ECLI:CZ:NSS:2019:10.AZS.179.2018:24
sp. zn. 10 Azs 179/2018 - 24
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně
Michaely Bejčkové a soudce Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: P. S.,
zast. JUDr. Ing. Jakubem Backou, advokátem se sídlem Šlejnická 1547/13, Praha 6,
proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy,
se sídlem Kaplanova 2055/4, Praha 4, proti rozhodnutí žalované ze dne 24. 3. 2018,
čj. KRPA-111188-15/ČJ-2018-000022, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2018, čj. 13 A 33/2018-38,
takto:
I. V řízení se p o k raču j e.
II. Kasační stížnost se zamí t á.
III. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Ustanovenému zástupci žalobce JUDr. Ing. Jakubu Backovi, advokátovi,
se p ři zn áv á odměna a náhrada hotových výdajů v celkové výši 4 114 Kč,
která bude proplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci
tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
[1] Žalobce je státním příslušníkem Ukrajiny. Dne 24. 3. 2018 byl zajištěn rozhodnutím
Krajského ředitelství policie hl. města Prahy podle §124 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb.,
o pobytu cizinců na území České republiky, protože nevycestoval z území v době stanovené
rozhodnutím o správním vyhoštění, které bylo vydáno dne 20. 1. 2015. Žalobce byl rovněž
účastníkem řízení o udělení azylu. Toto řízení však bylo zastaveno dne 29. 6. 2016.
Podle žalované se tak žalobce od 30. 7. 2016 (ode dne, kdy uplynul měsíc od nabytí právní moci
rozhodnutí o správním vyhoštění, během něhož měl žalobce vycestovat) do 23. 3. 2018 zdržoval
na území České republiky neoprávněně. Zároveň žalovaná konstatovala, že nelze místo zajištění
použít zvláštní opatření. Proti rozhodnutí o zajištění podal žalobce žalobu, kterou městský soud
zamítl.
[2] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost.
Podle stěžovatele se žalovaná nedostatečně vypořádala s tím, zda zajištění nepředstavuje
nepřiměřený zásah do jeho soukromého a rodinného života, přestože to byla povinna posoudit
s ohledem na zjištění, která vyplynula ze správního spisu. Městský soud se pak toto chybějící
posouzení pokusil nahradit, což stěžovatel považuje za nepřípustné. Stěžovatel argumentoval
usnesením rozšířeného senátu NSS ze dne 23. 11. 2011, podle kterého se musí správní orgán
v řízení o zajištění cizince zabývat možnými překážkami správního vyhoštění, pokud mu byly
v době rozhodování známy. Podle navazující judikatury je správní orgán povinen zabývat
se překážkou spočívající v nepřiměřeném zásahu do soukromého a rodinného života. Žalovaná
se přitom nevypořádala s tím, že se stěžovatel nebude moci stýkat se svou nezletilou dcerou,
která žije v České republice.
[3] NSS řízení o kasační stížnosti přerušil, a to v návaznosti na předběžnou otázku vedenou
Soudním dvorem jako věc C-704/17. Zde se totiž řeší, zda právo EU brání takové vnitrostátní
právní úpravě, která znemožňuje NSS přezkoumat soudní rozhodnutí ve věcech zajištění cizince
poté, co je cizinec ze zajištění propuštěn (v této věci zajištění skončilo v květnu 2018).
[4] Nálezem ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. Pl. ÚS 41/17, Ústavní soud zrušil mj. §172 odst. 6
zákona o pobytu cizinců ve znění zákona č. 222/2017 Sb., a to dnem vyhlášení tohoto nálezu
ve Sbírce zákonů. Nález byl vyhlášen dne 21. 1. 2019 pod č. 16/2019 Sb. Tím jednak odpadla
překážka meritorního rozhodnutí o kasační stížnosti, jednak se stalo řízení ve věci C-704/17
pro nynější věc bezvýznamným, a soudu tak odpadla povinnost vyčkávat rozhodnutí Soudního
dvora. Proto NSS výrokem I rozhodl tak, že se v řízení pokračuje.
[5] Kasační stížnost není důvodná.
