsudků
NSS vycházel také v nyní projednávané věci.
[6] Ze správního spisu vyplývá, že stěžovatel cestoval společně s dalšími osobami přes ČR
do Spolkové republiky Německo. Vozidlo, kterým se stěžovatel přepravoval, bylo kontrolováno
dne 22. 1. 2019 německou policejní hlídkou. K výzvě policie stěžovatel nepředložil žádný
cestovní doklad. Proto ho policie zadržela a následně na základě readmisní dohody vrátila do ČR.
Dne 23. 1. 2019 zahájily české správní orgány se stěžovatelem správní řízení ve věci správního
vyhoštění. Z protokolu o výslechu stěžovatele vyplývá, že z Vietnamu vycestoval letecky za prací
do Rumunska v lednu 2019. Vietnamská zprostředkovatelská agentura mu zařídila rumunské
pracovní povolení a vízum. Stěžovatel má platný cestovní doklad, předal jej však v Rumunsku
nějakému muži, který si ho ponechal. Z Rumunska dále pokračoval bez cestovního dokladu
za pomoci převaděče – cílovou zemí byla SRN. Za cestu do Německa měl zaplatit asi 7 000 euro
poté, co dorazí na místo. Územím ČR pouze procházel. Byl si vědom skutečnosti, že se zdržoval
neoprávněně na území schengenského prostoru bez platného cestovního dokladu a víza. V ČR
nemá žádné příbuzné ani jiné vazby a nedisponuje žádnými finančními prostředky.
[7] Podle §124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců je policie oprávněna zajistit cizince
staršího 15 let, jemuž bylo doručeno oznámení o zahájení řízení o správním vyhoštění anebo o jehož správním
vyhoštění již bylo pravomocně rozhodnuto nebo mu byl uložen jiným členským státem Evropské unie zákaz vstupu
platný pro území členských států Evropské unie a nepostačuje uložení zvláštního opatření za účelem vycestování,
pokud je nebezpečí, že by cizinec mohl mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění, zejména tím,
že v řízení uvedl nepravdivé údaje o totožnosti, místě pobytu, odmítl tyto údaje uvést anebo vyjádřil úmysl území
neopustit nebo pokud je takový úmysl zjevný z jeho jednání.
[8] Podle §123b odst. 1 zákona o pobytu cizinců zvláštním opatřením za účelem vycestování
cizince z území je
a) povinnost cizince oznámit policii adresu místa pobytu, zdržovat se tam,
každou jeho změnu oznámit následující pracovní den policii a ve stanovené době
se na adrese místa pobytu zdržovat za účelem provedení pobytové kontroly,
b) složení peněžních prostředků ve volně směnitelné měně ve výši
předpokládaných nákladů spojených se správním vyhoštěním (dále jen „finanční
záruka“) cizincem, kterému je zvláštní opatření za účelem vycestování uloženo;
peněžní prostředky za cizince může složit státní občan České republiky nebo
cizinec s povoleným dlouhodobým anebo trvalým pobytem na území (dále jen
„složitel“), nebo
c) povinnost cizince osobně se hlásit policii v době policií stanovené.
[9] Podle §123b odst. 4 zákona o pobytu cizinců policie zvláštní opatření za účelem
vycestování neuloží též tehdy, jde-li o cizince, u nějž je zjevné, že má v úmyslu neoprávněně vstoupit
na území jiného smluvního státu.
[10] Volba mírnějších opatření, než je zajištění cizince, mezi něž lze řadit také zvláštní opatření
za účelem vycestování cizince, je vázána na určité předpoklady. Cizinec musí být schopen splnit
povinnosti plynoucí ze zvláštního opatření a zároveň nesmí existovat důvodná obava,
že by uložením zvláštního opatření byl ohrožen výkon rozhodnutí o správním vyhoštění.
Pokud zde existují skutečnosti nasvědčující tomu, že cizinec bude výkon správního
vyhoštění mařit, nelze přistoupit ke zvláštnímu opatření za účelem vycestování cizince
(srov. rozsudek NSS ze dne 20. 12. 2018, čj. 2 Azs 315/2018-25).
[11] NSS souhlasí se stěžovatelem, že pouhý nelegální pobyt na území ČR sám o sobě
bez posouzení dalších skutečností nepostačuje pro odmítnutí použití zvláštních
mírnějších opatření. Tento názor vyjádřil NSS mimo jiné v rozsudku ze dne 9. 2. 2017,
čj. 5 Azs 294/2016-18, citovaném v kasační stížnosti. V uvedeném rozsudku se však jednalo
o případ cizince, který na území ČR pobýval a pracoval, skutkový stav tak byl odlišný od případu
stěžovatele.
[12] Pro nyní posuzovanou věc je zásadní především rozsudek NSS ze dne 8. 4. 2016,
čj. 8 Azs 171/2015-52, č. 3429/2016 Sb. NSS, podle kterého důvodné podezření, že by cizinec
mohl mařit výkon rozhodnutí o správním vyhoštění ve smyslu §124 odst. 1 písm. b) zákona
o pobytu cizinců, existuje mj. tehdy, pokud cizinec vyjádřil záměr pokračovat v cestě přes území
jiných členských států EU, aniž byl držitelem oprávnění k pobytu v rámci EU. V usnesení ze dne
28. 2. 2017, čj. 5 Azs 20/2016-38, 3559/2017 Sb. NSS, poukázal rozšířený senát NSS na skutkové
okolnosti rozsudku ve věci sp. zn. 8 Azs 171/2015 (cizinec, který jen projížděl územím ČR,
neměl k ČR žádné ekonomické nebo sociální vazby, nedisponoval dostatečnými prostředky
ke složení finanční záruky a takovou skutečnost ani netvrdil) a konstatoval, že v takovém případě
bude užití zvláštních opatření v zásadě vyloučeno (srov. bod 37 usnesení rozšířeného senátu).