[6] Podle §124 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců je policie oprávněna zajistit cizince staršího
15 let, ][...] o jehož správním vyhoštění již bylo pravomocně rozhodnuto a nepostačuje uložení zvláštního opatření
za účelem vycestování, pokud cizinec nevycestoval z území v době stanovené v rozhodnutí o správním vyhoštění.
Z §174a odst. 1 téhož zákona vyplývá, že správní orgán zohlední při posuzování přiměřenosti
dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona mj. povahu a pevnost rodinných vztahů.
[7] NSS souhlasí s tím, že podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu
ze dne 23. 11. 2011, čj. 7 As 79/2010-150, č. 2524/2012 Sb. NSS, se musí správní orgán zabývat
možnými překážkami cizincova správního vyhoštění nebo vycestování, pokud jsou mu v době
rozhodování o jeho zajištění známy nebo pokud v řízení vyšly najevo.
[8] Ze správního spisu vyplynulo, že stěžovatel kromě nelegálního pobytu na území České
republiky spáchal mezi lety 2007 a 2017 osm trestných činů (maření výkonu úředního rozhodnutí
a vykázání, řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění, ohrožení pod vlivem návykové
látky, zpronevěra, poškození cizích práv a ublížení na zdraví), za které byl pravomocně odsouzen.
Dále stěžovatel do protokolu o podání vysvětlení ze dne 24. 3. 2018 uvedl, že má dvě již dospělé
dcery a jednu nezletilou. On s nimi však nežije (žije s kamarádkou ukrajinského původu) a žádná
z dcer na něm není závislá. Občas se s nimi vídá, když má peníze. Stěžovatel také prohlásil,
že na Ukrajině by jel za bratrancem a není mu známo žádné nebezpečí, které by mu hrozilo
po návratu na Ukrajinu.
[9] Přestože si stěžovatel myslí opak, z rozhodnutí žalované vyplývá, že se zabývala
skutečnostmi podstatnými pro stěžovatelovo vycestování. Žalovaná usoudila, že správní
vyhoštění, kvůli kterému bude stěžovatel nucen opustit zemi, v níž žijí jeho dcery,
je vždy zásahem do soukromého života. Veřejný zájem na vyhoštění stěžovatele vzhledem k jeho
nezákonnému pobytu a opakovanému porušování českých právních předpisů však převyšuje
zájem na ochraně jeho soukromého života. Toho si stěžovatel musel být vědom. Ze správního
spisu navíc vyplynulo, že stěžovatelův kontakt s dcerami nebyl nikterak intenzivní. Dále nic
nebrání tomu, aby jej dcery na Ukrajině navštěvovaly. NSS proto souhlasí s krajským soudem,
že žalovaná při svém rozhodování o zajištění cizince správně posoudila a dostatečně odůvodnila,
proč je stěžovatelovo správní vyhoštění možné, přestože v České republice žijí jeho dcery.
[10] S ohledem na výše uvedené NSS zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou
(§110 odst. 1 věta poslední s. ř. s.). O náhradě nákladů řízení rozhodl podle §60 odst. 1
za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti,
neboť ve věci neměl úspěch; žalované nevznikly náklady řízení nad rámec běžné úřední činnosti.
[11] Podle §35 odst. 9 ve spojení s §120 s. ř. s. hradí advokátovi, který byl stěžovateli
ustanoven krajským soudem, hotové výdaje a odměnu za zastupování stát. Advokát provedl
ve věci jeden úkon právní služby, kterým je sepsání kasační stížnosti, tj. písemné podání soudu
ve věci samé [§11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách
advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)]. Za provedený úkon právní služby
advokátovi náleží mimosmluvní odměna ve výši 3 100 Kč [§9 odst. 4 písm. d) ve spojení
s §7 bodem 5 advokátního tarifu], která se zvyšuje o paušální náhradu hotových výdajů ve výši
300 Kč (§13 odst. 3 advokátního tarifu). Za úkony právní služby tedy advokátovi náleží
3 400 Kč a dále částka odpovídající DPH ve výši 21 %, celkem tedy 4 114 Kč. Tuto částku NSS
vyplatí do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. února 2019
Ondřej Mrákota
předseda senátu