[13] Optikou výše uvedeného se NSS nemohl ztotožnit s názorem stěžovatele, že žalovaná
nesprávně posoudila možnost uložení zvláštních opatření podle §123b a §123c zákona o pobytu
cizinců. Stěžovatel klade důraz na skutečnost, že se na území ČR nedopustil jiného protiprávního
jednání než nelegálního pobytu v řádu hodin. Jednání stěžovatele je však třeba podle NSS
posoudit v celkovém kontextu. Žalovaná správně vzala v potaz, že stěžovatel překročil
schengenskou hranici a pobýval v schengenském prostoru bez cestovního dokladu a víza.
Svého nelegálního pobytu v schengenském prostoru si byl vědom. Uvedené skutečnosti zakládají
důvodné pochybnosti, že bude stěžovatel pobývat v schengenském prostoru i tehdy, bude-li mu
uloženo správní vyhoštění. Žalovaná dále přihlédla také ke skutečnosti, že stěžovatel neměl
v úmyslu zdržovat se v ČR, přes území ČR pouze cestoval do SRN. Stěžovatele není kde
zastihnout za účelem provedení pobytové kontroly. Stěžovatel nadto nemá finanční prostředky
ke složení finanční záruky. Podle NSS tedy existovalo důvodné nebezpečí, že by stěžovatel mohl
mařit výkon rozhodnutí o správním vyhoštění. NSS proto souhlasí s žalovanou a krajským
soudem, že stěžovateli nebylo možné uložit zvláštní opatření za účelem vycestování (viz rozsudek
NSS ze dne 16. 5. 2019, čj. 10 Azs 48/2019-33).
[14] NSS dodává, že k vydání rozhodnutí o zajištění za účelem správního vyhoštění není
nezbytné, aby bylo pravomocně rozhodnuto o správním vyhoštění. Z §124 odst. 1 písm. b)
zákona o pobytu cizinců vyplývá, že postačuje doručení oznámení o zahájení řízení o správním
vyhoštění. Tato podmínka byla v posuzovaném případě splněna. Správní orgány zahájily
se stěžovatelem správní řízení ve věci správního vyhoštění.
[15] NSS proto dospěl k závěru, že posouzení žalované a následně krajského soudu bylo
v souladu se zákonem a kasační námitky neshledal důvodnými.
[16] Kasační stížnost proto NSS zamítl jako nedůvodnou (§110 odst. 1 věta poslední s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení rozhodl podle §60 odst. 1 za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nemá
právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměl úspěch; žalované
náklady řízení nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.
[17] Podle §35 odst. 10 ve spojení s §120 s. ř. s. advokátovi, který byl stěžovateli ustanoven
krajským soudem, hradí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát. Advokát provedl ve věci
dva úkony právní služby, kterými jsou sepsání kasační stížnosti, tj. písemné podání soudu ve věci
samé [§11 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách
advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)] a další porada s klientem přesahující
jednu hodinu (zástupce doložil potvrzení o právní konzultaci se stěžovatelem ze dne 23. 4. 2019)
[§11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu]. Za provedené úkony právní služby advokátovi náleží
mimosmluvní odměna ve výši 6 200 Kč [§9 odst. 4 písm. d) ve spojení s §7 bodem
5 advokátního tarifu], která se zvyšuje o paušální náhradu hotových výdajů ve výši 600 Kč
(§13 odst. 4 advokátního tarifu). Za úkony právní služby tedy advokátovi náleží 6 800 Kč
a dále částka odpovídající DPH ve výši 21 %, celkem tedy 8 228 Kč. Tuto částku NSS vyplatí
do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. června 2019
Ondřej Mrákota
předseda senátu
O P R A V N É U S N E S E N Í
Nejvyšší správní soud rozhodl předsedou senátu Ondřejem Mrákotou v právní věci žalobce:
V. T. C., zast. Mgr. Jindřichem Lechovským, advokátem se sídlem Šlejnická 1547/13, Praha 6,
proti žalované: Policie ČR, Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje,
se sídlem Masarykova 27, Ústí nad Labem, proti rozhodnutí žalované ze dne 23. 1. 2019,
čj. KRPU-16845-23/ČJ-2019-040022-SV-ZZ, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 3. 2019, čj. 78 A 5/2019-34,
takto:
Záhlaví rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 6. 2019, čj. 10 Azs 152/2019- 28,
se v datu vydání rozhodnutí žalované Policie ČR, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje
a v datu vydání rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem o p r a v u je na toto správné
znění „Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty,
soudce Zdeňka Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: V. T. C.,
zast. Mgr. Jindřichem Lechovským, advokátem se sídlem Šlejnická 1547/13, Praha 6,
proti žalované: Policie ČR, Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje,
se sídlem Masarykova 27, Ústí nad Labem, proti rozhodnutí žalované ze dne 23. 1. 2019,
čj. KRPU-16845-23/ČJ-2019-040022-SV-ZZ, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 3. 2019, čj. 78 A 5/2019-34,
Odůvodnění:
V záhlaví rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 6. 2019, čj. 10 Azs 152/2019-28, bylo
v důsledku písařské chyby zjevně nesprávně datum vydání rozhodnutí žalované, když místo
správného data „23. 1. 2019“ bylo uvedeno datum „23. 1. 2018“, a datum vydání rozsudku
Krajského soudu v Ústí nad Labem, když místo správného data „15. 3. 2019“ bylo uvedeno
datum „5. 2. 2019“.
Uvedené zřejmé nesprávnosti proto zdejší soud opravil postupem podle §54 odst. 4 s. ř. s. tímto
opravným usnesením.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. července 2019
Ondřej Mrákota
předseda senátu